Maricko,nějak ty sexuální témata jedeš furt dokola...a asi  to není jen otázka do pranice nás ostatních...ten hlavní problém s tvým partnerem máš asi ty.......?!co?!

Čestně přiznávám, že asi jo

Ale třeba nejsem jediná... Ovšem spíš to tak vypadá, že asi jo :-( No já jen momentálně řeším docela existenciální otázky...buď partnerovi poslušně vždy "podržet", aniž bych si dovolila cokoliv zmínit o předehře nebo něčem podobném, nebo se rozejít a být smířená s tím, že můj život se bude hold ubírat směrem, kterým jsem nechtěla...protože už se budu bát lásky a jakéhokoliv citu, prostě se někomu oddat. Zažila jsem v poslední době tolik zklamání, že už prostě nevěřím, že by mi to s někým mohlo vydržet navždy...snad by to musela být velká náhoda.

Zatím jsem měla štěstí na skvělé chlapy.

Já vím, že mnozí tady mají i třikrát více zkušeností, ale nechce se mi tady rozepisovat, co všechno jsem zažila a proč jsem nakonec dospěla k tomu, že už to s nikým asi nebude napořád...

Ono se ty myšlenky u mne zase vyrojily včera, kdy se mne přítel tedy začal po měsíci a něco dotýkat...a když jsem podle něj měla hrůzu v očích, jak se mě včera dotýkal (hrůzu asi proto, že už se mne dlouho nedotýkal na tom intimním místě..a já mám prostě po určité době strach uvnitř sebe cokoliv mít...tak jsem asi prostě s hrůzou v očích, jak řekl, čekala, kdy do mne dá svoje prsty...možná nasucho, nevím...těžko říci, co měl v úmyslu), tak se mne najednou přestal dotýkat a s hnusem se otočil. Ptala jsem se ho, co se děje...a z něj pak vylezlo, že přemýšlí, jestli jsem ta pravá. Zeptala jsem proč..a on mi odpověděl, že mu vadí, že nechápu jeho vtipy, že vůbec nechápu hodně vtipů (přitom jsem ale podle něj hodně inteligentní), že někdy prý kvůli tomu působím naivně ve společnosti a že se o něj neumím starat, když např. včera přišel domů s teplotou a já seděla u počítače a učila se a příliš jsem si ho nevšímala, neudělala hned čaj, nepohladila...prostě jako jeho maminka, jak byl zvyklý. Pak jsem to sice dohnala, hladila ho, udělala čaj, starala se...ale asi bylo už pozdě. Nemohu však říci, že bych se nestarala vůbec, uklízím, peru, žehlím, vařím...on má na starosti jen chodbu a před barákem, když máme službu. No ale asi mu to jen bylo líto, ale v tu chvíli mi přišlo, že dělá přesně to, v co jsem nedoufala, že bude dělat a co sám nemá rád..a to je to, že začíná přemýšlet o tom, že někde je někdo lepší než já...sám mi kdysi říkal, že takhle přemýšlet je hloupost. Já také tak už asi ani nepřemýšlím. No a docela jsem se toho, co říkal lekla, a začaly mi slzet oči. On mne tedy obejmul, ale pak do mne jen tak zboku začal "zajíždět"...jen mne naslinil...že na orální sex nemá náladu...a celý ten sex byl podle jeho gusta, jako obvykle... Zkrátka ten večer včera jsem zjistila, že všichni snad čekáme na "Godota", uvažujeme, kdo by mohl být lepší než onen, opouštíme se kvůli věcem, co nám vadí, někdy maličkostem... A já už prostě nemám sílu pořád někoho nového hledat, zamilovávat se, trpět, odmilovávat se...mít děti s někým, kdo mne stejně pro jinou opustí...nebo bude podvádět. Prostě jsem ztratila všechny iluze o lásce a už se bojím mít ráda, bojím se toho věčného kolotoče... Raději snad zcyničtět a už nevěřit... Prostě tak nějak... A ještě navíc vědět, že láska je snad jenom očekávání, co krásného nám ten druhý dá...a pokud nedá, tak jdeme od něj pryč. Pak snad věřím jen na nezištnou mateřskou lásku, nebo prostě na lásku, která tolik od toho druhého neočekává a přesto jej bezmezně miluje...

maricko, možná to vidím blbě, ale když byl ex nemocnej, tak jsem kolem něho běhala, tu chvilku na uvaření čaje a pohlazení si člověk najde .. a když jsem byla nemocná já, běhal kolem mě on .. něják si myslím, že když máš ráda, tak o tom to prostě je .. člověk nemůže jen brát, ale taky dávat

Jinak to co píšeš dál nebudu ani komentovat, já bych s takovým chlapem nebyla ani náhodou, taková zoufalka, abych musela brát kde co nejsem.

maricka napsal(a):

Vy jste se tedy vždy rozešli, když Vám něco nevyhovovalo?

Ja jo. Rozhodne kdyz jsem byla mlada. Proc si nicit mladi nejakyma problemama?

Az ted jsem nejak zmekla... protoze vim, jak tezky je v mym veku nekoho najit.

maricka napsal(a):

Vy jste se tedy vždy rozešli, když Vám něco nevyhovovalo?

Já jsem se rozešla, když jsem ho nemilovala.

Opravuju, já jsem se rozešla, když jsme se vzájemně nemilovali. Výjimka byla pouze u mého manžela a byla to chyba.

ja tomuhle neustalymu prizpusobovani se a kvokani okolo chlapa rikam slepici syndrom, taky me to postihlo, porad jsem se prizpusobovala, tolerovala az jsem se v tom sama ztratila...doslo mi to sice pozde, ale prece a rozesla jsem se (i kdyz jsem ho tou dobou jeste porad mela rada)...
pevne doufam, ze ted, kdyz uz vim, jake ma tenhle syndrom priznaky, se mu napriste vyhnu!

Pavlo, co jsi tak najednou skeptická? To je jen tím, že tady se řeší samé problémy...někdy jsou vztahy krásné...někdy:-)

Ale přiznávám, že je to určité kvokání a přizpůsobování se...a chápu, jak to muselo být těžký, HB, ten rozchod...ale už je to za Tebou, ne? A je to docela odvaha... Možná se k tomu taky někdy dokopám... A možná můj přítel nabyde rozumu...je ho třeba:

Elienko, taky to nechápu, nechápu, jak může být někdo někde nesobecký a někde až extrémně sobecký...prostě mi to nejde do hlavy. Ale v jiných oblastech...no poslední dobou se také nedá říct, že by zrovna bodoval a že by mě sem tam nezneužíval... Jak se k tomu postavit? Jednoduše, asi čekat, dokud Ti nerupnou nervy... Ale Tobě už ruply, ne? Obdivuji, že ses aspon dokázala rozejít...zajímalo by mne, jak... Já se ne a ne odhodlat. Ale už jsem k tomu blíž než jsem byla:-)