|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Milá Kiaro, nestydím se za barvu kůže svého muže A PRIORNĚ. Kdyby mi to opravdu vadilo A PRIORNĚ, nezačnu s ním ani chodit, natož abych se s ním vrhala do svazku manželského. Je to věc, která mi začla vadit až poslední dobou, a je v přímé souvislosti s ne-akceptací manžela mým okolím. A není to tím, že bych manžela snad přestávala milovat - naopak, cítím k němu pevné pouto a rozhodně ho opouštět nehodlám, protože nemám proč (Slávku.).
Hannah - děkuji ti za příspěvek.
Martinko1 - první "krizi", kdy jsem se cítila trošku nalomeně, jsem zažila po roce vztahu. Byla podmíněná různými neshodami a implicitní otázkou "mám já tohle zapotřebí", ale do pár hodin přešla. Teď trvá už půl roku, co se tím zaobírám...a jediné vysvětlení, co mi připadá logické, je svatba a takové to "definitivní uzavření cesty k útěku".
I se zmínkou o sebedůvěře máš asi pravdu. Ale...kdybych měla alespoň podporu přátel a rodiny...pak by mě reakce neznámých z míry nevyváděly, ale takhle akorát jedno umocňuje druhé.
ViktorkaLove - k podobnému názoru jsem dospěla na základě vašich příspěvků dnes v noci. Nestydím se za manžela.
Naopak, jsem na něj v mnoha ohledech pyšná, v mnoha ohledech ho bráním...Stydím se za sebe - stydím se, že jsem si ho vybrala, že jsem si ho vzala, že jsem nenaplnila očekávání rodičů, že "klesl můj společenský status"... Ale jak už jsem psala, nejvíc mě mrzí, že ho nebere moje rodina a kamarádi. Oni ho sice třeba pochválí, "jo, je schopnej, ALE...jo, je hodnej, ALE...má tě rád, ALE..." vždycky je tam dodatek, který předchozí pochvalu naprosto potlačí a zdůrazní to, že bych s ním vlastně být vůbec neměla. A to, že jsem šťastná je přeci efemérní a rozhodně to tak nebude napořád.
Bety - svoje děti bych chránila za každou cenu, to je jasné, stejně tak jako bráním manžela. Asi to bude vyčerpávající, ale nebojím se toho. Bojím se akorát svých vnitřních pocitů nejistoty nad tím, co je mi neustále vštěpováno a to, že jsem si vybrala špatně.
Fatimo - i já ho v momentech všemožných atak bráním, protože nikdo si na něj dovolit nesmí. Patří přece ke mně (a jen já si na něj můžu stěžovat 
)...akorát si to ještě nedokážu užít tak jako ty. A někdy mě prostě zabolí, když...příkladmo: vedoucí mojí diplomky oznamuje vedoucímu katedry, jakou jsem odevzdala bezvadnou práci, jak mi to ve škole jde, ALE že jsem si vzala Afričana...nechci být ta, která se do paměti lidí zapíše negativně svým svazkem s černochem.
Evo36 - děkuju, děkuju!
Wiki, vím, že mám problém. Chci se ho zbavit, ale nevím jak. A vím, že je v tom manžel nevinně. Jeho kvality znám a vážím si jich. Miluju ho proto, jaký je. Zamilovala jsem se do něj cele - se všemi jeho ctostmi i nectnostmi - a cele ho také akceptuju, jen je někdy těžké ustát to, co jsem tady nastínila.
Není tady
DiaDia napsal(a):
Stydím se za sebe - stydím se, že jsem si ho vybrala, že jsem si ho vzala, že jsem nenaplnila očekávání rodičů, že "klesl můj společenský status"...
No, jo ale to potom nemas ani problem se spolecnosti ani s barvou kuze manzela ale sama se sebou. Proste jsi si vybrala nekoho, kdo je necim "vyjimecny" (na ceske pomery) a ted jsi to neustala. Asi to opravdu musi byt velky tlak, kdyz jsou krom cizich lidi proti i rodice a pratele ale stydet se za to, ze mas manzela cernocha, fakt nemusis. Radila bych ti ignorovat okoli i kdyz se to lehce rekne ale tezko uvadi v praxi. Kazdopadne si myslim, ze kdyz vsichni uvidi, ze se nedas a ze se nestydis (ani za sebe ani za manzela), tak tlak okoli aspon trochu polevi.
vedoucí mojí diplomky oznamuje vedoucímu katedry, jakou jsem odevzdala bezvadnou práci, jak mi to ve škole jde, ALE že jsem si vzala Afričana...
Tak tohle je na me moc silna kava...
Není tady
Dio, myslím, že jednak tví přátelé a rodina mají problém, protože tvůj muž v nich vyvolává obavy, které pak směrem k tobě ventilují způsobem, který popisuješ. Jenže tohle je něco s čím se nedokážou vyrovnat oni, s tím nic moc nenaděláš.
Další věcí a mnohem podstatnější je to, že máš v sobě něco, co ti říká, že budeš dokonalá/nejlepší/hodna respektu (atd.) AŽ když se vejdeš do představ lidí ve tvém okolí. To, že měřítkem TVÝCH kvalit jsou TI DRUZÍ a pokud nebudou spokojeni oni, nemůžeš být ani ty. A že tvůj manžel je ta "vada na kráse", která ti brání toho dosáhnout. Možná zkus zjistit, proč je pro tebe směrodatnější názor rodičů než tvůj vlastní... Kořeny tohoto bývají často ukryty ve vztahu právě k nim (dětství). 
Upravil(a) Andromeda (30. 11. 2007 14:27)
Není tady
A někdy mě prostě zabolí, když...příkladmo: vedoucí mojí diplomky oznamuje vedoucímu katedry, jakou jsem odevzdala bezvadnou práci, jak mi to ve škole jde, ALE že jsem si vzala Afričana...nechci být ta, která se do paměti lidí zapíše negativně svým svazkem s černochem.
Tohle přesně chápu, že tě lidi kolem často berou jako blbku, protože sis vzala černocha.... jako by tato skutečnost o tobě řekla vše. Jako by to rovnou znamenalo,že jsi káča největší a "co to asi bude za chudinku, že si musela začít zrovna s Afričanem".
Tady neumím poradit, tyhle pocity zažil asi každý... ale vem si, že třeba podobně to může mít i tvůj manžel. Myslíš, že by jeho rodiče taky nebyli šťastnější, kdyby si vzal černošku? Nevím, jestli jsi s ním navštívila jeho zemi, ale tam na vás taky nejspíš budou koukat "divně"...
Jenže jak se říká, dala ses na vojnu, tak musíš bojovat. A pokud dovolíš okolí, aby tě takhle nahlodali... Jediná možnost je opravdu takové věci ignorovat a být hrdá na svou volbu... Měla jsem kolegu z Konga, který se tady oženil, má dvě nádherné děti... V domě jsem měla taky sousedy - smíšený pár, ona Češka, on z Cote d´Ivoire... mají nádherného chlapečka. Nejsi v tom sama a čím více takových párů bude, tím normálnější to lidem přijde.
Ty jsi se rozhodla pro tenhle vztah a to negativní můžeš vnímat buď negativně, nebo se tomu můžeš smát. Ty víš, že on je dobrý člověk, ty víš, proč jsi s ním a nikdo jiný to nemusí chápat... Je to všechno v tvojí hlavě a musím říct, že pokud se necháš nahlodat okolím, pak mezi tebou a tím okolím nebude velký rozdíl.
Jak tady psala Martinka, nemusíš mít doma zrovna černocha, aby tvá rodina z tvé volby nebyla nadšená. Vždyť se podívej, jak lidi koukají na páry, kde je chlap menší než žena, výrazně starší...
Je pravda, že já mám ještě jednu výhodu, vypadám tak trochu jako arabka a mám pocit, že na nás často lidi (chlapi) koukají, protože přemýšlí, jestli jsem nebo nejsem Češka spíš než že by koukali na "smíšený" pár. Taky skutečnost, že přítel na mně často mluví francouzsky a já mu odpovídám česky, vyvolává v okolí zvědavost ;o))
Tohle je prostě tvůj boj. Každý máme nějaký svůj boj a je potřeba to tak brát. Není univerzální rada... všechno je to v tvé hlavě, jak se k tomu TY postavíš, jak moc TY dovolíš, aby tě to ovlivňovalo.
Znám rodiny, kde se rodiče přestaly stýkat s dcerou, protože konvertovala k islámu a vzala si muslima. Ty holky pak denně zažívají na ulici to co ty s manželem, ale ony to zažívají i bez manžela, protože mají na hlavě šátek... ale snášejí to dobře, protože jsou HRDÉ na svou volbu, ví, že se rozhodly správně. Daly se na vojnu, tak bojují a nedovolí okolí, aby jim stálo v cestě, aby nahlodalo jejich rozhodnutí.
Nemusíš mít dom černocha, můžeš být tlustá nebo plešatá, můžeš mít velký nos nebo velký fialový flek na obličeji a všichni budou ČUMĚT. Tak ať čumí, když nemají nic lepšího na práci... já za sebe musím říct, že bych byla šťastná, kdyby jediný můj problém, který mám, byla jiná národnost partnera.
Znova opakuji, jak TY to budeš vnímat, takové to bude.
Není tady
DiaDia: Napsalas "........Oni ho sice třeba pochválí, "jo, je schopnej, ALE...jo, je hodnej, ALE...má tě rád, ALE..." vždycky je tam dodatek, který předchozí pochvalu naprosto potlačí a zdůrazní to, že bych s ním vlastně být vůbec neměla......" Tak k tomu ti taky něco povím. Ty máš právo na svůj život, aniž bys ho někomu musela zdůvodňovat. Ty dokonce máš i právo na to nevědět, proč to či ono činíš. Máš plné právo na to nebavit se o tom, o čem se nechceš bavit. (Plus samozřejmě další normální lidská práva.) Já, když se mě lidé začali ptát, proč že s ním jsem, že z něj bude za chvíli starý dědek (ano, i to mi řekli), že o něj budu pečovat, že se ke mně nehodí, protože já jsem (cituji) "taková hezká a on je ošklivý"....tak mi po počátečním zabývání se tím a trápení došlo, že na tohle vůbec nemusím reagovat. Může mi být jedno, jak kdo vidí náš vztah. Důležité je, jak se cítím Já. Já. A zase Já. Nemusím se zpovídat, proč co dělám. Je to můj život. A taky tvůj život. Holka, jestli jsme si vybraly špatně, to ukáže až čas. Taky znám jednu, která se tzv. dobře vdala a za pár let prchala od alkoholika, který se po svatbě a jejím následném těhotenství změnil na rodinného tyrana....no a prý dobrá partie. Jo, houby s voctem A kamarádům či rodině bych řekla, že si nepřeju, aby se vyjadřovali o příteli v souvislosti s jeho pletí. Něco jiného pochopitelně by třeba bylo, kdyby, dejme tomu, nezdravil tvoje rodiče a oni mu to vyčítali. Ale o tom to nejspíš není, viď? A kdyby nepřestali, tak bych nejspíš podnikla sankce. Prostě bych jim řekla, že k nim tedy příště nemohu jít, pokud partnera urážejí apod. A já bych fakt nešla. Oni by vyměkli 
(nebo ne. ale to je riziko podnikání. Nenechala bych se vydírat.)
Není tady
Eva36 napsal(a):
A kamarádům či rodině bych řekla, že si nepřeju, aby se vyjadřovali o příteli v souvislosti s jeho pletí. Něco jiného pochopitelně by třeba bylo, kdyby, dejme tomu, nezdravil tvoje rodiče a oni mu to vyčítali. Ale o tom to nejspíš není, viď? A kdyby nepřestali, tak bych nejspíš podnikla sankce. Prostě bych jim řekla, že k nim tedy příště nemohu jít, pokud partnera urážejí apod. A já bych fakt nešla. Oni by vyměkli
Přesně tak! Rodičům řekni, že Ti vadí, když o něm tak mluví, protože je to Tvůj manžel a Ty ho miluješ - a jejich řeči Ti ubližují a vadí! A když si nedají pokoj, tak se s nima nestýkej.
Víš, jak si vážím přítele za to, že se mě zastal před jeho mámou? Měla pořád nějaký poznámky na mou adresu - přede mnou - a on jí řekl něco v tom smyslu - Martina už je dospělá, ví co dělá, je to její život atd. - a ať mě nechá na pokoji.
Jak se asi musí Tvůj muž cítit, když slyší, co o něm říkají Tví příbuzní - a Ty se ho nezastaneš? Jestli ses ho zastala, tak se omlouvám - ale to by to Tvoji příbuzní asi už neříkali, takže asi nezastala.
Nakolik si umíš svůj život uchránit před svou původní rodinou? Před rodiči atd.?
Teď už máš novou rodinu, a jak se říká i v bibli - opustíš rodiče a přilneš k manželovi. Nenech si zničit svoje manželství svou rodinou.
Není tady
Myslím, že Diu netreba obvinovat z toho, ze svojho muza nema rada, ked ma tieto pocity "hanby" ako to nazvala. Predsa by si ho nebrala. Ja by som to ani nenazvala hanbou, podla toho co popisujes. Hanbila by si sa, ak by robil nieco alebo sa spraval tak, s cim nesuhlasis ty. Ale ak som to spravne pochopila, tebe vadi ako sa sprava okolie. No celkom ta chapem, s obmedzenostou spolocnosti sa stretavame kazdy den, ale dufam, ze tvoj stav je len docasny, ze sa nadychnes a pojdes dalej. Ale ozaj ta chapem, kazdy kto vytrca z davu je divny. A nemusi to byt ani farba pleti. Treba ten hnev prezit, vyrozpravat sa z toho a povzniest sa. Je to tvoj zivot, nenechaj si ho zkazit kvoli inym. A ako vnima tvoj muz pohlady okolia?
Není tady
Dia - evidentně jsi - dle své prezentace - inteligentní ženská... Proč máš pocit, že se musíš svému okolí a rodině zavděčit a zapadnout do jejich představ- iluzí- o Tobě a Tvém partnerovi? Oni Ti vymezili hřiště... Mně bylo např. ohromně sympatické, že taková baba jako Andrea Sklenaříková si vzala myslím fotbalistu Karamb...tak nějak - černocha - až zabijáckého vzhledu!!. Strašně u mě stoupla v ceně. A nepodezírám ji, že by tam byl finanční motiv....
Myslíš, že když si vybereš štíhlého, zdravého, vysokého blonďáka, modrookého, VŠ,katolíka, tak tě někdo někde bude více uznávat, budeš mít vyšší hodnotu, budeš na 1.společ.žebříčku (jakémsi pomyslném)?? Pro mě je to absurdní! Úplně paradoxní. Ale každý máme zodpovědnost sám za sebe. Takže stejně je to jen na Tobě.
Pokud Die jen vadí chování okolí, tak to je něco jiného.....jiná otázka, ale měla jsem dojem, že je tam víc....nevím...
Není tady
Wiki, to navíc je to, že spousta lidí tě odsoudí jako blbku jen protoi, že tvlj manžel je jiní barvy pleti. Automaticky na tebe nahlížejí jako na idiota. Někdo se s tím umí vyrovnat, někomu to jde hůř.
Představ si, že máš tu zkušenost - seznámíš se snovými lidmi, přijde řeč na tvého partnera, ty řekneš, že on je černoch a najednou vidíš, jak na tebe koukají udiveně, s odporem, pobaveně... zaslechneš narážky. Stane se ti to jednou, dvakrát, třikrát, nepřikládáš tomu význam až se jednou přistihneš při tom, že máš problém říct, odkud pochází tvlj manžel, protože se bojíš, že zase přijde ten trapný okamžik ticha, pozvednuté obočí a výraz, který jasně říká - bože, to je ale slepice.
Kdykoliv pak máš nějaký partnerský probkém a zmíníš se o něm, okolí to ihned připisuje faktu, že je to cizinec. Kdykoliv si dovolíš hájit třeba jiné náboženství, berou to tak, že ti partner vymyl mozek.
To, kdo jsi, mnoho lidí shrne do věty - má manžela černocha, je méněcenná. Někomu je to ukradené, někoho to mrzí. Nějakým způsobem to ale ovlivní každého.
Není tady
A ešte niečo, hádam nie 
. Moja kamoška bola vydatá za Araba a má s ním tri krásne deti. Myslím, že sa zaňho nikdy nehanbila(určite nie za farbu pleti či vieru), naopak, v rodine si ho presadila, kamarátov a kamarátky si nachádzala tolerantných alebo ešte lepšie - zaujímajúcich a sa o iné kultúry... Deti to tiež nemali najľahšie, boli považovaní za Cigánov a čojaviemčo(čo teda na Slovensku nie je žiadne šťastie), ale súc poučená výchovou staršej dcéry, mladšie detido istej školy, kde až tak nesvietia, a aj jej napokon našla školu, kde plne uplatní všetko, čo v nej je...
Ale ona mala vždy veci zrovnané a brala ich tak, ako prichádzali. Vždy sa snažila vytĺcť zo života to najlepšie, aj keď to nebolo ľahké(a s mužom si prežila svoje), a nemala čas riešiť, čo si myslia druhí. Ona je taká rebelka od prirodzenia, povedala by som .
Není tady
Já se ještě vrátím ke včerejšku Omlouvám se za trošku ostřejší výrazy, které jsem si koneckonců mohla buď odpustit, nebo je nějak stravitelněji opsat 
a omlouvám se za nešťastně zvolený terminus technicus "handicap", protože na místě by bylo lépěji napsat "jinakost či odlišnost". Zárověň děkuji nickům, kteří toto nepovažovali za výpad vůči zakladatelce tohoto vlákna, ale pochopili to tak, že někdy si holt do té pusy nevidím 
Já jsem v době svého raného mládí chodila s přítelem - míšencem. Matka Češka, otec Libanonec, přítel na to konto vypadal značně exoticky do té míry, že byl zaměňován za Roma. Velice krásný kluk, a na konto jeho vzhledu jsem si taky vyposlechla štiplavých poznámek od okolí, že-až. Takže se dokážu zcela vžít do situace DiaDia, protože vím, co vztah s partnerem odlišné barny pleti v Česku obnáší.
Protože jsme tenkrát byli ještě napůl děti, vztah trval jen po dobu prázdnin, ale nikdy by mě ani ve snu nenapadlo se za přítele stydět - a to byla tenkrát situace ještě horší, protože se odehrávala v neprodyšně zakonzerovované Československé republice, čili za bolševika
Není tady
Fatimah napsal(a):
Wiki, to navíc je to, že spousta lidí tě odsoudí jako blbku jen protoi, že tvlj manžel je jiní barvy pleti. Automaticky na tebe nahlížejí jako na idiota. Někdo se s tím umí vyrovnat, někomu to jde hůř.
Představ si, že máš tu zkušenost - seznámíš se snovými lidmi, přijde řeč na tvého partnera, ty řekneš, že on je černoch a najednou vidíš, jak na tebe koukají udiveně, s odporem, pobaveně... zaslechneš narážky. Stane se ti to jednou, dvakrát, třikrát, nepřikládáš tomu význam až se jednou přistihneš při tom, že máš problém říct, odkud pochází tvlj manžel, protože se bojíš, že zase přijde ten trapný okamžik ticha, pozvednuté obočí a výraz, který jasně říká - bože, to je ale slepice.
Kdykoliv pak máš nějaký partnerský probkém a zmíníš se o něm, okolí to ihned připisuje faktu, že je to cizinec. Kdykoliv si dovolíš hájit třeba jiné náboženství, berou to tak, že ti partner vymyl mozek.
To, kdo jsi, mnoho lidí shrne do věty - má manžela černocha, je méněcenná. Někomu je to ukradené, někoho to mrzí. Nějakým způsobem to ale ovlivní každého.
Fati, vis co mne kolikrat napadlo.....ze to ani neni ze nas nekteri povazuji za blbky a menecenne, ale ze zavidi. Zavidi nam tu jinakost, odlisnost a exotiku!
Není tady
Holky, souhlasím se všemi, které píší, aby si Dia uvědomila priority vztahu - láska je důležitější než pohled okolí. To bezesporu je a Dia to vůbec nezpochybňuje. Na druhou stranu bych na ní rozhodně nebyla tak přísná jako Kiara (i kdyz zcela chápu, co jí tak rozhořčilo), protože přeci jen: představte si, že byste si podle svýho nejlepšího vědomí postavili baráček, krásnej, útulnej, uspořádanej přesně podle toho, jak jste si přáli. A pak by kolem chodili lidi a všichni by říkali: Je hnusnej, jsi blbá. Tohle by vám určitě jedno nebylo.
Takže nejvíc souhlasím s příspěvky, které nabádají Diu, aby se zamyslela nad výběrem svých přátel. A to zgruntu. Dio, hodně štěstí!
Není tady
Jako šestnáctiletá jsem chodila s klukem, který jako dítě utrpěl velice vážný úraz. To ho poznamenalo, naprosto nepřehlédnutelně, ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych se za něj styděla. Měla jsem ho ráda a bylo mi jedno, jak vypadá. Co je pro tebe, Dio, důležitější, jeho vzhled nebo on jako člověk?
Není tady
DiaDia napsal(a):
Wiki, vím, že mám problém. Chci se ho zbavit, ale nevím jak....
No vidíš, to už zní mnohem upřímněji - teď ještě najít odvahu otevřeně mu to sdělit.
Jenom to, prosím tě, neprodlužuj. Je to tak rozhodně férovější k vám oběma...
Není tady
Slavku, ty jsi nepochopil podstatu problemu.
Není tady
A ptala ses ho, jestli se třeba on taky nestydí za tebe, protože jsi bílá ? Třeba jo
Pokud máš pocit, že on nemá důvod se za tebe stydět, pak jsi rasistka vlastně ty, ne ostatní, protože považuješ bílou rasu za lepší
Není tady
Dia Dia,
tak nějak si neumím představit, že bych se styděla za člověka, kterého miluji.
Chtěla jsi svým příspěvkem říci, že bys dnes volila jinak, kdybys věděla, jak je těžké snášet reakce okolí? nevzala by sis ho? Jak by ses "odmilovala"? Rozumem?
Lidi umějí být hnusní, a to, co popisuješ, že na Tebe ukazují, je od nich fakt sprosté. Nerozumím tomu.
Jistě jsou to především starší lidé, plní předsudků a strachů z minulé doby.
Víc než barvy kůže bych se bála jiné kultury a "zákonů", jimiž se řídí...bála bych se, že mi děti unese do ciziny, když se rozvedem a podobně...Jinak manželství s mužem jiné pleti je pouze pro ty, co mají dostatek sebevědomí a ustojí to. teď Ti nezbude nic jiného, než to prostě ustát, pokud Ti to stojí za to. pokud ne, pak by se Váš vztah rozpadl dříve či později stejně. A dříve je jistě lepší, než později...
Není tady
DiaDia napsal(a):
Před půl rokem jsem se po tříleté známosti z čisté lásky provdala - přes dobře míněné rady okolí a rodiny, přes varovné vzdechy "zdravého rozumu", že vztah s černochem nebude procházkou růžovou zahradou...
Tehdy - odhodlaná a plná sil - jsem si nepřipouštěla, že by mi pouhý fakt, že můj muž má černou pleť, mohl vadit.
Vadí...
Resp. do kolen mě sráží spíše pohledy okolí, nehraný údiv (až zděšení), ťukání si na čelo a další verbální či neverbální poukazování na mou "blbost".
A tak...stydím se přiznat, že můj manžel je z Afriky, stydím se s ním přijít mezi nové známé...Prostě stydím se. Došla mi vnitřní energie...
Nemáte nápad, jak to překonat?
Já něják nechápu, proč řešíš okolí .... jsi s ním šťastná, miluješ ho, je vám spolu fajn ? Tak se prostě vys.r na to, co ostatní 
jak mi řekl jeden můj kamarád - není důležité co jiní, ale co TY
Není tady
DiaDia,
možná časem příjdeš na to, že se "stydíš" za své okolí, které je plné předsudků, strachu, nepochopení, netolerantnosti.... I ty sama tohle všechno jsi - plná předsudků, strachu, nedovedeš zatím pochopit životní zákonitosti, které platí ať jsi bílá, černá, rudá... jsi netolerantní především sama k sobě atd.
Tohle všechno je jen o tom, abys otevřela oči a začala věřit sama sobě, své lásce.
Ta věta: CO TOMU ŘEKNOU LIDI, ta je strašlivá! Já ji říkám "mocná zbraň hromadného ničení"
V minulosti ničila životy mnoha lidem a ani kapka krve nemusela ukápnout, jen tekly potoky slz...
Je na tobě, jestli to sama pro sebe změníš, protože my žijeme v 21. století A všichni lidé kolem tebe nemají předsudky, nebojí se atd. A těm, kteří to tak cítí, buď můžeš osobním příkladem pomoci a nebo jim prostě zamávej - ať si trhnou, oni tvůj život nežijí.
Nu a zamysli se nad tím, zda taky ty sama si nevytváříš domněnky, že tě okolí tak sleduje... Nejsme zase tak důležití, aby nás lidi POŘÁD řešili. Možná chvíli, ale časem se jistě stane zase něco, co je daleko zajímavější než black and white dvojice. U nás to není ještě tak obvyklé, ale v ulicích Paříže, Londýna, Bruselu a dalších měst jsem si nevšimla, že by se nad tím někdo pozastavoval. Neboj, časem to příjde i do našich krajů a ty prostě budeš mít jen náskok. Taky si uvědom, že můžeš buďit niokoliv jakési pohoršení a odsouzení, které ve svých představách vidíš, ale taky jen prostou lidskou zvědavost.
Nu a pokud jde o toho učitele ve škole, tak to je prostě jen obyčejnej malej blb. Zářný příklad toho, že i vzdělaný člověk může mít rozhled jak veverka
Vyřeš si nejprve svoje vlastní předsudky a strachy a uvidíš, že tě ty cizí pak nechají naprosto v klidu
Hodně štěstí
Není tady
Hele a vůůůbec, neber to tak tragicky, ber to z té lepší stránky .... víš, že ho s žádným chlapem nezaměníš ... já cpala své dítě v obchoďáku do nákupního košíku úplně cizímu chlapovi a ještě měl sebou manželku...zíral on, zírala ona, stejně jako můj muž 
dalšího půl roku jsem poslouchala, jak to s tím otcovstvím vlastně je 
Taky jsem s cizím chlapem řešila, že vezmu ten růžovej toaleťák, páč pěkně voní a až odpověděl, že jemu je šumák, čím si utře prd.l tak mi došlo, že nepatří ke mě 
No a v létě jsme vypadali jako vy dva ... já se můžu opalovat jak chci, otáčet se na sluníčku jako kuře na grilu a stejně mám maximálně tmavší odstín bílý ... exman vylezl na sluníčko a za půl hodiny byl jako čokoláda, chtěla jsem ho mockrát zabít 
Prostě to nech být, hlavně, že je vám spolu fajn 
Není tady
Martinka1 napsal(a):
Myslím, že za tím je nízká sebedůvěra. Člověk potřebuje mít všechno (i výběr partnera) odsouhlasený okolím, protože sám sobě nedůvěřuje, že to tak je správně. A když to okolí partnera neodsouhlasí - hned je problém. Protože - co když to okolí má přece jenom pravdu???
Kdybych měla vysokou sebedůvěru, je mi názor okolí úplně u pr.dele.
No, je trošku problém, ak partner vadí blízkym ľiďom, na ktorých mi záleží... najbližšej rodine, najlepším priateľom... Ale ak sú fakt dobrí (priatelia aj blízki) a majú ma radi, mali by ma nechať byť šťastnou podľa MŇA, nie podľa NICH.
Není tady
sunyata napsal(a):
Slavku, ty jsi nepochopil podstatu problemu.
No vidíš, a já zase myslím, že jsem ho pochopil velmi přesně.
Název příspěvku (fóra) je výstižnější než 1000 dalších slov...
Vystihuje tu nejobnaženější pravdu, kterou si nechce, avšak musí přiznat.
A je od ní statečné, že se s ní vyrukovala zde.
A taky myslím, že zde hledá sílu na statečnost vyřešit to z očí do očí.
Držím jí palce, aby to dobře dopadlo.
Není tady
Selima napsal(a):
Martinka1 napsal(a):
Myslím, že za tím je nízká sebedůvěra. Člověk potřebuje mít všechno (i výběr partnera) odsouhlasený okolím, protože sám sobě nedůvěřuje, že to tak je správně. A když to okolí partnera neodsouhlasí - hned je problém. Protože - co když to okolí má přece jenom pravdu???
Kdybych měla vysokou sebedůvěru, je mi názor okolí úplně u pr.dele.No, je trošku problém, ak partner vadí blízkym ľiďom, na ktorých mi záleží... najbližšej rodine, najlepším priateľom... Ale ak sú fakt dobrí (priatelia aj blízki) a majú ma radi, mali by ma nechať byť šťastnou podľa MŇA, nie podľa NICH.
Správně :-) Skutečnou podporu od rodiny a přátel si představuju v tom, že mě podpoří v tom co dělám (i ve výběru chlapa) - i kdyby se jim to nelíbilo. Pokud s tím mají problém, budu mít já problém s nima. Nemůžeme přece žít celý život podle rodičů...
Není tady
Tak, tak... Já jsem si partnera vždycky musela tzv. "násilím vykopat" a to proti matce, které se pro její princeznu nezdál žádný partner "dosti dobrý" 
Na jednu stranu se jí nedivím - nezdravě na mě visela už z toho titulu, že několikrát přišla do jiného stavu, těhotenství nikdy nedopadlo a já byla jediné dítě, které byla schopna donosit a porodit. S odstupem času se jí nedivím, dokázala jsem ji pochopit a na to konto jí její šílenosti odpustit
Nicméně mám v tuto chvíli vybráno a odsouhlaseno jak od dětí, nad čímž jsem upřímně , tak od maminky, nad čímž jsem upřímně zalapala po dechu a dvakrát
Upravil(a) Kiara (1. 12. 2007 21:23)
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
