Estela napsal(a):

Je to už skoro 10 let. Zamilovala jsem se v opozici ke svým rodičům, ze vzdoru a asi touhy po dobrodružství do jednoho takového "drsňáka". Milovala jsem ho, snad víc než sebe, bylo mi jedno, že má bokovky, že je děvkař, jen já  byla jeho zlato... Pak jsem se k němu přistěhovala, na truc rodičům, těsně před 17-tinama jsem onemocněla a nemohla se z toho vyhrabat, zjistili mi tenhle dáreček... Byla jsem blbá, tak si to vyžírám...

Neřekl bych, že jsi byla blbá, člověk mnoho věcí vůbec neví - nikdo prostě z nebe učený nespadl. A nejhorší je, že i když ví, tak mu je to stejně houby platný, protož není z oceli...

Estele, viděla jsem kdysi  podobný případ v TV, myslím  v "Ačku" a šlo mi z toho příběhu mráz po zádech. Pokud si dobře vzpomínám, ta holčina měla v  době vysílání fungující vztah, moc jsem jí to přála, bylo mi jí líto, že si ne svou vinou pokazila život. Každopádně Ti přeju moc sil a hodně odvahy do dalšího boje. Kdybych mohla, poslala bych co nejvíce optimismu.

Z blbosti jsem se poučila:). V tom to mělo smysl, nezabývala jsem se nepodstatnými věcmi, jako mnoho mých vrstevníků a snažila se udělat si v sobě pořádek, ale kdybych mohla, vybrala bych si jiný nástroj pro ponaučení...

Estelo, to je moc fajn, že ses poučila a že sis sebe vyřešila. Někomu na to nestačí šedesát let a tys to zvládla už teď.

Já osobně věřím, že smrtí nic nekončí. Je to jen další začátek.

Estelko, moc ti držím palce, jsi opravdu úžasně vyrovnaná osoba...
A nebyla by nějaká pomoc eventualně v zahraničí ??

jj, mám blízké lidi, na kterých mi neuvěřitelně záleží a vím, cítím, že i jim na mně. Je to dar...
Taky věřím, že pak příjde něco nového, jiného, další šance možná?!? Není to podle mne jen falešná naděje, musím doufat, věřit...  Zkoušíme snad již dvacátou kombinaci léků, antivirotik, které by to mohly zpomalit, ale v pátek jsme zjistili, že se nic neděje, že to nezabírá...  Už je to tak...
Ra, prosím, o co konkrátně jde? Díky moc:).
jinak, neumíte si představit, jak jste mi tady pomohli, za to vám patří obrovský dík, slovy nevyjádřitelný,  tohle jsem nečekala, alespoň jsem si to trochu utřídila a sklidnila se trochu, včera jsem myslela, že to nepřežiju, blbý výraz, že to nezvládnu. Včera jsem si říkala, jestli by nebylo lepší skončit radši hned a bezbolestně, ale zase se mi začala vracet touha vydržet a doufat, že ten krátký vyměřený čas bude co nejdelší a nejpohodovější.

Jo, ještě, Ra, zamilovala, moc, jen jsem to odstřihla ještě než se něco stalo, měla jsem strašný strach, že by se mohlo něco pokazit a že bych ho třeba mohla nakazit, i když vím, že za určitých podmínek by k tomu nedošlo, ale ta úzkost byla strašlivá...

Bellagambi, před dvěma lety zemřel... Jinak jsme se vídali, odpustila jsem mu, i když žil promiskuitně, já jsem to věděla, taky k tomu přišel nešťastnou shodou náhod... Od koho to chytl on však nevím...

Bylo mu necelých 30, třicátiny mu utekly asi o 3 týdny...  A hezké, není to hezké, nechtěla jsem si život ztrpčovat nějakou zlobou, zahořklostí a tak... Jiné by bylo, kdyby o tom věděl a udělal to schválně, to bych ho asi přizabila, ale takhle... Co se dá dělat, vzít to zpátky nejde...

Estela napsal(a):

Včera jsem si říkala, jestli by nebylo lepší skončit radši hned a bezbolestně, ale zase se mi začala vracet touha vydržet a doufat, že ten krátký vyměřený čas bude co nejdelší a nejpohodovější.

Holčičko, objímám a hladím.
Určitě tu nejsi zbytečně ani jednu vteřinu. A taky jsi nejspíš ani jednu nepromarnila.
Jsi silná bytost, ani ta nemoc tě nezlomila a to je přece velmi dobrý začatek
Neboj se, nic nekončí a ty máš před sebou určitě ještě zázrak

Rodiče? Ti to berou asi nejhůř, jak to jde, řekla jsem jim to až po roce od zjištění Hiv+, jasně, vyčítali, zlobili se, brečeli... To jsou lidé, kterým to řeknu, až mi úplně dojdou síly a budu muset někam do nemocnice či hospicu a budu vědět, že není cesty zpět. Přecejen jsem jejich dítě a vím, jak je to bude trápit, tak jim chci to trápení trochu posunout.
Jéžiš, chce se mi brečet, vyřvat se, chjo:-(

Děkuji všem a moc, pojedu na silvestra na hory, snad, už se moc moc těším, dnes mi to navrhl bratr, doufám, že to zvládnu zalyžovat si... Už jsem na tom nestála ani nepamatuju:). Přišlo to jak dar:-)
Bellagambi, moc, moc, moc se snažím nemyslet na to, ale ono mi to moc respektive vůbec nejde:(.
Zítra jdu na infuse, domluvím se s doktorem na tom, jak to bude dál s lékama, chce mi cpát nějaký oblbováky, tak uvidím...

A ty lyže a hory ti docela závidím. Já lyžovat neumím, ale musí to být paráda!!!