podzim napsal(a):

No uvidíme....Teď mi rozhodně nepříjde, že by ke mě něco cítila a potom všem, že by se to nějakými životnímy kličkami a peripetiemi otočilo, ale lidi jsou různí a tohle je jen krátkozraky pohled na věc, která se může vyvinout jakkoliv. Byl bych rád, to že ji nechci ztratit a miluju ji je evidentní, na druhou stranu už bych to chtěl mít za sebou, jak píšou kluci, protože to co mi provedla a provádí je příšerné.

A znovu: di ty brepto
Ty ji EVIDENTNĚ miluješ???? Fakt??? A ona ti něco PROVÁDÍ???? Nu pokud to cítíš takhle, myslím, že bys měl spíš poslechnout Zefírka. Stejně jako on ani ty ani omylem netušíš, co to láska je.

Pan, ty jsi miláček, těď jsi mi tak krááásně načechrala  EGO, že z toho ani dneska večer  neusnu..

Já se fakt ale upřímně směju, co všechno dokáže HN tak úžasně vydedukovat z našich příspěvků a jakou má neuvěřitelnou intuici a čuch na lidi, to se hned tak nevidí.

Nějak mi to ale stejně nepasuje...přece není tak hloupoučká, že se nechá sbalit takovým mužem...když ví, že s Tebou by měla život klidnější a jistější, především jsem také dospěla k názoru, že stálejší (že bys jen tak za nějakou ženou neutekl kvůli zamilovanosti). A také by si měla pořádně ve svém věku uvědomit, že zamilovanost je hold pomíjivá... Ale nevím, co Ti o tom řekla ona, proč odchází apod. Zmínila se o tom, z jakých důvodů odchází kromě toho, že je teď čerstvě zamilovaná? Např. že je pozornější, tolerantnější, lepší v posteli...apod.? Pochopila bych, kdybych za ním odešla z důvodu, že sis ním lépe rozumí nebo je zkrátka v nějakém ohledu pro ni vhodnější, ale takhle...no nevím...

No jo, stává, ale spíše mladinkým slečnám... No dobrá, tak možná to byl její první a ona vlastně o lásce nic neví, ale to jsou hypotézy... Ostatně, co třeba Paroubek a spol., že? Dědci před důchodem a odcházejí od žen...nechápu to...

Nevím, taky si prošla, vztahy měla,VŠ,možná opravdu není vyzrálá a soudná, roky a zkušenosti sice taky má na druhou stranu on určitě podstatně víc a tak nevím asi ji opravdu zblnul a šíleně se zamilovala. O postelové složce nového partnera opravdu vědět nechci a popravdě to nikdy nebyla její priorita a myslím si, že i nám to v tomhle klapalo. Jsem z těch aktivnějších. Kdoví třeba je to ono, ale opravdu o nějaké záležitosti kromě toho srdíčka se nezmínila, takže to nevím.

To je hezké, má byvalá tyhle své pálení mostů opakuje s pravidelností od 16 let co 3-4roky včetně našeho začátku, že v tom bude pokračovat a že bude stejná jsem nečekal....

G.Greene : Umění ženy spočívá v tom, že si umí vybrat muže, který si ji vybere.
                 

Člověk míní, osud mění. Když, vše bylo na spadnutí, myslím naše společné soužití, měl teď už bývalý tchán a moudrý to zkušený chlap, tendenci když jsem si ji natrvalo odvážel, tendenci mi říct něco o své dceři, jakoby do "vínku" do budoucna, takovou tu největší pravdua klad své dcery a řekl mi. Je všelijaká už ji znáš, ale já vím, že by tě nikdy nepodvedla. Tím chci, říct, že nikdo a nikdy i toho nejbližšího na světě nezná tak jak si myslí. Proto i já žil s "našimy společně vysněnými" ideály a sny, v nevědomosti problémů, na které až nastaly jsem chtěl pomocí Vašich rad zaregovat nejlepším způsobem. Nemá to cenu soudit, to bych se s ní už dávno rozloučil. Tohle vlákno bylo se záměrem o pochopení všeh možných úskalí a okoností ženské psychiky a následně možného přizpůsobení a případného zareagování na vyplynulou situaci všemi možnými prostředky a taktikami, jaké v těhle situacích můžou nastat, když to tak krutě řeknu. Jak tu však psalo spoustu lidí, tohle v drtivé většině případů si rozhodne hlavní aktér dle své mentality a já to nejsem, určitě jakkoliv se nám to rozhodnutí může zdát v rámci zažitých věcí rozporuplné, ona si myslí, že je to správné. Může být ale taky nemusí. Takže uvidíme co jí či mě vykouzlí osud. Já si momentálně přeji ji, protože jak to tak bývá ji beznadějně miluju, ovšem u ní je to jinak. Snad jí to klapne a snad to s ní myslí vážně, což bych řekl je alfa a omega celého problému, i když tu pár z nás pochybuje, ale jak tu řekly moudré holky, musí si to prožít. Škoda jen, že třeba příjde na to, že to byla chyba a už bude vše pryč. Bohužel i to se může stát.

Hmm tak to jsem se konečně po době zasmál aspoň za tohle díky....Jinak obdivuju lidi co takhle dokážou jen tak klidně něco takového tvrdit na základě pár vět a brát věci nějak míněné doslova taky moc o někom či nečem v tomhle případě nesvědčí. Já tě nepotřebuju ani nebudu o ničem přesvědčovat na to mám spoustu jiných starostí, taky tu nebudu rozpoutávat naprosto zbytečné debatu kdo je takový nebo makový přispěvovatel, jak už jsem tu viděl, ale třeba až jednou budeš potřebovat trošku poradit, jestli vůbec, v podobných věcech, tak si vyslešnech podobné přízemní ignorantské názory, někoho kdo bere věci doslova nečte mezi řádky a nesnaží se pochopit podstatu věci jak se tu snažila většina, kterým teda děkuju za názory.

Upravil(a) podzim (5. 1. 2008 17:35)

majkafa napsal(a):

podzim napsal(a):

Tohle vlákno bylo se záměrem o pochopení všeh možných úskalí a okoností ženské psychiky a následně možného přizpůsobení a případného zareagování na vyplynulou situaci všemi možnými prostředky a taktikami, jaké v těhle situacích můžou nastat, když to tak krutě řeknu.

Jedno vlákno na pochopení všech možných úskalí a okolností ženské psychiky? Cháááááááááááááááááááááááááááá, takhle jednoduché
fáááááááááááákt nejsme.

A vůbec, vy muži nás nemáte pochopit, ale milovat.
My ženy vás nemáme pochopit, ale milovat.
Takhle prosté to je.
A ještě jeden film - Medvídek. Nemusíš věci pochopit. Stačí je přijmout.

neco na tom bude ;-)
mimochodem logicky soucin a logicky soucet jsem nejdriv taky nechapala, puvodne jsem ho pouze akceptovala. To "pochopeni" prislo pozdeji ;-)

Snad ano, doufám, že lekci o pokoře už aspoň trošíčku umím. I když se musím ještě hoodně učit, hoodně učit.
Btw píšeš tak nějak divně zamotaně jako Pisatel. Jsi v pořádku?

Upravil(a) majkafa (5. 1. 2008 17:56)

Díky za angažovanost Niku. Už bych nic nepsal.  Tak pro tebe možná z jiného konce....
Jsem v pořádku. Jen toho bylo teď hodně. Momentálně se připravuji na státnice. Ty "rozlítané" myšlenky měl za následek stres, dokončování bydlení, nesoustředěnost a odbíhání od jednoho k druhému, tedy i k počítači.
No, kde začít a jestli už každý není otrávený tady z těch mých příspěvků, ale možná je to co jsem nezmínil todůležité a  hlavní.
Víte, člověk nemůže říct, to je ta pravá z titulu, že někoho milujete jen tak. Dost lidí tady polemizovalo a jestli to tak vůbec bylo. To, že se člověk nedokáže třeba vyjádřit zde na foru tak jednoznačně a vlastně ani neví co napsat, kde začit, jak to popsat objektivně, ono se stačí podívat jaké číslo jsem měl u nicku, když jsem začal psát.
To vše tu někteří hodili na vrub racionálního chlápka a hodného blbce, dejme tomu.
Já to tu založil, protože jsem v nás věřil, né ve smyslu pevné, jisté budoucnosti, ale nás jako jedno tělo, jednu duši.  To by asi žádný, tedy podle mě, kalkulátor pětiletkový neudělal a nevymýšlel tady na babinetu. Chtěl jsem to pochopit. Možná špatnými slovy vyjádři, ale chtěl.

Problém byl v tom, že náš vztah nenaplňoval jen ty "životní kriteria a cíle", ale že jsme si strašně "seděli" a doplňovali se. Vystačili jsme si jen sami. Jednu dobu mi měli všichni kolem za zlé, že jsem se na ně vykašlal, ale tak to bylo. Těšili jsme se na sebe, plánovali co si pustíme večer za dvd, jaké načnem víno, kterou stáhnem muziku a podobně. Byli jsme nejlepší kamarádi, kteří spolu probírali pořád něco. Neustále jsme si měli co říct, to bylo to hezké. Psali jsme si do práce co dělamě, kdy příjdeme, co podniknem a tak. Oplácávali jsme se, drželi, "ozobávali" . Nic se neomílalo, vše bylo fajn. Možná až teď na konci se to pokazilo.  Asi určitě.

Začla mít v práci zodpovědnost. Naložili toho na ní hodně, začala jezdit pozdě. Být ze všeho nervozní. Já měl pořád jen to své. Něco málo u taťky ve firmě, úpravý a práce na bydlení a příprava na statnice. Možná se ty naše světy začly rozcházet a začli jsme myslet na jiné věci. Ale to tak chodí. Zapojila se na 120% do procesu. Možná to byl ten problém. Měli jsme na sebe míň času, možná se objevil klasický popracovní stereotip, kdy chtěla mít po práci svatý klid od všech, natož celé mé rodiny v domě a teprv mě. Asi ano.
Pořád jsme si, ale byli blízcí a nikdo ani náznakém, kromě její pracovní vytíženosti, si na nic nestěžoval. A i kdyby neřekla by to. Nerada cokoliv řešila, prakticky každý problém vyřešila tak, že šla spát. Ráno jako by nic, ale tak to s ní fungovalo.
Pak se asi zapojil její nový princ, který zaúřadoval. Pracovním problémům rozhodně rozuměl víc než já. Letité zkušenosti "jak na to" asi taky měl.  Nemá smysl si nalhávat, ale když se slečna nechá, tak to jde a naopak. Jsme schopní si nechat namluvit cokoliv, když působí chemiea pořádně zblbnout.  Asi měla důvod. I když si myslím, že si chtěla jen tak něco zkusit a prostě jim to přerostlo. Já do teď kromě toho, že vždy toužila po svatbě, o ničem nevím. Tu jsme sice probrali a vyřešili, že časem, ale kdoví jak to tedy doopravdy chtěla.
S novým rozvedeným přítelem, to učitě ten motiv nebyl. Prostě ja atraktivnější, zámožnější nabídl ji v budoucnu společný byt, momentálně ho jak si myslí miluje a to stačí.
Konec už znáte. Je pryč.
Omlouvám se jestli je to furt dokola  a otravné, ale jak jsem zmiňoval, ani už jsem nechtěl psát, to jen pro nika co na to řekne.

Upravil(a) podzim (7. 1. 2008 0:06)