Vážně věříš tomu, že žádný pedofil NIKDY nezneužívá své vlastní děti? Naivko
Hlavně, že jsi klidný.

Upravil(a) majkafa (1. 2. 2008 19:09)

Zidone, napsal jsi:  Nejprve zmíním odborné stanovisko –  „Pedofil nikdy nezneužívá své vlastní děti.“

Upravil(a) majkafa (1. 2. 2008 20:08)

Majja napsal(a):

a jak se teda řiká lidem, co zneužívají svoje nezletilý děti, když ne pedofilové?

!Až 90 procent zneužití se dopouštějí lidé s poruchou osobnosti, agresivní nebo závislí na alkoholu."
Takže řekněme sexuálně normální, ale sociopati.

Zidon napsal(a):

Majja napsal(a):

a jak se teda řiká lidem, co zneužívají svoje nezletilý děti, když ne pedofilové?

!Až 90 procent zneužití se dopouštějí lidé s poruchou osobnosti, agresivní nebo závislí na alkoholu."
Takže řekněme sexuálně normální, ale sociopati.

to možná ano, ale to je snad neomlouvá a za druhý mi to trauma z pohledu oběti přijde stejně děsivý, ať je to někdo z rodiny nebo teda podle tebe pedofil, který z rodiny není

Zidone, ano, je to možné, že je to tak, jak píšeš.
Kdyby můj syn měl stejný problém, přála bych si a přemlouvala bych ho, aby k sexuologovi šel. Než bude nedejbože pozdě. Návštěvou sexuologa nic nezkazí. Možná bude po ní klidnej, že to není tak strašný, jak se to jeví.

Zdravím zdejší přispivatele!

Na úvod bych se rád trochu představil. Jsem Petr, o kterémž v MF Dnes v listopadu vyšel článek - zpověď: http://zpravy.idnes.cz/ctenarum-idnes-c … domaci_zra

A teď k Vašemu psaní zde. Předně bych chtěl říct, že Zidona osobně znám. S málokterým člověkem si rozumím tak jako s ním. Jeho osobnost nejde zestručnit ani do dvou delších příspěvků, které tady o sobě podal. Ani moje nelze zestručnit. Ale nemůžeme vám tady napsat všechno a to, že nás neznáte osobně, je těžký handicap, jak pro nás, tak pro vás. Předně vím, že jemu bych se svoje dítě svěřit nebál. Ano, řeknete si, jak absurdní - pedofil druhému pedofilovi dítě samozřejmě svěří. Jenže to tak není. Znám (a rovněž osobně) několik pedofilů, kterým bych svoje dítě nesvěřil. Ne proto, že bych se bál jejich pedofilie, ale protože je znám a jednám prostým lidským citem, který automaticky odpovídá na otázku "Bál bych se o svoje děti, kdyby byly v jeho přítomnosti?" Čidla na tuto otázku u mě reagují bez rozdílu sexuální orientace probanda. Všímají si zcela jiných kritérií. Především ale musím člověka dobře znát, a až pak se můžu vůbec zabývat otázkou, zda bych mu svěřil svoje dítě. Myslím, že stejně tak hodnotí většina rodičů ty, kteří tráví čas s jejich dětmi. Hodnotit Zidona na základě jeho textu, bez osobního setkání s ním, je tedy zcela zavádějící (viz. sunyata 1.2.2008 3:47, Lianne 9:47, Jay 10:15, Račice dračice 11:22, L_aura 11:56). Naprosto cizímu člověkovi (čímž jsme Zidon i já pro všechny zdejší diskutující) by dítě svěřil opravdu jen blázen.

Kolik z Vás bylo u sexuologa a řešili jste s ním problematiku pedofilie? Horentně tady téměř každý požaduje, aby Zidon nějakého navštívil, a přitom ani neví, co ho pak u sexuologa čeká. Sexuolog ani jiný odborník není všelék. Pedofilie nelze vyléčit, či jak dobře tady napsal v první polovině svého příspěvku shiden "pochybuji, že mu nějaký odborník nahraje nový program na vzrušování." Jediné, co člověk, který zjistí skutečnost, že se mu jaksi víc líbí děti, že ho přitahují a vzruší, může udělat, je, že se s tímto faktem pokusí vyrovnat a naučí žít. Sexuolog či jiný odborník přichází na řadu až v momentě, kdy se procedura sebepřijetí nedaří. Naskakuje mi husí kůže při čtení příspěvku, kde Irenka 21 (1.2.2008 10:25) či majkafa (přechozí přípěvek před tímto) popisuje, jak by se zachovala vůči svému synovi, který by za ní přišel a svěřil se jí. Doporučením návštěvy odborníků by mohla způsobit velké škody svému synovi, kterému by tím dala najevo jediné - nepochopení, nepřijmutí. Rodič, kterému se syn svěří s odlišnou orientací, udělá nejlépe pro svého potomka, když ho především bezvýhradně přijme takového, jaký je, s jeho pocity, s jeho cítěním. Jakmile ho bude bez tohoto základního principu posílat hned k "odborníkům", hodně ublíží. Opravdu, zamyslete se, co si od těch odborníků slibujete? Nejsou až pro toho, kdo má opravdu problém?

Jak se zmínil Zidon a jak se psalo i v článku MF Dnes, před rokem a půl mě kontaktoval jeden "kolega" pedofil a svěřil se se svým problémem - že šahal, kam nemá, své tehdy osmileté sestřenici. Ona tehdy i běžela za svými rodiči a říkala jim to... ale nevěřili jí. Nepochopitelné, že? Přitom tak časté! Ale zpět k tomu klukovi - 15,5 roku. Měl jsem od něj akorát pár emailů. A teď babo raď.  Od samého začátku jsem urputně přemýšlel, co je dobro pro něho i pro všechny zúčastněné. Jsou tací, kteří by bez zaváhání zavolali policii. Ale ti se zřejmě vůbec otázkou, zda, jak a komu to pomůže, vůbec nezabývali. Nebudu popisovat situaci podrobněji, každopádně rodiny jeho a sestřenice se spolu vídají poměrně často a tedy přichází s ní často do přímého kontaktu. Dostal ode mě podmínku - nesmí se to opakovat. Pokud se to bude opakovat, budeme to řešit (chce se mi říct "tím vaším") odborníkem. Jenže kdyby mu někdo jen tak na fóru řekl "jdi za odborníkem", nic to nepomůže. Nakonec se opět svěřil, že se znovu neovládl. Domluvil jsem tedy návštěvu u mého známého psychologa. Pořád psal, jak se tam bojí jít, a že tam nechce jít...  Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli na sjednané místo přijde, přesto jsem byl ochotný obětovat 120 km jízdy autem. Jeho svěření nešlo vynutit. Kdyby se tehdy nesvěřil, nikdo by dodnes nic nevěděl... a on už by možná byl pouze v pasti, kdy dřív nebo později by opravdu závážně nějakému dítěti ublížil. Za jeho svěření mu tedy můžou být všichni jedině vděční a poskytnout mu maximální pomoc. Kupodivu na domluveném místě stál, přisedl a za hodinu a půl už seděl v ordinaci mého psychologa. Sám jsem myslel, že se dozvíme oba něco nového - ale dozvěděli jsme se jen to, co už jsme dávno věděli a měli kolikrát probrané - že se potřebuje naučit ovládat. K tomuto účelu že si má najít nějakého "odborníka" (psychologa, sexuloga), který mu bude kilometricky bližší. On sám by toho ale nebyl schopen. Takže jsem musel opět já sám kontaktovat sexuologa PhDr. Weisse, kterému důvěřuji, zda by mi nedal kontakt na důvěryhodného sexuologa v místě pobytu "klienta". Můj psycholog rovněž poznamenal, abychom si dali pozor a nenarazili na nějakého, který by jeho jednání policii oznámil (z prostého důvodu - oznámení PČR by způsobilo mnohem víc škody než užitku - zničený život mladého kluka, jeho devítiletá sestřenice by byla traumatizována vyšetřováním a sekundární viktimizací (doma by jí nezapomněli připomínat, jak hroznou věc ten kluk udělal), zavržení okolím, možná i rodinou). Naštěstí na pohlavní zneužití oznamovací povinnost není, ale samozřejmě kdokoliv může ohlásit trestný čin, tomu nikdo nebrání. A v jeho případě je promlčecí lhůta 5 let. Teprve za tím sexuologem v místě kilometricky bližším půjdeme, takže jsem zvědavý...

Většinu věcí je člověk schopný zvládnout sám. Až tam, kde to nezvládá, nastupuje pomoc.

A teď si váš přístup srovnejte se skutečným příběhem s tím mým "klientem". Posíláte k odborníkovi šmahem všechny, kteří se vám nezdají, ale vůbec si neuvědomujete, co to skutečně obnáší za nějakým takovým odborníkem jít! Napoprvé se musím opět štrachat 120 km za ním a jít s ním osobně na tu sexuologii. Sám by tam nikdy nešel. Pak doufám, že se mi podaří domluvit "telefonickou kontrolu", kdy určitě si pan sexuolog s ním domluví další návštěvy, ale bez mé kontroly těžko spoléhat, že by tam docházel. Když se mi to nepodaří (nejsem jeho zákonný zástupce, jeho rodiče o ničem neví), bude to znamenat opět moje fyzické dojíždění. A to je jenom v tomto jednom konkrétním případě. Ano, držím ho v šachu a v případě, že by nepřišel bez pádné omluvy, na policii ho oznámím. Ale to je až krajní možnost, kterou se snažím co nejvíc oddálit pro dobro všech zúčastněných.

Příště tedy, než někoho pošlete k odborníkovi, zamyslete se nad tím ve světle výše uvedených nových skutečností!

Teď bych chtěl ještě něco stručně o mně. Jsem totiž taky pedofil. Je i klidně možné, že jsem se s někým z vás osobně setkal, či že dokonce učím na škole, kam chodí vaše dítě. Vy nic nepoznáte. (Možná naštěstí.) Mohu vám jen říct, že jsem na škole velmi oblíbený. Zamiloval jsem se do 11tileté Alžbětky (ne ze školy, známe se z kostela). Byl jsem s ní několik hodin včera i předevčírem a budu s ní i dneska. Protože je momentálně zima, docházím k ní domů, kde jsou většinu času přítomni oba její rodiče. Že by si nevšimli nebezpečného člověka, který se motá kolem jejich dcery?
Svěřil jsem se dvěma kamarádkám, starším, co mají už rodiny a několik dětí. Obě dvě nezávisle na sobě mi poté řekly, že by mi svěřily kterékoliv svoje dítě. Nepatří ony do blázince?
Nepatří. Mají ke mně postoj na základě toho, jak mě osobně znají. Ne na základě předsudků a zjednodušených představ o pedofilech.

Problém tedy není v samotném zaměření (sexuální orientaci), ale v tom, jací lidé ve skutečnosti jsme. A to platí bez rozdílu na každého. Nemocný je až ten člověk, jehož nemoc či odlišnost způsobuje újmu jemu samotnému nebo někomu z jeho okolí. Nosím brýle, mám myopii, ale přesto se nemocný necítím a ani tím nepůsobím nikomu újmu. Jsem pedofil, líbí se mi malé holčičky, přitahují mě... ale protože jsem tento fakt přijal a žiju s ním poměrně spokojeně i s ostatními lidmi a necítím se nemocný, tak ani nejsem nemocný. Na 10. straně v Úvodu knihy Sexuální deviace PhDr. Weiss píše, že egosyntonní pedofil, tedy ten, který pedofilii integroval do osobnosti a naučil se s ní žít, není nemocný. Nenechte se zlákat velmi laciným a zde často rošířeným: "Je to divné, nelíbí se mi to, ať jde za odborníkem."

Přeji vám pěkný den. A sobě dobrou noc. :-)

Upravil(a) Kasz (2. 2. 2008 3:20)

Podívejte se na to ještě z jiného úhlu:
Zamyslel se tazatel někdy nad tím, jak nefér to bude k jeho budoucí ženě??Že s ní vlastně bude jen proto,aby s ní měl ty malé holčičky (btw.co když to budou chlapečci???), že za jejími zády bude slintat po prepubertálních a pubertálních dívkách?? Určitě se to po čase provalí a kdyby se to stalo mi (tzn.zjistila bych,že můj manžel je pedofil), asi by to se mnou seklo. Manželka pedofila musí být opravdu silná žena, jinak to pro ni bude hodně těžké. Já osobně bych to nezvládla.

Zikone, se svou úchylkou ses naučil žít, dobře, to je jen tvoje věc, ale neměl bys do toho tahat svou budoucí ženu, neboť je velká pravděpodobnost, že ji tím budeš ničit, až se to provalí (a takové věci se úplně skrýt nedají, přinejmenším bude mít podezření a bude to v ní hlodat a ničit jí to zevnitř...) a to by bylo opravdu hodně sobecké a  nefér.
Jedině snad, že bys jí to HNED NA ZAČÁTKU řekl, buď tě bude mít ráda jako osobnost i s tvou úchylkou, nebo vezme nohy na ramena a ušetří poustu bolesti jak sobě, tak tobě..

Nharte: "nemyslím, že je to tak růžové a optimistické jak popisujete (ve smyslu vašeho vnitřního trápení a neustálé kontroly sama sebe)"

Trápení je to jenom do té míry, že jí člověk nemůže dát naplno (slovně) najevo, co k ní cítí. Musím čekat, než vyroste a než dospěje aspoň do takové fáze, kdy jí toto sdělení neublíží, kdy se s ním prostě bude schopná vypořádat. To je asi to nejtěžší na celé věci - čekání. Kontrola sama sebe těžká není, všechno vychází z toho, že se s ní chovám tak, aby jí se mnou bylo dobře, aby se mnou zažívala pokud možno žádné nepříjemné zážitky. Z toho mám vždycky největší stres. :-) Ne z toho, že bych sebe musel kontrolovat. Sebekontrola k tomu jistě patří, ale ne tak, že bych na ni myslel primárně ve smyslu "Dávej si bacha, kontroluj se.".

S těmi dcerami vím, jak to bere, ono v tom není nebezpečí, on jenom vyjádřil překotnou touhu, že by jako otec byl rád, kdyby měli s manželkou dceru. S ohledem na vás mohl volit méně emotivnější slova, ale taky jsem kdysi psával na fóra, že bych chtěl mít hodně dcer, a čím více tím lépe. :-) A s manželkou bude proto, protože ji bude mít rád a ona bude mít ráda jeho.

Samozřejmě je na zvážení, zda nastávající manželce říct o své jiné orientaci. Křesťané to mají jednodušší (a nebo složitější? - já si myslím, že když jsou podmínky dané, že je to jednodušší) - před svatbou zaručeně musím svou budoucí manželku o svém pedofilním cítění informovat. Je to dost podstatná věc a kdybych to neudělal, manželství by bylo neplatné. Zidon má volbu větší, i když je pravda, že i české zákony vyžadují znalost zdravotního stavu partnera, které je však pouze čestným prohlášením (známá to slova z povinné části obřadu "prohlašují, že znají navzájem svůj zdravotní stav..."). Jenže když si ji vezme na úřadě, můžou se rozvést. V kostele taková možnost není. Jsou tací, kteří svou pedofilii odhalí až v době, kdy už jsou v manželstkém svazku - a tam je opravdu na velkém zvážení, zda se manželce svěřit nebo ne. Znám jednoho "kolegu", který se svěřil, a manželka to vzala bez problémů. Mají dva kluky a jsou na nejlepší cestě k adopci holčičky. Na druhou stranu znám jiného, který by manželce o své pedofilii nikdy neřekl, protože ví, že by to neskončilo dobře. Jinak osobně jsem pro to, aby před vstupem do manželství se tuto podstatnou skutečnost, pokud o ní vím, moje manželka dozvěděla a měla dostatečný čas na rozmyšlení a pochopení.

Co se týče sexuálního vývoje - sice není u konce a člověk se vyvíjí pořád, ale zkušenosti starších poukazují na určité zákonitosti. Mě se poprvé holčičky zalíbily vědomně ve 13ti letech. Dnes je mi 27 a nevšiml jsem si, že by se na tom od té doby něco výrazného změnilo.

Me: Zidon nebude se svou manželkou proto, aby mu porodila holčičky. On by s ní bude, i když mu žádné holčičky neporodí, i když bude neplodná, i když těžce onemocní, i když ochrne při autonehodě. On ji bude mít opravdu rád(nedopatřením to zapomněl ve svém textu dostatečně zdůraznit).

mashanka napsal(a):

Chápu, že toto je téma, které vždy vyvolává všude bouřlivé reakce, ale myslím, že tady málo lidí píše k tomu, kdo se ptal, a zbytečně mnoho lidí se snaží přesvědčovat ostatní diskutující o tom, co si mají myslet a jaká stanoviska zaujímat

Zase predbieham ... som na tretej strane a diskusia ich má sedem.
Mashanka, takto si predstavujem príspevok moderátora.  

Tiresias, reagoval jsem na Kalika. Který ho bude považovat za neslušného, až když něco provede. To je přece zvrácená logika.
A stojím si zatím, že takový člověk má nejprve hledat pomoc a pak, to třeba někde svěřit a ne naopak.
Ten člověk to o sobě ví a nic s tím nedělá. To mě, jako otci dcery (naštestí už dospělé), silně vadí
Co je na tom za silný argument?
Už reagoval další pedofil..
Nevím, jak dlouho znáš Babinet, ale v posledních měsících se sem začli stahovat různí lidé, kteří mají vždy společný " problém" sexuální odchylky a obvykle to graduje až na hranici (někdy i za) po*na. Net je plnej erotických stránek, kde by jistě uplatnili své touhy, než na Babinetu.

jsem se sama ocitovala pardon

Ale napadlo mě- dávat tuhle diskuzi do souvislosti s po*n, je zase podle mě trochu zvrácené.

Upravil(a) Nharte (2. 2. 2008 18:51)

Oto- jak to víš, že to bude velmi těžké, nebo to nepůjde? To je nepodloženě pesimistický přístup. Nepochybuji, že s tím žije ne úplně málo mužů a jsou dobrými parťáky dětí a partnery dospělých. Jenom to nikdy veřejně neřeknou, protože by byli ukamenováni. A to zcela neprávem. Já si třeba myslím, že tzv "normálí" chlapi nadělají u dospívajích dívek (nad těch 14-15) mnohem větší škody..

Nevím nevím jak to je s otevřeností,ono vypisovat se anonymně na internetu je asi trochu jiný než to vykládat kamarádům,uznávám člověk má potřebu to někomu sdělit aspon tímto způsobem.Děsím se takovejch lidí,mám pětiletou dceru,neumím si představit že si někdo představuje sex s takhle malým děckem,že to někoho vzrušuje malá holčička.Zvedl se mi žaludek,sorry.