maricka: A musíš?

Upravil(a) Bety (9. 1. 2008 18:32)

maricka napsal(a):

Ráda bych se zeptala, co dělat, když se mění kvůli tomu druhému jen jeden partner a ten druhý si o sobě vesměs myslí, že je dokonalý? Už tu nerovnováhu neumím dál snášet...

Odísť. Ono sa to tak s najväčšou pravdepodobnosťou skončí tak či onak... súdim podľa môjho ex-vzťahu.

Áno, a spočiatku to bolo logické: ON - o 9 rokov starší, o 20 rokov skúsenejší, 2x rozvedený, 2 deti, o jedno sa sám staral, začal podnikať ešte za socíku... JA: študentka, vedela som h.o.v.no o živote, neskúsená, ako z chránenej dielne... Ale časom sa ten pomer začal vyrovnávať a on to nevedel vydýchať. Stále muselo byť všetko podľa neho, od zariadenia bytu(jeho ), cez filmy v kine, záľuby až po jedálniček PO JEHO. Keď nebolo, zúril, hádal sa, zhadzoval ma pred kamošmi, neskôr ma urážal... Ani ja nie som nejaká poddajná gejša, tak to občas bolo zaujímavé. Snažila som sa prispôsobovať, ale v istom bode ma už skoro prestal baviť život. Rezignovala som, priberala, čumela na telku a hádala sa. A po 9 rokoch sme sa aj tak rozišli, na jeho popud, ale ja som sa už nebránila. Pochopila som, že niet cesty späť a že určite nie som ten, koho zo mňa chcel mať. Nedalo sa napchať do tej formy, ktorú si pripravil...

uplne jako bych to psala ja

hlavne nechapu, co takovi lidi ocekavaji od vztahu obecne. Copak uprimne veri, ze se opravdu najde osoba, ktera se jim bude prizpusobovat po cely zivot? IMHO od takoveho utece kazda, ktera je aspon trochu normalni.

vlcice_samotarka napsal(a):

hlavne nechapu, co takovi lidi ocekavaji od vztahu obecne. Copak uprimne veri, ze se opravdu najde osoba, ktera se jim bude prizpusobovat po cely zivot? IMHO od takoveho utece kazda, ktera je aspon trochu normalni.

vlčice, problém je v tom, že mezi ženami je tolik "profesionálních obětí" - bytostí s pokřivenými vzorci chování, že takového "diktátora" třeba snášejí léta a ještě u toho mají pocit viny, že nejsou dost dobré, dokonalé a bezvadné a že je tedy miláček v právu, když jim nadává a otlouká je.....je to nejspíš asi něco jako když rozlícený rodič bije dítě, protože zvrhlo kakao na nový bílý koberec.....když k tomu připočteš studený odchov či italskou domácnost rodičů, alkohol a bitky....co ti asi tak výjde???
1. profesionální oběť - máma to taky vydržela (nechala seponižovat, otloukat, znásilňovat...)
2. profesionální tyran - táta se taky tak choval (ke mně, k sourozencům, k mámě...)

Tak uboze černobílé, jak to vidí třeba Zefi to obyčejně není..... Nu jen se podívej na Domácí násilí.

Podrizovani se, vyhoveni jeho narokum proti sve vuli, premahani se, prekonavani se. Pravdepodobne toto.

maricka napsal(a):

Kruci, tak to já bych šla od takového chlapa hned... To ten můj není až tolik dominantní, ale on se neumí skoro v ničem přizpůsobit...změnit svou povahu, přitom já se kvůli němu změnila ažaž... Jenže nejhorší je, že nedokážu nic dělat, protože vím, že to není až tak strašné, že jakž takž žít vedle něho mohu, i přestože jsem k němu vesměs ztratila skoro veškerý respekt. Ale chci mít rodinu a už nechci pendlovat, bojím se, že už bych si nikoho nenašla, i přestože nejsem škaredá a zájemců by bylo víc. Nějak jsem si na něj zkrátka zvykla a škaredý také není... Asi si dokážu jen stěžovat... Píšu si teď s několika muži přes internet, to je to jediné, ale asi bych jej ani podvést nedokázala, protože pak bych ta špatná byla já...

1. Kdo Tě nutil se kvůli němu měnit? A dokonce povahu.....
2. Proč chceš vedle někoho "jakž takž žít?" Proč jenom takhle? A myslíš že až budeš s ním mít tu rodinu tak že se začne jako přizpůsobovat?

Stello, nějak tak... Sice přiznávám, že na počátku vztahu to se mnou muselo být k nevydržení (partner dokonce tvrdí, že jsem nebyla člověk...i když snad to myslí s nadsázkou) a teprve teď je se mnou k vydržení. Co jsem změnila? Přestala jsem se o něj tolik bát, žárlit, litovat se, pořád něco řešit, dokonce jsem se musela přestat bavit s jedním kamarádem, kterému jsem až příliš prý odpouštěla a ponižovala se, kvůli tomu se se mnou chtěl rozejít... A možná ještě další věci...jen už si nevzpomínám. pak jsem zjistila, asi někdy v květnu minulého roku, že už sama sebe vůbec nepoznávám... Ale byla jsem ráda... No a pak začaly problémy se sexem...z jeho strany, protože se chtěl milovat už o mnoho méně...chtěla jsem se shodnout, nějak to vyřešit, aby ani jeden nestrádal...ale on se zaseknul, že se v tomto měnit nebude, že sex je záležitost jen jednoho...ne dvou. A přitom se sám někdy dělá a navíc teď, když jsem prodělala to vypalování čípku a nemohu mít sex, se se mnou ani jednou nechtěl alespoň mazlit, ano orální sex, nic... Navíc má také některé špatné vlastnosti, které dosud nepotlačil... Takže asi tak nějak... Já nevím, občas na něj vyjedu...on dělá, že mne neposlouchá, nebo mne přesvědčuje o své pravdě...a pak je na mne ještě naštvaný a nechce na mne ani sáhnout...jako bych já byla ta špatná...takže už jsem vesměs jen zticha a nic mu nevyčítám, on prostě nevidí tu nerovnost mezi námi, že já se změnila a on nehne kvůli našemi vztahu ani prstem.

Milujeme v jakém slova smyslu? No moc se nemilujeme ve fyzickém slova smyslu, co se týče citů...on mne má rád a nechce být beze mne, to vím, ale já k němu už nic moc necítím...ani psychicky, ani fyzicky..vlastně jsem s ním jen kvůli jistotě...a rodině, zázemí...nevím.

nemám, je mi 22 a studuji vysokou školu, on pracueje.

Vidím, že už tady nejsi, prostě si musíš racionálně říct, proč s ním jsi a z toho vycházet, Jestli Tě spomzoruje, tak se nediv, že Ti do všeho kecá a cítí se dokonalý, pokud  chceš dostudovat a snášet to, tak nehekej, pokud na něm závislá nejsi, tak si ujasni, proč se sebou necháváš tak mávat, třeba se Ti to líbí a jsi částečný masochista nebo to řeš, ale takovéhle naříkání nic k lepšímu nezmění, řešení máš ve svých rukou.