|
6. prosince : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 6. prosince : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, když vás tlačí čas i finance! 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
On mě nesponzoruje, možná trochu, ale tím to není...na penězích nezáleží... Možná jej nechci opouštět kvůli více věcem, potřebuji cítit bezpečí a to cítím... Jen prostě vím, že on se nikdy kvůli mně měnit nebude...a taky se mohu připravit na velmi, velmi omezený "přísun" sexu...už teď spíme spolu jen cca jednou týdně, za několik let to možná bude jen jednou měsíčně nebo méně...
Není tady
No a o kolik je starší?
Není tady
o tři roky, proč sep táš?
Není tady
..
Upravil(a) stella.a (23. 2. 2008 22:29)
Není tady
Na tom také něco je, Stello, ale vím, že jsem hrozně vybíravý člověk a jen tak se mi nikdo nelíbí a také se bojím, že další partner může být ještě horší... Ne, nedovedu si to představit...
Upravil(a) maricka (9. 1. 2008 22:50)
Není tady
ono dobrych chlapu zas tak malo neni.
Ale je zajimave, ze treba ja jsem byla na zacatku nadsena z toho, ze sam uklizi, vari, pere, nedela mu problem udelat si rano snidani, neceka, az vstanu, ze zenu nepovazuje jen za bytost pres domaci prace....Jenze na druhou on po me ted chce, abych s nim jezdila na kole v tomhle mrazivem pocasi a abych si upravila vzhled podle jeho gusta.
Moje iluze o modernim muzi noveho typu se rozplynuly velmi brzy. Tak si dej bacha skutecne na to, co je dulezite. Ne na to, zda ti donese rano snidani do postele.
Není tady
...tím trochu sponzorováním se hodne vysvetluje, ty nepracuješ a asi všechno táhne tvuj partner logicky potom má dojem, že si jako jeho "dítě" který spíš vychovává a přeci "táta" nebude poslouchat "dceru". Věkově jste k sobě, ale balvan odpovědnosti je zatím na něm. Možná se pletu, ale tak to na mě pusobí, možná se to zlepší až budeš v domácnosti rovnoprávným členem. Každopádně k tvojí otázce: na vztahu musí makat dva a pohádky o tom, že lze nekoho nebo dokonce sebe zmenit jsou jen pohádkama. Nikdo se nemuže menit, s osobnostními rysy se rodíme jako třeba s krátkýma nohama a nelze s nima nic dělat, mužeme se předvařovat a pokoušet znásilnit svojí povahu, ale v zatěžový situaci jsme to zase my. My tak jak jsme se narodili. Narodíš-li se jako introvert taky tak umřeš...na to věřím a i mě to v psychiatrii učili. Nakonec jsem si to za svůj petrý život parkrát zkusila u sebe i druhých a marná snaha....
Upravil(a) xxxx (10. 1. 2008 8:28)
Není tady
Tak moment vážení, rozhodně nejsem žádná zlatokopka, kvůli penězům s ním nejsem ani náhodou!!! Za prvé studuji, za druhé si sama něco přivydělávám a za třetí mi táta měsíčně posílá také nějaké peníze. A jestli z něj ždímu peníze, o tom nic nevím, kupujeme si normální, jídlo, normálně se oblékám (snažím se kupovat co nejlevnější oblečení, takže jdu do obchodu, až když jsou velké výprodeje apod.). Jsem s ním především kvůli tomu, že sjem si pitomě řečeno "zvykla". Vím, že kdybych jej opustila, tak by mi bylo smutno.
K té změně povahy - všechno lze, když se chce, pozoruji to na sobě. Dobrá, jsem např. introvert a navždy budu, taky trochu cholerik (ale tohle například hooodně omezuji). A od té doby, co jsem s ním, tak jsem se po psychické stránce hodně změnila, dejme tomu, že dozrála. Nemám ráda, když se vše svaluje na psychiku, to je to nejjednodušší. Také jsem ve své době brala antidepresiva, měla pořád nějaké problémy a spolu se mnou zákonitě i ostatní, litovala jsem se, neměla stabilního partnera apod. Teď je tomu jinak. Proč? protože jsem prostě chtěla. Přestala jsem se litovat a začala se sebou zkrátka něco dělat...radikálně. Nejsem úplně silný člověk, ale mnohé mne posílilo a už vím, že když chci, tak mne má psychika nezklame. Antidepresiva dávno neberu, většinou je to jen dobré placebo.
Vadí, mi, když někteří tady předčasně o někom soudí, aniž by jej důvěrněji znali...ale to je asi lidská přirozenost, nevím...
Není tady
maricko a co vlastne chces poradit ?
Není tady
Neočekávám žádnou konkrétní radu, jinak bych tu nešla, spíš možná zkušenosti s tímto tématem od ostatních...
Není tady
Ahojte,
svého ex jsem poznala jako 17-tiletá studentka, on je o 13 let starší. Ze začátku mě sponzoroval, když fakt nebyly peníze ani na kolu, bral mě mezi své známé (a že jich má), na vandry a podobně. Do té doby jsem byla spíš zamindrákovaná samotářka, on je "úžasně ochranitelský typ". Byla jsem z něho úplně hotová, ženské po něm šílely a šílí (i když nechápu proč - a on po nich), navíc byl můj první. Časem mi ale i přes mé "mládí" začalo docházet, že vlastně nic nemění na svém způsobu života, že jsem jenom jakýsi příjemný mladý a svěží doplněk jeho životního stylu, a to především na sex. Tak jsem začala hledat jinde, točili se kolem mě kluci, a to se děly věci... Mohl se z toho zbláznit, že nejsem ta chudinka, kterou musí zachránit, jak si myslel.
S jedním kolegou z práce jsem pak začala chodit i žít, a to málem nezvládl vůbec. Jenže tahle láska skončila, já se s bývalým vyspala (alkohol, lítost, vztek na toho kolegu atd.) a byla jsem těhotná... Tak jsme koupili domek, spravovali ho, já seděla doma na mateřské, bez přátel a rodiny a on si zase dělal, co chtěl. Doma na nic nesáhnul, pořád se hrabal ve svých dvou autech a občas spravil něco na baráku.
Pak jsem nastoupila do práce, zamiloval se do mě kolega-jeho kamarád (platonicky, ale mile, a dával to najevo i před ním), začala jsem na sobě pracovat a vydělávat slušné peníze a on už neměl nikoho, kdo by byl na něm závislý. Celé ty roky, co jsme spolu bydleli, a hlavně, když jsem byla na mateřské, jsem se mu přizpůsobovala. On něco chtěl, tak si to koupil, jezdil, kam chtěl a s kým chtěl, o penězích rozhodoval taky, protože já přece s nimi neumím hospodařit, jsem tak mladá a nezkušená, že? Vzdala jsem se svých koníčků a zálib, protože na ně přece nebyl čas, kdo by hlídal malého, a kdo by mi je platil - například v divadle jsem byla za sedm let dvakrát (dřív jsem měla každý rok předplatné na celou sezonu, jako studentka za velmi levno), jeho prostě kultura nebaví. Když jsem šla někam s někým jiným, hned jsem mu s ním podle jeho názoru zahýbala.
Dneska je už úsměvné zjišťovat, kde jsem udělala chybu. Především jsem měla zůstat sama sebou, nevzdávat se věcí, které mám a dělám ráda a občas dát partnerovi najevo, že na něm nejsem závislá, že je o mě zájem. Vzdala jsem se i přátel, přijala jsem ty jeho, taky blbost. Teď o sebe víc pečuju, věnuju se sama sobě, hezky se oblékám a bývalý je i z toho mimo 
a nejen on, hezkých, hodných a slušných chlapů ještě pár je... Bývalý je teď s holkou, která je tak dominantní a sebevědomá, až to bolí. Uvidíme, třeba právě tohle hledal.
A pochopila jsem, že pokud někoho miluju, je třeba ho brát takového, jaký je, a nesnažit se ho změnit. Mně by taky vadilo, kdyby by mi někdo říkal: změň se, chovej se jinak, mluv jinak, dělej to jinak. Do určité míry se přizpůsobit, to ano. Ale je třeba o tom mluvit, pokud něco vadí, tak to říct. Na začátku jsem na něm přece něco obdivovala, časem jsem si ho kvůli něčemu začala vážit, a nikdo nejsme dokonalý. Pro mě "mít rád a milovat" je věc hrozně komplikovaná, měnící se časem a se zamilovaností na začátku to nemá moc společného 
. A důležité je podle mě říct sobě "mám se ráda" a partnerovi "mám tě ráda takového, jaký jsi" - a nahlas. (A pak třeba s úsměvem dodat, že bys byla ráda, kdyby... a jaké příjemné věci by z toho pro něj vyplývaly 
).
Ujasnila jsem si, co jsem ochotná u protějšku tolerovat a s čím se nesmířím, a s tím přistupuju k potencionálním novým partnerům. A předpokládám, že s věkem budu tolerantní čím dál tím víc k blbostem, které mi zatím připadají zasadní...
Hezky se to mluví, že? Vždycky, když mi na mém partnerovi začalo něco vadit, tak jsem si připoměla tuhle větu:
"Žena doufá, že muž se po svatbě změní, ale on se nezmění. Muž doufá, že žena se po svatbě nezmění, ale ona se změní." Namísto "po svatbě" si klidně dosaďte třeba "až spolu začneme žít"...
A líbí se mi i tahle: "Buďte s partnerem, se kterým rádi diskutujete a mluvíte. Protože diskuze se s přibývajícím věkem stane vaší hlavní společnou činností..."
Asi jsem neodpověděla na hlavní problém tohohle vlákna. Každý to máme asi nastavené trochu jinak. Maricko, jsi ještě mladá, a je fajn, že nad svým vztahem přemýšlíš. Pokud máte problém, mluvte o něm spolu. Co se sexu týče - jednou týdně??? My po osmi letech jednou za měsíc... Tak ho zkus trochu vzrušit, kup si něco pěkného do postele nebo navrhni jemu, ať něco vybere... By ses divila, jak s bývalým zamávalo, když jsem ho drapla za ruku, zavedla do sexshopu a vybrali jsme si... A ty výsledky . Akorát tam pracovala za pultem jeho sousedka a spolužačka, což nejdřív málem nevydýchal 
Konstatuji, že mi bude nádherných a pouhých třicet, takže když čtu příspěvky třeba Selimy, Tercilly, Vlčice a dalších, připadám si jako hloupé vyvalené štěně 
. Ale já je doženu! 
A ty budeš mít taky jasno, Maricko...
maricka napsal(a):
o tři roky, proč sep táš?
Protože takto se většinou chovají starší muži.
Není tady
maricka napsal(a):
Tak moment vážení, rozhodně nejsem žádná zlatokopka, kvůli penězům s ním nejsem ani náhodou!!! Za prvé studuji, za druhé si sama něco přivydělávám a za třetí mi táta měsíčně posílá také nějaké peníze. A jestli z něj ždímu peníze, o tom nic nevím, kupujeme si normální, jídlo, normálně se oblékám (snažím se kupovat co nejlevnější oblečení, takže jdu do obchodu, až když jsou velké výprodeje apod.). Jsem s ním především kvůli tomu, že sjem si pitomě řečeno "zvykla". Vím, že kdybych jej opustila, tak by mi bylo smutno.
K té změně povahy - všechno lze, když se chce, pozoruji to na sobě. Dobrá, jsem např. introvert a navždy budu, taky trochu cholerik (ale tohle například hooodně omezuji). A od té doby, co jsem s ním, tak jsem se po psychické stránce hodně změnila, dejme tomu, že dozrála. Nemám ráda, když se vše svaluje na psychiku, to je to nejjednodušší. Také jsem ve své době brala antidepresiva, měla pořád nějaké problémy a spolu se mnou zákonitě i ostatní, litovala jsem se, neměla stabilního partnera apod. Teď je tomu jinak. Proč? protože jsem prostě chtěla. Přestala jsem se litovat a začala se sebou zkrátka něco dělat...radikálně. Nejsem úplně silný člověk, ale mnohé mne posílilo a už vím, že když chci, tak mne má psychika nezklame. Antidepresiva dávno neberu, většinou je to jen dobré placebo.
Vadí, mi, když někteří tady předčasně o někom soudí, aniž by jej důvěrněji znali...ale to je asi lidská přirozenost, nevím...
Cholericky introvert? Se mi to nejak nezda. Introverti byvaji bud flegmosi anebo melancholici. Jinak taky verim, ze na sve povaze pracovat lze. Taky jsem se hodne zmenila, zacala mit aktivnejsi pristup k zivotu, vstricnejsi pristup k lidem atakdale... Dulezite je to chtit a mit pro to dostatek motivace.
Není tady
vlcice_samotarka napsal(a):
maricka napsal(a):
Tak moment vážení, rozhodně nejsem žádná zlatokopka, kvůli penězům s ním nejsem ani náhodou!!! Za prvé studuji, za druhé si sama něco přivydělávám a za třetí mi táta měsíčně posílá také nějaké peníze. A jestli z něj ždímu peníze, o tom nic nevím, kupujeme si normální, jídlo, normálně se oblékám (snažím se kupovat co nejlevnější oblečení, takže jdu do obchodu, až když jsou velké výprodeje apod.). Jsem s ním především kvůli tomu, že sjem si pitomě řečeno "zvykla". Vím, že kdybych jej opustila, tak by mi bylo smutno.
K té změně povahy - všechno lze, když se chce, pozoruji to na sobě. Dobrá, jsem např. introvert a navždy budu, taky trochu cholerik (ale tohle například hooodně omezuji). A od té doby, co jsem s ním, tak jsem se po psychické stránce hodně změnila, dejme tomu, že dozrála. Nemám ráda, když se vše svaluje na psychiku, to je to nejjednodušší. Také jsem ve své době brala antidepresiva, měla pořád nějaké problémy a spolu se mnou zákonitě i ostatní, litovala jsem se, neměla stabilního partnera apod. Teď je tomu jinak. Proč? protože jsem prostě chtěla. Přestala jsem se litovat a začala se sebou zkrátka něco dělat...radikálně. Nejsem úplně silný člověk, ale mnohé mne posílilo a už vím, že když chci, tak mne má psychika nezklame. Antidepresiva dávno neberu, většinou je to jen dobré placebo.
Vadí, mi, když někteří tady předčasně o někom soudí, aniž by jej důvěrněji znali...ale to je asi lidská přirozenost, nevím...Cholericky introvert? Se mi to nejak nezda. Introverti byvaji bud flegmosi anebo melancholici. Jinak taky verim, ze na sve povaze pracovat lze. Taky jsem se hodne zmenila, zacala mit aktivnejsi pristup k zivotu, vstricnejsi pristup k lidem atakdale... Dulezite je to chtit a mit pro to dostatek motivace.
Vlčice, mluvíš mi z duše, taky jsem se změnila, a měním pořád, hlavně díky Babinetu, nemám moc času někam chodit, tak Vás čtu..................a to je škola!...................a to jsme měla 55, jsem lepší........................ale ta motivace, ta mi dáva zabrat
Není tady
U nás je to podobně. Partner se vidí jako dokonalý, na mně by nějaké mouchy našel. Je o dost starší a tak rád používá věty typu - zažil jsem víc.. po mně v mém věku nemůžeš chtít...
Dělat se s tím dle mého nedá nic, buď toto jeho chování akceptuješ, budeš sama sebe přetvářet k obrazu jeho, abys měla klidný vztah, což je samozřejmě špatně, nebo to partnerovi odkýveš a budeš si dělat, co uznáš za vhodné - taky to není zrovna ideální, nebo to neodkýveš, pojedeš si po své linii a partner to buď ustojí a akceptuje, nebo ne.
Osobně si myslím, že by se nikdo neměl měnit "pro někoho", láska a partnerství je o toleranci a schopnosti akceptovat prostějšek takový, jaký je.
Upravil(a) Fatimah (10. 1. 2008 11:46)
Není tady
Nevím, poslední dobou mám pocit, že někteří lidé jakoby sami sebe neviděli a nedokázali "se nahlédnout". Nejde jen o muže, jde o spoustu lidí (u nás na fakultě hlavně profesorů). Takoví lidé jsou pak jako kámen, který již nejde otesat...
Nechci nikoho měnit, jde o jakési vzájemné přizpůsobení, protože snad nejsou dva lidé, kteří by si seděli jako na míru. Když on mi kdysi řekl, že to a to se mu nelíbí a kvůli tomu a tomu by mne mohl časem opustit, tak jsem právě to a to na sobě změnila. Možná ani nešlo o povahu, ale jen o projevy a chování. Když já něco řeknu jemu, tak jen zabručí nebo se vymluví, nebo neřekne nic. A samozřejmě se nezmění, proč by to taky dělal, když vidí, že s ním stále jsem.
Kdybych dala příklad, tak třeba včera mi vytkl, že jsem žárlivá (přiznávám, že malinko jsem a že s tímhle ještě trochu bojovat musím, ale ne nijak výrazně, rozhodně jej neomezuji), já mu na to odvětila, že mi také vadí jisté jeho chování, např. to, že mu je jedno, že v sexu strádám. On na to odpověděl, že je to něco jiného, že já ho svým chováním omezuji, ale mě se "jen" něčeho nedostává. Takže asi tak nějak. On náš sexuální život řešit nechce (pro něho je sex záležitost jedince, ne dvou lidí...a taky se tak projevuje, když umí jen brát, ale ne dávat), ale já bych se zkrátka měla neustále zdokonalovat.
Nevím, jestli to má co dělat se stářím partnera, spíše jde o povahu konkrétního člověka.
Není tady
... a proč s ním jsi ? 
Není tady
Maricko, jistě máš své důvody, proč jsi s partnerem, který je, jaký je, to komentovat nebudu.
Nicméně, jedna věc, kterou jsem vypozorovala. Moje zkušenost je, že v situaci, kdy mi muže řekně, že něco dělám špatně, nejhorší možná odpověď je - ale ty zase děláš špatně tohle.
Pokud ti partner vytýká žárlivost, tak v tu chvíli řešte tvou žárlivost a nic jiného. V okamžiku, kdy máš pocit, že ti TEĎ ublížil svým přístupem k sexu, IHNED mu to sděla prober to s ním a nebo o tom nemluvi nikdy.
Debaty - ty necháváš válet podprsenku na prače - no a, ty nesundáváš prkýnko - no jo, ale ty v životě němůžeš dát kabelku na své místo - jo, ty zas necháváš ponožky pod gaučem... by jak vidíš mohly být nekonečné.
Tím neříkám, že chyba je na tvé straně... pokud chceš se současným partnerem zůstat a jeho chování tu vadí, dávej mu to najevo. Ale v ten který okamžik. Nečekej, že s tebou bude souhlasit, ale opakování matka moudrosti a jednou mu třeba dojde, o čem to vlastně mluvíš.
Jeho námitky vůči tobě si vyslechni, příhodně okomentuj. Pokud uznáš, že má pravdu a že i tobě zmiňovaná věc vadí, něco s tím dělej, pokud nesouhlasíš a věc nevnímáš jako nedostatek, buď svá.
Neměň na sobě nic jen proto, abys jemu udělala radost. Radost mu stejně neuděláš, změna nebude trvalá, protože nebude z přesvědčení a navíc mu to vyčteš pokaždé, když budeš chtít změnu po něm a on jí nebude schopen / ochoten.
Není tady
vlcice_samotarka napsal(a):
Cholericky introvert? Se mi to nejak nezda. Introverti byvaji bud flegmosi anebo melancholici. Jinak taky verim, ze na sve povaze pracovat lze. Taky jsem se hodne zmenila, zacala mit aktivnejsi pristup k zivotu, vstricnejsi pristup k lidem atakdale... Dulezite je to chtit a mit pro to dostatek motivace.
Cholerický introvert - proč ne? Příkladně pro mě asi není lepší chrakteristika...
Maricko, a chceš se pořád jen někomu přizpůsobovat? Pro mě osobně by to tedy bylo dost únavný. Prostě bych to nebyla já, jen bych si na něco hrála.
Možná by Ti bylo líp vedle někoho, kdo by tě měl rád takovou, jaká jsi a kvůli komu by ses z cholerika introverta nemusela v potu tváře soukat do role extrovertního melancholika...
Fatimah, to jsi řekla moc pěkně a možná je na tom něco pravdy, budu se tím řídit;-) Snad to nedojde do stádia, kdy bude mít pocit, že o to jeho problému pořád mluvím...spíš si myslím, že to dojde do stádia, kdy já se přizpůsobím, ale sex bude tak uvadat, že už ani jeden na něj nebudeme mít sílu, ale možná ne, ještě mám naději, i když malou...
S těmi výčitkami, ano, takové neustálé vyčítání vážně smysl nemá, nikam nevede...
Není tady
surikata napsal(a):
vlcice_samotarka napsal(a):
Cholericky introvert? Se mi to nejak nezda. Introverti byvaji bud flegmosi anebo melancholici. Jinak taky verim, ze na sve povaze pracovat lze. Taky jsem se hodne zmenila, zacala mit aktivnejsi pristup k zivotu, vstricnejsi pristup k lidem atakdale... Dulezite je to chtit a mit pro to dostatek motivace.
Cholerický introvert - proč ne? Příkladně pro mě asi není lepší chrakteristika...
Není tady
Pokud máš pocit, že tě tvůj přítel omezuje přes míru, vadí ti to a nejsi šťastná, ukonči to. Zůstávát s někým, kdo mi nesedí, jen proto, že bych už si třeba nikoho nenašla ( proč jako ? ) je dost zvrácený. Podle mě je daleko lepší být sama než ve vztahu kde nejsem spokojená.
Není tady
vlcice_samotarka napsal(a):
surikata napsal(a):
vlcice_samotarka napsal(a):
Cholericky introvert? Se mi to nejak nezda. Introverti byvaji bud flegmosi anebo melancholici. Jinak taky verim, ze na sve povaze pracovat lze. Taky jsem se hodne zmenila, zacala mit aktivnejsi pristup k zivotu, vstricnejsi pristup k lidem atakdale... Dulezite je to chtit a mit pro to dostatek motivace.
Cholerický introvert - proč ne? Příkladně pro mě asi není lepší chrakteristika...
Já vím, já vím... Ono je to tak, že jsem spíš vzteklounek, než klasika cholerik. A když jsme dělali v práci psychotesty, celkem jsem zírala, když mi mimo jiné napsali do posudku, že jsem melancholik. Ale asi blbí nebyli, do puntíku to totiž sedí... 
maricka napsal(a):
Milujeme v jakém slova smyslu? No moc se nemilujeme ve fyzickém slova smyslu, co se týče citů...on mne má rád a nechce být beze mne, to vím, ale já k němu už nic moc necítím...ani psychicky, ani fyzicky..vlastně jsem s ním jen kvůli jistotě...a rodině, zázemí...nevím.
To mi nepřijde zrovna jako skvělý základ pro budování rodiny a láskyplného prostředí, do kterého se narodí vaše krásné děti.
PS: Ale i tak ocenuju pomerne záhy vyřčenou upřímnou větu. Z některých tohle leze po 20 stránkách diskuse a pořád uhýbají - i když každý máme svoji individuální cestu a čas...
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
