14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Tedy, já jsem asi nějaký vodnářský hybrid .... nevím, jestli mě můe nějak ovlivnit ascendent v Kozorohu .... ale výkyvy nálad nemám, uvolněný bavič taky nejsem, lítat v oblacích mi taky nejde, umělecké nadání k čemukoli mi chybí .... jen ta potřeba svobody ... ta je teda hodně silná .... a taky mám pocit, e mám v sobě někde zavřenou čarodějnici - čarodějku - bylinkářku - co umí větit z koule a karet ... ale ji nějak neumím vykutat ven a pustit na svobodu.... asi jsem si to tak vybrala ... ale proč jsem se narodila jako Vodnářka ... to netuím ...
Není tady
Já bych taky náladovost nepovaovala za vodnářskou typickou vlastnost. Vodnář je sice vzduný, ale zároveň je to pevné znamení. jeho tak rychle něco nepřevexluje. Ledae by sám chtěl...to pak jo.
Není tady
Dami,
jo, taky to tak vidím. Hlavně bych tam viděla tu nechu stát se středostavovským "zaprděncem". Větinou vyslechnou názory druhých,ale v duchu se jim usmějí a myslí si svoje...
Není tady
Klubko napsal(a):
Dami,
jo, taky to tak vidím. Hlavně bych tam viděla tu nechu stát se středostavovským "zaprděncem". Větinou vyslechnou názory druhých,ale v duchu se jim usmějí a myslí si svoje...
Já jim závidím. Přítě chci mít něco ve Vodnáři.
Unavuje mě ta příliná zemitost.
Není tady
Dam, veho s mírou. Ono kdy letí jako turbotryskáč, tak někdy ten pád dost bolí
Nejhorí je ta rtuovitost. Hodně toho stihnout, mít velký záběr, těkat z místa na místo...
Není tady
Klubko napsal(a):
Dam, veho s mírou. Ono kdy letí jako turbotryskáč, tak někdy ten pád dost bolí
Nejhorí je ta rtuovitost. Hodně toho stihnout, mít velký záběr, těkat z místa na místo...
Jo, tak tohle dobře znám, to jsem celá já.
Ale nevadí, e přitom vůbec nejsem vodnář?
hm tak moje mama napr. touzi po vnoucatech. vi ze natlak je spatne a nic rict si nedovoli, ale uz dlouhou dobu ma na cele jakoby velkej cervenej napis VNOUCE a ten porad blika. pouziva neprime natlakove metody a i kdyz nic nerekne, tak je to stejne jak palici do hlavy pro me. napr. jednou mi prinese do nemocnice casopisy plny deti a tehotnejch celebrit, nebo jdeme do divadla a i kdyz tvrdi ze nevi o cem to bude tak se to odehrava kolem emancipovanejch zen ktery se vzpiraj tomu mit dite a odkladaj a odkladaj..ma to na me presne opacnej efekt a kdyz vidim rodinu s detma tak se mi dela fyzicky spatne!! jak ja ji za to nesnasim!!!! ja se k tomu potrebuju dopracovat sama, a moc casu uz mi opravdu nezbyva, ale jsem akorat zhnusena!! nesnasim ji ze to nechape, protoze takhle to dopadne tak akorat tak ze se usmeju a odjedu se starat o cernousky do afriky a sama mit dite nikdy nebudu protoze si to proste potrebuju udelat po svym a pokud mozno opacne nez se ode me ocekava!!! pomooooooc!!!
p.s. nejhorsi je ze vim ze to mysli dobre ale vysledek je spatne...
Není tady
Konstance, já tě docela chápu. Ten nátlak to musí být straný. Ale ber to tak, e tě to má naučit mámu s úsměvem a nadobro odpálkovat. Asi to zatím neumí dost dobře, kdy se ti to stále opakuje.
Hele, ale teď jsme si vybavila v témtu s tímto takovou příhodu. Matka bývalého byla fanatik na oslavy a jídlo, vichni museli furt jíst, cpala jim to, neustále postrkovala "vemte si".
Já jí řekla, 3x ne díky, je to výborný,ale u nemůu. Ona mi asi po 100té nutila nějaký chlebíček. Nakonec ho sama nandala na talíř a ten mi oupla na klín. Tenkrát se ve mě vechno vzepřelo, hnus, husí kůe, knedlík v krku. Jen jsem zařvala " Do prdle, já fakt nechci", vstala a nechala to spadnout na zem.
Prostě ten pocit, e ona tě nebere a nebere tvé ne. Řečeno ani sluně, ani jinak.
Jo, nátlak. Hrůza.
Není tady
Klubko napsal(a):
Konstance, já tě docela chápu. Ten nátlak to musí být straný. Ale ber to tak, e tě to má naučit mámu s úsměvem a nadobro odpálkovat. Asi to zatím neumí dost dobře, kdy se ti to stále opakuje.
Hele, ale teď jsme si vybavila v témtu s tímto takovou příhodu. Matka bývalého byla fanatik na oslavy a jídlo, vichni museli furt jíst, cpala jim to, neustále postrkovala "vemte si".
Já jí řekla, 3x ne díky, je to výborný,ale u nemůu. Ona mi asi po 100té nutila nějaký chlebíček. Nakonec ho sama nandala na talíř a ten mi oupla na klín. Tenkrát se ve mě vechno vzepřelo, hnus, husí kůe, knedlík v krku. Jen jsem zařvala " Do prdle, já fakt nechci", vstala a nechala to spadnout na zem.
Prostě ten pocit, e ona tě nebere a nebere tvé ne. Řečeno ani sluně, ani jinak.
Jo, nátlak. Hrůza.
no tak uplne presne takhle to probiha. vzdy a se vsim, 100x reknu ne po dobrym a teprve kdyz vybouchnu tak pochopi "ze se neco deje", v podstate teprv po explozi zaregistruje ze jsem vubec neco rekla, coz jeste neznamena ze pochopila smysl toho co rikam, jenom vi ze to neni to co chtela, takze se stahne do sebe jak zranenej kralicek, nebo dostane astmatickej zachvat nebo neco podobnyho, takze akorat dostanu vycitky svedomi a to je to jediny ceho dosahnu...
ve vetsine situaci uz si davno umim poradit - to jest vyhnout se jim, protoze to jinak neumim ale treba se jeste naucim..vim ze mas pravdu, ale fakt to s ni nejde, kdyz vidim ze se tvari jak v poslednim tazeni...ach jo..uz jsem si zvykla, akorat ty deti mi fakt tak znechucuje ze se bojim ze mi to znechuti uplne.. ja bych chtela, aspon jedno, ale musim sama si tam proklestit cesticku a na to potrebuju klik..dokud citim jakykoli natlak, spotrebuju vetsinu energie na to abych se mu vyhla a na dalsi uz nemam sily
Není tady
a premyslim ze nejhorsi klubko je prave ten natlak neprimej..protoze kdyby mi primo neco rekla, tak to primo odpalkuju, jako na tenise... jenze praveze to vzdycky prijde ze strany nebo ze zadu nebo odnekud odkud to necekam..to me nejvic s.ere, natlak a jeste slizkej. asi proto me napadl zrovna priklad ty nemocnice - nemohla jsem utect, a znate to, je vam smutno a jste radi kdyz vubec nekdo prijde a prinese nejakej casopis...a divadla - opet nebylo kam utect, jak to zaclo mama se tvarila jakoze nic - mozna to fakt netusila, ja nevim - ale ja tam sedela se zavrenejma ocima a rikala si ze ja kraaaava jsem na to zas skocila...no tohle bylo vcera, tak proto se tak vztekam
ale prikladu bych nasla mnohem vic, tyhle jsou nejpodlejsi
Není tady
jeste me napada pribeh moji kamaradky, podobnyho razeni, ktera mi vypravela ze s matkou prerusila kontakt na 10 let- mezitim odjela do zahranici a poridila si rodinu a dve deti, a teprv po deseti letech se zacali opet stykat.. matka kazdopadne k vnoucatum neprilnula, nepohlidala, nepomohla, ani se nikdy nezeptala jak se maji!! kdyz mi to vypravela, mela jsem husi kuzi a napadlo me: to je hruza a zaroven: to me ceka taky.. ja se asi zcvoknu..
tak pardon za moje citovy vylevy, trochu se mi ulevilo a priste napisu asi uz z bohnic nebo z novyho zelandu
Není tady
Klubko napsal(a):
Jen jsem zařvala " Do prdle, já fakt nechci", vstala a nechala to spadnout na zem.
Tohle je krásný!
To bych taky chtěla umět.
Výborné.
Není tady
konstance napsal(a):
no tak uplne presne takhle to probiha. vzdy a se vsim, 100x reknu ne po dobrym a teprve kdyz vybouchnu tak pochopi "ze se neco deje", v podstate teprv po explozi zaregistruje ze jsem vubec neco rekla, coz jeste neznamena ze pochopila smysl toho co rikam, jenom vi ze to neni to co chtela, takze se stahne do sebe jak zranenej kralicek, nebo dostane astmatickej zachvat nebo neco podobnyho, takze akorat dostanu vycitky svedomi a to je to jediny ceho dosahnu...
ve vetsine situaci uz si davno umim poradit - to jest vyhnout se jim, protoze to jinak neumim ale treba se jeste naucim..vim ze mas pravdu, ale fakt to s ni nejde, kdyz vidim ze se tvari jak v poslednim tazeni...ach jo..uz jsem si zvykla, akorat ty deti mi fakt tak znechucuje ze se bojim ze mi to znechuti uplne.. ja bych chtela, aspon jedno, ale musim sama si tam proklestit cesticku a na to potrebuju klik..dokud citim jakykoli natlak, spotrebuju vetsinu energie na to abych se mu vyhla a na dalsi uz nemam sily
Citové vydírání, jedna z nepodlejích zbraní, pro eny tak typická.
Funguje jen na ty, kdo jsou nějak připoutáni k vydírající osobě.
Jediné řeení je opravdu vymezit si ostré hranice.
Ale fakt je dobré otevřeně si o tom promluvit. A to i kdy její nátlak je jakoby "z dobrého úmyslu".
Prostě říct:
"Mně se nelíbí, kdy se ke mě takto chová, nelíbí se mi, kdy se mnou manipuluje, a nechci si to nechat líbit. Proto kdy s tím začne, otočím se a jdu domů. Nechci ubliovat Tobě, ale nenechám ubliovat ani sobě. Jsem dospělý člověk a o svém ivotě si budu rozhodovat sama. Pokud to nemůe respektovat, budu muset své styky s tebou omezit na nutné minimum. Není to nic proti Tobě, chráním jen své duevní zdraví."
Je moné s mámou takto otevřeně promluvit?
Co se stane, kdy to řekne, kdy to vysloví nahlas, e s Tebou manipuluje a Tobě se to nelíbí?
Není tady
Damil,
ale společnosti se to u moc nelíbilo a přítel si vdy neodpustil poznámku, e jsem to mohla vydret. Ne ,nemohla.
Někdy manipuluje kadý. To by nebyl člověk. Ale větinou nevědomky. Ale ta slizská vědomá manipulace zahalená do milých vět, z té je mi na blití. Neumím to. Vím, e mi chybí enské zbraně, taktika. Asi to bez ní budu mít v ivotě těí,ale zase se sama sobě můu podívat do tváře.
A protoe toto nesnáím je jasné, e ivot mi do cesty bude posílat takové typy, abych se s nimi naučila vycházet.
Taky jsem měla problém s vymezením hranic. Ale u je to o 100% lepí. Občas to perfektně umí nae babi. Ale u jí umím s úsměvem sluně odpálkovat. A ano, Dami, má pravdu s tím co jsi napsala. Je lepí to říci upřímně. Aby nedolo pak k tomu "výbuchu".
PRostě řeknu... "nezlob se, ale vidím to jinak a nebudu to dělat, tak jak ty chce a myslí si, e je to nejlepí. A nezbývá ti nic jiného, ne se s tímto faktem smířit"...
Tečka konec.
Není tady
KLubko: PRostě řeknu... "nezlob se, ale vidím to jinak a nebudu to dělat, tak jak ty chce a myslí si, e je to nejlepí. A nezbývá ti nic jiného, ne se s tímto faktem smířit"...
Tečka konec.
Klubi, naprosto Tě chápu a rozumím. (natěstí jsem nikdy nemusela přehnanou nabídku chlebíčků řeit zrovna takhle, vdycky stačil můj úsměv a zdvořilé odmítnutí - hůř bych na tom byla se zákusky - ty by letěly na zem rychleji)
Jen mě napadá, jaké je tedy řeení, kdy tohle Tvoje souvětí někdo bude aplikovat na Tobě: "nebudu to dělat, tak jak ty chce a myslí si, e je to nejlepí. A nezbývá ti nic jiného, ne se s tímto faktem smířit"?
Co tedy zbývá? Jenom rozchod? Ví, představuji si dva lidi, jak stojí proti sobě a tohle říkají
No nic, to mě jen tak napadlo, kdy jsem to četla.
Upravil(a) Tercila (3. 2. 2010 21:30)
Není tady
Tercilo,
teď jsem se musela zamyslet, jestli mi to přesně takhle v ivotě někdo řekl, jak jsem napsala já. A zjistila jsem, e neřekl. Take je pár moností, proč ne:
1) Větinou ostatní moc do ničeho proti jejich srsti nenutím. Jsem pro normální diskuzi. Pokud ten druhý odmítne, je to jen na mém zpracování.
2) Určitě mě tahle zkouka v ivotě jetě čeká, s dětmi, s nějakým partnerem. Take tam si můu vyzkouet, jak obstojím.
No a konkrétně s tím nucením u jídla a na návtěvách a e by bylo dobré dělat to a to... To fakt nedělám. Já třeba o sobě vím, e jako hostitelka nejsem nejlepí. Větinou vechno nanosím na jedno místo a vechno funguje jako samoobsluha. A u dobrých přátel vůbec. Ty posílám rovnou do lednice, a si tam vezou co chtějí.
Je fakt, e já svůj osobní prostor si umím dost hájit v práci. A je fakt, e mi dost vyhovuje práce v muském kolektivu, kde dělám u 8´let. Protoe tam funguje sluná upřímnost. Tohle ano, tohle ne. Neumím enské intriky a pomluvy za zády. S kolegou co sedí vedle přes průchozí kancl se poleme jeden den do zadní části těla, řeknu mu, a si to dělá po svém,ale já s tím nesouhlasím a obráceně. Ale dalí den fungujeme zase v pohodě a řeíme jinou věc, kde se dohodneme. Větinou toto v enském kolektivu nebylo moné.
Není tady
Klubí, děkuji za odpověď.
Takhle to mám taky
A u dobrých přátel vůbec. Ty posílám rovnou do lednice, a si tam vezou co chtějí.
Není tady
Damila napsal(a):
konstance napsal(a):
no tak uplne presne takhle to probiha. vzdy a se vsim, 100x reknu ne po dobrym a teprve kdyz vybouchnu tak pochopi "ze se neco deje", v podstate teprv po explozi zaregistruje ze jsem vubec neco rekla, coz jeste neznamena ze pochopila smysl toho co rikam, jenom vi ze to neni to co chtela, takze se stahne do sebe jak zranenej kralicek, nebo dostane astmatickej zachvat nebo neco podobnyho, takze akorat dostanu vycitky svedomi a to je to jediny ceho dosahnu...
ve vetsine situaci uz si davno umim poradit - to jest vyhnout se jim, protoze to jinak neumim ale treba se jeste naucim..vim ze mas pravdu, ale fakt to s ni nejde, kdyz vidim ze se tvari jak v poslednim tazeni...ach jo..uz jsem si zvykla, akorat ty deti mi fakt tak znechucuje ze se bojim ze mi to znechuti uplne.. ja bych chtela, aspon jedno, ale musim sama si tam proklestit cesticku a na to potrebuju klik..dokud citim jakykoli natlak, spotrebuju vetsinu energie na to abych se mu vyhla a na dalsi uz nemam silyCitové vydírání, jedna z nepodlejích zbraní, pro eny tak typická.
Funguje jen na ty, kdo jsou nějak připoutáni k vydírající osobě.
Jediné řeení je opravdu vymezit si ostré hranice.
Ale fakt je dobré otevřeně si o tom promluvit. A to i kdy její nátlak je jakoby "z dobrého úmyslu".
Prostě říct:
"Mně se nelíbí, kdy se ke mě takto chová, nelíbí se mi, kdy se mnou manipuluje, a nechci si to nechat líbit. Proto kdy s tím začne, otočím se a jdu domů. Nechci ubliovat Tobě, ale nenechám ubliovat ani sobě. Jsem dospělý člověk a o svém ivotě si budu rozhodovat sama. Pokud to nemůe respektovat, budu muset své styky s tebou omezit na nutné minimum. Není to nic proti Tobě, chráním jen své duevní zdraví."
Je moné s mámou takto otevřeně promluvit?
Co se stane, kdy to řekne, kdy to vysloví nahlas, e s Tebou manipuluje a Tobě se to nelíbí?
damilo mas absolutni pravdu. zkusila jsem to uz mnohokrat a styky omezila na absolutne nutne minimum. letos jsem uz odmitla i slavit stedry vecer. to byl pro me vrcholnej vzdor, protoze nase rodina si na tradicich potrpi. co se stane kdyz ji otevrene reknu svuj nazor? predne se temto situacim dusledne vyhyba..kdyz uz k tomu dojde, jak pisu, sklopi usi jak spraskanej pes, pokorne se usmeje a rekne hm, nebo dobre, a v hlave ji to okamzite zacne srotovat na 150procent, jak to ma udelat aby me oblbla chytreji a nenapadneji.. takze to pak konci casopisama v nemocnici - chtela bych te videt jak bys utikala z nemocnice - a divadelnima hrama.. apod.. je proste svym zpusobem genialni. a musi si dokazat ze to dokaze. je to pro ni jak trenink na olympiadu. rada manipuluje s lidmi, po dobrym, ale prece, a tvari se u toho jak andilek, coz me rozpaluje do bela.
zkousela jsem i sceny typu co psala klubko, vysledek jeste horsi.. proste fakt nefunguje nic..nebo nic co jsem schopna vymyslet.. takze se bojim ze dojde k tomu ze budu muset kontakty prerusit uplne, protoze je to jedina moznost jak "nedat prostor k manipulaci". nechci takhle stravit zbytek zivota..
p.s. psychicky vydirani by melo byt trestny!!!!
Není tady
Klubko napsal(a):
Damil,
ale společnosti se to u moc nelíbilo a přítel si vdy neodpustil poznámku, e jsem to mohla vydret. Ne ,nemohla.
1. Někdy manipuluje kadý. To by nebyl člověk. Ale větinou nevědomky. Ale ta slizská vědomá manipulace zahalená do milých vět, z té je mi na blití. Neumím to. Vím, e mi chybí enské zbraně, taktika. Asi to bez ní budu mít v ivotě těí,ale zase se sama sobě můu podívat do tváře.
A protoe toto nesnáím je jasné, e ivot mi do cesty bude posílat takové typy, abych se s nimi naučila vycházet.
2. PRostě řeknu... "nezlob se, ale vidím to jinak a nebudu to dělat, tak jak ty chce a myslí si, e je to nejlepí. A nezbývá ti nic jiného, ne se s tímto faktem smířit"...
Tečka konec.
ad 1. jako bych to psala ja
ad 2. nemam problem tohle rict komukoli, ani mame, ale u ni, kdyz to udelam, zacne byt zla a podla a ublizovat mi tam kde to nejvic boli, a vzhledem k tomu ze jako moje mama zna moje achilovky, vetsinou se trefi. takze ani takhle to nejde. kurnik. ble. posledni dobou uz ji ani nic nerikam, nevi jestli mam nebo nemam pritele, jak to mam s praci, atd, mam pocit ze cim min toho bude vedet tim lip, jedina mozna obrana, pac je vzdy nebezpeci ze toho zneuzije, kdyz nebudu skakat jak piska..
Není tady
Tercila napsal(a):
KLubko: PRostě řeknu... "nezlob se, ale vidím to jinak a nebudu to dělat, tak jak ty chce a myslí si, e je to nejlepí. A nezbývá ti nic jiného, ne se s tímto faktem smířit"...
Tečka konec.
Klubi, naprosto Tě chápu a rozumím. (natěstí jsem nikdy nemusela přehnanou nabídku chlebíčků řeit zrovna takhle, vdycky stačil můj úsměv a zdvořilé odmítnutí - hůř bych na tom byla se zákusky - ty by letěly na zem rychleji)
Jen mě napadá, jaké je tedy řeení, kdy tohle Tvoje souvětí někdo bude aplikovat na Tobě: "nebudu to dělat, tak jak ty chce a myslí si, e je to nejlepí. A nezbývá ti nic jiného, ne se s tímto faktem smířit"?
Co tedy zbývá? Jenom rozchod? Ví, představuji si dva lidi, jak stojí proti sobě a tohle říkají
No nic, to mě jen tak napadlo, kdy jsem to četla.
tercilo, to je dost dobrej postreh. a presne tohle jsem zazila, asi pred 4 roky a dost jsem cumela..
ale muzu ti rict ze tepr v tu chvili me doslo, jak me moje mama s.ere a cim, a ze ucel toho vztahu nebyl ten abychom spolu zili az na veky, ale abych se naucila postavit svoji mame.. lekce za kterou jsem ted vdecna. ale ted uz aplikuju 4 roky a je to nejhorsi boj v mym zivote..
Není tady
i kdyz kdyz tak o tom premyslim nejaky pokrok jsem asi prece jenom udelala. ted si vzpominam, ze divadlo jsem pretrpela se zatnutymi zuby, a pak pred divadlem jsem mame podala ruku, potrasla ji, podekovala za hezky zazitek a odesla. byla jsem tak chladnokrevna a formalni jako kdybych jednala se zakaznikem v praci, s clovekem kteryho vubec neznam a nemam k nemu citovej vztah. mela jsem pocit uplnyho chladu a odcizeni..hm zajimavy..doslo mi to az zpetne..
teda ne ze by na tom bylo neco peknyho, ale pro moje zniceny nervy a dusevni zdravi to velkej pokrok je..ach jo. zivot je pakarna
Upravil(a) konstance (6. 2. 2010 22:02)
Není tady
konstance napsal(a):
i kdyz kdyz tak o tom premyslim nejaky pokrok jsem asi prece jenom udelala. ted si vzpominam, ze divadlo jsem pretrpela se zatnutymi zuby, a pak pred divadlem jsem mame podala ruku, potrasla ji, podekovala za hezky zazitek a odesla. byla jsem tak chladnokrevna a formalni jako kdybych jednala se zakaznikem v praci, s clovekem kteryho vubec neznam a nemam k nemu citovej vztah. mela jsem pocit uplnyho chladu a odcizeni..hm zajimavy..doslo mi to az zpetne..
teda ne ze by na tom bylo neco peknyho, ale pro moje zniceny nervy a dusevni zdravi to velkej pokrok je..ach jo. zivot je pakarna
jo a p.s. ted jeste vzpominam, proc jsem tam vlastne sla a doslo mi ze vlastne ty listky do divadla byli darek k narozeninam ja fakt nemuzu...
....myslim ze mam opozdenou pubertu. sorry uz koncim a jdu se presunout mezi nactilete..
Upravil(a) konstance (6. 2. 2010 22:11)
Není tady
constance: byla jsem tak chladnokrevna a formalni jako kdybych jednala se zakaznikem v praci, s clovekem kteryho vubec neznam a nemam k nemu citovej vztah.
... a doslo mi ze vlastne ty listky do divadla byli darek k narozeninam
Musela jsem se zasmát, protoe moje mami by Ti nejen řekla, ale i aplikovala něco ve smyslu: "nevděčným děckám se nemá nic dávat, vak on je ivot vyučí"
Upravil(a) Tercila (13. 2. 2010 17:04)
Není tady
Tercila napsal(a):
constance: byla jsem tak chladnokrevna a formalni jako kdybych jednala se zakaznikem v praci, s clovekem kteryho vubec neznam a nemam k nemu citovej vztah.
... a doslo mi ze vlastne ty listky do divadla byli darek k narozeninam
Musela jsem se zasmát, protoe moje mami by Ti nejen řekla, ale i aplikovala něco ve smyslu: "nevděčným děckám se nemá nic dávat, vak on je ivot vyučí"
tercilo bohuzel neznas pomery, asi mas normalni mamu, moje mama dava aby pak mohla brat a ja nemohla rict ne, je to prostredek manipulace..p.s. listky jsem si chtela zaplatit, ale odmitla. p.s.2. dalsi planovane divadlo jsem odrekla, nemam na to nervy...
tezko se to vysvetluje, darky a oslavy odmitam uz kompletne, jsem v podstate klidnej a mirumilovnej tvor a takovyhle akce me stoji strasny energie je to stejnej princip jako s tema chlebickama, reknes jednou ne a zacnou ti to vnucovat stuj co stuj, dokud se nepodvolis nebo zacnes rvat jak tur, jak psala klubko, NE neni brany jako spravna odpoved, mas proste jen jednu volbu a to rict ANO...- a na to nasleduje: tak a ted mi musis bejt vdecna. a udelat neco pro me neumis si predstavit jak jsem unavena. a smutna, a speje to k tomu se nevidat vubec, nebo jen v nejnutnejsim pripade
Není tady
Konstance, myslím, e Ti rozumím. Ale cesta k nápravě stavu je poměrně jednoduchá. Opravdu se od maminky vzdálit. Pokud to jde. Nevím, jestli bydlí s ní nebo ne.
U nás nepřicházelo v úvahu, abych někam chodila do práce a bydlela s rodiči. Zastávali (hlavně maminka) názor, e jakmile odmaturuje, up mazat do světa si vydělávat a bydlet třeba v holobytě o jedné palandě - návtěvy pak u rodičů jen občasné a nejlépe max. na dvě hodiny . Bydlela jsem v podnájmu, kde nebyla tekoucí voda a ta v míse do rána zmrzla, spaní v zimní bundě bylo normálem - samozřejmě jen po určitý čas, brzo jsem hledala něco jiného. A taky nepřicházelo v úvahu, e bych od maminky někdy dostala lístky do divadla atd. Dárky a vybavení domácnosti (povlečení, opravu auta, koberec) jsem po své první výplatě (150 km od původního domova) obvykle poskytovala svým rodičům já. Jídlo za víkend strávený u nich jsem jim platila automaticky. A to ví, e mě zkritizovala, a setsakramentsky . Ale vůbec mě tehdy nenapadlo, e si "nerozumíme". A být k ní chladnokrevná? Tak to by mi teda vypráila koich klidně i na veřejnosti i v mých třiceti . Úcta k rodičům na 1. místě .
Výborná výprava do ivota, to mi věř. - dnes jsem své mamince za tento přístup vděčná a kadopádně moje dětství a dospívání povauji za harmonické. Ale já jsem býk a vím, e vodnáři se na něco podobného dívají opravdu jinak.
Pokud bydlí s maminkou a nerozumíte si, opravdu bych se na Tvém místě odstěhovala, i za cenu zhorení Tvých podmínek bydlení... Nevím, co jiného bych Ti mohla poradit
Není tady