Kerrin napsal(a):

Vanilko, děkuji za rady. Když třeba byl u matky a jezdil k nám (trvalo to 2 měsíce), tak jsem ho i sváděla prádýlkem......dal se. jenže ted jak uhýbá, tak se už bojím odmítnutí. Pravidelně chodím ke kadeřnici, snažím se oblékat, zajít na solárko, nehty. Tyto věci už mám tak nějak zaběhnuté a beru součástí mého života. navíc min týden jsem se přihlásila na kurz aj..... takové zdokonalení.Občas zajdu do fitka, i kdfyž ted jsem to flákala a přestala jsem z důvodu hlídání. Ale musím se k večeru když přijede přemoct a vyrazit na to cvičení . Na kafíčko s kamarádkama taky můžu, tomu mi vůbec nebrání. Možná bych zkusila i tu kytku časem........ třeba zaregistruje něco.

A co využít ranní slabosti ? Někteří chlapi mají ráno dost velkou chuť k milování - trošku se přitulit, zavrtět .. většinou to zabírá.

Ale Mikeši, já ti fandím!!
Občas chodím na squash s jedním architektem, který je doma silně nespokojen. Má učitelku, která učiteluje i doma pořád uklízí a něco řeší, popřípadě propláče noci, když 18 letý syn nepřijde domů ve 22.00. Architekt nešťasten, nekomunikuje, prohlašuje o ní, že je blbá, ale nerozvede se a nebude pracovat na vztahu. Rezignoval... Je mi ho líto a té jeho paní možná víc. K čemu je takový život? A s hrůzou zjišťuji, kolik toho kolem mně je. Najednou se nedivvím tomu svému, že to tak změnil.
A to já jsem byla, prosím, zlatá stříbrná...

Kukačka napsal(a):

Ale Mikeši, já ti fandím!!
Občas chodím na squash s jedním architektem, který je doma silně nespokojen. Má učitelku, která učiteluje i doma pořád uklízí a něco řeší, popřípadě propláče noci, když 18 letý syn nepřijde domů ve 22.00. Architekt nešťasten, nekomunikuje, prohlašuje o ní, že je blbá, ale nerozvede se a nebude pracovat na vztahu. Rezignoval...

Tak u nás to takhle strašný není, z tohohle o čem píšeš, bych utek asi i já
Nemůžu si pomoci - ale já pořád tvrdím, že pokud to není vyloženě "totálně v pr....", tak stojí za to, tu rodinu si udržet. Vztah po 15, 20, 25 letech už není o umění lásky, ale o umění kompromisu... toť můj názor...
Kuki, a ten architekt - má nějakou bokovku? To by mě docela zajímalo...

Kukačka napsal(a):

má...mě...

Aha

Leilo, jak se ti vede? Skoro půl roku jsem tady nebyla a tak jsem zvědavá. Budu velice mile překvapená,když dáš vědět,že nežijete ve třech. Já jsem předpovídala,na vláknu"Ukončila jsem život ve třech"...že vlákno od Tebe mělo znít:"Začala jsem život ve třech." Jak to teda je?

Ako reaguje muž, ktorému sa partnerka sama prizná k nevere, alebo sa o jej "bočáku" dozvie náhodou? Mala by sa dobrovoľne priznať, keď má zlé svedomie? Dokáže chlap odpustiť neveru žene, ktorú miluje?

Jim: Nie, v tom momente by ju prestal milovať. Myslím, že žiaden normálny chlap sa nedokáže vyrovnať s neverou svojej priateľky. Skôr či neskôr to aj tak skončí rozchodom. Už by nebol nikdy pokojný. Podviedla ho raz, kde je záruka, že sa to nezopakuje. Polož si otázku na seba. Odpustila by si neveru priateľovi? Pokiaľ je to nejaký hlupák, ktorému môžeš vešať na nos aj takéto správy, tak to vyskúšaj.

Lover: Jasné, že nie. Je to nôž do chrbta. My muži si chránime povesť. Nikto nám nebude nasadzovať parohy, kedy chce. Ak by aj vzťah po nevere pokračoval, nemal by tak trochu ten druhý pocit, že keď zahne aj on, musí mu byť odpustené rovnako? Chcela by si s tým žiť?

Detective: Neveru by som zistil, ešte by k nej ani nedošlo. Baby, neviete to tajiť. Máte to napísané na čele. Ľutujete sa, trápite sa, a tým na seba bonzujete všetko, čo ste urobili zle. K nevere sa mužovi nikdy nepriznajte! Aj keby vás načapal v tom najlepšom s milencom v posteli. Vymyslite si parádnu výhovorku. Chlap nemôže vedieť, že ho podviedli. Inak okolo seba zabíja!

Tercila - Ámen!