Neboj nevím sice na jak dlouhou dobu to je, ale dá se to vydržet. Měla jsem ve vězební kamaráda. Můžeš chodit na návštěvy, můžete si psát dopisy. Uteče to jako voda.

No, když víš, že ho zavřeli na 3 měsíce, tak má asi nějaký rozsudek...a že rodina nic neví, je divné....může být ve vyšetřovací vazbě, tam by nevěděl délku, kdy vazba skončí, pak může být již ve výkonu trestu za něco, co spáchal...těžko, když nic nevíte...

mona1 napsal(a):

zavřeli ho na tři měsíce, zatim je tam týden, nic nevím, spojila jsem se s jeho rodinou a oni také nic neví, zatim je na vazbě, nevím jak je to s návštěvami, když nejsem příbuzná, vůbec nevím nemám s tím žádnou zkušenost,

Ahoj mono1,
jestli si tě pozve na návštěvu s tím, že ti vše vysvětlí, jak už tady někdo psal, bude záležet jen na něm.  Netroufám si posuzovat tvého přítele, ale můžu ti napsat vlastní zkušenost.
Bylo mi 23 let a byla jsem naivní hloupá husa. Jednoho dne mi přišel dopis, bylo v něm, že ten dotyčný, co si odpykává trest, dostal na mě adresu od svého kamaráda, který tam udajně ukazoval mojí fotku někde z diskotéky. Ani nevím, že mě tam někdo fotil, ale budiž. Zpět k tomu dopisu, byl to velice dojemně napsaný dopis, jak by mě chtěl poznat, že na mě slyšel jen chválu...bla,bla,bla, ale že ted je tam a nemůže nic dělat, jen napsat občas dopis. Psal jak by se chtěl polepšit, že prostě udělal jednou hloupost a je tam. Tak jsem mu odepsala, že mu občas napíšu. Každý týden mi chodil dopis, jak je strašně rád, že si se mnou může psát, v každém dopise byla dojemná básnička (samé lži). Já jsem mu občas napsala, co třeba dělám a co je novýho, nikdy jsem mu žádnou lásku nevyznávala, bylo mi ho jen líto. Pak mi napsal, zda nechci přijít na návštěvu, byla jsem zvědavá, jak vypadá, tak jsem napsala, že ano.
Byla jsem v takovém prostředí poprvé, když jsem si sedla do té místnosti, kde se měla konat návštěva, tak ho přivedli a já se lekla. Malý obtloustlý, plešatý mužík, který měl v obličeji vše napsané(jizvy a černé zuby). Sednul  si na proti mně a mlčel, jen se přihlouple usmíval, tak jsem mu řekla, ať mi něco o sobě řekne.Moc se mu nechtělo, pak mi taky mezi strohou řečí řekl, že mu umřela máma, jako by si byl koupit rohlíky!Samozřejmě, že tvrdil, jak je tam jen pro nějakou blbost, že je chudinka...uměl velice dobře vzbudit u někoho lítost. Byla jsem ráda, že to skončilo.
Samozřejmě, že mě od něho přišel dopis, jak se do mě zamiloval a že se na návštěvě styděl a zase básnička. Odepsla jsem mu, že nemám čas psát. Tak mi poslal výhružnej pohled napsaný jiným písmem, aby asi mohl říct, že to napsal ve srandě někdo jiný, nevím.
Pak když ho pustili, dokonce přišel otravovat k baráku a byl tam schopný čekat i půl dne, dělala, že nejsem doma a vyčítala jsem si, že jsem kdy na takový dopis odpověděla!
Pak ho zase zavřeli a poslal dopis, jak mě miluje, neodpověděla jsem a je klid.
Postupem času jsem se dozvěděla, aniž bych se po tom moc pídila, co to bylo zač.  Byl to recidivista, co se nestyděl vytrhávat holkám na ulici mobily z ruky, krad vše, co mu přišlo pod ruku.

Pro všechny, co by si chtěli takhle s někým dopisovat:
-všichni tvrdí, že jsou tam nějakým omylem
-všichni jsou chudinky
-mají tendenci se hned do pisatelky zamilovat
-když vylezou ven, zapnou se jim jiná mozková centra, než u normálního člověka - jak někoho obrat, bez práce získat peníze nebo se na někom přiživovat...

Tyto poznatky vím i od kamarádky, co si svězni dopisovala, když studovala a měla to jako součást své praxe.

jestě jsem se chtěla zeptat, zda nemáte někdo zkušenosti se psaním "žádosti o milost" jak se to píše a kam se to posílá a tak, děkuji za pomoc

Natálie tín, že máš jednu špatnou zkušenost to neznamená, že jsou takoví všichni. Mám dva kamarády, kteří seděli. Když je pustili našli si práci a podnájem. Na nikom se nepřiživují.

ahoj , všem moc děkuji za odpovědi, prostě mám v hlavě zmatek, neumím to popsat, zatim se všichni mějte

Ahoj ,
je to přesně 57 dní, co my zavřeli přítele. Zůstala jsem sama tedy skoro - až na  - pejsek, co si přítel pořídil. Byli jsme spolu 4 roky. Za tu dobu jsme spolu zažili hodně špatnýho, ale i krásnýho. Posledního půl roku jsme byli na útěku. Přítel měl nástup do výkonu trestu, ale jelikož to bylo neprávem odsouzení - nenastoupil a tak jsme začali kočovat. Přítel měl to štěstí, že ho neopustili 3 nej kamarádi, se kterými se stýkal až do jeho dopadení a odvedení policií ČR. Ovšem já od té chvíle byla odřízlá od mé rodiny  a kamarádů vlastně né, páč ti hned v počátcích našeho 4-letého vztahu s přítelem se rozhodli, že se mnou nechtějí mít nic společného ( důvod byl přítelova minulost ).   
V den kdy mi ho vzali jsem zůstala bez peněz, bydlení, jídla a jakékoliv podpory - rodina, známý atd.
Neměla jsem jinou volbu než jít na stopa a s pocitem , naprostého neuvěření a šokovanosti - trojice kamarádů mi dala jasně najevo, že ano byli kamarádi, ale né moji - tak ať neotravuju- jít na stopa a dopravit se za mojí mámou.
Bohužel, když se věci ser... tak se ser... pořádně. Matka mi s úsměvem a krásnou větou ,, já jsem ti říkala, že se na něho máš vykašlat, ale ty né, zase jsi mě neposlechla tak co po mě chceš?´´  a já jí na to řekla , že potřebuji prostě pomoct. Že jsem zůstala sama bez bydlení a peněz atd.
Pomoc ovšem žádná nepřišla . Akorát mi docvaklo, že jsem k tomu všemu přišla o rodinu a domov kde jsem bydlela celý život. Nezbylo mi opravdu nic.
Patová situace.
Ani  nejhoršímu nepříteli bych nepřála tohle zažít.
V tuto chvíli již bydlím s penězi jsou problémy stále jídla ještě méně. Nejhůř je na tom moje psychika. Lidi , co mě znají my místo aspoň slova útěchy házejí klacky pod nohy. Nejhorší je ta samota a vědomý, že jedinej člověk, co se o mě zajímá a má mě rád je zavřenej ve vězení, který je až na druhý straně republiky.
Samozřejmě, že si píšeme, ale je to taky omezený, protože věčně nemám ani těch blbých 16 kč na debilní známku.
Vlastně ani nevím s čím potřebuju poradit. Spíš jsem si o tom s někým potřebovala promluvit. Páč já to můžu vidět jen tím mým úhlem pohledu. A 57 dní se v tom plácám a nevím jak dál. No možná , co bych potřebovala je aspoň několik slov útěchy, že to určitě bude dobrý nebo tak něco.
Opravdu jsem na tom psychicky špatně tak prosím pište. Samozřejmě, že to nemusí být jen pozitivní kritiku taky snesu, mě jde hlavně o komunikaci a pocit, že jsem taky aspoň trochu důležitá.
Děkuji .

 

Nemůžeš jít do práce, abys peníze měla?

Píšeš, že jediný člověk, který Tě má rád, sedí ve vězení.
Myslím, že kdyby Tě měl opravdu rád a záleželo mu na Tobě, tak se nechová tak, aby se dostal do vězení, ale normálně maká a žije tka, aby jste mohli být spolu. Místo toho byl na útěku a Ty s ním.

Máš bydlení, takže ještě nějakou práci a uvidíš, že Ti bude líp, než s tím, který hledí jen sám na sebe.