hirondel napsal(a):

Verim ze kdo hleda a veri ze najde,ten taky najde.A Ty? 

Ja som tvor, ktory od podstaty nicomu neveri, ale nanestastie veri kazdemu ...
Nehladam, ale verim, ze sa raz najde SAMO ... nahoda je blbec
A kto vie ... ....
zivot je aj tak krasny (pokial prave nemate depku)

Kukačka napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Ivana napsal(a):

.

MMCh, já bych chtěla být super chytrá a krásná blondýna zároveň (třeba jako Kukačka), .

Co to??

Jsi mi prostě napadla první jako příklad... když jsem Tě viděla (drobná krásná blondýnka - to je opravdu můj sen) a podle toho co píšeš mi přijde, že to máš v hlavě srovnané.  Ale to neřeš, já to kdyžtak vymažu.. 

Neke, niesi zas tak dlho rozvedena a poznal som ta aj predtym a vzdy si vyzerala moooc dobre

jo, vodíš Kuki, i Oxi se mnou ten názor sdílí, na tom už něco je, nemagořím

Kukačka napsal(a):

Oxi, všiml sis, jak všechny Pecařky vypadají dobře? i když - tebe se ptám zbytečně...ty to víš dávno.

No, to by som mohol brat aj ako kompliment mojej osobe

akurat mam 2x menej a 1x naviac

Takze vlastne som lesba kedze som zenska - na zenske

Som rad ze som si konecne ujasnil svoju sexualnu orientaciu ... vzdy som tusil ze som lesba
Neviete ci je v Marlenke nejake precento efedrinu, dopaminu, alebo niecoho podobneho? Pretoze mam pocit, ze som zfetovany do kewl nalady Alebo to bude tym, ze sa po dlhych rokoch citim prvy raz skutocne vyspaty?

Selima napsal(a):

Ivi, ale je dobre možné, že ten úžasný a zábavný a verný chce ženu, ktorá je verná, ale okrem toho aj milá, usmievavá, NEŽIARLIVÁ A NEPRUDIVÁ. Čo s tým? Mmch, je oveľa ťažšie zahnúť niekomu, kto mi verí, dáva mi voľnosť, nepátra a nelustruje, než stíhačke alebo žiarlivcovi, ktorí sa správajú ako KGB. Hovorím z vlastnej - obojstrannej - skúsenosti.
A odhalená nevera spôsobí skôr to, že sa láska zmení na kŕč, na závislosť. Ty Ivi, píšeš, že: "nevěrného chlapa bych nemohla milovat, nikdy".. ale pokiaľ si dobre spomínam, tvoj chlap ti neverný bol, a ty ho napriek tomu dodnes miluješ a všetkých chlapov s ním porovnávaš. Alebo si ťa s niekým mýlim?

Seli, máš pravdu, to mě nějak nenapadlo. Já jsem byla soustředěná na ten Lejlin příběh, jak on stále váhá mezi ní a milenkou a te´d, ačkoliv se vrátil, tak stále ještě není rozhodnut - myslím, že tohle bych nesnesla. Nebo někoho, jako byl Miloš Kopecký, který prostě musel mít i jiné ženské, to bych nebyla schopná rozdýchat, i kdyby byl jinak úplně nejúžasnější ze všech.

Vanilka69 napsal(a):

Oxi, Kukačko - a co to podle vás mění, že věrnost není vlastnost, o to v mém příspěvku nešlo. Šlo o to, že lidi věrnost přeceňují. "Hlavně aby mi byl věrnej". Ono to asi vychází z toho, že si málokdo dovede představit, že milovat svého stálého  partnera může i nevěrník. Ono ale neplatí věrnost rovná se láska.

Už jsem to sem psala, Babinet poněkud zkresluje. Většina nevěr se neprovalí, většina vztahů po nevěře se nerozpadne.

Ale na druhou stranu i tady, na Životě po nevěře by většina podvedených nevěru odpustila, kdyby se ten nevěrník nezačal chovat tak, že přestal brát na podváděnou ohledy (tomu já říkám že si ji přestal vážit).

Mě to je jedno, jak to kdo má. Já jsem třeba věrnej člověk, zároveň jsem ale docela benevolentní a tolerantní k jiným názorům. A z hlediska pravděpodobnosti dnes už vím, že potkat partnera, který to bude mít s věrností stejně jako já, je velice nepravděpodobné, protože nás takových je maximálně do deseti procent populace. Takže počítat u partnera s věrností je, ehm, přinejmenším nepraktické.

Jak bych to chtěla ve vztahu? Aby se ze vztahu nevytratila vzájemná láska, úcta, zájem, pochopení, sdílení, intimita. Věrnost skutečně neřeším. pokud je, je to pěkný bonus.

Nečekám, že mi muž řekne, že si mě váží. Ale že se tak bude chovat. Tzn. ocení, co pro něj dělám (ve smyslu bude si toho vědom), bude o mě hezky mluvit, nebude mě schazovat, moje zájmy budou i jeho zájmy, moje problémy budou i jeho problémy, bude mu zkrátka na mě záležet, bude mu záležet na mých pocitech, když budu potřebovat, tak mi pomůže, podrží.

Když použiju výraz eremuruss. Pokud můj muž "smočí" jinde a zároveň si mě bude vážit, tak udělá všechno pro to, aby mě to nikterak nezranilo a neohrozilo. Bude se maximálně snažit, abych se to nedozvěděla, nebude si třeba smskovat v mé přítomnosti, nebude mě nikterak v té době zanedbávat. pokud se to bohužel provalí, po provalení se zase zachová tak, aby minimalizoval utrpení. Tečka. Líp už to vysvětlit neumím. A to si pište, že přesně tak se můj muž vždycky choval.

Jo a ještě - můj muž si mě váží a miluje mě ne proto, že jsem mu věrná, ale protože jsem mám spoustu jiných vlastností nebo schopností nebo vnitřních a vnějších hodnot a přesvědčeních. Moji věrnost neřeší, protože si nikdy nemůže být mojí věrností jistý zrovna tak jako já tou jeho.

Vanilko, takhle obecně to mám v sobě i já. Ale když došlo na věc, byla jsem jak slídící pes. Přesně, nešlo o to, že si smočil, ale o to, že se choval absolutně bez úcty (nemyslím tím, že by se choval zle a špatně, ale přesně ty sms přede mnou, věčné lži apdo.)

Kerrin, ráda bych ti nějak pomohla, ale nemůžu jinak než radama.

Můžeš tomu svému muži pomoci v rozhodování tím, že začneš na sobě pracovat. Alespoň u mě to tak bylo. Začala jsem se mít ráda, začala jsem si sebe sama vážit. Pomohlo mi k tomu, že jsem si zašla za vizážistkou, začala se líp líčit, změnila jsem účes, kompletně vyhodila šatník , vybrala úspory - dvacet tisíc! Které jsem škudlila na letní sezení na chalupu a zacelou sumu se kompletně oblíkla od spodního prádla po super botičky. Začala chodit k psychologovi, který mi pomohl skládat dohromady svojí ztracenou vnitřní jistotu, protože jsem měla pocit, že jsem se uvnitř rozpadla na tisíc kusů.

Začala jsem se učit na kytaru i nový jazyk, začala jsem si víc dělat, co chci. A to celé ne proto, abych nějak víc zaujala svého muže (měla jsem za to, že to nemá cenu,já jsem to brala jako jisté, že je s naším vztahem konec, že on sice se zrovna rozumem vrátil k rodině, ale srdci si stejně nakonec neporučí a odejde k ní, že to je jen otázka času, myslela jsem, že ten jejich vztah musí být šíleně silný, když vydržel přesto, že jsem během té doby, co trval, přišla do jiného stavu a překonal i spoustu jiných překážek, na které snad ani nechci vzpomínat).

Na druhou stranu jsem to té milence, které v té době podle mě všechny plány vycházely, nechtěla nikterak ulehčit, měla jsem jí za zlé, že dělala vše proto, aby odvedla tátu třem dětem - nejmladší měla osm měsíců v době, kdy milenka dost drasticky provalila jejich vztah a přemlouvala mého muže, ať spolu začnou žít a bydlet. No a jak jsem jí to nechtěla nikterak ulehčit, tak jsem byla na manžela milá, nic jsem neřešila, nevyčítala, se mnou mu bylo dobře a jak jsem se navíc i změnila fyzicky a na manžela nijak netlačila, ulehčila jsem mu tu jeho volbu, zůstat s rodinou.

Jenže jak jsem už psala - jejich vztah už v té době trval rok a půl... to už se začaly projevovat i nějaké zápory...

Vanilko, děkuji za rady. Když třeba byl u matky a jezdil k nám (trvalo to 2 měsíce), tak jsem ho i sváděla prádýlkem......dal se. jenže ted jak uhýbá, tak se už bojím odmítnutí. Pravidelně chodím ke kadeřnici, snažím se oblékat, zajít na solárko, nehty. Tyto věci už mám tak nějak zaběhnuté a beru součástí mého života. navíc min týden jsem se přihlásila na kurz aj..... takové zdokonalení.Občas zajdu do fitka, i kdfyž ted jsem to flákala a přestala jsem z důvodu hlídání. Ale musím se k večeru když přijede přemoct a vyrazit na to cvičení . Na kafíčko s kamarádkama taky můžu, tomu mi vůbec nebrání. Možná bych zkusila i tu kytku časem........ třeba zaregistruje něco.