14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Alosek napsal(a):
Klubko: díky za tvůj humor a nadhled ! I za Pandořin, samozřejmě.
Zajímavá diskuse.
Marně přemýlím, proč je "zlý" jeden můj dnes u bývalý kamarád. Důvody by k tomu snad měl, ale nijak extrémní, prostě je mu skoro 60 a nic moc se mu v ivotě nepovedlo (ovem z mého subjektivního pohledu), alespoň já bych s takovým ivotem nebyla spokojená. Moná je nespokojený i on sám se sebou.
Myslela jsem si, e je kamarádský, vdycky rád pomůe, a jeho věčné kodolibé poznámky na adresy vech lidí kolem nejsou myleny "zle". Kdy mi nebylo v pubertě moc fajn, docela mi pomohl a podpořil mě, v postatě mi na krátkou chvilku nahradil tátu.
Pak jsem pochopila, e je v jádru opravdu natvaný na vechny enské světa a asi jsem si to za vechny ty enské jednou večer vyrala...
Kdy jsme si chtěli s bývalým promluvit o tom, co se stalo (nevěra), proč se to stalo a jestli máme nějakou anci na návrat k sobě (odstěhoval se ani ne měsíc předtím), seli jsme se o víkendu i s malým, e si sobotu a neděli uijeme a aspoň něco si vyjasníme a vyřeíme. Jene kdy jsem tam přijela, měl tam tohohle svého "nejlepího kamaráda". Oba byli hodně opilí...
Bývalý jen tak seděl u ohně, "kamarád" se do mě pustil, co si to dovoluju, ubliovat jeho nejlepímu příteli, e chlapi prostě zahýbají a já z toho dělám vědu, on měl na to plné právo, kdy se mnou nebyl spokojený, vyhodila jsem ho z jeho vlastního domu, e jsem jenom ubohá enská, plebs, který v ivotě nic nedokázal, za nic nestojí, e bez bývalého bych nic nebyla, nic neměla, nic neumím... a tak dále.
Byla jsem dost neastná u z naí situace, tohle mi dodalo. Něco takového jsem fakt nečekala, myslela jsem si, e to bude v pohodě, e po dlouhé době se k sobě budeme s bývalým chovat hezky. Seděla jsem a pak klečela před tím "kamarádem", rozbrečela se, prosila ho, a mi dá pokoj, a mlčí a řekne mi své názory raději a ráno za střízliva, e to nechci poslouchat. Vzal láhev s pivem a chtěl mi ji rozbít o hlavu, e si moc dovoluju. Řekla jsem mu, a to udělá, e je mi to u jedno, e je chudák a kdy mu to pomůe... nakonec to neudělal.
Bývalý tomuhle chvíli přihlíel (ne a do konce), kdy jsem chtěla, a se taky vyjádří, e se ho to taky týká, a přece se mu to nemůe líbit, prohlásil, e to není jeho věc, e k tomu nemá co dodat, a odeel spát do stanu za malým. Ten natěstí nic z toho neviděl, neslyel, spal jako miminko.
Druhý den ráno za mnou ten kamarád přiel, chtěl mi dát pusu na dobré ráno a říkal mi "miláčku", jak je jeho zvykem. Mně se udělalo patně. Prý si z večera nic nepamatuje, má okno. Bývalý prý taky neví, co se odehrálo.
Začala jsem krvácet u v noci, odjela jsem domů, malého jsem nechala tatínkovi, následovala pohotovost, injekce, vyetření, odběry atd... Potratila jsem hned na začátku těhotenství, pravděpodobně následkem oné situace. Nikomu jsem o tom jetě dlouho po tom neřekla.
Dnes nevím, co si o tom vem mám myslet. Kdy je člověk schopen něčeho takového - ten kamarád - je "zlý"? A jak se k němu chovat? Pro mě přestal existovat, samozřejmě, e ho občas potkám, ale nemusím se ani moc snait, nevidím ho. Připadá mi cizí, jako bych ho do té doby vůbec neznala.
S bývalým jsme se o tomhle vem po nějaké době jetě bavili, ale je schopný odpřísáhnout, e po půl litru rumu opravdu nevnímal. Mně mrzelo to, e se mě nedokázal zastat.
S tím záitkem se vyrovnávám stále, protoe jsem, jaká jsem, a myslím si, e zlu je nejlépe odolávat dobrem, které si nesu uvnitř a dělím se o ně, ale já teď nejsem schopná být na něho (toho kamaráda) hodná a milá, nebo ho jenom pozdravit. Jako by ve mně něco umřelo a je mi z toho smutno.
Bývalý mi pak jednou řekl, e i dál uvaoval a uvauje o návratu, ale e má toho kamaráda hrozně rád a nemohl by ít s tím, e bych ho já rada neměla. Take protoe s ním nejsem zadobře, je jeho návrat nemyslitelný... A pokud se k němu nebudu chovat jako dřív, nemůeme spolu být. Pro ilustraci jejich vzájemného vztahu...
Tohle vlákno mi přilo docela vhod, protoe s vírou, jakou k ivotu, lidem a světu mám, o podobných věcech občas přemýlím. Snaím se poučit z minulosti a nechat ji za sebou. Prozatím ale nevím, čemu mě měla naučit tahle situace i s jejími následky. Vae názory jsou zajímavé a podnětné a snad mi pomůou výe uvedený záitek lépe zpracovat. Děkuju.
A omlouvám se za tenhle román. Nějak kdy jsem si četla ty vae příspěvky na téma "proč jsou lidi zlí", vyplaval na povrch můj prozatím nejhlubí záitek s ubliováním, kdy jsem byla sama a bezmocná, přijala jsem poniování a sklonila hlavu. Konečně jsem ho ze sebe celý dostala. Ufff...
Ten človek samozrejme neurobil nič užachtilé, ale myslím, e keby si niekde v hĺbke srdca sama necítila neistotu, nebola by si mu "vuerila" a hlavne by si ho ani nebola počúvala a odila by si preč. Ja pri takých opileckých rečiach zvyčajne vežmi rýchlo mám zlý pocit a naozaj odchádzam. Kadému opilcovi poviem: "O tom sa porozprávame zajtra" a naozaj odídem... Tipujem, e keby si nebola odporovala, ale odila, nepouil by fyzické násilie. A to, e sa a nezastal bývalý - to by natvalo aj mňa. Keď som mala vzah, ktorý som brala váne, okrem iného som očkávala, e sa navzájom podríme práve v takýchto situáciách.
Není tady
ViktorkaLove napsal(a):
Pisatel napsal(a):
Ne Viktorko Kristus odsuzoval zlo, nikoli co ano a co ne. Osuzoval zlo jako takové. On nevěděl co je správně stejně jako ty. Ale pokud zlo někdo způsobil pak to zlo přijmul, stejně jako kří. Ví podívej se do historických knih ne do bible, jak Jeí il jak se vznikl soud a jak přijal smrt.
Kristus e nevěděl, co je správně? A proč se vyhýbat zrovna Bibli? Nejse ňákej zmatenej?
Je to jen člověk je tuil ..... Bibli se nevyhábej, jen pokud chce se dozvědět o jeho IVOTĚ víc a přesněji tak čti jinde ne v Bibli.
Není tady
Ahoj Seli,
já bych odela, ale tehdy jsem byla podstatně víc dole, ne teď. Vůbec jsem si nevěřila, byla jsem zdeptaná milenkami bývalého, tím, e tvrdil, e jsou vechny lepí, ne já atd... V tu chvíli jsem byla fakt neastná a zoufalá, doufala jsem, e aspoň něco rozumného pořeím, dopadlo to jinak. Dneska bych se zachovala jinak.
Mám pocit, e zoufalí lidé, kteří si nevěří, přitahují takovéhle chování. Lidi si k tobě dovolí jen to, co ty jim dovolí...
Já jsem jenom hrozně ráda, e jsem to ze sebe dostala, měla jsem kvůli tomu i noční můry, budila jsem se ze spaní s pláčem.
Jinak s tebou ve vem souhlasím. Pořád se mám co učit, a hlavně o sobě.
Klubko napsal(a):
Viki, co se týká tvých kynologických znalostí...pobavila jsem se:) Přitě raději zkus fakt stát...nebo má po zadku...
Klubíčko, asi jsem pouila blbej příměr, mělo to být cosi obrazného, co mělo jenom podpořit můj názor, e se zlem se nesmiřuje (=nepřijímá se), ale ani se neignoruje (nebudu před ním zavírat oči a tvářit se, e není), ale soudný člověk se mu minimálně vyhne...
Ale já si myslím, e jsi to stejně pochopila, jenom jsi asi měla potřebu dělat ze mně blbce, e? To tě moc nectí... hm, ale mně to neva.
Není tady
Pisateli, já jsem v Bibli nala dostatek podkladů pro to, abych si vytvořila komplexní představu o Jeíi, o jeho pozemské pouti a poslání, ádné informace mi nechybí, tak nevidím důvod, proč hledat někde jinde. A to, co se o něm dá vyčíst z Bible, je tak úasné, e ač budu číst zas a znova, vdy se mé poznání jenom rozíří... ví?
Není tady