KatkoM., já bych nedělala nic. Vůbec nic. Není to Tvá přímá příbuzná. Když Tě nepřijímá jako partnera aspoň pro společenský styk, je to její problém, ne Tvůj. Za to, že sis pro život vybrala muže, kterého miluješ, nebudeš snad snášet nějaké ústrky od jeho příbuzných. Prostě to tak je a ona se s tím musí smířit. Ona má taky svůj život. Jsi na tom přece daleko lépe než holky, co k nim tchýně ustavičně lezou a do něčeho kecají. Uznej její právo, že je na svá první dvě vnoučata zvyklá. Nemůžeš po ní chtít, aby se od nich odvrátila, když si její syn našel jinou.  Ona je tak trochu alibistka...hledí si původních vnoučat, protože asi cítí pocit spoluviny a povinnost pomoct, a Ty bys chtěla zapadnout do rodiny víc, než jenom jako přítelkyně a budoucí matka dítěte. Chtěla bys pro sebe veškerý respekt a práva, aby ses necítila jenom jako druhá, ale jako ta první. Katko, nejlepší pro vás obě bude, když si obě budete hledět svého. Narození děcka jí jistě oznámí její syn. Tvá povinnost to není. Po tom, jak se odmítavě chová ona  k Tobě, ani společenská. Buď ráda, že máš přítele, že je s Tebou, že vám to klape. Ty druhé lidi nepředěláš, nesnaž se o to. Je to zbytečně vynaložená energie...

No tak za 1.-by měl Tvůj partner řešit situaci, vzhledem k tomu, že čekáte mimčo. Už měl dost času zjistit, s kterou chce být a tudíž by měl uspořádat vztahy-rozvést se. Jeho matka stále bere jako jeho ženu, tu , s kterou není rozvedený!!!!Takže Ty jsi pro ni asi jen ,,jakási náhražka" a dítě je ,,levoboček"(pro ni). U nás byla situace stejná-mě nechtěl přijmout jeho otec (matka nežila), ale jakmile jsme se vzali a já po té čekala mimčo, vše se změnilo a měl mě raději, než 1.manž.ženu. To se spraví, opravdu, nech to času a promluv si s partnerem o řešení (hlavně jeho!)situace.

Salen napsal(a):

Postavila sis štěstí na neštěstí jiných a za to se platí. Já tu babičku docela chápu a jako její "odkopnutá" snacha bych jí za její reakci byla vděčná.
Ale na druhé straně oceňuju tvoji snahu o urovnání vztahů. Neboj - čas ti pomáhá a nové vnouče pomůže v tání ledů. Netlač na to, dávej najevo svůj zájem o babičku,pozvi jí, buď připravená i na odmítnutí a časem pozvání opakuj. Ono to půjde.
A zkus srovnat vztahy i s bývalou ženou tvého muže. Asi ji hodně ranilo, že budete mít dítě. Hluboce ji chápu. Nevím jak fungujete, ale zkus třeba zavolat, zeptat se na její děti, zda jim dovolí podívat se na nevlastního sourozence. Víš, psychologicky hodně pomůže, když se vůči ní postavíš do role, že si uvědomuješ, že máš nějakou vinu, ale že bys ráda vycházela v dobrém. Požádat jí v něčem o radu a tak. Časem spolu můžete rozebírat nešvary manžela :-)).
Chce to hodně sebezapření.

to jsou zase kecy

Jasně, všechny do jisté míry chápeme chování tvé tchýně, ty evidentně taky. Myslím, že narození miminka leccos změní. Na tvém místě bych se chovala normálně, nevnucovala bych se ani bych nedělala, že neexistuji.

Aha .... podívala jsem se na tvůj web, tak už rozumím :-), už není třeba komentovat.

Co je na jejím webu k pochopení?

KatkaM,

docela by mne zajímalo, jak pokračuje tvůj příběh 

Jen doufám, že jsi nevstoupila na cestu SEBEZAPŘENÍ. Ta nevede nikam jinam než do pekel.
Ovšem taky chápu, že "babičce" by se to jistě líbilo - hodně pokání, sebezpytování a sebeobviňování.... Vždyť ty jsi jasně narušila její největší tabu a to vstoupila jsi  mezi jejího syna a NÍ. Ano, mezi jejího syna a "babičku".
Snachu má již zpracovanou, tu přijala, ale ty jsi vetřelec, kterého zatím sama pro sebe nezpracovala.
Má podivný vztah ke svému synovi, pokud s ním nekomunikuje jenom proto, že nenaplnil JEJÍ představy o JEHO životě... Nenaplnil OBECNÉ představy a morálním a mravném životě.... Divné, že ho tomu tedy nenaučila? A nebo mu to do palice vtloukla blbě?

Nemyslím si, že bys měla volat jeho ženě a sypat si popel na hlavu. To je spíš práce pro něj, pokud to tak cítí. A ni si nemyslím, že bys měla dělat něco jiného než starat se o dítě a kultivovat vztah s jeho otcem. A ani tady není na místě sebezapření, ale sebereflexe.
Vědět, co chci, dělat to a pozorně se dívat, co to udělá s mým okolím - zda mi to vůbec přinese štěstí. Pokud ne, korigovat svoje činy tak, abych byla šťastná.
Pokud se ti daří jen na úkor druhých, je to průšvih do budoucna - jednou se to vrátí. Pokud to tak ale není, můžeš být klidná.

Věta: vybudovalas své štěstí na neštěstí druhých je dost úsměvná.
Jak ten, kdo ji pronese (jak ty Salen) může vědět, co je pro toho druhého vlastně štěstí a neštěstí?
Vždyť ani my sami to nevíme... Co původně hodnotíme jako velké neštěstí, s odstupem času hodnotíme třebas úplně opačně a naopak.
To je život.