Já jsem prošla podobným kolotočem s prvním mužem, podnikatelem a chce to vrhnout se do něčeho  hodně aktivně, vrhla jsem se do práce a do výchovy dětí, do oprav domu a nenechala si ani chvíli na smutnění, zpočátku jsem asi i jenom otestovala pár přátel,zda by to nebyli ti praví, ale mimo děti, po roce a něco jsem našla toho pravého, no po četných komplikacích , kdy jsem zjistila, že ani já nejsem svatá, jsem se usadila a co jsem vložila do výchovy snů se mi nyní začíná vracet a co jsem vložila do práce a studia se mi vrací už sedmým rokem, no a dům je opravený a pro mne pohodlný. Drž se a něčím se zabav na šestnáct hodin , zbytek spi.

Pro Irenku21 - spím hodně a často, ale to není to pravé. Ty koníčky, to by možná šlo, asi už žádné nemám, ale kdysi mě moc bavilo učit se anglicky. Asi mi to k ničemu nebude, ale dám se do toho. Moje děti mi taky říkají, mami, proč si nezopakuješ tu anglinu.....a mně se dosud nechtělo, zkusím to....

Já nemyslela ani tak koníčky, jako něco užitečného, ale udělat si státnici z angliny, no to tedy , to by byl úspěch. Já jsem vlastně musela začít se ohánět, abych dětem zachovala životní úroveň a zdálo se mi to tenkrát prostě jako jediná záchrana a dobrý nápad, ovšem nemusí to být recept pro každého. Držím Ti palce, moc bych chtěla také dělat třeba tu anglinu, ale mám tak náročnou práci, že se už pomalui školím jenom k fungování firem v EU a získávání dotací z EU, myslím na smlouvy a jejich výhodnost a úplnost někdy i v noci, tak daleko to nepouštěj. němčina a je dobrá, ale AJ by chtěla začít pořádně, , snad příští rok, až do června podáme ve firmě projekty, žiji trochu jako štvanec mezi prádlem, tanečními mladšího syna, studiem staršího syna a ptací, která mne strašně baví, ale dny by měly mít 36 hodin, na bývalého muže si už vzpomínám jenom matně, občas jsem ho zahlédla u soudů a to jsem ho kdysi milovala víc než všechno na světě, všechny pocity jsou relativní, časem to odezní, hlavně se v tom moc nebabrej.

cilka napsal(a):

Marcy1 napsal(a):

Já mám technický problém, jsem tu poprvé, odepsala jsem mé neznámé známé tetamámě, chtěla jsem pokračovat, ale vyšlo to jako soukromá zpráva. Já nevím, jak to tu chodí, abych odpovídala sem, na toto místo, poradíte mi?

1/ buď úplně dole pod všemi příspěvky je okno na rychlou odpověď, ale nejdou tam dát smajlíky, pokud neznáš jejich zkratky
2/ vpravo dole pod posledním příspěvkem je silným písmem ZASLAT PŘÍSPĚVEK , tam se ti zobrazí i smajlíci
3/ u každého příspěvku (v jeho okýnku) najdeš Tři možnosti: nahlásit: nahlásí se moderátorům, ty jen uvedeš důvod, proč chceš aby ho 
                                                                                                                zkontrolovali
                                                                                         upravit: otevře ti tvůj příspěvek, třeba když se ti povede hrubka, můžeš ji             
                                                                                                               upravit
                                                                                         citovat: tím můžeš zareagovat na konkrétní příspěvek - udělá se ti okno kde 
                                                                                                              budeš přesně odpovídat tomu dotyčnému, bude tam i jeho text a ve     
                                                                                                              výsledku to bude vypadat stejně jako má odpověď tobě

Kdybys měla jakýkoli dotaz, obrať se na kteroukoli moderátorku - soukromá zpráva: stačí u nicku vlevo zmáčkout ZPRÁVA
                                                                                             - dole na hlavní straně forum PORADNY A DISKUZE.

Ať se ti tu líbí

Ahoj cilko, jsem moc ráda, že se mi snažíš poradit, já jsem technický antitalent, spisování by mi šlo, ale techniku považuju za cosi nemravného, stačí mi, že to slovo musím napsat na klávesnici a už se červenám, ale já to tu časem odkoukám a doufám, že zapadnu.....tedy ne do "zapomnění", ale mezi přítomné zběhlé přispěvatele....Hezký večer a brzy nashledanou....

Ano, teoreticky to chápu, být sama sebou, naučit se mít ráda sama sebe, něco dělat, sportovat, studovat.....ale skutečnost je jiná, chodím do práce, vařím, peru, starám se o děti, ale sebe jsem se jaksi nedokázala naučit mít ráda a hýčkat se. Nic  mě nebaví.....Je nový rok, a tak se pokusím na sobě zapracovat, ale jak mám přesvědčit svou hlavu, která nespolupracuje?

Vieš, veľa takýchto príbehov je na Živote po nevěře či na Psychologickej... Skús mrknúť tam.

Juli díky, moc jsi mě potěšila. Správné jsou asi ty centimetry, víc asi nezvládnu.

Sylvie napsal(a):

Ahoj všichni, mě je 54 let a porozvodovou nostalgií budu asi trpět až do smrti. Jsem rozvedená 7 let, bylo to fakt děsný, můj manžel si našel o 15 let mladší milenku, začal bejt moc zlej a bil mě, málem jsem umřela. Našla jsem si přítele, který se rozváděl taky, ale z jeho rozvodu sešlo Takže je se mnou tak dva tři dny v týdnu plus několik dovolených v roce, ale zůstává s rodinou, bydlí s manželkou, dospělými dětmi a jejich partnery.Teď se mi obě dcery
provdaly a já se cítím děsně sama. Zkusila jsem všechno co se radí, jazyky, cvičení, kamarádky, práci, výlety, ale nic mě doopravdy nebaví, jsem jako stroj a cítím se neskutečně sama, pořád víc a víc, já fakt nevím, jak se z toho dostanu. Zkrátka ten rozvod se mnou tak neuvěřitelně zamával, že jsem se nevzpamatovala dodnes. Napadá některou z Vás, jak se toho mám už konečně zbavit?

Silvie, já jsem na tom podobně. Ten můj mě sice nebil, ale týral mě spíš psychicky, prostě vždycky jsem se zařekla, že mu neustoupím, ale on si vždy našel šikanu přes děti a přes peníze. Neposloužíš - budete bez peněz. Zní to hloupě, ale fungovalo to....stále jsem mu dělala služku a děti jsem prosila, ať jsou zticha, že bude klid....nebyl.....děti jsou sice na mé straně, ale stále cítím, že mi to nikdy neodpustí, byla jsem hloupá, chtěla jsem jen klid v rodině a aby to všechno fungovalo, nemyslela jsem to zle. Následky si ponesu sama......

juli napsal(a):

Marci ted jsem pročetla Tvůj příběh je hodně podobný mému.Je to náročné ale my to musíme zvládnout protože jinak to nejde!!! Drž se a věnuj se tomu co Tě baví,já třeba hodně čtu,Moniová,Řeháčková tam vidím že je všude něco jen nechápu že to dovedou ty jiní zvládnout a já ne tak jsem divná já ale jak na to??? Asi to chce čas ale u mě už to trvá 2 roky,je to lepší ale jen o centimetr,jednou dole jednou trošku víš!!! Jsem s Tebou:

juli ahoj tady lakina m.si přišel pro věci a já jsem zase nezvladla jsem to,zase výčitky

Sylvie napsal(a):

Ahoj všichni, mě je 54 let a porozvodovou nostalgií budu asi trpět až do smrti. Jsem rozvedená 7 let, bylo to fakt děsný, můj manžel si našel o 15 let mladší milenku, začal bejt moc zlej a bil mě, málem jsem umřela. Našla jsem si přítele, který se rozváděl taky, ale z jeho rozvodu sešlo Takže je se mnou tak dva tři dny v týdnu plus několik dovolených v roce, ale zůstává s rodinou, bydlí s manželkou, dospělými dětmi a jejich partnery.Teď se mi obě dcery
provdaly a já se cítím děsně sama. Zkusila jsem všechno co se radí, jazyky, cvičení, kamarádky, práci, výlety, ale nic mě doopravdy nebaví, jsem jako stroj a cítím se neskutečně sama, pořád víc a víc, já fakt nevím, jak se z toho dostanu. Zkrátka ten rozvod se mnou tak neuvěřitelně zamával, že jsem se nevzpamatovala dodnes. Napadá některou z Vás, jak se toho mám už konečně zbavit?

Boží mlýny někdy zamelou. Moje kamarádka má maminku a té byl manžel nevěrný, ale ne aspoň tak, že by měl výčitky a choval se slušně a byl ještě pozornější...Prostě byl drzý se vším všudy, nic nezastíral, dělal si co chtěl, scházel se s ní, chodil si domů jak chtěl...měl zájem (asi jako velké procento chlapů) mít manželku a dobře fungující domácnost a i milenku. Manželka si prošla peklem, měla velké deprese.......vše stále stejné, a tak se zprvu přestala starat (překvapilo ho to), a pak se k jeho ještě většímu údivu s ním rozvedla. nemohl jí to zapomenout, jak byl rozhořčen S dětmi se stýkali oba a každý zvlášť, on si stěžoval a hořekoval, že se s ním rozvedla a co mu jako hrozného udělala. No a teď, po letech, si ona paní žije spokojeně sama, obklopena přáteli, nikdo ji neprudí, žádnému nevděčníkovi  nemusí posluhovat a milý exmanžel, starý, nemocný a v depresích žije též sám, milenka se na něj vykašlala, co se starým dědkem, že jo ...situace se obrátila a on je na tom nyní hůř.

Podívej Marcy, když se řízneš do prstu, tak to taky bolí a chvíli trvá než se to zahojí a stejně po tom zůstane jizva. Stejně je to se vztahem. Líp je na tom ten, který opouští než ten kdo je opouštěn. Nevěrník si tanečním krokem odfofruje k nové známosti a tobě zbudou jen oči pro pláč. Člověk zpytuje svědomí, co že se to stalo a jak by to vypydalo kdybych to udělala jinak - to se už ovšem nedovíš, protože všechno bylo tak jak bylo. Takže si tuhle dobu protrp, vybreč se (když je ti do breku), zavři se do skříně a zařvi si (když máš chuť řvát), když je ti smutno na duši je lepší popadnout flašku a navštívit nějakou dobrou duši, spolu ji vytruňknout a třeba se i pořádně zpumprlíkovat (ten bolehlav, který nastane tě zase o něco víc odtáhne od jiných starostí).  Chce to trpělivost, za čas se tomu budeš smát nebo kroutit hlavou, ale musí to tak být. Takže smutni a neobviňuj se, že jsi něco udělala špatně. Děti vidí celý problém ze svého místa, ty jsi jinde.
A hlavně když už budete s bejvalým popíjet kafe a bude si stěžovat, že ho děti ignorují, tak neslibuj, že jim domluvíš nebo něco takového, klidně bych mu řekla "ignorují ? jo? a co bys chtěl po těch letech a po tom co jsi udělal?" Uvidíš, že časem se všechno zlepší hlavně si nedělej naděje, že by nebylo na škodu, aby se vrátil, nebylo by  to lepší.
Takže hodně trpělivosti, a jenom samé krásné dny.

Eva36 napsal(a):

Nejsi blbá, spíš zblbá z těch let strávených s manželem Ty jsi ráda, že manžel k tobě chodí a oblbuje tě? Že se chová slušně, to je snad normální ne? Nic, za co bys ho měla brát na kafe. Zdá se mi, že on ti vlastně vadí a jen ho neumíš nepozvat dál nebo ho vyhodit. Je to tak?

Evo, asi jsi to trefila dost přesně. Neumím ho nepozvat a už vůbec ho neumím vyhodit.