Tulipánka napsal(a):

Javeno,
tak když to tak čtu, tak u nás byla situace v rodině jako přes kopírák. Bylo mi 1,5 roku, když se narodila brácha a já z toho dostala záchvaty dusivého kašle (průdušky). Pak asi ve 2. třídě kašel zmizel a rok na to cukrovka . A ta už nezmizela.

Tak já měla jen ty průdušky - cukrovka nebo něco vážnějšího nee... Já nechci, aby to vyznělo blbě - kolem mě chudáci rodiče "běhali" a řešili tu moji "záduchu" a pak i bráchův "ekzém"... Jako, že to nenchali jen tak - mastičky, doktor a nic... snažili se i o nějaký ty babský zaručený léčebný postupy a pak to nějak ustoupilo. Jakoby se museli něčemu přiučit a zvládli to. Možná to není vždycky jen o nemocném...
Kámoška s daleko vážnější diagnozou a přístupem rodiny... není v dohledu konec vůbec... a pořád se jim v rodině točí nějaké nemoci, daleko závažnější...

Upravil(a) javena (28. 4. 2010 7:22)

lupina montana napsal(a):

No já přímo naopak, Terci - pokud si to neporovnám v psychice, kažá léčba je na mě krátká - asi i proto jsem taková zastánkyně
Nevím: napadá mě, že tahounem kolovýletů v rodině jsi byla ty a rodina, byť ne úplně nadšena tak voplendovala, až si tak nějak zařídila, že jí ukradli kola (nojo, já vím, tohle je na tebe už kór těžkej kalibr ) Načež tys byla s nima prostě solidární, no....
Ono je to dost složitý: na nějaké úrovni jsi skutečně mohla být nadšená lyžařka beze všech pochyb; jenže tak nějak "pod tím" mohl být nějaký...příkaz, dejme tomu - z dětství. Moje homeopatka tomu říkala přísaha - hned ti na příkladu vysvětlím, co tím myslela. Dělala totiž terapii kočeně, která trpěla tím, že ještě snad v 25 neměla menzes - a objevily to. Kočena si totiž během té terapie vzpomněla (a věř mně, že se dá vzpomenout na ledacos) že když jí byly asi tři, natloukla si ošklivě kolena. Krve jak z vola, kočena vyděšená,ale maminka, zaměstnaná něčím jiným, ji odbyla ať nešílí, že jsou to jen odřený kolena a ať neotravuje - nebo tak nějak. No a milá kočena si (doslova) přísahala, že už nikdy, nikdy nebude krvácet - přesně takhle. No? A přísahu dodržela Jen si sama vzpomeň, kolik takových slibů a přísah si dítě dá: znám případ holky, která si takhle přísahala jako dítě, že ona sama mít děti nebude - a nemá...ačkoliv teď by velmi ráda. Zařídila si to tak, že má vztahy s chlapama na drek, no...
Mysl je děsivě mnohovrstevná, 99% toho, co zažila, uloží kamsi do nevědomí a pak to hledej a navíc! Navíc dokáže sama sebe očůrat naprosto neuvěřitelným způsobem. Takže i při sebevětší snaze o upřímnost tě některá tvoje část může bojkotovat, ani nevíš jak.
Nenadarmo mluvil Jung o sjednocení mysli....znamená to všechny ty poztrácené a případně rozhádané bytůstky, na které je rozdělená, dát zase dokupy....

Já s tebou naprosto souhlasím.
Mysl a podvědomí je neskutečně složité a myslím, že jsou alfou a omegou všeho.

Lupina: napadá mě, že tahounem kolovýletů v rodině jsi byla ty

Ne, Lupi, mě tím nápadem manžel dokonce překvapil.
Ale to už je jedno, je zbytečné to řešit. Každopádně přemýšlení nad vazbami nemocí a psychicky je zajímavé, nicméně - výsledky mi kolikrát připadají spíš "vsugerované".

Od narození je každému z nás něco cpáno. Rodiči, rodinou, školou, okolím..atd..a žijeme tedy stále v těchto lžích a ani netušíme, že jsou to lži. Proto už jsem začla kus života probírat jedno po druhém, co je vlastně "moje", co jsem vážně já, a co  ne. Co je jen jakýsi kolektivní názor .. Je to zvláštní si to třeba v 35letech uvědomit, že ne všechno, co jsem se dozvěděla a co jsem přijala a taky reprodukovala dál..je   pravda, že je to jen produkt mé mysli...

Ahoj
Poradili by jste čím by mohla být zapříčiněna bolest pravé kyčle? Už před lety jsem byla přijata s velkými horečkami a bolestmi kyčle v nemocnici... Důvod byl zřejmě psychosomatický. Teď se mi bolest jednorázově vrátila. Pociťuji to jako varování... Ale před čím? Zas tak strašně přetížená se necítím, i když toho mám v poslední době moc.
Děkuji.

A ještě Vás prosím, dotaz za někoho... co by mohlo způsobovat vyrážku na rukou (nějaký ekzém), pokožka na rukou praská, je hrubá...

Upravil(a) Rigoletta (23. 6. 2010 12:35)

Děkuji.
Ruce nejsou mé, ale mamky. Opravdu byla postavena před problém, který musela vyřešit a nevěděla, jak se k němu správně postavit. Možná, až si situaci dořeší... zatím se to jen pořád zhoršuje.

Kyčel v prvním případě mi pohyb úplně znemožnila a byl tam zánět. Tentokrát to nebylo takové. Spíš mi to přišlo jako varování. Vztek to nemyslím. Tenkrát mi bylo celkem dobře, ale když se stalo, tak jsem si uvědomila, že se nechci vracet domů, že je mi líp samotné třeba i v té nemocnici. Proč teď - nechápu.

Teď mě napadlo, že ten vztek by se mohl týkat práce. Toho, že chtějí víc, než bylo řečeno a mám někdy problém zajistit péči o dceru. Toho, že všichni chodí do práce nemocní, zelení a s horečkou a nakazí se postupně od sebe.

Holky jestli můžu taky poprosit, zajímala by mě duchovní příčina sluneční alergie... Nikdy jsem jí netrpěla, ale letos se i po namazání 50 faktorem pro děti můžu zbláznit. A zajímavé je, že mi to dělá jen od krku po výstřih, jinde ne, a opalovací typ jsem +3, takže vždy pohoda...
A já slunko fakt miluju, tak jsem se na něj těšila,...a teď tohle!
Díky za všechny nápady, mně nějak hlava nebere, jak lze mít alergii na "životadárnou energii"...

No, a já jsem tajně doufala, že s čakrami to nebude mít co do činění...že důvod bude prozaičtější. Hanka T. to má rozepsané fakt skvěle...
A sebevyjádření je sice pěkná věc, ovšem v mém nynějším životním tempu a nasazení naprosto nereálná... Ovšem ne že bych s tím nepočítala a nějak se tím zalamovala...
Asi se s tím budu muset pro letošek smířit a příští rok už snad bude zase OK...

Pavli, já ti nevím, nemám dojem, že by mé "pracovní nasazení" bylo nějak výjimečné, aby spělo k projevu "nemoci"... A rozhodně s ním teď nepohnu, do plusu to už nejde, do mínusu taky ne.
Faktem je, že nyní nemám prostor pro sebe naprosto žádný, ale to znáš sama - děti dávají zabrat všem zúčastněným, a má to tak stejně i manža, takže šunky si válet nebudu a nechci...

Pavli vím, o jaké vlastní zkušenosti mluvíš, ale sebeobětováním vážně netrpím. Spíš mám dojem, že naopak - házím kopýtka na stůl, jak jen to jde,...a řadou věcí si už dávno hlavu nelámu. Co není hotové, to není a basta, můžou mi všichni vlézt na záda...
Na plánování jsem mistr, o tom to taky nebude...

Nejblíž k tomu, co vidíš jako problém-řešení, má ten pojem sebevyjádření, na což teď není čas a ani síla. Ale to si uvědomuji a v současné době kvůli okolnostem to přijímám.
Tak fakt nevím.

Taisho,
jestlize jsou nejake Tve vlastni potreby prave ted potlacovany kvuli necemu jinemu (nebot si rikas rozumove ze to jinak ted nejde,ze to musis potlacit),pak se vyvali to potlaceni ven jinak.

A pokud to na Tebe sedi co je tady uz napsano (nebo treba vubec ne,to nevime),pak alespon vis z ceho mas tu vyrazku a o to tu bezi.

A jestli ji priste uz mit nechces,tak pro to neco udelas a nebo neudelas a budes ji mit zase (a ze je to peknej opruz,to teda je. )