Sirius napsal(a):

Fatimah napsal(a):

taurus napsal(a):

To si delas legraci, ze jo? .

Ráda bych, ale nedělám. Ale ani jeden z nás to nebere tragicky... moje rodina přítele přijala, skuteční kamarádi taky a zbytek ČR nám může políbit pr...

No já se sice nemohu řadit mezi skutečné kamarády protože se bohužel neznáme, ale neboj není celý zbytek ČR na tom tak zle, já jsem cholerik, takže si občas za blbé keci i do bílého praštím. A znám takových lidí víc, kterým nezáleží na barvě ale na člověku.

Siriusi, já jsem nechtěla říct, že by všichni Češi byli rasisti a xenofobové, to vůbec ne! Vůbec bych si ani netroufla procentuálně vyjádřit stav rasisti x nerasisti. Ale chtěla jsem zakladatelce vlákna ukázat, že není sama, která zažívá nemilé situace s partnerem a taky jsem chtěla říct, že mi názory kohokoliv můžou být někde... zkrátka proč se užírat reakcemi okolí, s okolím nežiju

Dia Dia je hnusně neupřímná - napsala, že se stydí za svého muže - ve skutečnosti se stydí sama za sebe.
Stydět se přece mohu za někoho blízkého jen pokud by něco  o.d.p.o.r.n.é.h.o  provedl. Ale to není tento případ.

Titulek, který dala svému příspěvku, mne jako muže uráží. - Jak se potom musí cítit její muž.... ???

Kdybych mohl poradit jemu, nikoli jí, tak mu řeknu:
"Rychle od ní, potvory, upaluj! - Protože se možná ještě chvíli bude snažit přetvařovat, ale pak to stejně vzdá".

Upravil(a) Slavek17 (29. 11. 2007 22:10)

Slávku, věř mi, že ani mě zrovna není libé to, co právě cítím. Můj muž to neví a nedopustím, aby se to dověděl, protože on je v této kauze naprosto nevinně!! Vnímám to jako svoje osobní selhání a jako svůj osobní problém, ale ta emoce studu existuje (lhostejno, jestli on se o ní vlastním jednáním přičinil či ne), cítím ji a překáží mi.

Dio - já tě chápu a obdivuji. Myslím, že jsi ho musela hodně milovat, když sis ho vzala. Já jsem jen služebně jezdila v rámci republiky s jedním našim černým spoluobčanem a to, co píšeš, jsem slyšela denně a všude. Nikdo nevěděl, že je to cikán, vypadal hodně dobře, pěkný a dobře oblečený a když jsem vysvětlila, že jsme JEN kolegové, hned se na mě přestali škaredě dívat. I okolí zajímalo, zda s ním spím, to by byl asi prohřešek největší! Lidé prostě nejsou schopni tolerovat jinou rasu, než bílou ! Neberou cikány, snědé cizince, oni nejsou schopni tolerovat ani jinak orientované lidi, i kdyby jim nikdo ničím neubližoval ! Je to jen a jen tvá věc, ty se s tím musíš vyrovnat, pokud je na tebe hodný, měla by ses s tím smířit a neřešit to dál ! Je to jen a jen tvůj život !!!

Dio - to, že mého přítele přijala má rodina nebylo jen tak. Když jsem doma sdělila, že se stěhuji k příteli (a to byl první okamžik, kdy se doma zjistila, že vůbec nějakého přítele mám a ještě k tomu Alžířana...), bylo mi řečeno, že jsem kráva největší a ať si nemyslím, že mně rodiče pojedou zachraňovat do Alžíru nebo že, cituji "přitáhnu opuštěná s alžírským parchantem na krku". To vše a ještě víc bylo řečeno v prvotním šoku. Dlouho se s tím (kupodivu hlavně) máma nemohla vyrovnat, dlouho ho nebrala jako mého partnera, nepřála si jej poznat. Vzhledem k tomu, že nebydlím ve stejném městě jako rodiče, první setkání a to pouze s mým otcem proběhlo po roce... taťak doma prohlásil, že H. je sympaťák a to bylo poprvé, kdy si máma začala připouštět myšlenku, že by to mohl být muž, se kterým už zůstanu. Pak ho poznala i ona a dnes je to více méně v pohodě. Největší oříšek bylo seznámit přítele s babičkou ;o)), která to vzala velmi nonšelantně. Suma sumárum, u těch, u kterých jsem čekala, že to bude problém, problém to nebyl a naopak.
O pár známých jsem přišla a jejich ztráty opravdu nelituju... evidentně nebylo o co stát.

Rozumím tomu pocitu, že se na tebe někteří lidé začnou rovnou dívat jako na "blbku", co má doma bůh ví co... ale já to beru s humorem. Jednou jsem si nechala dělat gelové nehty a slečna mi při jejich tvoření sama od sebe začala vyprávět, jak je jí na blití z holek, co se tahají s černochama... tak jsem jí chvíli nechala mluvit, jen jsem na ní zkoumavě koukala. Když skončila monolog, tak jsem se zeptala, co si myslí třeba o takových Alžířanech... že mám jednoho doma. Slečna zrudla až na pr... a já měla skvělý pocit...

Musím říct, že mně nějvíc bolí, když se s takovým chováním setká přítel. Když je někdo hnusný na mně, vůbec mně to netrápí... ale situace, kdy přítel s úsměvem vyskočí ze sedátka, aby pustil sednout starší paní, ta si sedne a začne mu vykládat, že by všechny cizince nechala vyhostit... a já vidím, jak mu vadne úsměv... to jsou jediné okamžiky, kdy to prožívám a kdy se mi chce brečet. Kvůli něho... že mi ho trápí ;o) páč trápit ho můžu jenom já! ;o)))

Sirius napsal(a):

No já se sice nemohu řadit mezi skutečné kamarády protože se bohužel neznáme, ale neboj není celý zbytek ČR na tom tak zle, já jsem cholerik, takže si občas za blbé keci i do bílého praštím. A znám takových lidí víc, kterým nezáleží na barvě ale na člověku.

Ja som vo všeobecnosti proti násiliu, ale moja babička hovorievala: "Na hrubé vrece hrubú záplatu..."

Kiara napsal(a):

Kiaro - já ho miluju!! Copak se láska a stud se musí zákonitě vylučovat??

Pokud se do někoho ZAMILUJI, tak se za něj logicky nestydím i přes jakýkoliv handicap, který si s sebou do vztahu partner dopředu vnáší.
Nezlob se na mě, ale jsi nesmírně povrchní, naprosto poplatná společnosti, ve které jsi vyrůstala a ze které nemáš nejmenší snahu se vymanit. Svého partnera sis VZALA ZA MANŽELA, což je úkon, ve kterém se se zásadními věcmi naprosto nežertuje a to sis měla uvědomit dřív, než jsi vůbec do něčeho takového vlezla.
Strašně nerada Ti to říkám, ale ty jsi na úrovni k*av, které si vezmou muže s jakýmkoliv handicapem - barva kůže, tělesné postižení - a tak nějak postupem doby přestanou handicap svého muže unášet s tím, že se jim okolí jaksi posmívá a tím pádem se láska jaksi vytrácí do pryč.
Já k tobě absolutně nemám co dodat, jenom je mi nesmírně líto bytosti, kterou jsi k sobě připoutala. Tečka.

No, podľa mňa je odvážne nazvať farbu kože handicapom... Skôr je to samo osebe dosť veľká mentálna brzda... Farba kože je farba kože a samozrejme, že so sebou nesie ďalšie implikácie, vrátane odlišnej kultúry a posmeškov okolia - ale nazvať to handicapom je podľa mňa aj tak silná káva. No ale možno som čudná ja. Hendikepovaná svojím zmýšľaním.

Upravil(a) Selima (29. 11. 2007 22:55)

Zvláštne je, že HANDICAPOM si farbu kože nazvala TY... Odkiaľ teda to rozhorčenie?

Dio,moje kamarádka se před lety provdala za neuvěřitelně krásnýho chlapa.I ona prošla stadiem "stydění se".Pozornost kterou její manžel budil byla unavující.Drzé a sprosté poznámky na její adresu šokující.Je to už dvacet let.On je stále pohledný,ona taky nevypadá špatně a všichni si zvykli.
Taky si myslím,že jsi jen unavená.Ony ani filmové hvězdy nesnesou stálou pozornost.A lidi fakt někdy zírají jen tak,bez postraních úmyslů.Někam koukat prostě musej.Rodina si zvykne,kamarádi taky.Chce to čas a normálně žít.

Nemám už čas číst tema a pak budu asi , ale tema je zjevné a tak přidám:
...stydím se za to, že jsem DOPUSTILA (souhlasila), aby byl, jak byl.., stydim se za to, že jsem ho zvolila za toho, kterému jsem slibovala, že přes všechny strasti s nim budu napořád, stydim se za to, že jsem to udělala dokonce třikrát..., podruhé jsem uvažovala o váze svých a oddávajícího slovech, potřetí jsem si říkala, že co já tam tláchám a oddávající, jsou "jenom" frašky, ...
...a teď si myslím, že:

...stydím se, že jsem volila hloupě...
...A jsem šíleně vděčná, že za svojí hloupost... nebo kdoví za co..., jsem dostala svý krásný a drahocenný děti, jejich děti a jejich vztahy, pořád to vidím jako mnoho darů, který si    m o ž n á   ani nezasloužím, ale zasejc, když jsem je dostala, tak mi ais patří...

a tak jenom díky, za všechno...
                         

Fatimah napsal(a):

Jsem tři roky z Alžířanem. Je samozřejmě vidět, že je to cizinec. Všimla jsem si, že lidi na mně koukají mnohem více, když jdu po ulici s ním, než když jdu sama. V metru mne revizor nikdy nekontroluje, ale když jdu s ním, tak za náma revizor beží klidně přes celé metro. Policajti ho kontrolují i když jen tak stojí na zastávce a čeká na tramvaj. Onehdá natupoval do vlastního auta a protože mu blbne alarm, auto houkalo trochu déle, než obvykle. Ihned u něj stáli dva policisté a 15 minut si ho kontrolovali v evidenci. Když ke své velké lítosti zjistili, že mu auto fakt patří, místo "šťastnou cestu pane řidiči" mu jeden policajt řekl "zmiz, ať už tě tady nevidím."
Přestože je to inteligentní a vzdělaný člověk, hovořící 5 jazyky, pracuje jako číšník - dnes už provozní restaurace. Když někde řeknu, že přítel je Alžířan a ještě k tomu číšník, teplota v místnosti obvykle klesne o několik stupňů. Když jsme řešili problémy a já kolegyni řekla, že jsme se asi rozešli, kolegyně prohlásila, že je to dobře, že si mně hodně lidé kvůli tomu vztahu přestalo vážit...
Málokdy cítím tak velkou lásku k příteli, jako právě v těch chvílích, které jsem popsala. Nikdy mně ještě nenapadlo "stydět se" za to, že chodím s Alžířanem. Ve chvílích, kdy mi okolí dává najevo, že jsem v jejich očích klesla, protože jsem s nějakým arabáčem, mám skvělý pocit, že vím, kdo je opravdový přítel a kdo je pitomec a máximálně mám chuť takovým lidem nakopat pr..., aby se jim rozsvítilo.
Bojím se jen toho, že pokud někdy dojdeme k tomu, že spolu budeme mít dítě, že to by případně mohlo trpět posměšky od spolužáků. Na druhou stranu, kolikrát stačí, že je dítě nešikovné, tlusté, šilhá, je nesmělé a užije si se spolužáky své... nikde není řečeno,že pokud budu mít potomka s Čechem, bude to zárukou jeho šťastného dětství. Navíc dnešní společnost se mění a děti už jsou dneska zvyklé mít ve třídě cizince...

Fati já to naprosto chápu. Moje kamarádka s manželem pravidelně chodí na večeře do rodiny Albánců. Jednou jsem byla také zvaná. Perfektní společnost,super lidi, zábava. Naoplátku jsem uspořádala véču já s přítelem doma a pozvali jsme je. Tak to dělám už asi rok.
Také zde v HK chodím na oběd s jednou muslimkou do vegetariánské restaurace. Hned vzbuzuji pozornost, jaktože já se bavím s ženskou, která má šátek na hlavě a je zahalena. Jasně, hned to musí být teroristka!!!!
Kolegyně randila jeden čas s Indem. Byla v Pardubicích za raritu. Vždy říkala, jak si jí lidi prohlížejí, že je divná, oni hned berou každou tmavou pleť jako cikána.
Samozřejmě nemusím dodávat, že všichni výše uvedení jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, zastávající dost vysoké posty.... Ano k jejich vzdělání patří znalost minimálně dvou světových jazyků....
Jenže pro naše zaprděný lidi, kteří vylezou max za město, všechno vědí nejlépe se to říká.
Děsně se ji líbila kampaň "Nesuď skupinu, suď jednotlivce".....
Lidi u nás nemají prostě po tolika letech šedi a nudy, někoho kdo se liší. Je to lepší, ale stále s tím má většina lidí problém. A´t je to názor, barva pleti, oblečení.....

Já mám pocit, že autorka problém evidentně má, a musím souhlasit s Kiarou (vyjma handicapu) . Pokud někoho skutečně miluji, tak se za něj nestydím. Může se opít na večírku - ale beru to prptože znám hodnoty toho člověka. Stejně jako by měla znát autorka kvality svého muže a považuju za velmi kruté se za něj stydět. Nemohla bych takto ublížit člověku, kterého miluji. Tedy skutečně miluji. A nemění nic na věci, že jsem mu to do očí neřekla.

Upravil(a) Wiki (30. 11. 2007 15:47)

Myslím, že za tím je nízká sebedůvěra. Člověk potřebuje mít všechno (i výběr partnera) odsouhlasený okolím, protože sám sobě nedůvěřuje, že to tak je správně. A když to okolí partnera neodsouhlasí - hned je problém. Protože - co když to okolí má přece jenom pravdu???
Kdybych měla vysokou sebedůvěru, je mi názor okolí úplně u pr.dele.