Já bych taky náladovost nepovažovala za vodnářskou typickou vlastnost. Vodnář je sice vzdušný, ale zároveň je to pevné znamení. jeho tak rychle něco nepřevexluje. Ledaže by sám chtěl...to pak jo.

Klubko napsal(a):

Dami,
jo, taky to tak vidím. Hlavně bych tam viděla tu nechuť stát se středostavovským "zaprděncem". Většinou vyslechnou názory druhých,ale v duchu se jim usmějí a myslí si svoje...

Já jim závidím. Příště chci mít něco ve Vodnáři.
Unavuje mě ta přílišná zemitost.

Klubko napsal(a):

Dam, všeho s mírou. Ono když letíš jako turbotryskáč, tak někdy ten pád dost bolí
Nejhorší je ta rtuťovitost. Hodně toho stihnout, mít velký záběr, těkat z místa na místo...

Jo, tak tohle dobře znám, to jsem celá já.  

Ale nevadí, že přitom vůbec nejsem vodnář?

Konstance, já tě docela chápu. Ten nátlak to musí být strašný. Ale ber to tak, že tě to má naučit mámu s úsměvem a nadobro odpálkovat. Asi to zatím neumíš dost dobře, když se ti to stále opakuje.
Hele, ale teď jsme si vybavila v témtu s tímto takovou příhodu. Matka bývalého byla fanatik na oslavy a jídlo, všichni museli furt jíst, cpala jim to, neustále postrkovala "vemte si".
Já jí řekla, 3x ne díky, je to výborný,ale už nemůžu. Ona mi asi po 100té nutila nějaký chlebíček. Nakonec ho sama nandala na talíř a ten mi šoupla na klín. Tenkrát se ve mě všechno vzepřelo, hnus, husí kůže, knedlík v krku. Jen jsem zařvala " Do prdle, já fakt nechci", vstala a nechala to spadnout na zem.
Prostě ten pocit, že ona tě nebere a nebere tvé ne. Řečeno ani slušně, ani jinak.

Jo, nátlak. Hrůza.

a premyslim ze nejhorsi klubko je prave ten natlak neprimej..protoze kdyby mi primo neco rekla, tak to primo odpalkuju, jako na tenise... jenze praveze to vzdycky prijde ze strany nebo ze zadu nebo odnekud odkud to necekam..to me nejvic s.ere, natlak a jeste slizkej. asi proto me napadl zrovna priklad ty nemocnice - nemohla jsem utect, a znate to, je vam smutno a jste radi kdyz vubec nekdo prijde a prinese nejakej casopis...a divadla - opet nebylo kam utect, jak to zaclo mama se tvarila jakoze nic - mozna to fakt netusila, ja nevim - ale ja tam sedela se zavrenejma ocima a rikala si ze ja kraaaava jsem na to zas skocila...no tohle bylo vcera, tak proto se tak vztekam
ale prikladu bych nasla mnohem vic, tyhle jsou nejpodlejsi

Klubko napsal(a):

Jen jsem zařvala " Do prdle, já fakt nechci", vstala a nechala to spadnout na zem.

Tohle je krásný!
To bych taky chtěla umět.
Výborné.

Damil,

ale společnosti se to už moc nelíbilo a přítel si vždy neodpustil poznámku, že jsem to mohla vydržet. Ne ,nemohla.

Někdy manipuluje každý. To by nebyl člověk. Ale většinou nevědomky. Ale ta slizská vědomá manipulace zahalená do milých vět, z té je mi na blití. Neumím to. Vím, že mi chybí ženské zbraně, taktika. Asi to bez ní budu mít v životě těžší,ale zase se sama sobě můžu podívat do tváře.
A protože toto nesnáším je jasné, že život mi do cesty bude posílat takové typy, abych se s nimi naučila vycházet.
Taky jsem měla problém s vymezením hranic. Ale už je to o 100% lepší. Občas to perfektně umí naše babi. Ale už jí umím s úsměvem slušně odpálkovat. A ano, Dami, máš pravdu s tím co jsi napsala. Je lepší to říci upřímně. Aby nedošlo pak k tomu "výbuchu".
PRostě řeknu... "nezlob se, ale vidím to jinak a nebudu to dělat, tak jak ty chceš a myslíš si, že je to nejlepší. A nezbývá ti nic jiného, než se s tímto faktem smířit"...
Tečka konec.

Tercilo,

teď jsem se musela zamyslet, jestli mi to přesně takhle v životě někdo řekl, jak jsem napsala já. A zjistila jsem, že neřekl. Takže je pár možností, proč ne:
1) Většinou ostatní moc do ničeho proti jejich srsti nenutím. Jsem pro normální diskuzi. Pokud ten druhý odmítne, je to jen na mém zpracování.
2) Určitě mě tahle zkouška v životě ještě čeká, s dětmi, s nějakým partnerem. Takže tam si můžu vyzkoušet, jak obstojím.

No a konkrétně s tím nucením u jídla a na návštěvách a že by bylo dobré dělat to a to... To fakt nedělám. Já třeba o sobě vím, že jako hostitelka nejsem nejlepší. Většinou všechno nanosím na jedno místo a všechno funguje jako samoobsluha. A u dobrých přátel vůbec. Ty posílám rovnou do lednice, ať si tam vezou co chtějí.

Je fakt, že já svůj osobní prostor si umím dost hájit v práci. A je fakt, že mi dost vyhovuje práce v mužském kolektivu, kde dělám už 8´let. Protože tam funguje slušná upřímnost. Tohle ano, tohle ne. Neumím ženské intriky a pomluvy za zády. S kolegou co sedí vedle přes průchozí kancl se pošleme jeden den do zadní části těla, řeknu mu, ať si to dělá po svém,ale já s tím nesouhlasím a obráceně. Ale další den fungujeme zase v pohodě a řešíme jinou věc, kde se dohodneme. Většinou toto v ženském kolektivu nebylo možné.

Damila napsal(a):

konstance napsal(a):

no tak uplne presne takhle to probiha. vzdy a se vsim, 100x reknu ne po dobrym a teprve kdyz vybouchnu tak pochopi "ze se neco deje", v podstate teprv po explozi zaregistruje ze jsem vubec neco rekla, coz jeste neznamena ze pochopila smysl toho co rikam, jenom vi ze to neni to co chtela, takze se stahne do sebe jak zranenej kralicek, nebo dostane astmatickej zachvat nebo neco podobnyho, takze akorat dostanu vycitky svedomi a to je to jediny ceho dosahnu...
ve vetsine situaci uz si davno umim poradit - to jest vyhnout se jim, protoze to jinak neumim ale treba se jeste naucim..vim ze mas pravdu, ale fakt to s ni nejde, kdyz vidim ze se tvari jak v poslednim tazeni...ach jo..uz jsem si zvykla, akorat ty deti mi fakt tak znechucuje ze se bojim ze mi to znechuti uplne.. ja bych chtela, aspon jedno, ale musim sama si tam proklestit cesticku a na to potrebuju klik..dokud citim jakykoli natlak, spotrebuju vetsinu energie na to abych se mu vyhla a na dalsi uz nemam sily

Citové vydírání, jedna z nepodlejších zbraní, pro ženy tak typická.
Funguje jen na ty, kdo jsou nějak připoutáni k vydírající osobě.
Jediné řešení je opravdu vymezit si ostré hranice.
Ale  fakt je dobré otevřeně si o tom promluvit. A to i když její nátlak je jakoby "z dobrého úmyslu".

Prostě říct:
"Mně se nelíbí, když se ke mě takto chováš, nelíbí se mi, když se mnou manipuluješ, a nechci si to nechat líbit. Proto když s tím začneš, otočím se a jdu domů. Nechci ubližovat Tobě, ale nenechám ubližovat ani sobě. Jsem dospělý člověk a o svém životě si budu rozhodovat sama. Pokud to nemůžeš respektovat, budu muset své styky s tebou omezit na nutné minimum. Není to nic proti Tobě, chráním jen své duševní zdraví."

Je možné s mámou takto otevřeně promluvit?
Co se stane, když to řekneš, když to vyslovíš nahlas, že s Tebou manipuluje a Tobě se to nelíbí?

damilo mas absolutni pravdu. zkusila jsem to uz mnohokrat a styky omezila na absolutne nutne minimum. letos jsem uz odmitla i slavit stedry vecer. to byl pro me vrcholnej vzdor, protoze nase rodina si na tradicich potrpi. co se stane kdyz ji otevrene reknu svuj nazor? predne se temto situacim dusledne vyhyba..kdyz uz k tomu dojde, jak pisu, sklopi usi jak spraskanej pes, pokorne se usmeje a rekne hm, nebo dobre, a v hlave ji to okamzite zacne srotovat na 150procent, jak to ma udelat aby me oblbla chytreji a nenapadneji.. takze to pak konci casopisama v nemocnici - chtela bych te videt jak bys utikala z nemocnice - a divadelnima hrama.. apod.. je proste svym zpusobem genialni. a musi si dokazat ze to dokaze. je to pro ni jak trenink na olympiadu. rada manipuluje s lidmi, po dobrym, ale prece, a tvari se u toho jak andilek, coz me rozpaluje do bela.
zkousela jsem i sceny typu co psala klubko, vysledek jeste horsi.. proste fakt nefunguje nic..nebo nic co jsem schopna vymyslet.. takze se bojim ze dojde k tomu ze budu muset kontakty prerusit uplne, protoze je to jedina moznost jak "nedat prostor k manipulaci". nechci takhle stravit zbytek zivota..
p.s. psychicky vydirani by melo byt trestny!!!!

Tercila napsal(a):

KLubko: PRostě řeknu... "nezlob se, ale vidím to jinak a nebudu to dělat, tak jak ty chceš a myslíš si, že je to nejlepší. A nezbývá ti nic jiného, než se s tímto faktem smířit"...
Tečka konec.

Klubi, naprosto Tě chápu a rozumím. (naštěstí jsem nikdy nemusela přehnanou nabídku chlebíčků řešit zrovna takhle, vždycky stačil můj úsměv a zdvořilé odmítnutí - hůř bych na tom byla se zákusky - ty by letěly na zem rychleji)
Jen mě napadá, jaké je tedy řešení, když tohle Tvoje souvětí někdo bude aplikovat na Tobě: "nebudu to dělat, tak jak ty chceš a myslíš si, že je to nejlepší. A nezbývá ti nic jiného, než se s tímto faktem smířit"?
Co tedy zbývá? Jenom rozchod? Víš, představuji si dva lidi, jak stojí proti sobě a tohle říkají
No nic, to mě jen tak napadlo, když jsem to četla.

tercilo, to je dost dobrej postreh. a presne tohle jsem zazila, asi pred 4 roky a dost jsem cumela..
ale muzu ti rict ze tepr v tu chvili me doslo, jak me moje mama s.ere a cim, a ze ucel toho vztahu nebyl ten abychom spolu zili az na veky, ale abych se naucila postavit svoji mame.. lekce za kterou jsem ted vdecna. ale ted uz aplikuju 4 roky a je to nejhorsi boj v mym zivote..

konstance napsal(a):

i kdyz kdyz tak o tom premyslim nejaky pokrok jsem asi prece jenom udelala. ted si vzpominam, ze divadlo jsem pretrpela se zatnutymi zuby, a pak pred divadlem jsem mame podala ruku, potrasla ji, podekovala za hezky zazitek a odesla. byla jsem tak chladnokrevna a formalni jako kdybych jednala se zakaznikem v praci, s clovekem kteryho vubec neznam a nemam k nemu citovej vztah. mela jsem pocit uplnyho chladu a odcizeni..hm zajimavy..doslo mi to az zpetne..
teda ne ze by na tom bylo neco peknyho, ale pro moje zniceny nervy a dusevni zdravi to velkej pokrok je..ach jo. zivot je pakarna

jo a p.s. ted jeste vzpominam, proc jsem tam vlastne sla a doslo mi ze vlastne ty listky do divadla byli darek k narozeninam ja fakt nemuzu...
....myslim ze mam opozdenou pubertu. sorry uz koncim a jdu se presunout mezi nactilete..

Upravil(a) konstance (6. 2. 2010 22:11)

Tercila napsal(a):

constance:  byla jsem tak chladnokrevna a formalni jako kdybych jednala se zakaznikem v praci, s clovekem kteryho vubec neznam a nemam k nemu citovej vztah.
... a doslo mi ze vlastne ty listky do divadla byli darek k narozeninam

Musela jsem se zasmát, protože moje mami by Ti nejen řekla, ale i aplikovala něco ve smyslu: "nevděčným děckám se nemá nic dávat, však on je život vyučí" 

tercilo bohuzel neznas pomery, asi mas normalni mamu, moje mama dava aby pak mohla brat a ja nemohla rict ne, je to prostredek manipulace..p.s. listky jsem si chtela zaplatit, ale odmitla. p.s.2. dalsi planovane divadlo jsem odrekla, nemam na to nervy...
tezko se to vysvetluje, darky a oslavy odmitam uz kompletne, jsem v podstate klidnej a mirumilovnej tvor a takovyhle akce me stoji strasny energie je to stejnej princip jako s tema chlebickama, reknes jednou ne a zacnou ti to vnucovat stuj co stuj, dokud se nepodvolis nebo zacnes rvat jak tur, jak psala klubko, NE neni brany jako spravna odpoved, mas proste jen jednu volbu a to rict ANO...- a na to nasleduje: tak a ted mi musis bejt vdecna. a udelat neco pro me neumis si predstavit jak jsem unavena. a smutna, a speje to k tomu se nevidat vubec, nebo jen v nejnutnejsim pripade