Karimah, ptáš se na názor já osobně bych něco takového bez vědomí partnera v žádném případě nedělala... i když se zdá, že je mu to jedno, možná je to jeho způsob, jak vyjádřit, že ještě dítě nechce, ale zároveň nechce ublížit Tobě tím, že by Ti to řekl na přímo...
rozhodně bych to na partnerově místě brala jako podvod a zradu...
pořádně si o tom promluvte a nech ho, ať Ti řekne, jak by to chtěl on - že Tobě už prostě tikají biologické hodiny... třeba se můžete dohodnout na nějakém kompromisu - ještě dobereš 3 plata HA, nebo počkáte po příštích Vánocích a pak se začnete snažit... třeba Tě mile překvapí, třeba nemile...
ale určitě je nefér i vůči případnému dítěti, pořídit si ho navzdory všem...
no a nebo máš možnost udělat to, že řekneš, že Ty už dítě chceš, přestáváš brát HA a jestli on ještě nechce, tak ať se o ochranu a zabránění otěhotnění postará sám a pokud nepřijde s kondomy ani přerušovaným stykem, tak Ti tím vlastně dá souhlas

ale osobně bych to s partnerem pořádně probrala

Je to podraz a je častější než si myslíme.
Můj manžel taky zjistil, že si BM takto sama "dělala" dítě, přestože on ještě nechtěl a mělo to pro jejich vztah fatální následky. Naštěstí neotěhotněla.

Nyní se tady pohybuje jedna slečna/paní, která aktuálně řeší potíž s tím, že tatínek jejího očekávaného dítěte se k nim moc nemá a nejraději by ji poslal na potrat a do práce, protože další dítě ještě nechtěl, tak se jí zeptej jaké to je a jak se cítí a zda by raději nechtěla vrátit čas o pár týdnů zpět a nechat svého partnera k rozhodnutí dozrát a s radostí pak počít oboustranně chtěnné dítě.....?

Určitě bych se přikláněla k názoru Damily - narovinu si promluvit. ALe zase na druhou stranu chápu ženu, která touží moc po dítěti a partner nechce....Měla jsem kamarádku, která chtěla dítě i za cenu, že bude svobodná matka. Nakonec si toho dotyčnýho vzala - ale víceméně je s dítětem sama i když má manžela. Je ale spokojená, naplnil se jí životní sen.
Asi bych se taky dost zamyslela nad budoucností - ono je to teď pěkný, být hrdinka a myslet si že to zvládnu popřípadě sama - ale je to strašně náročný a nejen finančně (má sestra je svobodná matka). Dítě potřebuje i tátu - to není klišé, to je fakt

Damila napsal(a):

Jak si může udělat dítě sama?

Vysadila prášky.
Manžel to zjistil tak, že jeho bývalá tchýně, která měla stejného gyndra jako jeho BM, vyřídila dceři (BM) po manželovi vzkaz, že jí zdr. sestra vyřizuje, že když už nebere prášky, že to neznamená, že nemusí chodit na prevenci
Manžel se tomu dost podivil, doma šel na poličku v kuchyni a prášky tam byly, s načatým platíčkem. Dokonce se občas různě povalovaly různě po kuchyni, takže si nožem označil načaté platíčko a chvíli to sledoval. Prášky z platčka ubývaly, ale nepravidelně, ne denně, ale třeba 2-3 najednou.  takže si začal dávat pozor, resp. s ní přestal spát.
Po čase pak našel ve skříňce pod dřezem válet 2 prášky, asi se netrefila do koše Pak se mu i přiznala, časem.

Tak já si myslím, že všechno co je popsáno výše, je více-méně pravda a taky si myslím, že je dost
důležitý jak dlouho spolu ti lidé jsou a v jakém vztahu jsou - nebo spíš v jakém stavu je jejich vztah.
Znám několik kluků, jejichž přítelkyně buď HA brali mizerně, nebo vůbec a vzhledem k tomu, že v obou
případech šlo o vztahy trvající několik měsíců (cca 3-5) a těm holkám bylo jednou sotva 17 a podruhý 20
žádný štěstí jim to nepřineslo, ta mladší má teď 5-ti letýho špunta, ale on s ní je JEN kvůli dítěti, nemají vlastní
bydlení a vůbec se k sobě nehodí - ale on je prostě charakter. A ta druhá šla na nátlak okolí (ne jen přítel nebyl
nadšený ale dokonce i její vlastní rodiče to označili za podraz - nešlo o žádný omyl !) nakonec na potrat, nerozešli se,
brzy to bude 2 roky, jestli spolu zůstanou, je mi toho rozhodnutí líto, zvlášť protože ona není ta pravá pro něj (první láska)
jestli ne, bylo to dobře, každopádně spolu by to dítě vychovávat nemohli, on staví s rodiči dům, platí hypotéku a auto - sotva vychází...
Barák se dostavit musí a dělá na něm sám - dodnes tzn, že by 1,5-2 roky prcka neviděl, bydlel by totiž u tchyně 15km daleko, jen by platil.

V manželství se ovšem předpokládá, že oba budou děti chtít - neříká se něco takovýho v tom proslovu - o rodině ? Ale určitě by
o to měli rozhodnout oba - stačí si jednou promluvit, když řekne, že mu je to jedno, kdy to bude, nebo ví, že ona nemá žádnou HA
musí s tím počítat, v opačném případě - když řekně rezolutně ne, nebo tajně vysadí HA je to podraz, ale myslím si, že v manželství
(pokud se teda nenacházejí v nějaké mimořádně mizerné sociální situaci, nebo např. právě nestaví třeba ten barák apod.) by to snad
zas až taková tragédie být neměla, já bych asi byla dost zklamaná, kdyby se mnou můj muž nechtěl mít mimčo...
Jedna moje kámarádka otěhotněla přes prášky - už se nikdo nedozví jestli zapoměla 1x nebo ne, ona přísahá, že ne, mě osobně se třeba
kdysi dávno stalo, že mi na konci 1 pilulka zbyla a ani sem nevěděla která to byla ;o) a to sem měla z těhotenství hrůzu...
kdyby se sní tenkrát přítel rozešel, neměli by dneska druhý a nebyli by manželé a to jemu bylo sotva 20 a jí o 3 víc..
Takže podrazy NE ale ,,nehody" se stát v životě můžou, dyť i já sem jedna z nich

to je dobrý řešení,hlavně mu to oznam včas jakože třeba od února nebereš prášky a je možnost otěhu....Stejně bych mu řekla jak já to cítím a ta "svoboda" to je jako co???že spí jak dlouho chce,kdy chce, atd?to je mi náplň života..Držím palce abyste se domluvili a miminko aby se zadařilo jak si budete přát

KARIMAH napsal(a):

Dobry den, chtela bych znat Vas nazor na snahu o  otehotneni zeny bez toho aniz by o tom informovala sveho partnera. "Ona" dite chce, "jemu" je to v podstate lhostejne (zrejme by ji neopustil, ale...svoboda je mu milejsi). Jenze cas leti.... Risknout to anebo je to prilis velky "podraz"? Diky!

Dítě by mělo být rozhodnutím vás obou, protože i zodpovědnost bude na vás obou. Ale jak píšeš úplně nahoře...samozřejmě, když přestaneš brát antikoncepci a ŘEKNEŠ MU TO, tak si nemyslím, že to je nějaký podraz.  Já antikoncepci nebrala řadu let kvůli svému zdraví, přeci jen hormony jsou hormony, ale je důležité, aby to věděl i Tvůj protějšek. Ale tím bohužel nevyřešíš to, že Ty dítě chceš a on zatím ne. A čím víc někoho do něčeho tlačíš, tím je to většinou horší, raději buď opatrnější, třeba se někde u malých dětí kamarádů sám bude dostatečně motivovat a náhle ho zaplaví otcovské touhy A kolik Ti je let, že to tak "chvátá"

My se rozhodli, když mi bylo třicet. Ale taky tedy jsem si lámala hlavu s tím, jak to budu dělat se sportem, se všemi svými zájmy a není jich málo - asi jsem řešila to, co řeší Tvůj partner. A můj partner to neřeší, ten prostě řekne, že se to nějak udělá Ale nátlakem se toho moc nedosáhne, tak buď opatrná.  Ne každý chlap se vyrovná s tím, když mu ženská vysadí prášky a přijde s pozitivním testem. on je to totiž docela děsivý podraz. Takže spíš zvaž, kdybys mu to nechtěla říct, jestli je pro Tebe důležité mít dítě s ním, být s ním a nebo prostě jen mít dítě.  Faktem prostě je, že ty to můžeš tajně rozhodnout, ale  on ponese následky Tvého rozhodnutí a bude se po něm vyžadovat, aby se k tomu nějak postavil. Tak mu dej ještě čas, jestli Tě miluje a nechce zůstat na stará kolena bez rodiny, určitě se jeho stanovisko  změní. Spíš si myslím, abys Ty nechtěla tak moc, až by to narušilo váš vztah. A za rok se třeba sejdeme na snažilkách

Já to s manželem řešila podobně

Upravil(a) Tulipánka (4. 1. 2008 15:22)

no v 35 a mít takový názor???Tady je pak každá rada  drahá...co třeba jeho kámoši? Ti ještě nemají děti?

souhlasím s Mali ! Mě je taky 28 a hodiny tikali maličko už před tím, než sem se v červnu dozvěděla, že normálně ani otěhu nemůžu, byli sme spolu těsně přes rok, chtěla jsem s množením tak rok počkat - víc ale ne. Od začátku mi řekl, že s to nemá naplánovaný ale když otěhu, bude ten nejšťastnější, protože mě miluje - což mohlo znít jako klišé, jelikož  sme se přece jen chránili ale dnes (po necelých 2 letech už se mnou oběhává všechny doktory a jeho trpělivost obdivuju a za tuhle podporu jsem mu vděčná - i přes to, že si myslím, že to dělá jen kvůli mě, byl by sice rád, kdyby dítko přišlo ale kdyby ještě pár let počkalo nezlobil by se. A kdyby mi dal najevo, že nebude spolupracovat - na což měl právo, byla bych nešťastná a nevim jak by to skončilo. 28 si myslim, je akorát na to, začít to ,,zkoušet" - kdo říkal, že to půjde hned ? Třeba ano a to ti přeju a třeba ne, kdybych já nešla na operaci odložila snažení o rok, pak se další rok snažila, tak je mi 30 a teprv mě čekal celý tenhle kolotoč...a šance se snižují...
Jo a příteli je 25 a rozhodně to není žádný Honza za pecí, dokonce sem ho např. donutila koupit lyže a naučit se lyžovat, protože na snowboardu by s dětma na sjezdovku nemohl ;D))) Jen teda místo s kamarádama tráví úplně dobrovolně čas většinou se mnou - spolu prknujem, jezdíme na kole, bruslích, plácáme tenis... ale taky se klidně pohádáme

Kari bez vědomí partnera se rozhodně do ničeho nepouštěj, dříve nebo později by se ti to nemuselo vyplatit. I kdyby to partner teď zkousl, může tě to dostihnout kdykoliv v budoucnosti - ve stylu tys chtěla dítě,tak se starej. Na výchovu dítěte by měli být dva nehledě na to, že těhotenství a mateřství by měl být nejkrásnější čas v životě ženy a měla by si ho užívat po boku partnera, kt. to cítí naprosto stejně.

Ohledně vysazení HA - je to jen tvoje věc, jestli chceš HA brat nebo ne, každopádně pokud ji nebudeš brát,měl by partner o možnosti otěhotnění a ev. nutnosti se chránit, vědět.

Já jsem vysadila HA na podzim 2005, v době, kdy manžel ještě mimčo nechtěl (bál se zodpovědnosti, ztráty pohodlnosti a taky si myslel,že bude "Hup na krávu a je tele"). Řekla jsem mu, že už ji brát nechci, že už ji beru moc dlouho a ať se stará teď on. Pár měsíců si dával pozor, zatímco jsem bojovala s dlouhými cykly a začátkem roku 2006 to přestal řešit. No a stejně jsme si museli další rok a půl počkat než se po různých vyšetřeních, laparce a hormonální léčbě zadařilo (tak dlouho se moje tělo po vysazení HA dávalo dohromady). Na konci toho snažení to mimčo chtěl snad víc než já a z neúspěchů byl daleko víc zklamaný. Z toho plyne, že člověk by měl být trpělivý, protože všechno má stejně svůj čas.