29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Dobrý den Vám všem, milé dámy i pánové, kteří sem píšete. Zhroutil se mi svět stejně jako spoustě z Vás. Můj manžel má poměr-vztah, který trvá téměř 4 roky a já nevím co s tím. Jsme manželé 20 let, máme dvě děti,
20-ti letého syna, studujícího VŠ a téměř 10-ti letou dceru. Na těchto stránkách jsem strávila po chvilkách 3 měsíce života, od té doby, kdy jsem nevěru zjistila, a až teď jsem našla odvahu to všechno napsat. Budu vděčná za Vaše názory a zkušenosti, budu vděčná i za zápo*né reakce, to k životu patří a mě snad pomůžou se nad sebou zamyslet.
Manžel podniká, ona dáma je u něj zaměstnaná (je rozvedená, má syna asi o rok staršího než je naše dcera) a všechno se provalilo, když jsem náhodou (opravdu) vyslechla jejich telefonní hovor. Já to vlastně už dlouho tušila, byly všechny příznaky i náznaky, ale dle manžela nic nebyla pravda a já byla prohlášena za hysterku a to skoro nesvéprávnou. Po dvou dnech zapírání nevěry mě přišla tak hnusná SMS, že jsem nevydržela a jela si to s dotyčnou vyříkat z očí do očí. No, dozvěděla jsem se i to co jsem nechtěla, dobře mi tak. Plány do budoucnosti, dítě, společné bydlení v našem domě, který jsme společně opravili, oni si dokonce plánovali, že naše děti budou bydlet s nimi. Samozřejmě jsem se dozvěděla, že neuklízím, neumím uvařit, o nic se nestarám (v manželově firmě jsem děvče pro všechno, ovšem oficiálně žena v domácnosti, bez vlastních příjmů, zcela na něm finančně závislá), nežijeme spolu prý jako manželé, téměř se nestýkáme, protože každý bydlíme v jednom patře domu No, pes by ode mně kůrku chleba nevzal. Vysvětlila jsem jí, že tak to opravdu není, byla celkem překvapená a já na sebe pyšná, protože jsem dokázala nekřičet, neponižovat, prostě jsem jen řekla jak se věci mají. Večer mi manžel řekl, že všechno ukončil, protože jí zakázal se mnou mluvit a ona neposlechla. Zvláštní, že? Ale tím pohádka nekončí, všechno pokračuje dál. Dál za ní jezdí, dál jí telefonuje po nocích (vím to z faktur a výpisů za telefon), pracovní poměr s ní neukončil. Ona vlastně vůbec nic neztratila. Všechno jsem ztratila já, jistotu v rodině, klid, iluzi lásky. Já se snažím, ale mám pocit, že jen já. Snažím se o ničem nemluvit, nevyčítat, neptat se kam jede. Jsem usměvavá, milá, ochotná a je to k ničemu. On je dál pořád pryč (samozřejmě pracovně). Občas to ale nevydržím, stejně jako o víkendu, kdy jsem z manželova svetru obírala blond vlasy (já jsem tmavovláska), vybuchnu, a vrátí mě to o tři měsíce nazpět. Manžel prý doufal, že to zvládnu, že se dokážu nad nevěru povznést, když chci náš vztah zachránit, ale já všechno schválně ničím. Ničemu nerozumím, on jasně řekl, že všechno skončilo a já mám na výběr, buď mu věřit nebo se rozvedeme. Z nás dvou se snažím pouze já a on čeká jestli se budu snažit dostatečně nebo ne. Mám pocit, že je jako dítě, které si nedokáže vybrat ze dvou bonbonů, chtěl by oba, ale neví jak to říct a udělat.
Díky Vám všem.
Není tady
Lálino, tvůj příběh je tak strašně banální, že tu najdeš podobných osudů jako je ten tvůj tucty . Jestli sem chodíš už delší dobu, možná vzpomeneš na příběhy jako : Buridanův osel a podobně.... prostě klasika. Už mnohokrát jsme si tu psali spousty slov, rad , názorů a polemik. Každý to sice prožívá velmi individuálně dle své povahy, životní a materiální situace, ale v podstatě jsme se všichni vždy shodli na tom, že je třeba, aby si postižený partner stanovil určité rozumné hranice a pravidla jak časové tak komunikační a na nich trval, uvědomil si v určité chvíli, kde jsou jeho priority a osobní přání a podle nich se snažil svobodně žít bez ohledu na to, jak se k tomu staví nebo nestaví partner. Všechno ostatní je jen prodlužování agonie a nekonečné sebetrýznění.
Upravil(a) Somaia (3. 12. 2007 20:36)
Lálina napsal(a):
Snažím se o ničem nemluvit, nevyčítat, neptat se kam jede. Jsem usměvavá, milá, ochotná a je to k ničemu.
Manžel prý doufal, že to zvládnu, že se dokážu nad nevěru povznést, když chci náš vztah zachránit, ale já všechno schválně ničím. Ničemu nerozumím, on jasně řekl, že všechno skončilo a já mám na výběr, buď mu věřit nebo se rozvedeme.
Z nás dvou se snažím pouze já a on čeká jestli se budu snažit dostatečně nebo ne.
Lálino, myslím, že ty děláš pro záchranu vztahu hodně. Tvoje cesta je správná, rozhodnutí je však na tvém M. On by se měl rozhodnout. Ale i ty se můžeš rozhodnout, jestli chceš takhle dál pokračovat nebo ne.
Nenech se obviňovat a vnutit si vinu. Tvůj manžel teď není v pozici, aby si dával ultimáta "(já mám na výběr, buď mu věřit nebo se rozvedeme.") Hranice bys teď měla stanovit ty a trvat na nich. Není to lehké ...... on si teď zřejmě trochu i užívá toho, že o něj bojují dvě ženy, takže se chová jako velký borec, ale zřejmě mu ještě nedochází, že může přijít o obě, ale to je jeho věc.
Hodně sil.
Není tady
Já napíšu jen výcuc z přírodních zákonů, které jsou tu popsány na mnoha vláknech.
Nejlepším "děláním" je začít hledat sama sebe. Co chceš, proč s ním jsi, proč ho máš ráda a dávat klid a lásku bez nároku na okamžitý návrat muže tělem i duchem. Popsala bych to jako oprášené vlastní já před pár lety. Během procesu se objeví v mozku odpovědi na otázku:"Chci ho vlastně vůbec ještě?"
Pokud vztah za to stojí, tak je nevěra poločasem (třetinou, čvrtinou ) manželství a bude lépe. Pokud ne, tak budeš volná zase pro něco nového... Přečti si Vanilku, určitě existuje víc bab s podobným příběhem, ale ten její miluju, protože je mi nejvíc vlastní v uvažování. Umí popsat lépe než já:"Jak na ni..."
Lálinko, neuvažovala jsi o tom, najít si zaměstnání, postavit se finančně na vlastní nohy ( nebo aspoň mít nějaký vlastní zdroj příjmů), a nebýt absolutně závislá? Víš, možná je lepší se tak "nesnažit", ale uspořádat vlastní život....možná Vanilka bude ta pravá, ona to umí moc hezky zformulovat. V každém případě ti přeju hodně síly, a držím palce,.
Promiň, Lálinko, byla jsem asi strohá. Napadlo mě jen, že kdybys přišla jinam mezi lidi, jednak bys získala nějaké vlastní peníze, neměla bys plnou hlavu jen přemítání o vás, o něm a tak...pořád dokola, až má člověk na mozku mozoly. Možná by sis zvedla sebeúctu, ....a jednou...bys dokázala sama sobě říct, že dokážeš žít i bez něj. Ne že bys to třeba opravdu udělala, ale ta možnost by ti nepřišla nepředstavitelná, jako asi teď. Jak tu většinou všichni píšou, kdyby manžel chtěl odejít, tak už by to asi udělal. Ty máš v ruce trumfy, které si možná neuvědomuješ: společnou rodinu, vzpomínky, dobře se znáte, znamenáš domov...ta paní je spíš k tomu takový bonus. Tak to teda připadá mně.
Ještě jsem chtěla Láli doplnit jedno moudro, které mi pomohlo vidět: Nic z toho, co provádí tvůj muž nemá za cíl Ti ublížit. Ubližujeme si pouze sami tím, jak si to "bereme."
Lálino .... 4 roky .... hmmm, tak to už je dlouhodobý vztah. Tvůj muž už si zřejmě zvyknul na to, že má dvě ženy. Trochu mu to komplikujete tím, že se nechcete vzájemně tolerovat :-). Ty to víš tři měsíce. Je jasné, že to je krátká doba. Vím že pro tebe naopak - prožíváš neskutečně bolavé období, já vím.
A ty s ním chceš být dál? I přesto, že jsi zjistila, že za tvými zády plánoval tvé vystěhování z vašeho domu, nastěhování jiné ženy, že tě hodlal připravit o děti? Že jaksi on se nechtěl vzdát ničeho, co máte, jen ty mu tam tak nějak přebýváš.
Zřejmě mu vidíš do účetnictví a máš dobrý přehled o vašem majetku. Pokud to nějak jde, začni myslet na zadní vrátka. Zašla bych si i za právníkem a poradila se o možnostech, abys nezůstala po případném rozvodu bez prostředků. Počítej i s tím, že by mohl něco ulívat i mimo.
Není tady
Salen napsal(a):
Tvůj muž už si zřejmě zvyknul na to, že má dvě ženy. Trochu mu to komplikujete tím, že se nechcete vzájemně tolerovat :-)
Vy ženy jste prostě hrozný potvory
Teď vážně - tady to vypadá, že už to asi zachránit nepůjde (můj názor), takže bych Lálině doporučil asi to samé, co jí poradila Salen...
Fanny5 napsal(a):
....on si teď zřejmě trochu i užívá toho, že o něj bojují dvě ženy, takže se chová jako velký borec...
Nooo, nevím, možná to nějakýmu chlapovi může dělat dobře, když o něj "bojují dvě ženy", ale mě by to spíš dostalo do cvokárny...
Není tady
Tak Láli,
na Tvůj příběh mám jen jednu radu. Manželovi bych stanovila naprosto jasně a nekompromisně mantinely - buď máš rád ji a běž do háje nebo ona zmizí z naší firmy a v rodině bude klid. Víc není co řešit. A divila by ses, jak rychle se chlap "rozhodne". Ovšem - musíš počítat i s tím, že se rozhodne pro ni. Ale věř mi, že tohle radikální řešení je PRO TEBE nejlepší. Žádné křečovité úsměvy a udržování umělé pohody. Tak se totiž dostaneš akorát na psychinu a milá pracovnice si bude hrát na dámu ve Tvém podniku, do kterého jsi vložila třeba i rodinné peníze? Ani náhodou. Vadí mi to, tak se ozvu, ne? Věci jsou jednodušší, než se zdají.
Babu bych vypakovala a sama bych změnila práci. Nevěřila bys, jak jsem si v mužském kolektivu rychle zvykla na každodenní lichotky a duševní pohodičku...
Se sebevědomím Ti to udělá hodně.
Držím palce. A ve svých (dobře promyšlených!!!) rozhodnutích neustupuj, Ty nemáš proč.
Není tady
Lalinko už to bude rok co to milenka nevydržela a oznámila mi že má s mým mužem po 17 letech našeho normálního manželství dítě.Ta milenka je od nás mladší o 25 roků ani nevíš co to se mnou udělalo,beru prášky chodím k psychiatrovi,ale je mi lépe,čekám na vánoce zda bude tady máme 14 letého syna a 24 letou dceru a po Novém roku to budu řešit,bolí to.že se nemůžeš ani nadechnout,ale ustupuje to,drž se nedělej scény ,buď ho to přejde,nebo ne,ale ty to neurychluj,musíš pro sebe zvolit to co tě míň bolí,ale bolí obě rozhodnutí,být s ním nebo ho vykopnout
Není tady
MILUJI JE OBĚ,JE MI HUŘ NEŽ V HROBĚ,nezapomeň,mu taky není dobře,mášli skype můžem si promluvit
Není tady
Lálino, fakt stojíš o takového muže, který má dlouhodobý vztah a roztrubuje o Tobě lži, na které balí nové známosti? Víš, co si oba milánkové zaslouží? Abys jim nechala barák a obě děti, dala se vyplatit a sledovala, jak nová láska kmitá kolem domu a jí cizích děcek. Snad bys tomu nevěřila?
Kam až jsou schopné dojít ženy, co se prostě bojí být po x letech manželství samy? K jakým ústupkům se sníží, jen aby si svět kolem myslel, že je všechno mezi nimi dobré? Když ony samy se jen trápí? Nikdy mu nebudeš moct už věřit, protože my holky nezapomínáme. Já nevím, tady bych to odpískala. Nač čekat? Až budeš stará? On si bude dělat, co chce. A Tobě nezbyde, než mu to trpět.
Není tady
Tercila napsal(a):
Tak Láli,
na Tvůj příběh mám jen jednu radu. Manželovi bych stanovila naprosto jasně a nekompromisně mantinely - buď máš rád ji a běž do háje nebo ona zmizí z naší firmy a v rodině bude klid. Víc není co řešit. A divila by ses, jak rychle se chlap "rozhodne". Ovšem - musíš počítat i s tím, že se rozhodne pro ni. Ale věř mi, že tohle radikální řešení je PRO TEBE nejlepší. Žádné křečovité úsměvy a udržování umělé pohody. Tak se totiž dostaneš akorát na psychinu a milá pracovnice si bude hrát na dámu ve Tvém podniku, do kterého jsi vložila třeba i rodinné peníze? Ani náhodou. Vadí mi to, tak se ozvu, ne? Věci jsou jednodušší, než se zdají.
Babu bych vypakovala a sama bych změnila práci. Nevěřila bys, jak jsem si v mužském kolektivu rychle zvykla na každodenní lichotky a duševní pohodičku...![]()
Se sebevědomím Ti to udělá hodně.
Držím palce. A ve svých (dobře promyšlených!!!) rozhodnutích neustupuj, Ty nemáš proč.
Naprosto souhlasím . Pokud s ní chodí už 4 roky a plánují si "odstranění Láli z povrchu zemského" tak už to není o tom dát mu čas na rozhodnutí, ale buď anebo
Není tady
Taky mi není jasné, co se to vlastně snažíš zachránit.... a proč.
Pokud řekneš, že ho miluješ, tak dobře ti tak a prostě se snaž.
Pokud jde o zvyk a strach, tak se snaž taky.
Divila bys se, jak by ten tvůj borec zkrotnul, kdyby dostal pismó od schopného právníka. By asi pak doborcoval, protože by musel vzít na vědomí, že ne že tě o všechno připraví, ale naopak, že se s tebou o všechno - tedy majetek "bratrsky" rozdělí
Hele, je to jen a jen na tobě....
Není tady
lali,já taky řekla manžovi,že jsem nikdy nechtěla být svobodná matka a proto,že ona do toho rizika šla,tak proč já to mám vyžrat?přece když někdo vyloupí banku tak já nepůjdu sedět,a to máš vidět jak kecal,že mu to KOMPLIKUJU,tak nakonec já,která si nic mimo manželství nezačala je to v pr...
Není tady
Je to jak přes kopírák, ty příběhy.... Lálino i Lakino, ono to hrozně bolí. Strašně moc. A já začínala podobně- napsala jsem až po 4 měsících, kdy jsem byla schopna o tom psát. Můžeš se snažit , věřit, tvořit zázemí- neřeš ted to, jak to s vámi a vaším vztahem bude dál. Je to moc težké, ale nesnaž se jen ty. Stanov si opravdu hranice. Jinak bohužel budeš jen dávat a on brát. Somaia ti to napsala hezky . Za půl roku to budeš vidět jinak a záleží jen na tobě. Ale ve vztahu musí být dva, partneři. To co napsala Tercila - to sedí. Kdy to rozhodnutí bude opravdové poznáš sama. Ne plané vyhrožování, ale počítat i s možností , že odejde. Nebo bude chtít obě. Pak je na tobě, jak dlouho to budeš ochotná tolerovat, snášet, zařídit si svůj život i s milenkou ale nic nevyčítat. Já za sebe můžu napsat jen to , že na každé rozhodnutí musí dozrát čas. A ten si každá / ý protrpí podle svého a sám si určuje dobu, jak dlouho potrvá. Tím , že má nebo měl milenku život nekončí. Tak se holky držte, a hlavně, začněte myslet na sebe. Na vašich manželích Váš život nestojí , jen to tak možná cítíš Lálino. A já tě chápu. Vymazat ty myšlenky nejdou - ale když se chce, všechno jde.
máš pravdu,dám si tabletu a jdu spát,prý už jede a odkud se ptám sama sebe je to na ho :-) takový život
Není tady
Lálino, moc to bolí. Přečti ale znova příspěvek od Somai, to je všechno v kostce. A je jen na tobě, jak dlouho to bude trvat. Nenech se vydírat větami typu "buď mi budeš věřit, nebo se rozvedeme". Zvedni hlavu a připrav se na všechny varianty
A neboj se ROZHODNOUT a přijmout odpovědnost za to rozhodnutí. Moc se ti uleví. Teď se v tom plácáš.
Není tady
Ahoj všem, Babinet sleduji a s nevěrou (na obou stranách) mám taky zkušenost a proto ych nebrala úplně vážně, co milenka řekla o "likvidaci" Láliného rodinného života...Milenky do očí poměrně často řeknou spíše, co chtějí, aby se stalo než, co se opravdu děje...Potkat se s manželkou je úplně ideální pro rozbití důvěry manželky v manžela a z pracovně-sexuálního vztahu je hned velká láska apod. Prý pokud chlap neopustí manželku kvůli milence do 1 roku vztahu, má milenka jen 27% šanci...Čili bych úplně nebrala v potaz milenčiny kecy...prostě využila životní šance... Jinak mě osobně se u nevěrného muže (po 7 letech vztahu) osvědčila léčba šokem...kamarádce jsem řekla, ať si nechá, že to zas taková výhra není (přišla mi říct o jejich plánech...což byl trošku šok), odstěhovala jsem se k rodičům bez debat, výčitek, pláče - do 2 týdnů vztah s milenkou definitivně ukončen, žehlit jsem ho nechala měsíc...
Není tady
Ahoj, díky všem za názory. Ono, teoreticky je to jednoduchý a já vím co bych měla udělat. Prakticky je to o ničem. Manžel absolutně odmítá o situaci mluvit, prostě nic není a po tom co bylo se nemám pídit. Nechce řešit, nechce mluvit o tom co bude a já mám pocit, že na to po třech měsících mám nárok. Přece musí být nějaké řešení, ale nejhorší je, že jemu to asi takto pro tuto dobu vyhovuje. Jak trefně poznamenal známý, je to sen každýho chlapa. Když ho na...re jedna jede ke druhé a naopak.
Není tady
Lálina napsal(a):
Ahoj, díky všem za názory. Ono, teoreticky je to jednoduchý a já vím co bych měla udělat. Prakticky je to o ničem. Manžel absolutně odmítá o situaci mluvit, prostě nic není a po tom co bylo se nemám pídit. Nechce řešit, nechce mluvit o tom co bude a já mám pocit, že na to po třech měsících mám nárok. Přece musí být nějaké řešení, ale nejhorší je, že jemu to asi takto pro tuto dobu vyhovuje. Jak trefně poznamenal známý, je to sen každýho chlapa. Když ho na...re jedna jede ke druhé a naopak.
Doporučuju knížku " Kudlanka bezbožná" a udělat stejné rozhodnutí jako hlavní hrdinka!
Přeju co nejvíc rozhodnosti k nejrychlejším krokům !
PS: Co udělat hned zítra ? Na nějaký čas se odstěhovat - kamkoliv - ke kamarádce, k rodičům, do podnájmu...kamkoliv.Zmiz mu z očí.
Upravil(a) Santala (4. 12. 2007 13:54)
Není tady
Reaguju na lejontinu:
léčba šokem se povedla, gratuluju, taky jedna z možností....ale máš do toho zataženy rodiče...to některá třeba nechce....( vím, taky se lze odstěhovat i někam jinam a sama)
Není tady
Lálina napsal(a):
Ahoj, díky všem za názory. Ono, teoreticky je to jednoduchý a já vím co bych měla udělat. Prakticky je to o ničem. Manžel absolutně odmítá o situaci mluvit, prostě nic není a po tom co bylo se nemám pídit. Nechce řešit, nechce mluvit o tom co bude a já mám pocit, že na to po třech měsících mám nárok. Přece musí být nějaké řešení, ale nejhorší je, že jemu to asi takto pro tuto dobu vyhovuje. Jak trefně poznamenal známý, je to sen každýho chlapa. Když ho na...re jedna jede ke druhé a naopak.
Lálinko, jediným řešením je přestat řešit co ON si myslí, kam ON jede a co ON říká a začít řešit jen sebe. Co chceš ty, to uděláš TY , za prvé, za druhé.... Pandor ti radila hledat například právní pomoc, s tím naprosto jednoznačně souhlasím....
Začni se starat o sebe, o své zabezpečení a budoucnost. Jinak to bude stále do kolečka a nepohneš se z místa.
Samozřejmě je nám zcela JASNÉ, že takto to mnohým lidem vyhovuje stejně jako tvému muži. Je to náramně pohodlné. Bohužel vždy sobecky na úkor partnera.