Estela napsal(a):

Tak přeji krásný den

Lauro, ráda bych vydala, jen za prvé, jsem teprve ne začátku, za druhé, nevím, jestli to stihnu dokončiti, za třetí, nevím, jestli by to někdo četl, podstatný problém, že?

Nastenko, Petuno, a ostatní, není to tak, že by mé problémy byly největší na světě a ostatní bylo malicherností... To nee, nedá se podle mne rozlišovat a vážit problémy, není to maso, na váhu to nehodíš. To co trápí jiné, mohlo by být pro mne kravinou, ale pro toho daného člověka to může být stejně deprimující jako pro mne to, že vlastně umírám... Může to bolet stejně... Jenže jde spíš o odvahu a sílu se tomu průšvihu postavit a nedat se, nepodat se za žádnou cenu... Což jak vidím, děláte!!!
Pro mně bylo od malička nejtěžší co jsem si mohla představit, rok 1938... Co jsem o tom slyšela vyprávět pamětníky, všichni věřili, že přijde pomoc, chlapi na hranicích věděli, že pokud se budou náckům bránit, s největší pravděpodobností zahynou... Přesto chtěli dát vše do obrany vlasti a doufali, že Francouzi a spol. do pár dnů pomůžou. Pak přišel rozkaz stáhnout se, mlčet, pasivně přihlížet obsazování země... Plno lidí toto zlomilo a zabilo za živa... Sice žili, byli zdraví, ale život to jaksi nebyl...
Do dneška cítím strašný smutek, když si tento příběh z nedávných dějin vybavím... Co z něj ale pro mne plyne? Nejhorší je odevzdat se nepříteli, ať je jakýkoliv... Pokud můžu bojovat, byť za cenu toho nejvzácnějšího co máme-života, mám dar, mám moc a mám vlastně všechno... Jestli můžu něco vzkázat, nepoddejte se problémům, i když vypadají neřešitelně... Stačí pár dnů a ony se začnou jevit trošičku menší, řešitelnější...
Ono třeba zrovinka rozvod, hádky a pod. není zrovna lehké období, ale je třeba vědět, že za tímhle mračnem vyjde jednou slunce a bude líp!!! Nebo vědět, spíš věřit... Aktuálně to člověku moc nepomůže, všichni máme tendenci prožívat emoce tady a teď, ale dá to sílu jít dál... Moc vám všem přeji, aby vaše boje byly co nejkratší a samosebou všechny vítězné, taky všem přeji hoooodně sil k bojům současným i budoucím
Omlouvám se za proslov, asi plný nesmyslných keců a tak, ale s tím, že nevím, co bude zítra, jestli budu já zítra, jsem se prostě naučila říkat co chci hned, i když mnohdy zmatečně
Mějte se krásně a děkuji vám všem!!!

Estel: nebyl to proslov plny nesmysluplnych kecu ... pro mne to melo vyznam ... mas pravdu v tom kdyz rikas ze problemy jsou pro kazdeho jinak slozite ... pro mne jsou ty moje nejvetsi a pro nekoho by byli kravina ... v tom mas pravdu ... mas pravdu i v tom ze po nejakem case jsou lepe resitelne ... dnes mne prepadla nejaka depka ... nejvetsim smutkem pro mne je ted to ze vim ze na slovensku mam babicku a dedu ktery mam moc rada a nemuzu byt s nimi a davat jim tolik kolik bych chtela (lasky pomoci) oplatit jim to co jim dluzim ... narazila jsem na tohle vlakno ... a i kdyz nemam kredit zvedla telefon a udelala radost sobe i babicce a dedovi ... kdyz te vidim jak se s tim peres stydim se za to ze mne polozi na lopatky to jake mam ja problemy ... obdivuju te ... a dekuju ti uz jen za to ze jsem si tady precetla a uvedomila ze resim malichernosti ze zivot jde zit i lip ... kez bych mohla nejak pomoci ja tobe ... dekuju ti

Vzala jsem svýho staršího mladýho a posadila ho k tvému příběhu a nakázala: přečíst, já si tě pak vyzkouším, protože vím, že vše jen přelétává. V době kdy už měl mít dle obvyklé doby přečteno, byl asi u stého příspěvku, tedy jsem usoudila, že opravdu čte.
o hodinu později mi po icq  (máme doma vícero pc) psal: mami, já ten odkaz poslal kamarádům...
Tedy Estel znovu díky

Ne, nenatrháš s nebe hvězd.
A přece věř, že natrháš.
V boj marný když se nevrháš,
tu za dnů vázneš v jílu cest
a večer, tiskna bradu v pěst,
svůj oheň čadit zříš a civíš v noc,
hluchého srdce němá stráž.

Ať cesty nikam nevedou,
tys po nich šel a šel jsi rád,
těch cest se nesmíš, nesmíš ptát,
snad není cest, jen lidé jdou
a jedna z hvězd je vždycky tvou
a z té ti zazní odpověď,
až přestaneš se ptát...

(Fráňa Šrámek, Uprostřed cesty)

Já si taky pobrečela Estel... Je to tu krásné, i smutné zároveň. A moc mi to dává, všechny příspěvky.
Je to fajn, že jste si to s kamarády užili. Ať je ti co nejlíp a dobře dopadneš u doktora.

Pro Cilku: i tobě moc děkuju, i za slzy, co mi dneska tekly.

Pro kkkaterinu: děkuju za připomenutí mé kdysi nejoblíbenější básně - měla jsem ji na zdi a zase si ji tam dám

Taky chci poděkovat, Estelce, že otevřela toto vlákno, věř mi, že na tebe jen tak nezapomenu a držím palce
a všem ostatním, že sem píšou. Jsem naměkko    ...

ahoj Estel,
užívaj si krásy Vianoc a okolia--aj tak tie stresy okolo pečenia a vyvárania su zbytočné,keď si človek neuvedomí krásu okamihov a prítomnosti blízkych.
Ale všetci ma tou námrazou desíte--tu v strede Čiech kde nič-tu nič, akurat ziiima strašidelnáá,a to ja sa chystám v sobotu doviezť decká k našim do Košíc   a čočky su už prestárlé----a vy ma desíte odbleskami od ľadu po ceste....nech sa topí..a napadne až v nedelu,pls.
Pekný večer všetkým

Ahoj Estel. Jak je? Doufám a strašně moc ti přeju, aby ti už bylo líp. Měla jsi náročný den, cesta přeplněnou MHD vyčerpá i mě, a pak - máš teď asi taky trochu oslabenou psychiku, a to má samozřejmě na všechno vliv. A co jinak, pokračuješ v psaní? Mně se ten tvůj nápad moc líbí, a víš co ti řeknu, to je velká výhoda, že tak hezky píšeš, myslím stylisticky, máš takový živý a bezprostřední styl a ani neděláš gramatické chyby Určitě by to bylo na knížku. Rozmysli si, jestli bys to radši vydala jako knížku, nebo dala na internet, protože když to dáš na internet, tak už si to pak asi nikdo nekoupí Ale mně se líbí oba nápady, internet čte dneska hodně lidí, tak proč ne. Někdo ti s tím tady určitě pomůže, asi to není velký problém.

Díky tobě přemýšlím o tom, jestli svým blízkým dávám dost najevo, že je mám ráda, a bojím se, že jsem spíš takový studený čumák. Já o tom vím a snažím se, tak se budu snažit víc. Piš sem všechno a kdybys cokoli potřebovala, tak mi napiš soukromou zprávu. Moc na tebe myslím, ať se ti daří. A dík, že tu jsi

Upravil(a) Poly (20. 12. 2007 23:13)

Estel ahoj, jak se daří? Doufám že lépe!!!
Moc nám všem tady pomáháš a moc krásně píšeš. S tou knížkou to je báječný nápad.
Piš,mailuj, kdbys cokoli potřebovala:supr:

Krásný den Estelo!
Udělalas mi velkou radost, moc moc se těším na Tvou knihu nebo na cokoliv, co napíšeš!
Mně se do dnes nechtělo uklízet ani cokoliv dělat. ale dnes si uklízí v obyváku, poslouchám radio, mám zapálenou svíčku, je to fajn... Těším se, až to bude hotovo, na tu pohodičku, na to, jak to tu bude pěkné!
I kytičky jsem osprchla, jsou teď překrásné! Člověk to tak každodenně nevnímá, ale dnes mi dělají opravdu radost!
To je super, že do hospicu pouští psy! Pro mě zase bylo důležité, že si tam kdokoliv z rodiny může pronajmout pokoj a být tam 24 hodin denně!
Myslím na Tě, krásný den!!!!

Ahoj Naděje,
posílám pohlazení, pusu a piš!

Tobě taky Estel co nejpohodovější svátky mezi blízkými, a za to zrcadlo pořádný kus štěstí!

Sílu bojovat a optimistický náhled tady rozdáváš ty, a to plnými hrstmi :-) Dík, že jsi!

Estelo,
já kdybych mohla, tak bych tě objala.

Objímám tě tedy alespoň virtuálně: Ne proto, že ty bys to potřebovala, ale proto, že já to potřebuji
Ojetí silného, milujícího a statečného člověka je léčivé, protože upřimné a nic nežádající.

A kolem nás je i horší nemoc než je ta tvoje - malomyslnost a nevíra.
Tohle tvoje vlákno tuto nemoc dokáže léčit.
Všichni, kteří mají otevřené oči, uši, ale především srdce se tu mohou vyléčit.
Děkuji ti a přeji klidné svátky