Amba, ja som nemyslela, že si so svokrovcami bojovala, ale skôr som reagovala na niektoré príspevky, ktoré ťa k tomu nabádali... To sa mne osobne vidí ako spoľahlivá cesta do pekiel. Človek je často nútený bojovať v pracovnom živote a pod., takže viesť boje tam, kde by si mal oddýchnuť a načerpať sily, t.j. v rodine, je podľa mňa samovražedné. Rozumiem tomu, že u vás boj(zákopový) vyvolávajú svokrovci, ale skús na nich nereagovať, nedávať manželovi - ktorý je v patovej situácii - nôž na krk, ale pritom si vymedziť sovje hranice, za ktoré ich nepustíš. Nie je to ľahké, ale snáď to pôjde.
Ja som nemala s bývlaými svokrovcmai zďaleka ideálne vzťahy, ale udržiaval isme tzv. ozborjené prímerie. Mala som však tú výhodu, že bývlaý bojoval so sovjou maktou celoživotný, podľ amňa márny boj o ot, kto má pravdu a kto sa v živote lepšie presadí, takže ja som bola v absurdnej úlohe akéhosi mierotvorcu... a sprostredkovateľa medzi nimi. Naozaj fajn, aj keď taký voľnejší, vzťah so svokrou mám až od rozchodu s jej synom.

Teraz mi napadlo, že som mala nápandíka, ktorý ižl v 38 orkoch s rodičmi, nikdy ani na sekundu neuvažoval, že by sa od nich odsťahoval, a jeho sestra bola síce vydatá, ale bezdetná(v 43 rokoch)... Podľa mňa títo rodičia svoje deti zatalčili do role večných nedospelých, a oni v nej uviazli. Tristné.

ambo...jak se to vezme...měli by radost. To by bylo pouze dočasné. Do té doby, kdy by si syn opět někoho našel a opět by to začalo nanovo. Nebo dokud by jim neutekl sám. Protože pokud se  s ním rozejdeš, oni se budou snažit ho co nejvíc přitáhnout k sobě a on bude maximálně pociťovat, že tohle nechtěl. Budou mu do všeho mluvit a on si uvědomí, že jsi v něčem měla pravdu. Málokterá má energii na letité odbourávání závislosti synáčka na rodičích. To musí být velká láska, obrovská výdrž a vytrvalá slepota...Myslím, že většina z těch, co to absolvovaly, si po letech řekne...škoda času. Říká se...kdo uteče, vyhraje. Řekla bych, že tady to docela platí. jak vidím na dnešních mladých holkách, ty se s tím docela umějí vypořádat. Jsou sebevědomější, víc si věří a hlavně umějí komunikovat otevřeně. Ony už nemají pocit, že mají držet pusu, protože jsou mladé a nezkušené. Že si mají nechat líbit, protože to tak má být. Synova bývalá partnerka přede mnou klidně přiznala, že vařit neumí a já jí klidně odpověděla, že když jsem se vdávala, uměla jsem akorát tak čaj. Pak jsme se obě zasmály...a tím to pro mě skončilo. Naprosto jsem neměla pocit, že bych to s ní nějak měla řešit. Nevnucovala jsem jí svoje rozumy ani recepty. konec konců, je to její věc. Někdo se třeba vařit nenaučí v životě a někdo to ani nepotřebuje. V obchodech jsou zmražená jídla a široký výběr různých polotovarů a instantních pokrmů. Dá se slušně najíst i mimo domov. Takže to je opravdu každého věc. Jsou samozřejmě typy, kterým jako snacha vyhovuje poddajná  a šikovná hospodyňka bez vlastního názoru. Není těžké uhodnout, proč asi. Když mi syn představil první i druhou přítelkyni a zeptal se, jak se mi líbí, odpověděla jsem: líbí, přijde mi milá, hezká a příjemná. Byla to pravda, i když byly hodně rozdílné. Konečně, já s nima nebydlela, vybral si je on. Upřímně můžu říct, že bych nic neřekla ani proti holce, která by měla děcko či byla kapku starší. Někdy mám dojem, že nejsem normální. Když slyším své vrstevnice, jak mezi sebou rozebírají rodiny a majetkové poměry svých snach, jsem zticha. Protože má diskuse by byla hodně krátká. Nevím, protože mě to nezajímá....

Upravil(a) kalupinka (18. 11. 2007 21:04)

Heli - oznámit by to šlo...jenže bydlíme ve stejné vsi, tudíž přesně vědí, kdy odjíždíme a kam, a za druhé - nejsou peníze na podobný odjezd - a odjezd na štědrý den by nám nespolkli...
Předminulé vánoce jsem tchýni řekla ať se nezlobí, ale že si chceme užít vánoce sami. Tchýně štkala, brečela, že budou sami, a na vánoce nemá být nikdo sám. Tak jsem jí řekla, ať jedou ke své dceři. Ona bydlí s tchány a oni tam nebudou otravovat. Pořád dokola.

Heluško - právě to mě překvapuje - historie se opakuje. Moji tcháni nepadli rodičům svého protějšku zrovna do oka. Tchýně ze silně věřící katolické rodiny se v 18 musela vdát za evangelíka a odstěhovat se z bohaté Hané na chudé Valašsko...Bydleli první dva roky, než tchán odsloužil vojnu, u jeho rodičů. Ti, když přijeli za ním do Prahy na vojnu, začali jeho ženu dost pomlouvat - skončilo to fyzickým napadením a hned jak to bylo možné se odstěhovali do družstevního bytu a bydleli sami. Vánoce slavili s dětma.
Kalupinko - bereš to opravdu s nadhledem. Moc se mi Tvůj přístup líbí.
Jak píšeš - kdyby všechny snachy řekly: o tom jsem před nedávnem opravdu přemýšlela - přitom mi jde jen o jedno - ať mě nechají v klidu žít. Já nechávám prostor jim a respektuju je jako rodiče mého manžela a od nich čekám totéž. Leč zbytečně...
Ambo - máš pravdu - nechávat jezdit manžela samotného taky není definitivní řešení.Byla bych zase ta nejhorší. Důvody se zase najdou - ať si nemyslí, že starý chlap se jí bude klaňat/jejich slova i s nářečím/, ona je mladá, tak musí sklopit uši, musíte mět úctu, vy musíte přijít. Další perla je, že děcka za rodiči jezdit MUSÍ - je to slušnost, protože jsou starší, ale rodiče za dětma NEMUSÍ - zvlášť, když nemají čas...

Anie, co je pro tebe lepší,
mít otrávené vánoce, nebo jen vědět, že otrávené vánoce mají tcháni. Volba je na tobě a oni to musí strávit po svém.
Oznam jim opět, že chceš Štědrý den strávit jen se svou rodinou, ale ráda se necháš pozvat druhý den na sváteční oběd. To snad přežiješ. Pokud začnou rýpat, jednoduše se zvedni a jdi domů.

Nikdy jsem v takové situaci nebyla, to se mi to radí.
Ale dvoje první vánoce jsme strávili taky u tchánů. Bylo to fajn, ale ty další jsem chtěla být jen se svými  - M+ děti. Přijali to bez výhrad. Udělali jsme si krásnou tradici, odpolední štědrodenní návštěva, výměna štrůdlů, ochutnávka salátu,ryb atd. Všichni jsme se na to těšívali a dodnes na to ráda s bývalou tchýnkou vzpomínám.

Annie, no jasně, že toho využívají. Ty prostě nastavuješ takové hranice. Osobně se mi nejvíce líbí postřehy od Amby. Ta si prošla něčím podobným a mluví z ní zkušenost. Zamysli se hlavně nad pasážemi, které v tobě vzbuzují pocit, že tohle bys nemohla a zkus přijít na to proč..... Tchýňáky změnit nemůžeš, můžeš změnit pouze sama sebe a nebo svůj přístup.

Hele, Annie, co abys muži řekla, že ho necháš strávit celý svátky s nima a ani necekneš, když ty příští celý stráví s Tebou? Vem to rozumně, tři dny přece vydržíš sama doma. Budeš morální vítěz. A celej příští rok se můžeš dopředu smát. A oni se mohou mračit. Už budou mít dopředu vybráno!
A než se Ti vrátí letos domů, ulehni a nech kolem sebe binec. Preventivně. A řekni mu...já Ti měla takovou chřipku, že jsem myslela, že jsou to moje poslední hodiny. Já nebyla ani schopná Ti poslat SMS. To jsem ráda, že Tě tu už mám! A teď si spolu uděláme krásný Vánoce! To nevadí, že o tři dny později! Milá zlatá, jediný způsob, jak se zbavit Vánoc u tchánovců je, zařídit, aby on tam odmítal jít! Ty to nechápeš? Jakmile synáček bouchne do stolu a řekne - nejdu nikam, tu je celá rodičovská mašinérie v háji! A když to letos skousneš a opravdu ho tam na celý tři dny pošleš...bez jediného zavolání, napsání, už se od Tebe nehne. Z více důvodů. Zaprvé mu jistě budeš chybět se vším všudy. Zadruhé si bude přece jen připadat jako rozpůlenej. A zatřetí: bude za blbce před celou vesnicí! A to už stojí zato! Zvádla bys to? Zkus si představit, že kdyby jeden z vás byl třeba zrovna v nemocnici, taky byste spolu nebyli. Nějak si to usnadni, umluv se a hurá na věc! Víš doufám, co zapůsobí na každého nepřítele: něco, co naprosto nečeká. A tohle by oni ani ve snu nečekali: že jim ho naservíruješ hned na celé svátky a bez řečí! Kde jedna strana nebojuje, nemůže ani druhá...!

Každý je jiný a proto na každého platí něco jiného. Jak už jsem napsala, mně se vyplatilo být stále se svým manželem a "štípance" od tchýně aktuelně vydržet. Ne že bych si všechno  nechala líbit,  hned jsem se ptala, proč to říká, co tím sleduje, atd.To by jste koukaly jak koktala, když jsem trvala na odpovědi, Jo, a když jsme šli na návštěvu, vždycky jsem pro ni měla dárek, nějakou drobnost, dortík a tak. Ještě doma jsem zdůraznila manželovi, jak mi záleží na dobrých vztazích, protože ho miluju a ujistila ho, že já nechci  pokazit dobrou náladu, natož vyvolat konflikt. Pokud ale na mě (v mém případě tchýně) zaútočí, nenechám si to líbit a budu se bránit sama, když to nedokáže on. To jsem dodržela. Po návratu z návštěvy  jsme společně prodiskutovali,( hlavně se ovládnout - bez emocí) co se mě dotklo a proč si to nepřeji, aby znal důvodl, proč se u jeho rodičů necítím dobře a uvědomil si, že mi ubližují.  Zdůraznila jsem mu, že chci mít s jeho rodinou dobré vztahy, ať zjistí sám, co pro to můžu udělat, aby se to vylepšilo. Trvalo to asi půl roku, kdy se průběžně snažil rodiče usměrnit  než poznal, že se ke mně tak chovají z principu a už to jiné nebude.  Sám viděl, že na jeho rodiče nenadávám, myslím na ně s dárky, zatím co oni mě při každé příležitosti zešměšňovali, ponižovali atd. Až se manžel správně naštval a došlo k tvrdému konfliktu, syn-rodiče.
Kdybych s ním ke tchánům nechodila, nevěděla bych, co se děje za mými zády, nemohla bych s ním o tom mluvit a účinně se bránit a hlavně, on by neviděl žádný problém. To, že mu maminka chytře nasazovala brouky do hlavy  ani  nepostřehl, měl ji rád a důvěřoval jí, kdo jiný to s ním myslí dobře, než ona, že. Uvědomil si to až tehdy, kdy jsme spolu o tom mluvili, že nás chce rozeštvat ho ani nenapadlo.(Opravdu to chtěla a ani se tím netajila.)
U chlapa je odpoutání se od rodičů delší proces, hlavně netlačit na pilu a přimět ho, aby na to přišel sám. Nezapomenˇ, že s manželem sis  vzala i jeho rodinu

Selima:
Já jsem už skoro 40 let v pohodě, od velkého konfliktu jsme se s manželovými rodiči mnoho let nestýkali, nepřijali ani naše děti a když zemřeli, odešli cizí lidé. Tchýně mi nikdy neodpustila, že jsem si vzala manžela - měla s ním jiné plány.
No, a my máme stále super manželství, jednu vnučku už máme dospělou. Zeť i snacha místo ke svým rodičům chodí domů k nám a my k nim máme vztah jako k našim dětem. Nikdy jsme se do manželství našich dětí nepletli.
Vždycky jsme prožívali tu životní etapu, která nám věkem náležela, tak s láskou prožíváme i tu etapu prarodičů a úžasně si ji užíváme.

Annie:
Neházej flintu do žita. Myslím, že jsi jim neměla nic říkat ty, ale nastavit hranice jim měl  sám manžel, samozřejmě po vaší vzájemné dohodě. Od něho to berou  totiž jinak. No, už se stalo, teď jak z toho ven. Já bych zkusila říct tchýni, že jsem byla mladá, ale že už vidíš jak to s vámi myslí dobře a přímo bych jí navrhla zakopat válečnou sekeru, že se máte s manželem rádi a že vás oba to nedorozumění trápí atd.  Prostě něco v tom smyslu, za pokus to stojí. To víš, nejhorší je jejich citové vydírání syna, on to často neustojí, protože  má rád rodiče i tebe a" lítá" mezi vámi. Sám možná neví, jak z toho ven, má vás obě rád a jistě ho to trápí, nechce ztratit ani jednu. Já bych udělala první krok ke smíru, za to nic nedáš a výsledek uvidíš. První podmínkou je začít před manželem o nich mluvit víc pozitivně, že je chápeš, ale že očekáváš, že oni pochopí i tebe. Ať ti manžel poradí, co máš udělat, aby se vaše vztahy zlepšily a trvej na tom. To je totiž nejúčinnější - buď se to zlepší, nebo sám ocení tvoji snahu a uvidí, že je marná. V každém případě tím jenom můžeš získat.
Já kdybych nepoužila tuto taktiku, zcela jistě by jsme rozvedli.
Nezapomeň, že  uspořádat rozbourané vztahy s  tchýní je dlouhodobý proces v řádu minimálně měsíců, myslím si, že letos už to nestihneš. Já bych se na letošní svátky důkladně připravila a  vyrukovala  s navrhovaným mírem. Neboj, příští rok budou další a když se zadaří, budou jenom vaše.
Jak už jsem psala, každý je jiný a na každého platí něco jiného. V každém případě si ale myslím, že je lépe být při návštěvách tchánů s ním, aby tchýně neměla tolik prostoru pro svoje manipulace. Když přece jen nedá pokoj, pak o tom můžeš s manželem doma mluvit, říct mu jak se cítíš a co tě zraňuje a uvidíš, že se tě zastane. Ano, pořád dokola, až se on naštve sám. Přeju ti pevné nervy a hodně štěstí !

Annie dobrá, ale pak musíš manželovi říct, že tě mrzí, že tě tam nechtějí...