Mikeš napsal(a):

Fatimah napsal(a):

Tohle mně přijde blbé i jako vtip. Jakoby žena provozovala sex jen za účelem potěšení muže... proč jinak by ho dávkovala muži za odměnu... na takový názor jsem tady na babi narazila x krát a asi nazrál čas na to reagovat.
Vynesl jsi koš? Tak jdem na to. Nevynesl? Tak to nic nebude.. pche

Zní to neuvěřitelně, ale znám manželství, kde muž vlastní ženě za sex platil... já mu to nechtěl věřit, tak jsem dal manželce za úkol to zjistit od té jeho manželky (je to dobrá kámoška, dokonce nám dělala svědka na svatbě) a ta to potvrdila... měli to dokonce tak promakaný, že stovka byla za klasiku, stopade za orál atd.... co je proti tomu vynesenej koš

A kdo to vymyslel? A jak to manžovi vyhovovalo? Šetřil, šetřil? A šlo to i na úvěr?

Mikeši-vychutnáš nebo vychutnáš?

KALIK napsal(a):

by mě zajímalo, co by bylo za litr

4x-oral
4x-klasika

Bellagambi napsal(a):

Fatimah napsal(a):

Bellagambi napsal(a):

Hanba ženám, které pipinami mužům vládnou!

No nevím, spíše hanba mužům, kterým žena pipnou vládne, ne?

Ne my za to nemůžeme,
my bez sexu umíráme,
příroda nás už tak vyrobila,
to žena je vždy vinna!

Tak si to robte navzájom a neotravujte so svojím chtíčom!

Myslím, že jsem na tom byla stejně. Mé nápady označoval muž za hloupé a trval především na povinnostech vůči dětem, bytu, funkci, zahradě, rodičům... Takže jsem žili bez koníčků, bez přátel, bez jakýchkoli aktivit a s mizivým sexem, protože na něj nebyl čas ani chuť. Mé dny a týdny ubíhaly stereotypně a měla jsem pocit, že už na nic nečekám. Kdyby mi někdo řekl, že se pár let před padesátkou takzvaně trhnu, vysmála bych se tomu. Jenže děti dospěly a já, zdeptaná povinnostmi jsem začala chodit mezi lidi. Šlo to ztuha, byla jsem na to sama. Muž doma dělal nejprve dusno, poté peklo a nakonec požádal o rozvod. Souhlasila jsem. Myslím, že jsem udělala několik chyb. předně jsem si neuvědomila, že druhého nepředělám a že nutit ho do něčeho, co mu nesedne, je hloupost. On to třeba udělá - a pak vyčte, když bude příležistost. Snad až pozdě jsem si uvědomila, že je lepší být sama, než neustále s tím druhým něco řešit. Ten druhý, když je takového pasivního ražení,  vás totiž chce mít doma. Pod kontrolou. Nechce, abyste něco dokázaly, abyste se někde bavily. On je doma  a vám to musí stačit taky. Je pak trapné, když máte kolem sebe v tělocvičně či jinde plno mladších holek. Ony doma problém nemají. Jen vy. To je potom k vzteku. obzvlášť, když si uvědomíte, že ten čas strávíte jen se ženskýma a ten druhý vám předhazuje neexistující známosti. jednou pohár přeteče, obzvlášť, když do toho namontuje příbuzné a vy jdete hlavou proti zdi, proti všem, s jediným cílem: být sama a mít naprostý klid. Je ale klika, že dnešní holky jsou razantnější. Umějí říct, co chtějí a co nechtějí. A jít za tím. proto si myslím, že v Tvém případě - nemáte děti - lze před odchodem říct pouze jediné: Jdu tam a tam, s těmi a těmi, přijdu v tolik a tolik a budeme ...zpívat u kytary, slavit narozky, koukat na film...JDEŠ TAKY? Tak ahoj. Tečka.

Jenomže já ho nechci vyměnit - je hodný, stará se o nás, zabezpečuje nás a občas je mi s ním skvěle.


Já nevím, tahle věta mě teda dostala

Koňařka napsal(a):

Ahojky, řeším stejný problém - jsem s přítelem rok a kde nic tu nic, pokud něco nezorganizuji, nevymyslím, tak se sedí doma a sleduje se řvoucí televize. Pokud jsem já ta veselá, hravá a aktivní, tak on se HECNE (zejména k sexu). Je nejraději když jsem doma, pokaždé když někam jdu, tak má jízlivé poznámky. Sám mi přiznal, že díky předchozímu manželství přišel o všechny známé. Nabádala jsem ho k nějakému sportu, ale nějak se mu do ničeho nechce a mne už přestává bavit být ta hyperaktivní. Někdy prožívám trošku vzteku, někdy pocit rezignace, ale hlavně vůbec nevím co mám dělat s výhledem do budoucna. Jsem hodně samostatný tvor, ale o tom přece partnerské soužití není - hrát si na svém vlastním písečku. Jenomže já ho nechci vyměnit - je hodný, stará se o nás, zabezpečuje nás a občas je mi s ním skvěle. Doufám, že nedopadnu jako Kalupinka, která se nakonec kvůli tomu rozvedla.

chtela bych se zeptat, kolik vám je let? pochopila bych to ¨treba ve 40 to uz je asi clovek takovy usazenejsi. I když me by mozna täkovy manzel nevadil,,,kdyby ale tedy ani v tom pripade nechodil do hospody. to muj aktivni spise je....ale je to opravdu malej okruh aktivit 1, hospoda 2, hospoda 3, nechci ho zahanbit hokej pote hospoda, 4, nohejbal pote hospoda...ale toto jsou aktivity ktere spolu delat nemuzem...ano pravda do te hospody chodime spolu i kdyz ja bych tak casto tedy rozhodne nemusela ale nechci sama sedet doma...ale jak vidite tak ostatni aktivity se daj delat s kamosema....a¨tedy neni to straveny spolecny cas...stve me ze vsechny nase spol aktivity musim navrhovat ja!!!! co s tim delat

Koňařka napsal(a):

Kristin, je mi 41, příteli je 45 - jenomže já už dle jména držím na koně, mám dva a dcera závodně jezdí, mám pár dobrých kamarádek, prostě jsem bývala jako vítr, pořád v jednom kole - jenomže přítel je jiný, nemá nikoho, nechce nic sám dělat, jakmile někam vyrazím, tak se mne drží jako klíště, pochoduje metr za mnou jako strážce pevnosti. Když chci jít někam sama tak je střídavě nešťatný, střídavě žárlivý. Jezdívala jsem na lyže, on nemůže lyžovat, ráda chodím na procházky, ale potřebuji si u toho s někým povídat a to nám taky moc nejde, protože já o koze, on o voze - prostě jsem si myslela, že naučím starého psa novým kouskům a nejde mi to. Jinak je to človíček hodný, ochotný, laskavý, leč nudný.

ahojky,tak to chapu, ze ti to vadi...je supr, ze mas takovyho konicka, a trosku jti ho i zavidim, ja co se odstehovala za manzöu tak tu nemam ani kamosky ani konicky, s kamoskama se vidim tak 1x za 1-2 mesice...a stve me to. nekdy si prijdu,ze na nem vysim ja....ale to necchi chci byt aktivni...ale ja zase nesnasim samotu!!!!...tak chci hodne podnikat s nim....trochu se bojim, ze mu to zacne vadit...ale tak nejak nevim, jak z toho ven a jak jste spolu s pritelem dlouho? ja jen,ze co pises, tak mi prijde, ze mate i hodne rozdilny povahy...ale tim ze zarli, mas zase tu svou jistotu coz je ve vztahu super -ale myslim to mirno zarleni (tu jistotu ja uz ztratila-trochu se karta obratila....ale tu svou zarlivost nedavam najevo). Mozna by mi vyhovovalo, kdyby manza nikam nechtel chodit bezemne...asi se ael mylim...ale ted by mi to nejak nevadilo...jen kdyby tedy byl aktivnejsi...akcnejsi

mashanka napsal(a):

No, píšeš, že s Tvých aktivit vyjde tak polovina. To mi přijde akorát, když jste 2. Ty nemáš ten pocit, že druhá by mohla být třeba podle toho, co si přeje on ?

asi ano...jen by me potesilo kdyby ta jeho polovina zahrnovala taky nejaky napad pro nas dva, nez to ze budem koukat na tv...proste abyc¨h mela pocit, ze by rad se mnou neco podnikl...v tom moc velkou snahu z jeho strany nevidim, kdyz si kecnem na gauc:)

kristin napsal(a):

mashanka napsal(a):

No, píšeš, že s Tvých aktivit vyjde tak polovina. To mi přijde akorát, když jste 2. Ty nemáš ten pocit, že druhá by mohla být třeba podle toho, co si přeje on ?

asi ano...jen by me potesilo kdyby ta jeho polovina zahrnovala taky nejaky napad pro nas dva, nez to ze budem koukat na tv...proste abyc¨h mela pocit, ze by rad se mnou neco podnikl...v tom moc velkou snahu z jeho strany nevidim, kdyz si kecnem na gauc:)

no jo, jenže to je právě to  - asi má touhu, v klidu si S TEBOU sednout a koukat na TV. Možná mu připadá, že když polovinu svého volného času stráví s tebou aktivně, ty bys mohla zase svůj strávit s ním pasivně.

Tady není žádná rada. Buď si vyhovět nebo si najít někoho, kdo má chuť pořád někde lítat

Koňařka napsal(a):

To Kristin:
Jsme spolu rok a já se ptát sama sebe jestli to, na co ho mám stačí k životu - nemůžu si stěžovat co se týká fyzična, s penězi sice máme trošku problém, ale není to hlavní. Klidně si s ním půjdu sednout do hospody, klidně se budu dívat na hokej, ale nesmí mi u toho usínat. Co nezorganizuji to nemám. Potřeboval by mít nějaké kamarády a hlavně nějaké koníčky. No nic, asi zase budu muset vyrukovat se svými bowlingy, kiny aj. zábavičkami a nemilosrdně ho vláčet ssebou, možná pak časem pochopí, že svět je jinde než doma podřimujíc u uječené televize.

Chlapa nepředěláš. Spíš se rozhodni, jestli ho chceš takovýho jakej je, i kdyby se nezměnil. On se sice změnit může, ale to musí on sám chtít, nestačí když chceš Ty.
Pokud Ti nevyhovuje, možná je lepší poohlídnout se po jiným chlapovi, kterej Ti bude vyhovovat takovej, jakej je, bez nutnosti, aby se změnil podle toho, jak Ty chceš.

TV - tak ji vyhoď a máš po problému :-)

Koňařka "No nic, asi zase budu muset vyrukovat se svými bowlingy, kiny aj. zábavičkami a nemilosrdně ho vláčet ssebou, možná pak časem pochopí, že svět je jinde než doma podřimujíc u uječené televize."

Koňařko,
musela jsem se teď zasmát , protože s Tebou sice bytostně souhlasím ohledně nepotřebnosti uječené televize, ale zároveň jsem se úplně otřepala při představě, že by mě manžel tahal na akce, které já zrovna nemusím . To by pro mě nebyl ten správný "svobodný život v páru".

Jde asi v zásadě o to, že by dva lidi měli být buď stejně "energeticky" vyladění nebo by v případě nevyladění měli být totálně tolerantní. Kteréžto situace asi nikdy nenastanou stoprocentně. Víš, jak je to se životem - je to jeden velký kompromis.
Jsou lidé svým založením dynamičtí a jsou taky lidé "peciválové". (Zaplaťpámbu, že se válíme u moře s manželem oba dva stejně rádi, nesnesla bych vedle sebe někoho otravujícího: "pojď si zaběhat po pláži" ).
No a jde o to, že buď oželíš ten běh nebo toho partnera. Jinak to asi nepůjde.
Mám kamarádku, která vzdychne a řekne: "ach jo, o víkendu musím jet někam na kole, ach jo, o víkendu budu muset jít plavat - můj to chce". Tak s tím chlapem bych nevydržela, mohl by nosit domů peněz kolik chtěl, mohl by vypadat jak Banderas (a to on nevypadá) , ten by mi opravdu můj osobní život kazil. .
Víš, Ty mu chceš ukázat jiné stránky života, ale - on je hotový, dospělý člověk s určitým "energetickým potenciálem" a ten u něj zřejmě nepředěláš. On přece ví, že existuje bowling, kino, že existuje...cokoliv. To, co teď provádíš - vymýšlení programu i pro něj, je činnost, která Tě zmáhá a zmáhá asi i jeho.
No, je to jen můj pohled na věc, možná se pletu.

Jednu malinkatou pohotovostní radu mám: zkus si teď představit to, co ale OPRAVDU děláš nerada (něco se určitě najde) - a zkus si představit, že právě do toho Tě partner týden co týden bude nutit....
Drž se.