Já jsem zastáncem toho, že když se řeší partnerské problémy, a zvláště pak problém tohoto druhu, mělo by se to udělat metodou "čistý stůl" aby se celá záležitost vyjasnila a následně zpracovala tak, aby nezůstaly žádné "zbytky", ke kterým je nutné se vracet později. Jakékoliv návraty do minulosti nejsou vhodné při žádném manželském konfliktu a dvojnásobně to platí pro tak závažný konflikt jako je partnerská nevěra.
Když se udělá tlustá čára, kterou oba partneři akceptují rovným dílem, tak jsou dodatečná přiznání, sypání si popela na hlavu a návraty k tématu nejen nežádoucí, ale vnímám je jako masochismus a to u obou partnerů.

Somaia napsal(a):

Já jsem zastáncem toho, že když se řeší partnerské problémy, a zvláště pak problém tohoto druhu, mělo by se to udělat metodou "čistý stůl" aby se celá záležitost vyjasnila a následně zpracovala tak, aby nezůstaly žádné "zbytky", ke kterým je nutné se vracet později. Jakékoliv návraty do minulosti nejsou vhodné při žádném manželském konfliktu a dvojnásobně to platí pro tak závažný konflikt jako je partnerská nevěra.
Když se udělá tlustá čára, kterou oba partneři akceptují rovným dílem, tak jsou dodatečná přiznání, sypání si popela na hlavu a návraty k tématu nejen nežádoucí, ale vnímám je jako masochismus a to u obou partnerů.

Souhlasím......je to pěkně napsáno a taky to tak cítím.....ale ta moje myšlenka je  spíš jestli ten kdo byl nevěrný...tak jestli si po pár letech kdy už je tato situace jak o ní  píšeš smazána a uzavřena tlustou čarou.......tak jestli si někdy dokáže říct a uvědomit co všechno vlastně mohl zničit a třeba zpetně to mít jako zkušenost ponaučení do budoucna..... někde tady na fóru jsem četl že někdo takhle s odstupem času psal, že zpětně nechápe jak se mohl takhle chovat.......

Vieš, tá ľútosť by asi bola možná pri nevere typu "Keď je koze dobre, ide na ľad tancovať", ale také nie sú všetky... možno menšina.

Pandorraa napsal(a):

Nejlepší je vůbec nehodnotit, příjmout, odpustit si, poučit se a jít dál.

No nějak nechápu tohle sousloví. Když nehodnotím, nemohu se poučit, ani odpustit. Nemohu pokud se dostanu do stejné situace zaujmout postoj. Nebo je to zas jinak?

Spoustu věcí bych udělala jinak. Naštěstí nemůžu. Časovým odstupem musím říct, že má nevěra, byla touhou zahlušit, že moje manželství je smutné, že nedostávám ani nejsem schopná dávat, co je potřeba. Nevěra samotná, ať už moje nebo partnerova na tom celém není důležitá. Co je "pak" musí být vyrovnané, hezké, neukřivděbé, smysluplné, zralé. Pokud není, je lepší odejít nebo nechat jít. Žít po nevěře je jako si být jistí, že s tím druhým chceme být, netrápit ho, že nás ta rána ještě bolí a řešit a žít jenom to, co je teď a co má smysl.

Somaia napsal(a):

Je to jinak ...   když nikoho a nic nehodnotíš, tak v tom smyslu, že tomu nedáváš  nálepku + nebo -, prostě to jen uložíš do paměti svého počítače bez emocionálního náboje... kapišto??? Poučit a odpustit můžeš kliiidně bez těch hodnotících znamínek... jen tak... že se k tomu o své vlastní vůli rozhodneš, že to tak bude a na základě tohoto rozhodnutí zaujímáš postoj...

  hehe tak jsem ti to celé trochu překopala co???

Som,
souhlas
Jenže tohle těžko vysvětlit lidem, kteří vždycky potřebují VINÍKA, jinak se nehnou dál.....
Bohužel pořád jsem nepřišla na algoritmus osvěty a protože nejsem Život sám a už mne to ani nebaví, po hlavě mlátím už jen v sebeobraně

Selima napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Somaia napsal(a):

Je to jinak ...   když nikoho a nic nehodnotíš, tak v tom smyslu, že tomu nedáváš v nálepku + nebo -, prostě to jen uložíš do paměti svého počítače bez emocionálního náboje... kapišto??? Poučit a odpustit můžeš kliiidně bez těch hodnotících znamínek... jen tak... že se k tomu o své vlastní vůli rozhodneš, že to tak bude a na základě tohoto rozhodnutí zaujímáš postoj...

  hehe tak jsem ti to celé trochu překopala co???

No pořád nerozumím. Jsem natvrdlej ale to je v pohodě jinej nebudu pokud něčím nedostanu.
Pokud hodnocení stavu který jsem prošel  udělám bez onoho +/- je to hodnocení k ničemu. pro další postup nepotřebné. i na ten disk zapisuješ 1,0 tedy +,-. Tím se maže i poučení z krizového vývoje a dle mě nemohu odpustit té správné osobě. Buď sobě a nebo protějšku. není to bludný kruh?

Takže: nehodnotiť, odpustiť KAŽDÉMU, nanajvýš sa poučiť a ísť ďalej. Nedomnievať sa, nebrať si osobne veci v zásade neosobné, neurážať sa, a hlavne NEHODNOTIŤ.

No a proč tedy ty píšeš Nehodnotit a Pan o hodnotit. To mi připadá nějaké na hlavu.

Pandorraa napsal(a):

Jenže tohle těžko vysvětlit lidem, kteří vždycky potřebují VINÍKA, jinak se nehnou dál...

No mě to nepřipadá špatný zjistit, že jsem viník situace. O to rychleji mohu napravit své chyby, poučit se z toho a jít dál oproštěn dělat tuhle volovinu. Pokud je viníkem jiný prosím je to zas moje ponaučení, že s mnohými se nedá a že jsem se zakopal. Takže on ten viník nemusí být v duchu jak chápu tvoji myšlenku. Osobně jsem dalek toho, že viník mi ublížil a já jej musím potrestat. Nikoli.

Pisatel napsal(a):

Selima napsal(a):

Takže: nehodnotiť, odpustiť KAŽDÉMU, nanajvýš sa poučiť a ísť ďalej. Nedomnievať sa, nebrať si osobne veci v zásade neosobné, neurážať sa, a hlavne NEHODNOTIŤ.

No a proč tedy ty píšeš Nehodnotit a Pan o hodnotit. To mi připadá nějaké na hlavu.

Nehodnotiť DRUHÝCH  ICH SPRÁVANIE!!! Seba, tak maximálne. a ani tam nejde o to + alebo - , ale skôr o také nejaké clekové pochopenie. toto píšem za seba, za Pan určite nie, ona píše za seba sama.

mirekp napsal(a):

Docela by mě zajímalo,
jak se z odstupem času koukají na to co prožili nebo způsobili ti  kteří byli nevěrní ve vztahu či manželství a po odhalení v tom vztahu nebo manželství zůstali a ten vztah a a manželství funguje .....zajímalo by mě jak na to z odstupem času koukají co způsobili a  jestli dokáží z této zkušenosti čerpat do budoucna......vím že tady asi moc odpovědí nedostanu přesto by mě to zajímalo......co myslíte.....dokáže ten dotyčný/dotyčná říct že je to mrzí co udělali třeba i 5  let poté a ten vztah nebo manželství poběží už v pořádku......

Lituju dodnes,co všechno jsem zničila, ale slz už bylo dost, život jde dál.
Na otázku kdybych mohla věci vrátit - ano, řešila bych to jinak.

Všechny následující vztahy nebyli ani z 50% tak naplňující ( pro mne ).
Ale, nelze žít tím co bylo - musím žít, tím co je.

Upravil(a) Santala (15. 1. 2008 9:51)

Pisatel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Jenže tohle těžko vysvětlit lidem, kteří vždycky potřebují VINÍKA, jinak se nehnou dál...

No mě to nepřipadá špatný zjistit, že jsem viník situace. O to rychleji mohu napravit své chyby, poučit se z toho a jít dál oproštěn dělat tuhle volovinu. Pokud je viníkem jiný prosím je to zas moje ponaučení, že s mnohými se nedá a že jsem se zakopal. Takže on ten viník nemusí být v duchu jak chápu tvoji myšlenku. Osobně jsem dalek toho, že viník mi ublížil a já jej musím potrestat. Nikoli.

Fór je tne, že veľmi často nie je VINNÍK a OBEŤ, ale skôr príčina a následok. Dúfam, že vnímaš ten rozdiel. Zbav sa na chvíľku profesionálnej deformácie a uvažuj skôr v intenciách kauzality a príčin jendotlivých udalostí, OK? Vo vzťahoch je to podľa mňa skôr takto...

Sama sebe jsem před dvěma lety práskla tehdejšímu partnerovi. Nechtěně. Z jeho řeči po jednom obzvlášť podařeném mejdanu se spolužačkama jsem vyrozuměla, že jsem to ve stavu podroušeném všechno vytáhla na světlo boží a začala se plamenně hájit..Chyba. Dva týdny to byla Itálie a divadlo pro celý barák, pak mu ruply nervy a nakopal mě do řiti.
Ponaučení, které MNĚ z toho vyplývá:
-nikdy nebrat své polovičce telefon a nediskutovat s ní ve stavu podroušeném
-nikdy nezaujímat obranné pozice, obhajovat své kroky a vlastně tak přiznat barvu, ale až do zcepenění zapírat.
Když se podívám zpátky - bylo to moc hezké, romantika jako blázen, docela fest bolest po rozchodu. Ale ani tak bych nic nevrátila zpět - do tohohle vztahu se mi nestačily vloudit každodenní problémy stereotyp atd. a vzpomínka na něj je moc hezká.
P.S. Ovšem nemyslím si, že kdyby na stejný dotaz odpovídal on, že bychom se nějak výrazně shodli