Hofmanko, mě by samotnou zajimalo co si predstavuje, ze se tak tragickyho stane, kdyz budeme mit dite.. Chova se, jako by se mela zemekoule zacit tocit opacnym smerem, kdyz on zacne plodit dite! Fakt nevim.. Snazila jsem se s nim o tom tolikrat v klidu bavit - ze to zvladneme, ze to bude hezky, dokonce pri tom chci i castecne pracovat, aby na nem nezustala cela starost o penize (ale kdyby naopak nechtel, klidne budu jen doma, nejsem zadna karieristka, ktera nevydrzi s ditetem doma)... Nevim, nic k nicemu nevedlo.. zatim..treba to chce fakt cas..nechat ho v klidu, at na to dojde sam..

Upravil(a) Blizenka (10. 1. 2008 15:15)

Blíženko,
zapomněla jsem dopsat, že s miminkem to bylo podobné. Já to měla ale trošku jednodušší, protože jsem diabetička a těm se doporučuje mít děti co nejdříve. Byli jsme s partnerem na začátku vztahu (kdy mi bylo asi 20) u diabetologa, který nám řekl, že nejlepší je mít dítě teď, pak už může být kvůli pozdním komplikacím pozdě. A hlavně teď probíhá studie, kdy těhotné diabetičky dostávají zdarma měřiče glykémie a to byl pro mě důvod, abychom do toho šli. Nejprve se na to také moc netvářil, ale pořád jsem říkala, že mají nějaké nové studie, že ty měřáky snižují počet vývojových vad, snižují o hodně cukr v krvi, .... pak jsem mu řekla, že dr. už mi povolila vysadit antikoncepci a že bychom mohli pro začátek začít s kondomem. Pak jsem zase říkala, že teď mám neplodné dny, že bez kondomu můžeme, že stejně neotěhotním a kdyby ano, tak to zas až tak vadit nebude , že bych to stihla do té studie no a nakonec jsem ho postavila před hotovou věc, že mám veliké problémy s cyklem a že jsou jen 2 možnosti: zase začít brát tu antikoncepci, kvůli které jsem měla totálně rozházené hormony nebo brát hormony na podporu cyklu a na nich mít pravděpodobně dítě. S těmito rozumnými argumenty souhlasil a na tu myšlenku si tak zvykl, že když nám to dlouho nešlo (9 měsíců), tak z toho byl asi i trochu smutný....

Prostě to chce chlapa postupně zvykat a pak si třeba dát termín, kdy se začnete pokoušet

No mne se prave termin (podle pritele "ultimatum" neosvedcil).. teda bylo to jinak - napred mi jednou v opilosti v noci rekl, ze do toho jde..ani to nerikal nijak ztrapene..naopak, byl celej natesenej, rikal, ze chce holcicku a ze to urcite pujde hned a ja nevim co jeste..neverila jsem vlastnim usim, radovala jsem se..jenze druhy den se probudil, choval se divne, 3 dny o tom nemluvil a kdyz uz jsem to nevydrzela a zatlacila na nej co se deje, rekl, ze se na to neciti a ze jestli je to pro me tak dulezity, tak se proste musime rozejit, ze on do toho jit ted nemuze, ze ma strach a nedokaze si to predstavit.. Ze se mnou chce strasne byt, ale pokud je to moje podminka dalsiho vztahu, tak bohuzel.. No nevim, uvidim, treba nam to prerusovani nekdy nevyjde..a nebo do te doby nejak zmeni nazor..a nebo to ve mne pretece a utecu mu..i kdyz zatim to tak proste necitim...

Upravil(a) Blizenka (10. 1. 2008 17:28)

Blíženko, reaguji na Tvůj poslední příspěvek... z vlastní zkušenosti vím, že to chce jen a jen trpělivost. Takových zvratů jako Ty jsem zažila několik a vždycky to byl šok. Taky jsem uvažovala o rozchodu, ale nakonec se to samo časem upravilo a teď už je vše v pořádku. Sice po dítěti vyloženě netouží, ale těší se.

Kotrmelíno, popis mi jak to u vas probihalo.. jak dlouho nechtel a kdyz pak trochu chtel..co se delo.. jestli zacal sam nebo jsi ho nejak nutila..promin, ze se tak vyptavam, ale fakt me to zajima, snazim se byt trpeliva, ale bojim se, ze budu cekat rok, dva..a moc casu uz nemam.. Nebo ani nechci tak dlouho cekat a zadelavat na pripadny problemy... Co ja bych za to dala, kdyby 6x v mesici neprerusil!! :supr:Dekuju!

Tulipanko, tam kde bydlime, nikdo znamy dite nema..moje kamosky jsou 200 km daleko a jejich deti jsou jeste dost maly na to, abych si je odvezla... Tak snad casem..i kdyz doufam, ze casem uz to snad bude u nas jiny a nebudeme si muset pujcovat cizi deti...

Moc dekuju detailni popis Kolik je Tobe a kolik je manzelovi/partnerovi? Obdivuju ty dva roky, co jsi byla trpeliva..i kdyz ja uz taky rok cekam, ale trpeliva teda fakt nejsem...  S doktorkou jsme to pribarvovala stejne..srovnavala jsem moje duvody a rizika a jeho..ale vsechno marny.. Kamosky mi rikaji takovy ty veci, at ho pridrzim, at to nejak ušiju, ale prece nestaci jednou neco provest..jak se tak divam, jsou lidi, kteri se cilene snazi nekolik mesicu nez se mimi povede, tak neverim, ze by jedno prisednuti k necemu vedlo..maximalne k tomu, ze si samozrejme vsimne a nastve se... Ale jeste jednou diky.. Budu se sem vracet a popisovat vyvoj situace.. kazdopadne ted chci nejakou dobu uplne mlcet na toto tema.. Dokonce se ted moji kamaradce - hodne blizke - narodilo miminko a driv bych to schvalne vytahovala a snazila se to pouzit jako duvod, ze uz bychom taky meli, ted ze me vsechny oinformace o ní a o miminku pritel naopak musi pacit a ptat se znovu a znovu nez mu vubec neco reknu a ani naznakem se to snazim nespojovat s nasim pripadnym ditetem.. Zatim me tato hra docela bavi, ale kdybych mela aspon trochu jistotu, ze to k necemu povede, bylo by to jeste tak o 400% lepší

Blíženko,
určitě to všechno, co tě trápí, souvisí s dnešní dobou, aspoň z 50%. Když mně bylo 20(před 16 lety), bylo úplně normální, že holky rodily do dvaceti první dítě -  a ne náhodou málokterá měla problém přijít do jinýho stavu, byly jsme zkrátka mladý(mladší). Naopak, když některá nebyla vdaná nejpozději do 22let a nečekala hned potomka, byla  DIVNÁ!!! Na matky kolem 32-35 let se hledělo jako na blázny a první dítě v tomto věku měla opravdu žena jen výjimečně- maximálně jim "ujelo" a měli třetí.
Dnes je díky ekonomice důležité postavit se na vlastní nohy, mít zaměstnání a pak si teprve lidi troufnou mít potomky. Jenže ženské tělo je nastaveno pořád stejně a po třicítce už se plodnost dost snižuje. Moje sestra měla dvě děti(v 19 a 22letech), když si pak chtěla ve třiceti pořídit dítě s novým manželem, nešlo to skoro dva roky a to přišla předtím do jiného stavu z jednoho jediného styku-  u obou dětí(fakt!!!). 
Moc držím palce, abys svému příteli dokázala vysvětlit, že pokud to s tebou myslí vážně a má tě rád, nemůže být sobec a vystavovat tě riziku, že budeš mít s početím problémy nebo muset díky věku podstupovat amnio apod.
Hodně štěstí !!!

vera1, absolutní souhlas.

Chlapi "ještě" nechtějí děti, jen když je nechtějí vůbec. Ono je to nepohodlné, taková zodpovědnost, a taky by spadli z lopatky a partnerka by se věnovala hlavně dítěti, a ne jemu...a taky by možná žena získala jiné tvary, než má teď, a to by nebylo až tak sexy...

Sussannka napsal(a):

Damil, myslíš, že tohle je napadne hned? Jako, že ženská vysloví, že chce miminko a oni nás vidí 200 kilové a sebe hned, jak sedí odstrčeni v koutě? Myslím spíš, že ani nepřemýšlí, odpoví automaticky a hotovo

Nelze paušalizovat, jako ve všem.
Ale jisté podobné znaky chlapi mají. Tak, jako ženské.
Ano, tomu mému se to hned vše takto vybavilo. a skoro vše se vyplnilo (až na to tloustnutí-naštěstí).

Verko, to co pises, je absolutni pravda.. Ja si chvilku rikam, ze prece nemuzu zit a zustavat s takovym sobcem, ktery me klidne necha podstoupit riziko, ze jednou budu behat po doktorech, budu nestastna, vystresovana a kdovi co jeste..., jenze pak si reknu.. a co udelam, mam nekde v zaloze jinyho, kterej je hodnej, milej, chapavej, bude chtit deti, neutece mi s prvni mladsi a hezci holkou a v neposledni rade mi s nim bude hezky...?? NEMAM!!! Proste mi stejne vzdycky vyjde jako nejlepsi reseni jeste pockat a doufat, ze si na tu myslenku nejak zvykne a v brzke dobe kyvne a pujde do toho.. Musim priznat, ze me trochu uklidnuji pribehy tech, ktere tohle taky resily a dopadlo to dobre nebo je to aspon na dobre ceste.. Ja mam totiz kolem sebe lidi, u kterych to slo cely nejak vic prirozene a samo, proste si zenska rekla a chlap souhlasil nebo dokonce zacal s tim, ze chce dite, driv chlap! Jsou i takovi.. a jsem rada, ze ten muj neni s tim svym pristupem uplne jedinej a nejosamocenejsi na celym sirym svete..

No to je uzasny, Ty presne vis co citim!!   Mam pocit, ze vsude jsou kocarky, vsude se rodi.. a prave donedavna jsem to komentovala, ted ani slovo.. Ja se proste jen bojim, ze naopak bude rad, ze jsem zticha nebo ze mu to ani nedojde, ze najednou mlcim... Ale na druhou stranu jsem si i behem toho, kdyz jsem do něj hučela, myslela, ze kdyz zrovna nic nerikam, nepremysli na d tim a on pak sam rekl, ze to probiral se vsema kamaradama a i se mu o tom zda.. Takze treba ho podcenuju.. Prala bych si moc, aby si aspon uvedomil, ze se neco deje, ze mlcim a ze ho to donuti resit to dal a dospet k nejake zmene..

Upravil(a) Blizenka (11. 1. 2008 12:30)