jane.sm napsal(a):

Dobrý večer,
chodila jsem na zdejší fora kdysi když jsem měla problémy v dlouhodobém vztahu, který se pak rozpadl. Kdybych tehdy tušila, že tyto problémy budou v mém životě jednou těmi spíš menšímy... Myslela jsem si, že už jsem se konečně vyhrabala z nejhoršího, zůstala jsem sama s dvěma dcerami, 12 a 15 let, se starší dcerou jsme dělaly stejný koníček- jezdíme na koních, ona už i trochu závodně(připravovala se na letošní sezonu) a mladší trochu tancuje, sportuje a často s náma jezdila ke koním, které má moc ráda, má tam spoustu kamarádů, jen se ještě neodhodlala moc jezdit(spíš občas povozit).
Ale osud zřejmě má jiné plány- starší dcera 25. prosince po automobilové nehodě při cestě na půlnoční zemřela.... 20.ledna by měla 16 let. Všechno se mi obrátolo na ruby, kdyby nebylo pár opravdu dobrých kamarádů asi bych to nezvládla, vlastně ještě nevím jestli to zvládnu, někdy to jde....ale někdy mi připadá, že můj život skončil. Nebýt mladší dcery, která je úžasná, samozřejmě smutná ale snaží se mě spíš rozveselit nevím. Měly jsme společné zájmy, kamarády, přátele, známé, její cíle byly i mými, chodily a jezdily na stejná místa, bavily se se stejnými lidmi , prostě všechny tři jsme byly takové spíš kamarádky.... Ze začátku jsem měla spoustu lidí kolem sebe a hodně činnosti ale ted se musíme vrátit do běžného života a mě připadá že čím je to dýl tím je to horší... všude ji vidím, čekám až vpadne domů jak velká voda, odmlouvání  i společné diskuze mi strašně chybí.... nevím jak daleko to dojde...

možno je to , ale môj bývalý šéf zomrel ako 45-ročný na krvácanie do mozgu - odpadol na oslave, šiel do nemocncie, kde ho ale nezroentgenovali, upaodl do kómy  apo týždni zomrel. Zostala po ňom vdova a 22-ročná dcéra, študentka. Jeho žena bola bez neho dosť mimo, bezradná a tak, ale postupne si našla životný rytmus, sústredila sa na prácu a chodila s dcérou jazdiť. Asi dva roky po mužovej smrti boli s dcérou na jazde v prírode, dcéra spadla z koňa a praskla jej lebka. Bola namieste mŕtva. Tá žena strávila nejaký čas na psychiatrii, ale potom sa odsťahovala, našla si prácu inde a dnes žije, síce v ústraní a smútku, ale žije... Stretáva sa občas s kamoškami, pravidelne s rodinou a má zaujímavú prácu...
Toto obdobie je asi ťažké(pre mňa nepredstaviteľne), ale hádam ti čas pomôže nejako znovu nájsť to svoje miesto vo svete a živote. Veľmi by som ti to priala.

možno je to , ale môj bývalý šéf zomrel ako 45-ročný na krvácanie do mozgu - odpadol na oslave, šiel do nemocncie, kde ho ale nezroentgenovali, upaodl do kómy  apo týždni zomrel. Zostala po ňom vdova a 22-ročná dcéra, študentka. Jeho žena bola bez neho dosť mimo, bezradná a tak, ale postupne si našla životný rytmus, sústredila sa na prácu a chodila s dcérou jazdiť. Asi dva roky po mužovej smrti boli s dcérou na jazde v prírode, dcéra spadla z koňa a praskla jej lebka. Bola namieste mŕtva. Tá žena strávila nejaký čas na psychiatrii, ale potom sa odsťahovala, našla si prácu inde a dnes žije, síce v ústraní a smútku, ale žije... Stretáva sa občas s kamoškami, pravidelne s rodinou a má zaujímavú prácu...
Toto obdobie je asi ťažké(pre mňa nepredstaviteľne), ale hádam ti čas pomôže nejako znovu nájsť to svoje miesto vo svete a živote. Veľmi by som ti to priala.
je hrozné, čím vším, musí někteří lidé projít

Jane, az mi pridu stupidne niektore pribehy, co tu mi davame. Riesime nevery, nezaujem muzov, nase zlyhania. Ale su tu ovela vaznejsie clanky a bolesti, ktore si "my" ani nevieme predstavit. Moja prva laska zomrela, dlho som sa s tym nevedela vysporiadat, nedavno mi zomrela babicka,ktora bola mojou druhou mamou. 5 mesiacov som sa absolutne nevedela vyrovnat s jej smrtou. Stale tie iste sny, zufalost a nadej, ze ju zase uvidim a vsetko bude ako predtym. Holt, znicilo mi to cely zivot. Dnes som sama a vzdy vecer si zapalim sviecku a spominam. Viem, ze to mas VELMI tazke... V zivote sme postaveni pred rozne veci. Niekto len pre nas lahke veci a niekto ncela neriesitelne. Je to bolestive a je len na tebe, ako dalej. Uz aspon vies, ze tu mas Babinet:-). A HLAVNE svoju druhu dceru!!! Ak by si sa tomu poddala a navzdy odisla, budu zase nestastne srdcia! Ja viem, ze je to velmi tazke, ale DAVAJ! Ver mi, ze aj ked nikdy nezabudnes, mozes byt pre mnohych este takou velkou oporou!!! Mnohi ta este potrebuju, tak plac, plac, plac a bud tu s nami a pomahaj nam slabym byt takymi, aka si ty po tomto bole. Lebo mnoho problemov tu opisanych nesiahaju tvojmu bolu ani po clenky! Posielam ti vsetkych anjelov a verim, ze ta ochrania!

Draha Jane.Je mi luto cim prechadzas a co si musis vytrpiet.Viem,ze najhorsie je prezit svoje dieta.Nejdem Ti radit,pretoze sa to neda.Len Ti chcem popisat co mne pomohlo,ked mi otec odisiel na navstevu k sestre a viac sa nevratil.Mal infarkt a neprezil ho.Ja som mala stale pocit,ze som sa s nim nerozlucila.Plakala som ,bolo mi smutno,az raz som citala niekde na internete,ze ked sa clovek nemoze rozlucit s blizkym ,ma mu napisat list.Ja som tento list napisala,rozlucila som sa s otcom a akosi sa mi ulavilo.A najvacsmi ma zaujalo to,ze ten list zmizol a dodnes som ho nenasla.Viem,je to tazke,ale zostala Ti druha dcerka,tak vam obom drzim palce a prajem krasne dni.

Jak si tak pozpátku čtu příspěvky, vidím, že už se v některých věcech opakuju......snad mi bude odpuštěno, motám někdy páté přes deváté...

jane, napadlo mne.. na netu je spousta soutěží pro fotografy, co sem tam Lucčiny fotky přihlásit?
a i když se to tady nemá, když sem budeš chtít dát někdy odkaz, tak budeme jedině rádi
a jestli se opakuješ.... to je přeci fuk, čas od času se opakuje každý
co druhá dcerka?

tak až budeš s těmi stránkami umět, klidně ho sem dej, myslím, že hodně lidí bude rádo, a pokud tobě nevadí ukázat jim svět očima Lucky...
Nj, u nás taky řádí nějaká viroza, to dělá to počasí. Jeden den mrzne, druhý je mlha, pořád změny, sluníčka taky moc není. Je logické, že si tě hlídá, je malá a prostě se jen lidsky bojí. To zas bude dobrý, neboj

hmm tohleje hodne smutný, našla jem tvoje vlákno až ted, slova nestačí.....

petra72: není to náhoda byla to ta nehoda, která proběhla v médiích.....

Od pondělí přemýšlím, co Ti napsat. Nevím....... neumím si představit tu ztrátu a  brečím , kdykoli zavítám na tohle vlákno. Ted jsem si prohlídla ty fotky . Tvá dcera  JE  krásná a úžásná slečna, píšu je, protože s Vámi bude pořád. V srdci a myšlenkách .
Pokud bych mohla nést díl Tvé bolesti , aspoň malilinko, ráda to udělám. Posílám hodně síly , pohlazení a především pochopení a lásky. Jsi skvělá máma  a máš úžasné holky .

petra72 napsal(a):

Jane.sm

Už tenkrát mi tekly slzy po tváři, když jsem ty obrázky a mladé lidi v Tv viděla.

:

To samé.... a v tu chvíli -u večerních zpráv- mi syn přišel říct, že jich 9 jede 60 km na zábavu..
My, co máme takhle velké děti víme, jaká je to pro mámu úleva , když jsou ráno po zábavě všechny boty v předsíni zpátky, že...

Už jednou jsem zažila tragickou nehodu dcery svých známých, proto vždy takové zprávy vnímám hodně citlivě. Mám až panický strach z dospívání své dcery. Právě proto, že vím, jak se mládež před sebou dokáže předvádět.

Když si můj BM koupil silnou silniční motorku, modlila jsem se, aby se mu nic nestalo. Když jsem si představila, že jednou dcera sedne na takovou motorku nějakému nezodpovědnému frajírkovi, šla jsem do mrákot....

Já vím, nemusí to být zrovna motorka, auto je stejná zbraň. Právě proto ten strach.

Jane - není opravdu co jiného říct, jsem s tebou a vím co prožíváš. Vlastně nevím, protože jsem si takovou strašnou tragédii nikdy neprožila. Jen tuším.  Nezbývá než být silná a jít dál.

Mmch - má dcera také miluje koně. Bohužel si to z finančních důvodů nemůžeme dovolit, tak chodí jen do jezdeckého klubu.  Fotky z tvé stránky jí ukážu, jsem si jistá, že se jí budou moc líbit.

Hodně síly....

Neviem, či to pomôže, ale ja som si pri rozlúčkach hovorila: Bolo to krátke, ale krásne.... Vďakabohu aj za to, vďakabohu za každú peknú chvíľu s týmto úžasným človiečikom. A neľutujem ani čiarku.

Upravil(a) Selima (16. 1. 2008 21:23)