keito napsal(a):

A já si najednou uvědomila, že se ve mně něco změnilo. Jakoby padly obruče strachu, které mě celou dobu svíraly, a já mám najednou pocit, že se nemám čeho bát.  Že ať se pustím do čehokoli, že to vždy dopadne dobře.

Keito. ... Hvězda je úžasná...Hvězdu miluji celým svým srdcem, když se objeví, tak mám jistotu, že jsem pod ochranou vyšších sil a že  to do mě nalejou , i když bych se bránila.... To je úžasný je to opravdu potvrzení, že ať se pustíš do čehokoliv dobře to dopadne. není se už čeho bát.

Poslal jsem ti email, ale i tak:
- ten princip "nerozhodování" a bránění mi je velmi povědomý.

Nicméně vůbec jsem nepochopil o jaké pomoci pro ostatní mluvíš - konkrétně.

Keito, super a držím pěstičky

Keito,
snazim se Ti poslat SZ.

Keito, zdravím 
Držím palce a až se potkáme, tak hodíme řeč   
Nějak nestíhám...

Protože jsem si před chvílí vytáhla kartu Svět, viz vysvětlení v Subfóru „Babinetí věštírna“ a téma „2008 pro ČR“ – kdyby to někoho zajímalo , cítím to jako mohutný impuls k tomu, abych napsala to, k čemu se od rána odhodlávám.

Takže o co jde. Chci tu napsat o tom, co se mi dneska přihodilo. Snad je to už závěr toho, o čem  jsem tu předtím psala. 

Tuhle jsem se tu veřejně odhalila, jak vnitřně trpím skrze svou nerozhodnost  To byl krok A.  Pak jsem musela udělat krok B, tj. přiznat, že jsem se rozhodla. A jak. Což bylo hodně zavazující a pro mě ještě náročnější než krok předchozí....No a na závěr jsem shrnula, jak mi všechno to odhalování dalo zabrat. A tím jsem myslela, že příběh – ke zveřejnění – je u konce. Jenže není. Musím napsat, co ještě následovalo.
Od návratu  z Liberce se snažím udržovat kontakt se svou duší. Ne že bych po tom až tak prahla, ale je to pro mě životně důležité ....A včera před spaním jsem šla do sebe a snažila se se svou duší navázat kontakt a prosila jsem ji, ať mi vzkáže, je-li něco třeba, a ať se tak stane prostřednictvím snů. Ale tak, abych jim porozuměla. (Podotýkám, že tohle jsem udělala poprvé v životě )....No a sen přišel. Byla jsem ještě vdaná, byl tam manžel a dcera jako malá holka. No a já svým miláčkům oznámila, že spáchám asistovanou sebevraždu. Veřejnou. Manžel něco brblal a dcera se bála, že s ní už nebudu. Tak jsem jí uklidnila, že budu, ale jako anděl. Nevím, asi to není podstatné, ona mi opáčila, že jako anděl těžko   ..Pak jsem se procházela Prahou s tím, že je to naposledy. Nijak jsem u toho netrpěla, protože já sama se přece pro smrt rozhodla, ale byl to zvláštní pocit. A pak jsem se ocitla na Václaváku, a tam už byly shromážděné davy, kamery a tak. A byl tam člověk, který mě měl zamordovat. Pravil, že mě uspí a zaživa zasype hlínou v hrobě. Tohle mi trochu dělalo starosti, bála jsem se, abych se neprobudila a pod tou zemí se neudusila... Nevím, jestli ještě něco bylo, ale probudila jsem se. A nechápala jsem. V první chvíli mi přišlo divné, proč řeším svou smrt, když jsem jsem se tuhle rozhodla, že chci žít. Pak mi přišlo nefér, že jsem žádala duši, aby mi vzkázala prostřednictvím snu, co je pro mě důležité, ale tak, abych porozuměla. Jenže  já neporozuměla. ...... O něco později se mi ale všechno poskládalo. Můj poslední příspěvek na tomhle vlákně byl o tom, že mě to veřejné „obnažení“ vyčerpalo, že jsem si připadala vydaná napospas všem. Jenže já nenapsala úplnou pravdu. Protože já se tehdy cítila jako na pranýři, jako by to byla moje veřejná poprava. Původně jsem chtěla napsat,  jak to opravdu cítím, ale pak jsem se svých pocitů zalekla, a proto jsem to trochu uhladila. A hlavně jsem nechápala, proč se tak cítím..... Jenže teď už vím, proč to tak bylo. To, co jsem tu udělala, to vlastně byla veřejná poprava. Ne mě, ale mého ega. Teda jeho části.  A bylo to proto, že jsem tu psala v přímém přenosu o svém selhání.  O tom, co se ve mně mele, jak si nevím se životem rady. Což pro mě, pro perfekcionistu a člověka u kterého je prioritní strach ze selhání, bylo opravdu děsivé.
Když jsem pochopila, oč ve snu šlo, ztotožníla jsem se s tím a myslela jsem, že tím to skončilo. Jenže moje duše mi dala najevo, že tuhle závěrečnou část tu musím taky vyventilovat, jinak že  ta „poprava“ ega není úplná...Takže ne, že by se mi chtělo, ale cítím, že to udělat mám. Zřejmě je to pro moje dobro, i když moc nechápu proč. Ale budiž, žádá se to po mně, dokonce i ta karta SVět mi to potvrdila, tak jsem to holt udělala. A tím doufám, že už jsem s celou záležitostí skončila.
Kdyby vás k tomu něco napadlo, klidně napište. Můžete to vidět jinak než já.... I když já se s tímhle závěrem opravdu ztotožnila.

Doubravka napsal(a):

Keito
ještě mě k tomu napadá... možná jsi pohřbila právě tu svojí nerozhodnost... buď jak buď něco jsi pohřbila a jsou otevřené dveře pro něco nového, co se tím narodilo. Hodně štěstí!

Jo jo, asi něco takového to bude . Bez ega žít nemůžeme, je naší součástí. Takže možná to, co jsem pohřbila, byla jen ta jeho část, právě ta nerozhodnost.... Protože pokud jsme napojeni na svou duši, tak přesně víme, co máme dělat, zatímco  když cítíme strach,  nejistotu a chaos, tak to k nám mluví  ego....No, mluví se o tom jednoduše, horší je si to uvědomovat v běžném životě....ale i to se snad dá naučit, ne? 

poletucha napsal(a):

Keito,
jen nápad
smrt v tarotech - transformace
chceš transformaci,něco vědomě se sebou udělat
máš starosti, aby to proběhlo dobře (ta starost aby ses neprobudila v hrobě)
tvá smrt/transformace bude před očima mnoha lidí, jako příklad/inspirace?
máš tam asistenta ke smrti/ transformaci
kdo to asi bude?
možná my všichni?

Pol, musela jsem si to číst několikrát, abych to pochopila. Ale podařilo se.... teda částečně. Až na to to poslední, tomu moc nerozumím. Jak jsi to myslela - Asistent ke smrti/transformaci – my všichni? ...Leda, ted mě napadlo - Jakože mi v tom pomáháte vy všichni?

poletucha napsal(a):

no, myslím tady babinet,
něco jsi říkala, že ti dělá problém se takto veřejně rozhovořit, na druhou stranu to asi bude teď tady nějaký přelom, že ano?
to jak se tu odhaluješ nutí k přemýšlení spoustu lidí co tu čtou, a může jim samým toto velmi pomoci v jejich cestách, v tom být otevřenými, autentickými, jít s kůží na trh, nebát se rozhodnout navzdory...

Hm, je to tak. Strach/bloky mám obrovské. Až nenormální. Ale mě cosi doslova „kope do zadku“, abych to udělala. Takže to dělám. ..No, jestli to bude inspirativní alespoň pro jednoho člověka, tak v tom případě celé moje "odhalování" má smysl. Jinak bych to musela vnímat jako mírné „sado-maso“  ... nebo spíš jenom "maso" .....

Pandorraa napsal(a):

keito,
já tedy nejsem žádný vykladač snů a je pořád dost oblastí, kde jsem naprosto tupá - nevnímám, necítím - ale jedno ti teď musím říci.
Když jsi byla u mne jako host na školičce, bylo mi nesmírně líto, že tvůj obrovský potenciál, který jsem z tebe cítila, je nevyužitý.... Psaní knih je obrovská věc, ale práce s lidmi na živo je ve spojení s tím naprostá bomba.
Nepřemlouvala jsem tě pak víc ani na Černošice, protože jsem cítila tu ostražitost, jakési "ježení", prostě tu zeď, za kterou jsi mne nechtěla pustit.
Jsem moc ráda, že jsi ji začala bořit ))

No, Pan, ty mi teda dáváš. Já teď vůbec nevím, co na to mám říct. Asi jen, že ses strefila.  Díky

Pokud si pamatuju, Hirondel, ego je  Freudův název pro "já" - a uznej, že bez toho ještě nějaký čásek být nemůžem Zdá se mi, že se dneska velmi často tohle slůvko používá pro jeho přebujelou formu - ale to není totéž, no ne?