Ale nebude.... když už člověk ví, co a proč, tak je to první předpoklad ke změně. Nevím, co tě trápí, ale když se budeš mít ráda, nedovolíš, aby tě emoce (nebo někdo, kdo je jejich příčinou) ničily. Ale je to na delší cestu, samozřejmě. Takže držím palec.

No tak to ti poradím, páč já radím cizím děsně ráda (sobě to je horší, že jo?) Podívej se na svůj avatar a přesně takhle se na sebe zasměj do zrcadla aspoň třikrát denně!

Somaia napsal(a):

Dlouho jsem o tom přemýšlela, převalovala to v hlavě... nakonec jsem dospěla k názoru, že si přeji i pohled vás ostatních na to , co se unás děje.
Vy co mě znáte, víte, že jsem tu spolu s vámi prožívala operaci nádoru  své dcery, která jak se zdá měla "celkem" dobrý průběh  i zakončení.....
v naší rodině však dramatická situace graduje dále. Ve stejné době, koncem ledna byla hospitalizovaná i moje 17-ti letá neteř s potížemi koleního kloubu... operace...antibiotika... a následné přetrvávájící potíže. Původně se to jevilo možná jako banální meniskus. Minulý týden však byla dopravena ke specialistovi a následně převezena do Motola na dětskou onkolologii!! Jo, čtete dobře... v pátek byla potvrzena diagnoza poměrně vzácné rakoviny koleního kloubu a holení kosti. Tento zvláštní druh postihuje právě především mladé lidi, souvisí s překotným růstem kostí v určitém věku a poměrně těžko se diagnostikuje včas , protože dlouho nemusí vykazovat žádné symptomy, což je náš případ ....
Pro mé rodiče je to dost těžký šok, v krátkém čase již druhá vážně nemocná vnučka, maminka pláče, tatínek se snaží shromáždit co nejvíc informací. Stále nad tím přemýšlím celý víkend a vychází mi z pohledu duchovního, že je to zkouška především pro ně, je jim téměř 70 let a nejvyšší čas se konečně probudit!!
V každém případě se u nás  v rodině něco závažného děje... dvě milované děti, nádorová onemocění u obou...  co si o tom myslíte.?

Som, napadá mě jednoznačně: tady bych nechala karmické zatížení stranou a pídila bych se po širších rodinných souvislostech - děti velmi často fungují jako "čistič" rodinného systému, přetahují na sebe problémy dospělých, "obětují" se, proč by bylo na delší vysvětlování, to teď nechám stranou. Samozřejmě je to na nevědomé úrovni. Ale pokud se v rodině vyskytuje stále dokola stejné nebo podobné onemocnění, pokud ještě je takhle závažné a pokud se dokonce týká dětí, nehledala bych příčinu u samotné nemocné, ale ponořila bych se do rodinných problémů, vztahů, neřešených kofliktů apod. a určitě bych se zde obrátila na někoho nezúčatněného, protože nezaujatý pohled zvenčí je neocenitelný... každopádně to vypadá na nutnost nenechat kámen na kameni v rámci širší rodiny, jinak je dost pravděpodobné, že byste mohli zachvíli podobné problémy řešit u dalších členů (dětí) rodiny...
Držím palce.

Som - koleno je kromě jiného taky ego, neboli tzv. "vnitřní dospělý" - je to levá, nebo pravá? Spíš bych si tipla pravou - ale to jen tak. To by asi mohlo znamenat, že ji nenechají v nějakém ohledu dospět, nebo že se cítí dospělejší, než si myslí rodina (podle hesla "co nemůže růst v duši, roste aspoň v těle") Když ta rakovina je tak složitá!
Jenže Doubravka má pravdu - bude to taky zapletenec celorodinný No to je mi situace, krucipísek...a že jse zrovna včera a předevčírem intenzivně myslela na to, že se tě musím zeptat, co je s Elfíkem! A to přesto, že jsem měla pocit, že je vpořádku - njn.

Lúthien - mrkni pro začátek sem - agapebrno.cz (mají bůhvíproč nepřenosnou adresu, anebo jsem jelito ), mají tam přímo rubričku Duchovní příčiny nemocí.

Taurus - angíny jsou spíš něco, co nemůžeš (nechceš, bojíš se) říct. Radím ti dobře, ŘEKNI to - nebo začnou být hnisavý a skutečně po*ný!

Nic.... potřebuješ se "psychicky vyzvracet"....dejme tomu. Říct nějaké věci...něco, co tě zraňovalo (zraňuje) štvalo, nebo ještě štve...prostě něco musíš říct. Nejspíš rodičům, nebo sourozencům - to tak bejvá
Zkus prostě začít nadávat (teda, jestli jsi doma sama ) - hlavně tomu nech volnej průběh, žádný "ježištohle přecenemůžuřikat" - uvidíš, že se ti z těch zpočátku asi neartikulovanejch výkřiků něco postupně vyklube

Dokud tě bolí v krku, tak to není promlčený To jsem si taky myslela....člověk si myslí, jak některý věci stráví....jak se s tím moudře a civilizovaně vyrovná....a ono prd! Ono mu to v tom "psychickým břiše" kvasí a zlobí třeba celej život......a nejhorší je, že osopit se na "náhradní osobu" nepomáhá....musí se to aspoň adresovat, když ne říct přímo do očí....jj A jestli bys byla za hysterku...no na to se zvysoka vykašli. Až se ti uleví, bude ti to úplně fuk, jestli jsi v té chvíli byla za hysterku

No, právě.Někde to máme uloženo i když si myslíme, že dávno ne - a ono se to pak něčím aktivuje a už to otravuje. Pravda je, že se to "aktivuje" vesměs ve chvíli, kdy je k tomu jaksi nejvhodnější příležitost - třeba, že tě nějaká stará křivda nebude pálit, když člověk, který je toho příčinou, žije v Austrálii....třeba No a pak - třeba - za dvacet let nato "náhodou" přijede, ty se to "náhodou" dovíš a ejhle - stará křivda se hezky vynoří a pálí tě na jazyku
A s tou adresností - no že buď to musíš říct tomu člověku přímo (tys mi tenkrát před dvaceti lety dal.....víš, jak mě ranilo, že jsi....blablabla....?) anebo, když to nejde, tak je dobrý do něčeho mlátit a bušit a nadávat přitom ADRESNĚ - jakože ne "doprdele, jak mě to lidi ubližujou" ale " ty hajzle, víš, cos mi to tenkrát proved??"

No prosím!

surikata napsal(a):

Nevíte náhodou někdo, co je příčinou migrény? Nemyslím takový to - dneska ne,miláčku, bolí mě hlava - ale opravdu migrénu s aurou, zvracením, takovou co trvá s přestávkama třeba i tři dny...
Už nějak nemůžu...

U každého to může mít jinou příčinu.
Zkus si zavřít oči a zeptat se tý migrény (v duchu) co Ti chce sdělit.
No a pak počkej, jestli Ti přijde odpověď.

Stalo se mi tenhle víkend, bolela mě hlava několik dní a začlo mi blikat oko (hodně nepříjemný). Odpověď jsem dostala a je to OK :-)

sunyata napsal(a):

Surikato, pricinou muze  byt tenze --emocionalni, psychicka, fyzicka....ve vztahu, v praci, sama se sebou, treba nejaky problem, ktery na tebe tlaci. Strach.

Hmmm... problémy se na mě sypou ze všech stran, strach - to je kapitola sama pro sebe, tak to abych se s tou mrchou asi naučila žít...

http://www.samolecba.cz/search.php
mrkni sem, Surikato
dodávám z vlastní zkušenosti, že hlava bolívá ve chvíli, kdy "nemůžeme prorazit zeď hlavou", to jest, kdy si nemůžeme prosadit to, co si prosadit potřebujeme. Síla té bolesti bývá úměrná síle potřeby

Tak jsem se rozhodla vám napsat celé smutné pokračování našeho příběhu, protože je to i docela poučné, jak se nám puzzel začíná skládat do jasnějších a jasnějších tvarů.
Včera byla s definitivní platnostní u mé neteře lékaři stanovena diagnoza vzácného a velmi zhoubného druhu rakoviny ( chrupavky- kolení kloub), která už, bohužel , metastázovala do plic. Zároveň jsme jí domluvili včera navečer návštěvu u jednoho našeho významného léčitele, který ji okamžitě přijal ze dne na den, za což mu ze srdce děkuji. Předem musím říct, že moje neteř je narozená stejně jako moje dcera ve znamení kozoroha a tudíž jsem je automaticky zařazovala celoživotně do stejné škatulky jako "shodné" a tady jsem se zřejmě strašně zmýlila a tím pádem v hledání duchovních příčin byla vedle jako jedle. Ty dvě dívky, které letos ve stejnou dobu onemocněly nádorem... (moje dcera nezhoubným, jak se později ukázalo) a byly poprvé na operaci ve stejném lednovém týdnu... ( to je taky dost zajímavé) jsou jako noc a den. Moje neteř včera na léčitele zareagovala tak negativně až agresivně , že všichni zůstali jako opaření. A diagnoza od léčitele v tuto chvíli???: trvalá, cílená dlouho přiživovaná zloba a nenávist jak vůdči někomu blízkému, tak vůdči sobě. Ona jedná přímo cíleně sebedestrukčně a je jí to jedno. Odmítla na sebe nechat sáhnout , vytvořila silný mentální blok, přes který nebolo možné proniknout.
Moje ex-švagrová, na mě včera později večer vysypala spoustu informací , o kterých jsem neměla ani tušení, jak jí dcera trápila a vydírala třeba hladovkami v období puberty, jak si vynucovala silou vůle agresivně ústupky ve výchově. A můj bratr? Ten si při občasných návštěvách a dceřině introvertní povaze ani nepovšiml, jak vážně psychicky narušená je. Moje švagrová je velmi moudrá žena a nebyla ten typ, který by běhal po celé rodině, stěžoval si a mluvil o svých problémech s kdekým. A tak jsme to společnými silami dopracovali až do bodu tvrdého zvratu... na straně jednoho rodiče  nezájem, povrchnost až lenost něco s dcerou řešit a emocionálně se jí přiblížit , na straně druhé snaha vyřešit problém uvnitř rodiny, naložit si na bedra "náklad" , táhnout přetíženou káru a nestěžovat si na osud....

No, Lupi, přesně jsi to vystihla. "vy mi nemáte co říkat, blbečci"....
To je přeně její dlouhodbý postoj.
Můj bratr včera celkem logicky uvažoval, že můj elfík je možná ten jediný správný rovnocený  parťák, aby jí vysvětlila, jak velmi vážná je její situace a odstranila ten odpor k "autoritám" a přinutila jí spolupracovat.Celá rodina se semkla a jsme jednotní v názorehc, že  musíme nejprve "poléčit" psychiku a pak tělo..prostředky a prostředníky už máme zkontaktované, jen začít,ale času je, bohužel, strašně málo a pacientka je jediná proti... no tak to je prekérka....