Ahoj :-) Nebylo by řešení nejstaršího syna dát do výchovy otci? Jedna známá má tři děti, a na výchovu nejstaršího syna nestačila - otec ano, tak ho vychovává on.
Jinak myslím, že syn se chová tak, jak to viděl u táty - no a teď už v rodině táta není, on je nejstarší chlap v rodině (zřejmě Tvého nového partnera jako autoritu nebere), no a tak se chová jako táta.
Bylo mu zřejmě strašně ublíženo, jaká je to výchova, mlátit děti až se svíjí bolestí.
Řešením může být taky psycholog, zajdi tam buď sama nebo se synem.
Ale začla bych to řešit, a nečekala bych.

Asi bych taky jako první variantu viděla toho psychologa.Tvůj současný partner by měl synovi vysvětlit,jak se má chovat nejen k tobě,ale i ke svému bráškovi.Takové chování není normální.
Ale větu : ,,Když jsem viděla jak je manžel bije, tak jsem zakročila a nadala mu ať přestane. Vim že jsem tím srážela jeho autoritu , ale nemohla jsem se dívat  na to, jak bolestí trpí. Do dneška mám z biti mého otce já sama trauma a nechtěla jsem, aby toto zažívali i moje děti. ,,. Jak jsi mohla napsat,že jsi srážela autoritu otce před dětmi?BM byl hrubián,tvůj otec taky a ty to skoro omlouváš.
Nedopusť,aby syn byl taky takový .........

Holky, obdobnou situaci řeší moje setsřenice, klukovi je 15, měla ho v 17, výchova byla cukr a bič - rodiče byli mladí a nezvládali... Kluka otec také mlátí, matka je zase přehnaně ochranitelská, ale výsledek je ten, že kluk si na matku už dovolil vztáhnout ruku.
Proč to tu píšu je fakt, že zkusili zajít k psychologovi, nicméně kluka tam dotáhli skoro násilím, on se proti tomu vzepřel a tam zarytě mlčel a psycholog jim řekl, že s ním nic nezmůže, pokud kluk takto revoltuje...
Takže jen tento postřeh - myslím, že psycholog není řešení, pokud to dítě tam nechce. Možná je nějaké rady pro matku, u nich to ale nezabírá... bohužel
Jinak ta popisovaná situce (zejména záislost na počítači) je úplně totožná, rozdíl je jen v tom, že tam otec je v rodině, nicméně pokud není fyzicky přítomen, kluk si na matku dovoluje... Otec to pak řeší tak, že kluka zmlátí... No, začarovaný kruh...

Leni,

mám hodně podobný problém s výchovou.Akorát se teda nebojím , že by na mě vztáhl ruku.
Už jsem prošla -li, různé poradny, psychology i psychiatra a celkem bezvýsledně.
Jediná rada, utvořit mu pomyslné hranice a postav zeď(máma)a nepustit ho přes ní, ať naráží.Musí zjistit že neuhneš.
Můžu říct , že je to hodně psychicky náročné!!!
Jo a počítače, pro naše pubertální děti, to je na Jak já říkám vymývání mozku, jsou úplně mimo , tak jak píšeš.
Když mu ho zakážu, tak si hledá "zábavu" jak by mě vytáčel dál.Pořad se snaží nade mnou zvítězit.
Hodně síly  R.

Upravil(a) Romča (30. 1. 2008 10:43)

Děkuju všem moc za příspěvky. Moc jsem nad tím vším večer i dnes přemýšlela a napadla mě jedna věc. Musím mu opravdu ukázat, že se ho nebojím, ale nejen to, on musí přijít sám na to, že mě vlastně potřebuje. Rozhodla jsem se mu nechystat svačiny, společné obědy o víkendech budou asi takové, že naložím na talíř pouze nám, on až bude mít hlad se obslouží sám......at se chlapec postará, když si myslí, jak je dospělej. Nemám chut se s ním už ani bavit, protože tyhle situace jsou u nás už dost často a veškerá domluva byla vždy zbytečná. Dnes  po včerejším incidentu nedošel vůbec domů až v jednu ráno a to se doma ani neukázal, jen potichu zkoušel odemčít dveře a když slyšel, že jde někdo předsíní, tak rychle utekl o dvě patra níž. Přítel šel za ním, co blbne a at jde domů. Syn jen řekl, proč... a to je vše. Přítel mu říkal, at si klidně spí tedy na chodbě a on tam opravdu přespal. Ráno šel pak do školy, doma se nestavoval.Snažil se mi nahnat strach, protože ví, že vždycky já jsem ta, která po hádce zkouší komunikovat. Tentokrát jsem neudělala nic a jen jsem v klidu čekala. Až dnes odpoledne došel domů reagovala jsem tak, že jsem mu neřekla ani půl slova a tohle hodlám dělat do té doby, než ho napadne se mi za všechno omluvit. Překročil veškeré hranice a ty se jen tak neodpouštějí. Nikdy jsem nikde neviděla takové chování k vlastní matce.

Lenicenecko, to je všechno hezké ale i to mlčení dokáže být pěkně agresivní. Ale vydrž. Jednou ses pro to rozhodla tak bud důsledná. DOporučuju ale použít to jen výjimečně, měl by následovat hovor a stanovení pravidel.

Mamka mi kdysi udělala to samé. Bylo to strašné, ale pak už se se mnou dalo i mluvit,.

Tak zatím se synem  komunikujeme prostřednictvím papíru. Co po něm potřebuji jako je nákup, utřít nádobí...mu napíšu. On papír zmačká hodí před pokoj, ale udělá to. Jen mi odepíše, : říká se prosím, to tě neučili? Vysmívá se mi tímto a nic si z toho nedělá. Je mu vše jedno. Jeli jsme na víkend s přítelem a mladším synem pryč a já staršímu stanovila pravidla, co musí udělat jako je nádobí a že nepůjde na PC. Pokud něco z toho nesplní, nebo poruší zákaz řekla jsem mu, že mu odnesu z pokoje televizi. Požádala jsem mamku, aby na něho dohlídla, protože jsem nechtěla, aby někde ponocoval a on i přez to porušil zákaz a zjistili jsme, že byl potajnu na PC. a to jsme mu vzali i šnůru od PC. Řekla jsem mu, že mu televizi odnesu, aby se na to připravil a on mi na to odpověděl, že jsem trapná a že mu jsem u pr.... To mě opět šokovalo. Vzala jsem mu zatím jen video, protože mám strach, že nebude už chodit domů vůbec a nevím, jestli jsem neudělala chybu. Před chvilkou se za ním zapraskly dveře a odešel pryč. Už mi ani neříká, kam jde, tak jsem vylezla a před dvěře a zeptala se, kam jde, odpoved zněla nikam, Zeptala jsem se ještě jednou a přitom jsem mu řekla, že odedneška mi bude hlásit kam jde , protože mám za něho zodpovědnost a nebude si dělat co chce. Zase se na mě s výsměchem podíval, řekl kam jde a odjel. Chová se ke mě, jako bych byla povl a nenáviděl mě. Nebaví se s celou rodinou a když mu mladší syn řekl několikrát ahoj, tak mu ani neodpověděl a s přítelem se taky nebaví, přitom mu nic neudělal. Navíc to co jsem začala mi kazí moji rodiče, protože bydlí pár metrů od nás a mamkla je tady 2x až 3x v týdnu. Jsou na straně syna a on to ví. Od té doby je to ještě horší. Mám prý přehlížet jeho chování i to, že mě posílá do piče a mlátí vším... protože za to může puberta. Tak asi až někomu ublíží, tak to taky svedou na pubertu. Nechápu jejich jednání. Taťka tady dokonce byl, že mi chtěl pomoct za synem a měl s ním pohovor, ale pokud je na straně syna, tak nevím, jaký to mělo význam. Jen situaci zhoršil. Mám podporu jen v mé sestře a ve vás.

Mamce jsem jasně řekla, že tam chodit nebude, pokud mi ještě navíc podrývají autoritu a ona s tím souhlasila. Řekla jsem, že to bude jen na čas, než se vše vyřeší. Ještě že můj mladší syn je v poho. je moc hodný a splní si každy zadaný úkol. Ten problémy nedělá a prot se k němu chovám pěkně. Starší to vidí a samozřejmě se cítí odstrčený, ale každý podle svých zásluh. Nedokáži teď v této situaci za ním přijít a promluvit si s ním, protože když vidím, jak se mi vysmívá... Je ted ještě větší pán...

A co to zkusit úplně jinak?
Od druhého konce. Chválit chválit, byt za maličkost. Myslím,že se cítí,že ho nikdo nemá rád a nejlepší obrana je útok. Podle mého je blbost, zakazovat PCkdyž jste odjeli. To se dalo čekat, že na něj půjde. Co nejmín zákazů. Pochválit ho - ironicky - za to že je tak hodný na matinku která ho vychovává?
Já nevím, z tvých příspěvků mi přijde, že si na něho alergická, a to si myslím,že je špatně.
Žářlí nejenom na tvého partnera, ale i myslím na poslušného mladšího bráchu. Co si budeme povídat, každý nejstarší sourozenec si myslí, že toho mladšího máme raději (byla jem nejstarší)

Ahoj,moc ti přeji,aby se vše v dobré obrátilo.
Jaký vztah má tvůj syn se svým tátou?Co kdyby šel načas k němu?Existuje střídavá péče o dítě.Ty by ses dala nervově dohromady a syn by si snad uvědomil,jak se chová.To co si dovoluje k tobě,tak si dovolí i ke svému tátovi?

Napadlo mě,co kdyby jsi si s ním psala přes mail.Ale aby nevěděl,že jsi to ty(nová e-mailová adresa).Psala by sis s ním jako jeho vrstevnice, a třeba by se ti časem svěřil,co ho trápí.
Hlavně s tím vaším problémem něco udělěj,aby se to nezačalo stupňovat.
K psychologovi zajdi sama,pokud syn nechce.
Já mám 2 dcery 17 a 14 let.Jsem taky rozvedená.Mladší dcera si s mým nynějším přítelem rozumí méně než ta starší.Kdyby jí její táta řekl,že nebe je oranžové,tak má pravdu,ale můj přítel by ji neměl.Starší dcera zase nedojídá svačiny ve škole,tak jsme to vyřešili,tak,že si jídlo chystá sama nebo si koupí za peníze z brigády.Máš vidět,jak své penízky počítá.

Nevzdávej to!!!Chce to váš problém vyřešit,co nejdříve.Nebo tvůj vztah se synem bude totálně ztracený a ještě,aby to nemělo dopad na tvůj vztah s přítelem.
Brzy se ozvi.Myslím na tebe.