Estela napsal(a):

založit internetové stránky? No, nevím, já jsem technická analfabet... S počítačem se detailněji seznamuju až ted', co jsem doma... Doposavaď jsem jej používala jen na psaní seminárních precí
No, a také nevím, jestli se to vlastně dá číst...
no, jsem KO, jdu si lehnout a popřemýšlím... Vy myslíte, že by to fakt někoho zajímalo?

Pak to může někdo zredigovat. A jesli to má smysl?
Já si mylsím, že určitě, včera jsem si díky tobě přečetl o HIV/AIDS a musím konstatovat, že jsem úplný blbec

Jéjej, co to píšu za romány, teď to po sobě čtu, to je jak filosofování puberťáka

Upravil(a) Estela (19. 12. 2007 8:57)

Estela napsal(a):

... Jestli můžu něco vzkázat, nepoddejte se problémům, i když vypadají neřešitelně... Stačí pár dnů a ony se začnou jevit trošičku menší, řešitelnější...
Ono třeba zrovinka rozvod, hádky a pod. není zrovna lehké období, ale je třeba vědět, že za tímhle mračnem vyjde jednou slunce a bude líp!!! Nebo vědět, spíš věřit... Aktuálně to člověku moc nepomůže, všichni máme tendenci prožívat emoce tady a teď, ale dá to sílu jít dál...

Milá Estelo,

osobně si myslím, že bys měla všem říci pravdu, aby všichni kolem tebe, kteří tě mají rádi s tebou mohli být každou volnou chvilku, kterou mohou. Četla jsem, že si kabelku nekoupíš, protože ji neunosíš. Ale právě naopak, využij veškerý čas, který ti ještě je dán a dělej se radost. Kup si kabelku, nové oblečení, zajdi si do solné jeskyně, dělej všechno, na co máš chuť a síly. Kdybych byla v tvé kůži, tak bych si život plnými doušky užívala a brala si to, co nabízí. Netrap se tím, co na to lidi. Většina lidí kritizuje, ale svůj svinčík si zametají doma pod koberec a tváří se navevek jako ti největší moralisti. Kašli na ně. Tvůj život je tvůj a tak ho využij do posledního okamžiku. .
Obdivuji tě a fandím ti. Posílám spoustu vánočních pozdravů a pusu pro statečnou holku A ještě ti chci říct, že až teď jsem si uvědomila, jakými prkotinami se teď zabývám, když jsem těhotná a že to není vůbec nic proti tomu, čím procházíš ty. Děkuju ti.

Upravil(a) lvice (19. 12. 2007 10:46)

Připojuji se k ostatním a přeji krásné vánoce a hodně sil Knihu určitě piš, piš vše, co Ti přijde na mysl, i kdyby se Ti zdálo, že to jsou nesmysly - nejsou, také jsem si uvědomila, že mé problémy jsou proti Tvým procházka růžovým sadem Internetové vydání je možná nejlepší, nejrychlejší a nejdostupnější všem Hodně štěstí

Tak jsem byla u psychologa, teda, dobrý pokec . Nee, vážně, myslím, že mi to dost pomohlo. Je to super moct s někým probrat otevřeně i praktické věci atd. když vím, že ho tím nezatěžuju, že je to profík. Protože když o tom mluvím-i tady, pak si to vyčítám... Docela se mi to urovnalo v hlavě.
Taky jsem se byl trochu projít centrem a kolem řeky a byla jsem tak příjemně dojatá. Teprvě teď  jsem viděla tolik krásných věcí, kterých jsem si v době, kdy jsem doufala, že tu budu hodně dlouho, nevšimla. Chvíli jako bych se dívala na to všechno dětskýma očima, házela jsem kamínky do vody a tak... Jako malá, ale bylo to krásné, sledovat labutě, racky, kachny, ten život je taaaak krásnej!!! Moc bych si ale přála zažít ještě jaro a začátek léta, jé, doufám, že to klapne
Psát tedy budu, ale jak říkám, nevím jak pak na ten net. Budu si muset dát pozor, abych se moc nerozepsala jak se znám...

Kabelku jsem si nekoupila, ale zato mám nové botky. Ty jsem si koupila, když jsem šla pro tu kabelku . Byla jsem si koupit spodní prádlo a měli krásné plavky, o těch jsem taky uvažovala, ale to už by fakt byl hard core 
Dnes mi přijdou na večeři kamarádi, tak musím něco uvařit a hlavně se zkulturnit, vypadám příšerně . Tak doufám, že se udržím. Hlavně se nerozbrečet...

Tak to je fajn , v kterém městě vlastně bydlíš?

Oslňovat na plovárnu, hihi, to by všichni utekli!!! Mám šedo-zelenou pleť plnou rudých fleků, to by asi neměli radost .
No, bydlím kousek od Prahy. Jo a já v těch botech šla rovnou domů, prodavačka na mne koukala jak na magora, jak jsem si hned navlékla tkaničky a přezouvala se v obchodě, hihihi.

Estel, hele s tou pletí jsme na tom stejně . Momentálně je mi furt v těhu blivno, takže mám taky šedozelenou pleť a dělá se mi akné, takže i s červenými flíčky . A ještě mám černý kruhy pod očima heč .

Upravil(a) lvice (19. 12. 2007 15:40)

lvice napsal(a):

Estel, hele s tou pletí jsme na tom stejně . Momentálně je mi furt v těhu blivno, takže mám taky šedozelenou pleť a dělá se mi akné, takže i s červenými flíčky . A ještě mám čený kruhy pod očima heč .

No, ty kruhy pod očima mám samozřejmě také

Upravil(a) Estela (19. 12. 2007 15:42)

Mému synovi včera zemřel kamarád, znali se asi dva roky, syn vůbec netušil, že je nemocný, tedy býval nemocný, ale netušil, že je nemocný stále a smrtelně. Celý večer mi tu brečel a ptal se pořád dokola: proč mi neřekl, že je nemocný.... To je odpověď na tvou první otázku.

A co se týká blogu, četla jsem před česem zde  http://aktualne.centrum.cz/zahranici/af … ?id=295661    podobný příběh jako tvůj.

Kdysi jsem četla takovou povídku o smrtelně nemocném muži, který byl upoután na lůžko a měl poslední rok života. tento muž byl bohatý, vlastnil zámek, kde bylo 52 pokojů. Rozhodl se tedy, že když už nemůže vstát z postele a nemůže cestovat, přesto si svůj život prodlouží. Vymyslel plán stěhování, každý týden se stěhoval do jednoho z pokojů, postel měl vždy umístěnou tak aby viděl z okna, každý týden byl v jiném pokoji a každý týden viděl jiný obzor. Když se stěhoval do posledního pokoje, ptali se ho jak se cítí, tak blízko smrti.. Nejprve nechtěl věřit, že je to teprve rok, potom ale odpověděl: ve svém životě jsem už viděl vše co jsem vidět mohl a na cestách ztrávil rok života, jsem na tom líp než spousta z vás, zdravých, kteří znáte jen cestu do práce a z práce.

Když onemocněla moje máma, dostala půl roku života, bylo s ní zle, lékaři nás připravili na nejhorší. Půl roku potom mi volala a ptala se, jestli bych s ní jela do Izraele a k Mrtvému moři. Měla jsem z toho šok, věděla jsem, že může kdykoli zemřít, bála jsem se. Bála jsem se víc než ona, což je celkem pochopitelné, protože ona by si prostě umřela ale já vůbec netušila, co bych pak měla dělat. Pak mi řekla: co se má stát, to se stane, tak umřu. No co horšího se mohlo stát?
Jela jsem s ní, byla moc ráda, moc se jí tam líbilo, byly jsme se vykoupat v Mrtvém moři, protože chtěla dřív než umře vědět, zda opravdu tolik nadnáší. Nadnášelo. Chtěla vložit přání do Zdi Nářků, nemohla, udělalo se jí moc zle. Napsala mi přáníčko, vložila jsemho tam za ní.... Pobyt ošklivě odmarodila, ale za pár týdnů chtěla ještě vidět pyramidy... Nil...
Chtěla vidět tuhle zemi, tamtu zemi... Chtěla na velblouda, plavat s delfíny, chtěla toho tolik vidět... Chápala jsem ji.
Nebylo to jednoduché, bývalo jí zle, zvracela krev, otékala horzným způsobem, mívala horečky přes 40, zimnice, krvácívala z konečníku, nebo byla v deliriu, stávalo se mi, že byla ok třeba jen dva dny. V Gambii oslepla (po operaci doma zase částečně viděla), ale byla štastná, že stihla vidět ostrov odkud pocházel Kunta Kinte. Jednou mi zklolabovala na letišti v Budapešti, když jsme letěly na Sumatru. Pro mne ty pobyty byly plné strachu: jestli mám číslo na konzulát, jestli je dost pojištěná, jestli si budu umět říct o zinkovou rakev...
V lednu letošního roku byla s manželem v Zanzibaru. Přišla mi sms: Kdyby tu létali pečení holubi do úst, jsem v ráji. Přiletěli na konci ledna, v jednu ráno na Ruzyň. přesedli do auta a jeli domů. Dvě hodinky cesty... po dálnici směr Hradec Králové a dál na Náchod. 15 km od domova, v České Skalici díky mikrospánku, bourali. Lehce, nic vážného, nejeli rychle, nic takového, prostě sjeli do pangejtu a narazili do sloupu. Jemu se nestalo nic, máma měla zlomenou nohu. Přesto o pár dní později zemřela, byla na tom zdravotně tak zle, že tělo zlomeninu (nekomplikovanou) nezvládlo. Před smrtí byla klidná a vyrovnaná, řekla: viděla jsem svět. Pak upadla do komatu a už se neprobrala.
Estel, na to abys umřela, nemusíš být v cizině, důležité je umřít spokojená, klidná a vyrovnaná...
Spousě lidí nestačí 100 let života na to aby měli rádi svět, na to aby měli rádi sebe, není důležité, kolik času máme ale jak ho využijeme.
Měla bych se od tebe hodně naučit, díky, že jsi to sem napsala.