alivko.. trošku mi to připomíná můj příběh,,,až na to,že manžel tohle dělal "pouze" tento  rok....... že to táhl na dvě strany...nicméně,já to nestihla odhalit tak brzo..... s manželem jsem byla 10 let a máme roční dítě...a věř nebo ne....... taky mě ta zrada hodně bolela..obzvláště,když si takto začal užívat po porodu.... nicméně..co Ti chci říct-

taky jsem byla po odhalení ta nejhorší kráva..... ta,co je stihačka a ta,co mu kur... vztah ....-(který mimochodem sám po měsíci sám ukončil kvůli jiné osudové..) ...prostě...tohle je normální reakce.....všichni za to můžou ,jen já ne..... poslanci, rodiče, okolí, příroda,.... ekonomika.... politika... všichni..kromě něho samého...


prostě slaboši... tipuji,že můj manžel je něco podobného co Tvůj ex-přítel............ docela Tě obdivuji,že Tvůj zlom v nenávist nastal tak brzy...mně to trvalo rok.......ale díkybohu nastal.... dnes jsem svého muže potkala opět u nás doma ( máme zatím spole.byt,který se chystáme prodat) s jeho další přítelkyní.....a popravdě,jediné ,co jsem opravdu těžko zkousávala bylo,že vedle mých osobních věcí v koupelně si slečna nakvartýrovala už i své věci.... takže jsem vlastně byla doma..ale v cizím.. opět jsemsi vyslechla,at si sbalím,co potřebuji a jdu a hlavně,at nedělám scény..... no jasně... jsem přece hysterka.... vůbec nepochopil,jak se asi cítím,když u "nás" doma po desetiletém vztahu jej potkám s milenkou a nejsem zrovna plná dojetí a ochoty přinejmenším uvařit kafe...

fuj..prostě absolutně bezohlední sobci,kteří hledí jen na své potřeby.....a u takových není o co stát.....


a jak říká Pandorra.... věřím na zrcadlení..... něco jsem dělala špatně..a vím přesně co.. byla jsem manželovi moc oddána...měl all inclusice service .......a ničeho si nevážil--přitom jsem o nápadníky rozhodně nouzi neměla..... ale v tom to není...prostě sobec,který má rád jen sebe...a k tomu bezpáteřní..protože kdyby byli ti "naši" miláčci féroví...tak by takto žít nedovedli.....


drž se-----a věř..... bude zase dobře.... prostě si Tě nezasloužil....-

Co jí o Tobě navykládal, na to kašli, to asi ani nemůžeš ovlivnit, zbytečně se tím netrap, hlavně buď pozitivně naladěná a soustřeď se na sebe a své plány, třeba si pro začátek kup něco hezkého.

Přesně tak.... jak říkají ostatní.......je úplně jedno,co  o Tobě navykládal,protože tím jedině shodil sám sebe,pokud se k něčemu takovému snižuje.....

Ty sis zachovala svou důstojnost..a to je moc dobře...a věř,že tohle jej štve nejvíce...... a co se týče té jeho slečny.... bud v naprostém klidu....dříve či později to začne skřípat.....protože pokud se už jednou rozvedl,pokud žil tak.jak žil dvěma životy ..tak to prostě je v něm...... takový člověk se nezmění.....lidé se mohou přetvařovat....hodně dlouho---i deset let..ale časem ta pravá tvář vyjde na povrch....... a věř.že není o co stát...


můj vztah k manželovi se hodně měnil..jednou jsem ho nenáviděla,jednou milovala tak,že jsem myslela,že bez něj zemřu, jednou zase při každé vzpomínce mě zabolelo u srdce tak,že mi málem prasklo...prostě byl to pro mě hodně těžký rok..... navíc jsemse stala maminkou,takže těch změn bylo docela dost....ale jedno vím určitě--- není pro co stýskat ani být smutná.....protože takové,jaké to bylo,už by to nikdy nebylo...... důvěra je na bodu mrazu a myslím,že i jako člověk u Tebe neskutečně klesl a ono být ve vztahu s někým,koho sis přestala vážit je opravdu docela nemožné..

takže i když si myslím,že Tvé stavy se možná budou trošičku měnit,,,,tak věř,že opravdu za to nestál..,,,,,



Ještě nedávno mi manžel psal-nechápu proč- jak tu svou osudovou miluje jako nikdy nikoho na světě..a ona mi volala,at jím nekazím vztah ,že se opravdu milují a že se jí možná vysměji,ale že v jejich lásku věří-tenkrát jsem jí odpověděla-že nejsem zákeřná,že se ji nebudu vysmívat,ale že mi její už dopředu líto--....... měsíc na to už miluje zase jinou.........prostě...........


já jsem investovala deset let do člověka,který mi denně říkal.jak mě miluje a že my dva se nikdy nerozvedeme ani nerozjdeme,protože k sobě patříme......a nejspíše to cítil jinak,než říkal...... je to paradox,ale musíme se obě radovat,že to byla vzhledem k životu docela krátká citová investice..a je třeba investovat své úsilí,lásku, city, víru a důvěru do nějakého jiného podílového fondu :-) , který vykazuje lepší zhodnocení a práci s akciemi :-)   

shiden napsal(a):

Nenávist = vlastní ubohost!

Časově omezená nenávist v podobné situaci = sebezáchovný mechanismus!

Kubula napsal(a):

shiden napsal(a):

Nenávist = vlastní ubohost!

Časově omezená nenávist v podobné situaci = sebezáchovný mechanismus!

Ne, nenávist = vlastní ubohost.

Taky myslím, že nenávist vznikne u většiny (dobrých) lidí jen jako vedlejší produkt - jako rekce ega na vlastní ubohost.
A právě u takového druhu nenávisti se pozná skutečná síla osobnosti. A pak je ta nenávist jen dočasná.
Kdo má svou vnitřní sílu, kdo ji dokáže zmobilizovat, ten se své nenávisti zbaví. Uteče jí, s povzdálí se jí vysměje, jako
i své předchozí dočasné ubohosti. Zvítězí nad ní. A objeví další hladinu bytí. Najde klid, porozumění, moudrost...

Stát se ubohým není hanba. Jenom je smutné ubohým zůstat. Smutné a někdy i fatální...

Život je tak nádherný.... !
Neznám větší potěšení, než ukázat minulým nepřátelům, že neúspěchy nás nezlomily, že umíme štěstí nalézt i bez nich !!!

Axi napsal(a):

Kubula napsal(a):

Axi napsal(a):

Ne, nenávist = vlastní ubohost.

No, já jsem si musela jedním dost nenávistným obdobím projít... a dodneška si myslím, že to byla jediná cesta ven - v té situaci, s tím, co jsem věděla a k jakým informacím jsem měla přístup... Podle mě se na někoho zdravě nasrat až k nenávisti je v týhle situaci dost přirozený - ale nemusíme se shodnout

Musela, jo? A jediná cesta? Hmm.

Axi, cituj pls kdyžtak celé: "v té situaci, s tím, co jsem věděla a k jakým informacím jsem měla přístup". Dneska bych to možná uměla jinak, ale už mi znova asi nebude šestnáct, že?

Kubula napsal(a):

Axi napsal(a):

Kubula napsal(a):

No, já jsem si musela jedním dost nenávistným obdobím projít... a dodneška si myslím, že to byla jediná cesta ven - v té situaci, s tím, co jsem věděla a k jakým informacím jsem měla přístup... Podle mě se na někoho zdravě nasrat až k nenávisti je v týhle situaci dost přirozený - ale nemusíme se shodnout

Musela, jo? A jediná cesta? Hmm.

Axi, cituj pls kdyžtak celé: "v té situaci, s tím, co jsem věděla a k jakým informacím jsem měla přístup". Dneska bych to možná uměla jinak, ale už mi znova asi nebude šestnáct, že?

Tak pokud by jsi měla přístup k informacím o nějaké vraždě nebo krádeži, tak to bych snad chápal, ale jinak ne. Samozřejmě neočekávám, že by jsi se sama dobrovolně chytla za nos...

Kubula napsal(a):

Axi napsal(a):

Kubula napsal(a):

No, já jsem si musela jedním dost nenávistným obdobím projít... a dodneška si myslím, že to byla jediná cesta ven - v té situaci, s tím, co jsem věděla a k jakým informacím jsem měla přístup... Podle mě se na někoho zdravě nasrat až k nenávisti je v týhle situaci dost přirozený - ale nemusíme se shodnout

Musela, jo? A jediná cesta? Hmm.

Axi, cituj pls kdyžtak celé: "v té situaci, s tím, co jsem věděla a k jakým informacím jsem měla přístup". Dneska bych to možná uměla jinak, ale už mi znova asi nebude šestnáct, že?

Člověk si mnohdy prostě MUSÍ projít nějakou cestu, aby zjistil, že nikam nevede....
Takže jen dělá to nejlepší , co v DANÝ okamžik ZNÁ a UMÍ.
Tak tvá slova Kubulo dávají jasný smysl a myslím si, že v těchto souvislostech je třeba je chápat.

Také se dnes dostávám do situácí, které bych ještě před rokem řešila tak, že bych do ruky vzalala palici a urazila pomlouvačům hlavu, zatloukla je do země. Dnes mne jejich řeči nechává klidnou a jen jim v duchu děkuji, že mi umožnili poznat, že opravdu už nejsem jako oni

Ahoj lidičky, už jsem dlouho nenapsala. Musím se tady zase vykecat, ale tentokrát jenom v dobrým Poslední příspěvek jsem psala někdy na konci ledna. Hned za dva dny jsem se rozhodla, že se začnu trošku bavit. Koupila jsem si nový parfémek a spoustu jiných "nedůležitých" věcí, ale udělaly mi radost. No, ale co je nejdůležitější, sedla jsem k počítači, otevřela si seznamku a začala jen tak ze srandy hledat. A ono to vyšlo. Prvně jsme si nějaký čas psali, teď spolu trávíme dost času a je to super. Nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového přihodí. Zatím to vypadá, že je to super kluk, i když mám strach už někomu věřit, ale on mě fakt dostal tak jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet a pokračovat dál.               
Ale nejlepší zprávu, kterou vám chci napsat, je to, že můj bejvalej, ten ubožák, mi opravdu začal znovu psát, jestli se s ním nechci vidět, jestli mě to už náhodou nepřešlo a tak .... NO prostě jsem se musela smát. První tři týdny, co to zkoušel, jsem mu vůbec neodpověděla a ignorovala. Potom už mi to nedalo a odpověděla jsem mu, ať mi dá pokoj a ať už mi nikdy nepíše. To ho asi rozčililo (je to přece king a nemůže být odmítnu) a tak mi napsal, že jsem blbá a na co si to jako hraju, že si za všechno můžu sama, že se mi vrací všechno to, co jsem udělala Moc jsem tu SMS teda nepochopila, co tím chtěl říct, jako za co si můžu (asi že už ho jako nechci nebo co). A tak jsem napsala poslední zprávu v tom smyslu, že dobře mi tak, že už je mi lhostejný a jsem konečně šťastná. Na to už chudák neměl asi co říct, takže nic neodepsal. Ovšem teď asi po 14 dnech to zkusil opět, chudáček. Ignoruju to a mám z toho velikou radost. Přitom pořád prý žije s NÍ. Jo, chudák holka, kdyby věděla ...

Musela jsem vám to napsat, protože je mi fakt krásně a jen zírám, s jakým hovadem jsem trávila svoje krásný léta

Somaio,
možná máš pravdu, připomněla jsi mi, jak moje mami, ženská s vyjadřováním "od podlahy",  říkávala: "žena je tak bl.bá, jak bl.bej je její partner" . Jinými slovy trvdila, že rovnováha existuje
Ale abych se trošku zastala Alivky, ono někdy se člověk musí vyjádřit jinými než spisovnými slůvky, aby se mu ulevilo .