Já mám z kartářkou dobré zkušenosti, ne že by se vše odehrávalo podle předpovědi, ale důležité změny a věci ano. Ono stejně pak nejvíc záleží, jak se v dané situaci člověk zachová a jak zareaguje. Já kartářku doporučuji, ale bohužel jsem z Brna. Zdravím!!!

Chlast a karty jsou metla lidstva velebnosti

Na předloňském ezoterické festinu jsem se přemluvila a tu kartářku , co tam byla, jsem požádala o výklad. Tvrdila, že už je sice na odchodu, ale dobrá.
Nevím , jestli jí o mně info nedorazily, nebo už se nemohla soustředit, nic podstatného mi neřekla. Z minulosti tak dost obecně, do budoucnosti nic, co by stálo za zapamatování.
Slyšela jsem na ni chválu, jen to mě vyprovokovalo k činu. Docela mě zklamala, nebylo  to jasné a srozumitelné. A že mám zapracovat na svém sebevědomí , na to nemusím jít ke kartářce.
Člověk asi čeká nemožné, někde hluboko v sobě to všechno asi víme, jen chceme slyšet něco jiného, že nám prostě budou konečně lítat pečení holubi do huby a o nic se už nemusíme starat a budeme šťastní až do smrti ve spánku, aby nás ani prstíček nestačil zabolet.
Tož jsem se vykecala, berte mě s nadhledem.

A to jsem jako středoškolačka 2 roky bydlela u staré paní na privátu a ta ochrnutá žena  tam měla denně lidi na výklad karet. Nikdy jsem ji nepožádala, ale ona si sama vyložila- jistě. Po matuře plakala štěstím, že jsem to zvládla, třeba její karty říkaly něco jiného. Neměla jsem odvahu se jí zeptat. Školu jsem nebrala jako prioritu- jen na dokreslení.

Míša Kulička napsal(a):

Damila napsal(a):

Já bych za kartářkou nešla. Hrozně bych se bála.

Proč? Většinou jsou to prý staré paní, takoví věchýtci prej, kdyby něco, tak v pohodě utečeš

Protože moje mamka má špatné zkušenosti. Kartářka jí navykládala, že jí v mládí zemře manžel a jedno dítě se jí odstěhuje "za kopečky", a vnoučata bude znát jen z fotek. Nic z toho se nesplnilo, a mamka žlia zbytečně celý život ve strachu, kdy se to stane.
Tatík měl sice zdravotní problémy, ale o to hůř to mamka nesla, že čekala, že umře. A obě dcery bydlíme od ní i s rodinami jen pár desítěk metrů. Mamka je taková kvočna, co chce mít svá kuřátka pořád nablízku, bylo pro ni hrozné zjistit, že by se musela s jednou rozloučit. Prostě kartářka jí zbytečně způsobila strachy, kterými si jinak nemusela projít.
Když jdu k astrogovi, ten mi aspoň neřekne, že zítra umřu, ikdyby to tam nakrásně viděl.
Jenže na druhou stranu-obecné výklady nikoho nezajímají, každý chce něco konkrétního, a pak se diví...

Upravil(a) Damila (18. 1. 2008 7:50)

Pisateli, jasně, máš pravdu. Záleží na osobnosti.
Tak jako má někdo špatné zkušenosti s léšiteli a "léčiteli"(tedy šarlatány), tak je to u všch těchto disciplín.

Nepochybuji o tom, že existuje kartářka, co dokáže vyložit karty na míru, a co má dost etiky v sobě, že z pusy nevypustí jisté věci, kterými by mohla klienta odradit nebo vyděsit.

Existuje. Ale je to bohužel jen malá promile. Myslím si, že tato disciplína se blíží už umění, a je třeba na ni mít vyloženě talent. Intuici, vhled. To se nedá jen naučit (ikdyž teorie je jistě základ, jako u všeho).

Poznala jsem jednu holku, která to dělala, u nich se to dědilo z generace na generaci, mezi ženským pokolením. Vždy jen jedna z generace měla tuto výraznou schopnost. Byla to hodně zvláštní rodina. A bylo moc zajímavé ji poznat.

Koukám, že je to diskuze o nás bez nás ....
Tak já vám sama za sebe napíšu své pocity  a pozorování z druhé strany... jak to probíhá při výkladu karet. Já jako kartářka se cítím pouze jako mediátor nebo lépe řečeno prostředník. Pomocí obrazů  a vizualizace provázím tazatele do jeho  "podsvětí" jeho podvědomí. Z tohoto podvědomí vytáhneme společně na světlo jen to , co vněm je. Přisuzujete tady kartářům/řkám obecně  nějaké nadpřirozené schopnosti hodné Nostradama i takoví jistě jsou, ale to jsou vyjímky a i tito lidé se mouhou velmi často mýlit jako jsem přesvědčená, že se občas mýlil i Nostradamus a budoucnost se ubírala prostě paralelně jinak... (o tom už jsme mimo jiné někde diskutovali a vyjadřovala se k tomu docela schopně Poletucha). Proto se stává,každému, že se může ve svých konkrétních předpovědích i fatálně mýlit, protože v tu chvíli viděl realitu jinou....
Teď se ještě vrátím ke svým pozorováním.... z toho co jsem napsala vyplývá, že tedy velmi záleží taky na osobnosti tazatele, na jeho Egu, jestli mě do svého podvědomí pustí nebo nepustí a taky v jaké kvalitě nebo hloubce. Lidé, kteří jsou upřímní mi často říkají, že jsem vynesla na světlo jen to, co už tušili nebo i věděli, leč nechtěli si přiznat . Tady vím, že se výklad jednoznačně povedl... Pak jsou lidé, kteří sice správně cítí, že jsme spolu něco zásadního zveřejnili, ale jejich ego jim to nedovolí příjmout.... z rozličných důvodů a ti většinou odejdou a začnou se rozčilovat nad kartářem/řkou, že jim neřekl nic...a bla bla bla....Jenže já často vnitřně hluboce cítím, že to , co jsem viděla pravdivé JE, jen je silná tendence to odmítat ze strany tazatele. A pak mám taky okamžiky, kdy mě "něco" do podvědomí toho druhého nepustí vůbec, tehdy mám pocit já, že jen tak blábolím, důvody mohou být taky velmi rozličné a já je respektuji. Většinou ten, že něco zásadního se tazatel dozvědět nemá. Těchto lidí není moc, ale v minulosti se u mě vyskytli, dříve jsem to považovala za svou nedokonalost nebo že nejsem naladěná, dnes už to klidně řeknu: s Vámi... s Tebou to v tuto chvíli nejde..... není to moje vina.
Tak tady máte pohled i z druhé strany a doufám, že jsem vám vnesla trochu světla do toho jak to funguje/ nebo nefunguje. Pokud je kvalitní osobnost průvodce do podsvětí a to se netýká jen karet , ale i jiných způsobů jak se propojit se svým podvědomím, není se čeho obávat. Pokud ne, je třeba opatrnosti.

Damila napsal(a):

Som, zajímavé!
Jak se napojuješ na klienta? Musíš ho vidět, mluvit s ním? Děláš si o něm představu ještě než se karty vyloží (tzn. vyptáváš se ho na něco)?  Kladou klienti otázky, nebo mluvíš jen Ty? Jaké podmínky musí být při výkladu splněny, a bez kterých by to nešlo?

Dobré otázky....

Tím, že sebe uvedu do hladiny alfa... v mém případě mám nacvičené rituály, které působí jako okamžité spouštěče.
Z tohoto důvodu preferuji spíš klidná místa a odmítám veřejná, jako vzít si karty do hospody (nebo jiných veřejných zařízení), neříkám, že to nelze ,ale v tom případě to je spíš konzultační hra než skutečná práce s podvědomím. Jinak s kartami si lze taky hrát, dokonce mají i svůj humor.
Klienta raději vidím osobně, ale není to podmínkou, pokud je to na dálku ...vyžaduje to u mě  větší klid a soustředění.
Představu o něm si před výkladem nedělám,když nemluví sám, neptám se. Jestli o člověku něco vím nebo nevím neovlivňuje kvalitu výkladu. Naopak je lepší neznat a nevědět dopředu.
Dál pak záleží už na klientovi, jestli pokládá otázky nebo poslouchá jen mě, to je velmi individuální.

O žádných jiných podmínkách, bez kterých by to nešlo nevím. Jen znovu opakuji, že jsou lidé, se kterými to nejde za žádných podmínek

Mimo jiné jsem  chtěla ještě jednou zopakovat, že při výkladu tedy záleží nejen na kvalitách kartáře, ale i na charakteru a osobních kvalitách tazatele. Když jsem např. naivní a  spojím se většinou s kartářem/řkou, kteří vykazují stejné kvality na základě vesmírného zákona, že stejné přitahuje stejné, tak si můžu taky krásně zkomplikovat život a třeba žít celé roky spoutaná ve strachu, že mi druhá naivní paní ve svém "vidění" sdělila, že příjdu o všechny své děti včetně životního partnera a podobně.

Upravil(a) Somaia (18. 1. 2008 10:54)

Som a Pisateli,
už jste někdy klienta odmítli? Třeba že se nešlo na něj napojit, nebo že jste cítili, že mu nemůžete nic dát (že to není schopen přijmout?

Damila napsal(a):

Som a Pisateli,
už jste někdy klienta odmítli? Třeba že se nešlo na něj napojit, nebo že jste cítili, že mu nemůžete nic dát (že to není schopen přijmout?

O schopnosti něco přijímat nebo nepřijímat u klienta nic předem nevím, to je jen jeho věc, o tom nerozhoduji.
Ale byla u mě  např. mladá dívka o které jsem nevěděla vůbec nic ani jak se jmenuje a po vyložení karet jsem se vůbec nenapojila ,nic, prostě pocit jako když máš v hlavě vymeteno a dokonce zapomeneš i to, co o kartách víš na základě studia. Já používám Crowleyho a na nich jsou astrologické, numerologické a archetypální symboly, spolu s barvami a obrazy   to dohromady   "jakoby" vysílá myšlenky, já to jinak neumím líp vyjádřit a pojmenovat.... v tu chvíli však nastal totální útlum a já bych nevzpomněla například ani na to, že Slunce má v numerologii číslo 6 ,jestli mi rozumíš, prostě vymeteno jak u novorozence, tak jsem se za chvíli nějak vymluvila čistě rozumově, už si přesně nepamatuji a tím to ukončila.

Upravil(a) Somaia (18. 1. 2008 11:26)

Somi planá SZ nelze komunikovat, ti rum zastínil zrak?