Ahoj,
nevím přesně ani jak začít. Syn 5 let se straní dětí.
Začalo to, když nastoupil poprvé do školky. První rok se stranil dětí úplně, nespolupracoval s nima, byl jen s učitelkama, nechtěl žádné dítě chytnout ani za ruku, nešel do kola, když tančili a tak. Po půl roce už byl tak daleko, že se chytil za ruku jen jednoho "kamaráda" a nikoho jiného a že už si s dětmi sedl do kolečka na koberci, když hráli nějaké hry nebo zpívali, ale "jen" se díval.
Do školky chodí třetím rokem, teď je předškolák. S dospělýma nemá problém se bavit o čemkoliv, i když se třeba ze začátku stydí. Problém je s dětma, prostě s nima nedokáže mluvit, hrát si a tak. Za ty roky se to zlepšilo v tom, že už s nima tančí, zpívá a občas se i hraje, teda pouze když má náladu. Ale jakmile dojde do školky po delší době (je dost často nemocný), tak má problém do toho kolektivu zase "zapadnout". Prostě nemá potřebu s dětma komunikovat. Ráno ho vedu do školky s tím, že si sedne sám ke stolečku a hraje si sám.
Když třeba potkáme venku nějakého jeho spolužáka, tak každé dítě ho hned zdraví a on se začne za mě schovávat a neřekne mu ani ahoj, prostě nic.
Je to hodně zmatené, snad jste z toho něco pochopili.
Už jsme objednaní do Speciálního centra psychologické poradny, tak jsem zvědavá co mi řeknou. Objednali nás tam ze školky, že se jim to zdá divné, že bude mít nějakou sociální poruchu. Tak jsem z toho špatná.
Přitom je hrozně šikovnej, maluje, stříhá, počítá, hrozně ho to baví, ale ta komunikace! Možná že je to tím, že byl od malička jen se mnou, nevím.
Nemáte někdo podobnou zkušenost?