Diskuse - Babinet.cz / Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

Damila · 23. 12. 2007 17:07

Tak jsem přemýšlela nad tím, jak to je v tom světě zařízeno s dětmi a jejich rodiči.

Máme známé, rodinu, která ve všech směrech odpovídá představě o dokonalé rodince. Všichni krásní, zdraví, chytří, no dokonalí. Maminka učitelka, tatínek v PC firmě. Děti (kluk a holka) se výborně učí, samozřejmě dělají několik kroužků: sport, jazyky, hudebku. Všechno tak nějak nalajnované. Vše jim vychází.

Když jsem s tou maminkou (je jí necelých 40) párkrát mluvila, a pochválila jí šikovné děti, získala jsem z ní dojem, že je to samozřejmé: kdo se stará o své děti, je jasné, že mají úspěchy. "To přece záleží hlavně na rodičích, jak si děti vychovají", řekla. mad
Tak. A mám po ptákách. Nestarám se o děti, nevychovávám je (neposlouchají jako hodinky, zlobí, řádí), nevěnuji se jim dostatečně a nejsem patřičně důsledná (výsledky ve škole nejsou úplně prémiantské), nevedu je k hudbě (nemají hudební sluch)...atd. Ne, tohle neřekla, ale tak mi to přesně vyznělo. Asi jsem vztahovačná.

Proč lidem, kteří si toto myslí, se rodí "dokonalé" děti, a těm druhým zase děti "zlobivé"? Proč někdy
"ten děda nahoře" nepošle zlobivá a méně nadaná dítka do rodin, kde by rodičům ukázaly, že to není, tak jak si myslí?
Možná z lásky k těm dětem, neměly by to lehké. smile Asi.

Jsem vděčná za své nedokonalé děti a nikdy bych je neměnila. Díky nim jsem se naučila hlavně trpělivosti, pochopení a velké dávce sebezapření a empatie, a pochopila jsem moc důležitých věcí. Zdá se mi, jako bych byla v něčem bohatší, protože to ti druzí (dokonalejší) rodiče neměli šanci poznat. Vlastně jsem na tom líp, než oni. big_smile

Jak to máte vy?

Káča · 23. 12. 2007 17:27

Jak se říká: dočkej času, jako husa klasu...
Troufám si tvrdit, že jsme s 1. manželem byli slušní, inteligentní, věnujíce a starajíce se o naše dítě a bohužel v pubertě se náš chlapeček změnil, chytl se party-byl takový slaboučký (vypadal mladší) a chtěl se cítit jako chlap.... Zažila jsem si s ním tedy docela peklo. No, dnes už je dobře, bylo to naštěstí jen přechodné období, ale chci říci, že na tomto vůbec nezáleží. Nikdy, nikdo nemůže říci: tohle naše dítě nikdy neudělá, nebude se takto chovat.....

Martinka1 · 23. 12. 2007 18:42

Myslím, že je lepší mít šťastné dítě, než "dokonalé" dítě (to, které má "úspěchy"), ale třeba už není tak šťastné. Některé děti pak nemají dětství, když dělají jeden kroužek za druhým...

PavlaH · 23. 12. 2007 20:29

Damilo, myslím si už dávno, že děti si svoje rodiče vybírají. Zkus si to obrátit tak, že oni by tvoje děti nezvládly. Všude jsou problémy. I když to nevypadá ani oni nemají výchovu jen tak, bez práce. Ale holt se trefily povahy.

70% povahy dítěte je vrozené, 20% dodáš během prvních tří let a ten zbytek se dotváří celý život.

Nezoufej, hlavně že je máme zdravé....

sunyata · 23. 12. 2007 20:31

Damilo, co je to byt dokonaly?

taurus · 23. 12. 2007 20:49

Damilo, mě jsou vždycky tyhle ve všem perfektní rodiny s perfektními dětmi a perfektním životem podezřelé. A myslím si, že až čas ukáže, jestli to všechno je tak naprosto OK.
A kdo zaručí, že když dáš dětem veškerý možný servis a ony budou na oplatku nejelpší (tak jak by to v perfektním světě mělo být), že budou šťastné?

Damila · 25. 12. 2007 6:07

PavlaH napsal(a):
Damilo, myslím si už dávno, že děti si svoje rodiče vybírají. Zkus si to obrátit tak, že oni by tvoje děti nezvládly. Všude jsou problémy. I když to nevypadá ani oni nemají výchovu jen tak, bez práce. Ale holt se trefily povahy.

70% povahy dítěte je vrozené, 20% dodáš během prvních tří let a ten zbytek se dotváří celý život.

Nezoufej, hlavně že je máme zdravé....

Vůbec nepochybuji o tom, že si děti vybírají své rodiče. A vůbec nelituji, že mám takové děti, jaké mám, jsem poctěna, ikdyž si občas zaremcám smile .
Jen si někdy povzdechnu:
vždyť jak někteří lidé můžou porozumět tomu, že hyperaktivci nejsou nevychovaní a dyslektici nejsou hloupí, a přecitlivělé děti nemusí být hned doma týrané...když sami takové dítko nemají, a tudíž jim to potvrzuje jejich teorii, že vše se dá vychovat a ovlivnit.

A nemusím chodit daleko.
Moje tchýně je např. zrovna taková. Vychovala sama syna (mého muže), a vyloženě si ho zidealizovala. On byl prostě strašně hodný a nikdy nezlobil, vychovala ho dobře, tak jak sama chtěla. Je slušný člověk, a vždy odpovídal "tabulkám", alespoň navenek.
Proto nemohla pochopit, proč naše děti např. ve dvou letech ještě nosily plínky, proč mají neurologické potíže, proč se chovají tak a tak, přestože "by už neměly"... a hlavně se ptá "po kom to mají".
Já se jí nedivím, že ji to vše udivuje, když měla vzorňáka. smile

Upravil(a) Damila (25. 12. 2007 6:08)

Piia · 25. 12. 2007 13:03

Damilo, na střední škole jsem měla spolužáka. Syn ekonoma a lékařky, vzorný student, vždycky jako ze škatulky, přátelský, spolehlivý - prototyp Káji Maříka. Dneska je mu 30 let a je pacientem psychiatrické kliniky.Neunesl nároky svých rodičů, kteří od něj očekávali jen úspěch a dokonalost a nic jiného od něj nebyli ochotni přijmout. Je z něj neurotik, který si po krachu své firmy šáhl na život.

Ela.. · 26. 12. 2007 20:23

PavlaH · 27. 12. 2007 20:47

Tak vidíš, nakonec zjišťujeme, že problémy s takovými dwětmi má hlavně okolí. V každé rodině se něco najde. Třeba syn od známého je hyperaktivní a jeho babičku (učitelku v důchodu) kdykoli dokáže vytočit. Jenže ona podle mého pozorování jeho výbuchy v chování vyloženě nevědomě vyvolává a on jí je poslušně předvede. Se pak nestačí divit wink

Problémy s takovými dětmi máme především my dospělí. Mnohdy nám chybí notná dávka tolerance a pochopení zda jde o temperament či charakterovou vadu. Pokud takové dítě umí poslechnout svoje rodiče třeba jen v těch důležitých momentech, mají dobrý základ pro život, ale pokud jsou drzí na všechny a vždy, pak jde o nevychovance.

Hranice se bohužel nejeví jasně. A my lidé rádi děláme rychlé soudy na základě prvního dojmu.

potvurkapodivna · 4. 1. 2008 13:17

Elo, máš krásné a šikovné děti tummenupp

trisha · 21. 2. 2008 12:35

Damila napsal(a):
Tak jsem přemýšlela nad tím, jak to je v tom světě zařízeno s dětmi a jejich rodiči.

Máme známé, rodinu, která ve všech směrech odpovídá představě o dokonalé rodince. Všichni krásní, zdraví, chytří, no dokonalí. Maminka učitelka, tatínek v PC firmě. Děti (kluk a holka) se výborně učí, samozřejmě dělají několik kroužků: sport, jazyky, hudebku. Všechno tak nějak nalajnované. Vše jim vychází.

Když jsem s tou maminkou (je jí necelých 40) párkrát mluvila, a pochválila jí šikovné děti, získala jsem z ní dojem, že je to samozřejmé: kdo se stará o své děti, je jasné, že mají úspěchy. "To přece záleží hlavně na rodičích, jak si děti vychovají", řekla.
Tak. A mám po ptákách. Nestarám se o děti, nevychovávám je (neposlouchají jako hodinky, zlobí, řádí), nevěnuji se jim dostatečně a nejsem patřičně důsledná (výsledky ve škole nejsou úplně prémiantské), nevedu je k hudbě (nemají hudební sluch)...atd. Ne, tohle neřekla, ale tak mi to přesně vyznělo. Asi jsem vztahovačná.

Proč lidem, kteří si toto myslí, se rodí "dokonalé" děti, a těm druhým zase děti "zlobivé"? Proč někdy
"ten děda nahoře" nepošle zlobivá a méně nadaná dítka do rodin, kde by rodičům ukázaly, že to není, tak jak si myslí?
Možná z lásky k těm dětem, neměly by to lehké. Asi.

Jsem vděčná za své nedokonalé děti a nikdy bych je neměnila. Díky nim jsem se naučila hlavně trpělivosti, pochopení a velké dávce sebezapření a empatie, a pochopila jsem moc důležitých věcí. Zdá se mi, jako bych byla v něčem bohatší, protože to ti druzí (dokonalejší) rodiče neměli šanci poznat. Vlastně jsem na tom líp, než oni.

Jak to máte vy?

Milá Damilko,
tvůj příspěvek se mi moc líbí. Napsala jsi to moc krásně. Jsi dokonalá máma už jen proto, že nedokonalá si umíš dovolit být. Možná to zní hloupě, ale pořád si myslím, že pro dítě je daleko lepší vidět, že něco nejde samo, že někdy prostě nejsou dny vždy růžové, že mámy nejsou roboti, co neúnavně dělají vše, co si myslí, že se od nich čeká, byť jde o očekávání jejich samotná, než okolí apod.
Ačkoliv nám taky každý říká, jak máme nadané a bezvadné dítě, jak je vychované, krásně mluví apod... Věř mi, že je ujišťiji o tom, že má své dny, dokáže řvát na celé kolo, válet se po zemi apod... A když slyším, jak dokonalý jsme pár, jak nám to klape... Pousmívám se a přikyvuji, boť nikoho nemusí zajímat, co spolu řešíme, jaké krize prožíváme...
Chci tím jen říct, že spousta lidí dokáže svému okolí ukázat přesně to, co si přeje, aby tak bylo vnímáno, ale co se děje za zavřenými dvěřmi, ví už málokdo.

alenak · 27. 3. 2008 12:32

Damila napsal(a):
Tak jsem přemýšlela nad tím, jak to je v tom světě zařízeno s dětmi a jejich rodiči.

Máme známé, rodinu, která ve všech směrech odpovídá představě o dokonalé rodince. Všichni krásní, zdraví, chytří, no dokonalí. Maminka učitelka, tatínek v PC firmě. Děti (kluk a holka) se výborně učí, samozřejmě dělají několik kroužků: sport, jazyky, hudebku. Všechno tak nějak nalajnované. Vše jim vychází.

Když jsem s tou maminkou (je jí necelých 40) párkrát mluvila, a pochválila jí šikovné děti, získala jsem z ní dojem, že je to samozřejmé: kdo se stará o své děti, je jasné, že mají úspěchy. "To přece záleží hlavně na rodičích, jak si děti vychovají", řekla.
Tak. A mám po ptákách. Nestarám se o děti, nevychovávám je (neposlouchají jako hodinky, zlobí, řádí), nevěnuji se jim dostatečně a nejsem patřičně důsledná (výsledky ve škole nejsou úplně prémiantské), nevedu je k hudbě (nemají hudební sluch)...atd. Ne, tohle neřekla, ale tak mi to přesně vyznělo. Asi jsem vztahovačná.

Proč lidem, kteří si toto myslí, se rodí "dokonalé" děti, a těm druhým zase děti "zlobivé"? Proč někdy
"ten děda nahoře" nepošle zlobivá a méně nadaná dítka do rodin, kde by rodičům ukázaly, že to není, tak jak si myslí?
Možná z lásky k těm dětem, neměly by to lehké. Asi.

Jsem vděčná za své nedokonalé děti a nikdy bych je neměnila. Díky nim jsem se naučila hlavně trpělivosti, pochopení a velké dávce sebezapření a empatie, a pochopila jsem moc důležitých věcí. Zdá se mi, jako bych byla v něčem bohatší, protože to ti druzí (dokonalejší) rodiče neměli šanci poznat. Vlastně jsem na tom líp, než oni.

Jak to máte vy?

Narazila jsem na Tvůj příspěvek, Damilo, a můžu Ti říct, že mi mluvíš z duše... Já jsem svoji první dceru (narodila se mi v 25 letech) měla ukázkovou - jak z knížky o milém, hodném, zdravém dítěti...dělala vždy všechno tak, jak měla, nebyla opožděná, naopak překvapovala tím, jak je odpředu, už jako batole byla roztomilé, úžasná, na chlubení...nevztekala se, poslouhala..K tomu je výrazně pěkná a umí skoro vše, na co sáhne...zpívá, pamatuje si básničky, je pohybově nadaná....

.A já si, blbá, myslela, že je to tím, jak jsem dokonalá matka big_smile
Dívala jsem se pohoršeně na rodiče odp.o.rných, rozmazlených, nemožnýc, vtekajících se dětí skrz prsty a myslela si něco o jejich neschopnosti vychovat dítě...
jenže pak došlo i na mě - narodil se mi syn - nebyl ani roztomiloučký, ani nijak moc zdravý, ani ukázkově dle příruček... byl přerostlý, plešatý, věčně zamračený,(takové to miminko, kdy všichni přemýšlí, jak ho pochválit a moc nelhat big_smile ) od narození trpěl všemi možnými nemocemi, nespal, vztekal se už od mimina, měl během tří let snad všechny možné i nemožné běžné děcké nemoci a úrazy, strávil několik týdnů po nemocnicích, nedělal nic na povel ani na požádání...
Nikdo ho nechtěl hlídat, byl jak utržená dělová koule...
A já zjistila, že můj sen o tom, jak jsem dokonalý rodič, se rozplynul... naštěstí jsem nad tím nepřemýšlela - nebyl čas - díky tomu, že jsem ho musela24 hodin denně hlídat, aby něco neprovedl, jak byl divoký...
Já, "dokonalá matka" měla kluka, co s sebou prásknul o zem a vztekal se,kluka, co, mu nikdo nerozuměl, protože měl vadu řeči, že do 5 let mluvil jak vietnamec, který byl přerostlý a tak na první pohled vypadal jako totální retard - neb působil o tři roky starší a vývojem byl tak rok pozadu big_smile
Teď půjde do školy, není dokonalý jako jeho sestra, ale je to naše rodinné sluníčko.Nakonec se ukázalo, že když se mu chce, tak krásně zpívá (jemu se ale nechce ), je celkem šikovný a úžasně nadaný na technické věci a na matematiku (sestrojil už např. z lega funkční mixér, což já, inženýrka big_smile , nechápu ) je prostě svůj... nosí naopak kalhoty a bundu si dá kapucí dolů, stále trochu "šišle"... rozhodně není pro ostatní "ukázkový chlapeček na chlubení"
Ale já bych ho neměnila ani za nic!!! Dal mě pěknou lekci, vím, že každý děcko je jiný a rodiče se můžou stavět na hlavu a nic s tím nesvedou a pochopila jsem, že i děti můžou svým způsobem vychovat své rodiče big_smile

P.S. Nyní už můžu říct, že je z něj i na pohled pěkný kluk....
No a Adam? ten už je na straý kolena za odměnu Ten nám dává lekce na druhou

Upravil(a) alenak (27. 3. 2008 12:36)

Damila · 27. 3. 2008 13:06

Alenak,
díky za krásný příběh. Moc hezké a poučné.
Asi si taky pořídím třetí mimi "za odměnu", bo mě to ideální dítko zatím minulo. smile
A váš Adam, nechť je Vám náplastí na pochybnosti o vašich rodičovských schopnostech...

alenak · 27. 3. 2008 13:12

Hahaha, Adam je opravdu lekce lekcí (byl opožděnej, cvičili jsme 10 měsíců 5x denněVojtovku, narodil se dřív a přidušenej, je furt nemocnej, mimo jiné máme náběh na astma.....), ale už teď vidím, jak "vychovává" mě, tátu i sourozence big_smile
Třetí na "starý kolena " doporučuju!!!! je to super, člověk má odstup, nadhled a k tomu pomocníky ve starších sourozencích smile

Damila · 27. 3. 2008 13:24

alenak napsal(a):
Hahaha, Adam je opravdu lekce lekcí (byl opožděnej, cvičili jsme 10 měsíců 5x denněVojtovku, narodil se dřív a přidušenej, je furt nemocnej, mimo jiné máme náběh na astma.....), ale už teď vidím, jak "vychovává" mě, tátu i sourozence
Třetí na "starý kolena " doporučuju!!!! je to super, člověk má odstup, nadhled a k tomu pomocníky ve starších sourozencích

Jasně, každý máme něco.
U nás se to tak nějak soustředilo do dvou dětí, tak si říkám, že snad to třetí...ale bacha, vždycky může být ještě hůř, a tak nepokouším osud. Zatím.
Bylo by to stejně jen splnění nějakého mého "přání", nesmysl.
Děti jsou takové, jaké k nám přijdou, a je hloupost přát si něco jiného.
Kdybych měla vypisovt dg. svých dětí, taky by to vydalo na mnoho řádků... smile Buďme rádi za své "nedokonalé" děti. Co by jiné ženy za ně daly...

Oznámení

#1 23. 12. 2007 17:07

Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#2 23. 12. 2007 17:27

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#3 23. 12. 2007 18:42

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#4 23. 12. 2007 20:29

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#5 23. 12. 2007 20:31

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#6 23. 12. 2007 20:49

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#7 25. 12. 2007 6:07

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

PavlaH napsal(a):

#8 25. 12. 2007 13:03

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#9 26. 12. 2007 20:23

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#10 27. 12. 2007 20:47

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#11 4. 1. 2008 13:17

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#12 21. 2. 2008 12:35

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

Damila napsal(a):

#13 27. 3. 2008 12:32

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

Damila napsal(a):

#14 27. 3. 2008 13:06

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#15 27. 3. 2008 13:12

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

#16 27. 3. 2008 13:24

Re: Dokonalým rodičům se rodí dokonalé děti

alenak napsal(a):

Zápatí

O firmě