|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
nevíte, čím to může být?
Pořád se člověk srovnává, pořád se cítí blbě, buď tak nebo tak, nikdy ne bez nějakých měřítek ....
Není tady
Proč prysci (pryšče nebo jak) vystupuješ pod přezdívkou lavský? To je tvoje příjmení? Přečetla jsem si hodně tvých příspěvků pod tvým druhým nickem. Jeden jak druhý. Proč se člověk srovnává s ostatními? Protože chce být stějně oblíbený, úspěšný a vtipný jako kolega odnaproti od stolu - jo, přesně ten co po něm jede ta holka co se ti tak líbí. Proš se cítíš blbě? No to mi řekni ty, proč? A jaká měřítka? Že kolega měří o dvacet čísel víc než ty? Nebo má v peněžence o nějaký ten peníz víc?
Prostě POŘÁD se srovnávat s někým je velká hloupost. Sám dobře víš, že pokud zůstaneš sám sebou se svými přednostmi i nectnostmi, budeš se cítit o mnoho lépe.
Není tady
lavský, to já fakt nevím. Já přijdu, zařadím se, hotovo. 
A proč se srovnáváš? Buď originální a vynikej - čímkoli!
Není tady
Tomuhle velmi rozumím.
Už od malička všechny ty soutěže a diplomy a soupeření ve škole na hřišti.
Pak kdo vypije víc piva, panáků, kdo má víc holek, větší penis, větší svaly.
V práci pak větší odměny, lepší auto, skvělejší dovolenou, lepší byt, televizi.
V kolektivu kdo je chytřejší a úspěšnější, vtipnější, sexuálně úspěšnější, kdo udělá lepší obchody.
Obávám se, že jednoduchá věta, bud originální a vynikej, ti je platná jak hadovi noha (sorry Heleno - ten výrok sám o sobě je sice originální, ale u průměrné mužské populace v Čechách naprosto instantně nepoužitelný).
Proč to tak je? Já myslím, že zejména kulturním soutěživým nastavením naší společnosti. Pak třeba u mě to bylo hodně v rodině. Musel jsem být ve všem vždy nejlepší, abych splnil nároky rodičů (tohle skvěle popsala kdysi Avalonka - najdi si ve vyhledávači její starší příspěvky i s PROC a také JAK to vyřešila). Takže výsledek byl ještě donedávna pořád stejný: jaktože Pepík odvedle už má velký byt a 2 děti a ty pořád nic. A při srazech spolužáků z vysoké školy mi pocit originality vedle zaparkovaných drahých aut všech těch velkých manažerů nevydržel zrovna dlouho :-)
Jedna z cest, kterou jsem podstoupil já, byla ta, že jsem začal pracovat na sebepřijetí. Jsem divnej chlápek a v klasických srovnáních opravdu hodně kulhám. O to těžší je přiznat si, že jsem někdo jiný, než chtěli rodiče a než jsem chtěl původně (naučeně) já. Ovšem je na druhou stranu velmi osvobozující už nehrát (pořád) tu hru na srovnávání a nepředvádět se na recepcích a v různých kolektivech.
Tož hodně štěstí, ogare! :-)
Není tady
Tak s kolektivem a zařazováním se do něj problém žádný nemám - ovšem s tím sebepřijetím a schazováním sebe - to jo 
i když je mi jasné, že vždy bude někdo úspěšnější, krásnější, chytřejší.....
Jak je to vlastně lehké - stačí se srovnat sám se sebou 
... občas se ohlédnout a říct si - " jsem - jaká jsem "
Přestat se porovnávat a srovnávat s někým druhým ... (i když zase jako hnací motor je to možná dobré ... jen by neměl přepnout na zpětný chod 
Upravil(a) Feuria (29. 1. 2008 10:23)
Není tady
Přesně tak Nico, proč se pořád srovnávat? Proč chtít být jako ostatní? Udělá tě to šťastným, když se budeš přemáhat být jako ostatní? Nikdy nebudeš jako ostatní, aniž by ses nemusel sebe zapřít.
Kdo se srovnává a chce! (obecně srovnává cokoliv), nemůže být nikdy šťastný. Vymanit se z tohoto koloběhu znamená se vymanit a být konečně sám sebou a hlavně šťastný
Není tady
No Kaliku a teď nám ještě napiš - jak toho docílit ??? 
... kde je to tlačítko v hlavě ?
(rozhodně souhlasím s tím, že srovnávat se s někým druhým je blbost).....
Není tady
No nejde asi o srovnávání se - ale spíš o to - že když je někdo malá 165 blondýna a má ZŠ(IQ - dvě cifry) - tak z ní těžko bude dlouhonohá 175cm vysoká bruneta s IQ 150 - člověk by měl vycházet z toho - co má a najít se - být spokojený.... i když nějaká ta motivace by zase chybět neměla k tomu na sobě stále makat...... né proto, že chci být stejná jako Iveta - ale proto, že chci být hrdá na to, že jsem Fe
Není tady
Fe, jak na to? Chce to změnu myšlení. Přesně jak na to ti asi neřeknu, ale cesta jistě povede přes vlastní sebevědomí, páč potřeba se srovnávat je jistě problém sebevědomí. Jak už si psala, je to o tom se přijmout, mít se ráda, taková jaká jsem.
Není tady
Nicolas - mám dojem, že všechno to, co uvádíš, není ani tak o soutěžení, jako (sorry) o závisti, hořkosti či naštvání, že ONI mají a já ne. Ale PROČ musíme mít to, co ostatní "stádo"? Jakmile si uvědomíš, že tě nic nenutí, abys byl/měl jako tamti, ohromně se ti uleví. Jo, je to trošku podobné vysvětlování, proč nepiješ alkohol, který ti nechutná, když se všichni veselí - taky to nejdřív nechápou, ale časem si normální jedinci zvyknou a máš pokoj. Možná se občas najde nějaký trouba, který nevydejchá, že "když všichni, proč ne ty?" - ale je jich menšina. Nakonec každá výjimka se časem okouká.
Není tady
Jo, ale to je právě to nejtěžší (pro takového člověka) - máš ovšem pravdu, že to lze řešit.... pokud člověk chce. Asi by si měl uvědomit, kde se stala chybka a snažit se jí odstranit nebo alespoň dešifrovat spouštěč. Teorie je věc jedna a převést to do praxe - věc další. Také stále nevím, jak na to.... určitě na to existuje i odborná literatura. Máš pravdu v tom, že je to o tom sebevědomí - to jo.
Heli-to co uvádíš bych od sebe oddělila.... Třeba sama za sebe - nikomu nic nezávidím a ty lidi, co něco dokázali obdivuj, ale srážím zároveň sama sebe, že když taková nejsem jsem nula. To není o hořkosti a o závisti - tohle je o tom, že se neumím příjmout jaká jsem....že mám pocit, že, když nebudu dokonalá, že nejsem dost dobrá pro ostatní (to je to sebevědomí) .... vím dobře, že nikdo není dokonalej.
Třeba to, že si myslím, že když mě baví práce, kde vydělám sotva půlku uváděného průměrného platu ... že jsem magor ! Prostě ti lidi kolem ti to třeba dávají i sežrat - naši měli představu o mé kariéře a já jsem spokojená tam kde jsem a jen abych (né sobě) ale někomu jinému něco dokázala bych měla jít jinam a dělat nejméně managerku u zahraniční firmy atd. - srovnávám se ! Měla bych mít víc peněz, měla bych studovat, měla bych to a tamto .... ale proč bych pořád něco měla ? A tohle je ta chyba (ten blok ve mě) ... jsem naprogramovaná k tomu - být dokonalá (vyhrávat soutěže a tak nějak, jak o tom psal Nicolas)........ nikomu nic nezávidím - ale chtěla bych se naučit být spokojená s tím, co mám.
Upravil(a) Feuria (29. 1. 2008 11:09)
Není tady
Hele Fe, převést do praxe to rozhodně jde, viz. Pandořiny školy. Sem se taky něco dozvěděl teď z Malování na Vyšehradě
Není tady
Až budu bydlet kousek blíže a budu více při penězích - tak se toho třeba také zúčastním ... teď mi bude muset stačit nějaká ta odborná literatura
Není tady
Fe, já taky odjížděl z domova v pět a přijel domů v 10 večer a zvládl jsem to
Není tady
helena napsal(a):
Nicolas - mám dojem, že všechno to, co uvádíš, není ani tak o soutěžení, jako (sorry) o závisti, hořkosti či naštvání, že ONI mají a já ne. Ale PROČ musíme mít to, co ostatní "stádo"? Jakmile si uvědomíš, že tě nic nenutí, abys byl/měl jako tamti, ohromně se ti uleví. Jo, je to trošku podobné vysvětlování, proč nepiješ alkohol, který ti nechutná, když se všichni veselí - taky to nejdřív nechápou, ale časem si normální jedinci zvyknou a máš pokoj. Možná se občas najde nějaký trouba, který nevydejchá, že "když všichni, proč ne ty?" - ale je jich menšina. Nakonec každá výjimka se časem okouká.
Ono to jde jak kde. Možná až když je čověk nějakým způsobem zralej. Co si teda vzpomínám na školní léta, tak děti se srovnávaj hodně a asi je to i násobený tím, že naše společnost je dost konzumní, někde se ta individualita i dost ubíjí, ať už ve škole nebo ve větších firmách. tam je to docela masakr nezbláznit se, když i na záchod chodí člověk s čipem
Není tady
Fe, taky mi to dalo práci. Ale je fakt, že od nějakých 12 let, co jsem si neudělala (nezařídila, nevybojovala...), to jsem neměla. Takže kupodivu trochu lepší startovací pozice = "Nejsem dokonalá a co má být? Vy jste mi nijak nepomohli, tak mi neříkejte, co bych měla dělat-mít-být."
Není tady
KALIK napsal(a):
Fe, já taky odjížděl z domova v pět a přijel domů v 10 večer a zvládl jsem to
No z Plzně do Práglu to máš trochu blíže než já ale to je fuk - je jasně, kdybych chtěla - tak se zařídím - ale já zatím nechci.
Není tady
helena napsal(a):
Fe, taky mi to dalo práci. Ale je fakt, že od nějakých 12 let, co jsem si neudělala (nezařídila, nevybojovala...), to jsem neměla. Takže kupodivu trochu lepší startovací pozice = "Nejsem dokonalá a co má být? Vy jste mi nijak nepomohli, tak mi neříkejte, co bych měla dělat-mít-být."
No, já od těch 13ti - 14 .... a snažím se si říkat to stejné ! Ale je ve mě nějakej pocit méněcennosti .... nebudu tu o tom psát. To je jedno.... Já to zvládám - vím, kde je zakopanej pes. Někdy mě přepadnou hloupé pocity - ale dá se to
Není tady
Taky jsem s tím měla problémy, vycházelo to z výchovy, z rodiny, stejně tak si myslím, že u všech ostatních...Přestože sice máme něco geneticky dáno, tak především naši osobnost utváří okolí, zejména rodiče, později autority v podobě učitelů, vychovatelů atd.....dál kamarádi....
Naši jsou perfekcionisti a vždy věděli, co je správné, co ne:D
Já byla zprvu jako dítě jedničkářka, účastnila jsem se soutěží, olympiád, sportovních akcích, no všeho....Číst i psat jsem už uměla v 5 letech, patřila jsem mezi děti s nadprůměrným IQ. Nedělalo mi nic problém, co jsem chytla do rukou, to mi šlo. Pro naše to byl normál. Nikdo tedy nechválil, nepovzbuzoval, nebylo proč.....
Zkusila jsem proto napovrch vynést samu sebe, aby mě brali s mým vlastním já, které stejně potřebovalo povzbudit a pochválit...protože to se stejně srovnávalo, cítilo se poníženě a nedostatečně, a to proto, že jsem se často nechtěla chovat předpisově....
Je to práce na roky, když vzpomenu mé pokusy - prvně jsem skočila do druhého extrému, proflákala jsem, co se dalo- třeba střední,dále výšku jsem odmítla. Jinak jsem se začala toulat, o mém spuštění se nemluvě.... Začala jsem z principu s lidmi nesouhlasit, úmyslně dělat přesně opak toho, co po mě chtějí, ale byla jsem u toho navíc zlá, vzteklá, nenavistná, často jsem však tímhle popřela i to, co jsem ve skutečnosti chtěla..... Prostě jsem neuměla v klidu vynést na povrch zemský vlastní já A byl to nakonec druhý špatný extrém.
Dnes už je to jiné a řekla bych, že už vím, jak na to, podle mě jde o to opravdu poslouchat vnitřní hlas, zklidnit se, říct si, co chci já, jak to cítím a stát si za tím i přes výsměch, kritiku, problémy s tím spjaté.... JE TO CELÉ O SEBEVĚDOMÍ, vnitřním sebevědomí. I přesto, že mi budou lidit říkat, jak jsem krásná, a chytrá a umím to a to, tak to nepomůže dokud to tak nebudu především cítit já...
Já si myslím, že je to o tom, prostě klasicky dospět a uvědomit si, že i ti rodiče, jakýkoliv člověk na této planetě je nám roven, přestože máme odlišný pohled, způsob života, či myšlení a my s tou jinakostí nemusíme mít problém a pokud ho mají druzí, jejich problém....
Jak se Fe ptá na knihy - no u mě to skončilo po mém vyhoření stejně na psychoterapii, takže to byla "kniha" první, psycholožka mi doporučila knížku 4 Dohody a ta mi fakt hodně pomohla...dále to byla kniha "Umění komunikace", v neposlední řadě také "Miluj svůj život" a "Přestaňte se podceňovat"...a nahlížím do nich stále, já myslím, že to je učení celoživotní pro každého:)
Upravil(a) Račice dračice (29. 1. 2008 11:49)
Není tady
Nemáš k sobě úctu, to je celé. Proč se srovnávat s ostatními ? Myslíš, že všichi ostatní jsou lepší ? Zkus naopak ty druhé srovnávat se sebou a hledat, v čem jsi lepší, než oni, pokud tedy musíš za každou cenu něco srovnávat.
Jinak, nejlepší by bylo, na srovnávání se vyprdnout a žít si podle toho, jak je tobě libo
Není tady
Taky zkus nebrat "kolektiv" nebo "lidi" jako celek. Většinou se všude daji najít spřízněný duše, nemusíš si rozumět se všema, to ani nejde, zvlášť pokud jsi třeba introvert a ne takový ten bavič co zapadne všude.
Není tady
Když jsem byla mladá, taky jsem to prožívala. Nevěděla jsem, o čem mám s lidmi mluvit, co říct, co dělat, jak se tvářit. Bylo mi trapně. Je to celé o sebevědomí. Nemyslím si, že bych te´d byla přehnaně sebevědomá, ale je to rozhodně lepší, než ve dvaceti. Chce to prostě čas.
Není tady
Račice i tohle máme moooc podobné ... ty knihy si opatřím myslím, že už s tím až takový problém také nemám, ale přečtu si je
Mě hodně pomohlo studium psychologie......
Upravil(a) Feuria (29. 1. 2008 13:26)
Není tady
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
