14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Ahojky,
mám takový dotaz: jak se dají vyřeit problémy s rodiči partnera?
S mým manelem se znám skoro deset let, dva roky jsme manelé. Od prvopočátku vztahu měli jeho rodiče ke mně výhrady. Hlavně to, e moji rodiče se rozvedli, jindy zase vadilo, e můj otec nic nedělá, moje mamka byla "líná" - to e měla invalidní důchod a 3x týdně jezdila na dialýzu u neviděli. Dalí věc je ta, e jim řeknu názor do očí - by je opačný ne mají oni. Samozřejmě ho řeknu sluně, ale jasně.
Kdy to shrnu, tak je větinou problém v "blbostech", ale ty nervy u jsou ubíjející. Obrazně řečeno - a je hladím po srsti nebo proti srsti, tak výsledek je stejný. Vdycky nakonec skončím jako patná.
Je nepříjemné vidět ty protáhlé obličeje, umělý smích, pořád se hlídat - aby si cokoliv nepřebrali jinak,některé věci radi ani nevzpomínám před nimi.
Dost jsme se hádávali s manelem právě kvůli nim.
Tato situace mi opravdu nevyhovuje, ale nechci být pořád ta, která sklopí ui. Probírala jsem to s manelem a jediné, co mě napadlo bylo něco jako rodinná terapie.
Manel nebyl proti, ale zavrhnul to, protoe jeho rodiče, bodří venkovani přece "nenechají ze sebe dělat blázny, nebudou dělat divadlo, a navíc co by tomu řekli lidi." Jiné řeení mě nenapadá - teda napadá, ale je neuskutečnitelné - nestýkat se.
Po posledním "výlevu" jeho rodičů, kdy manelovi bylo doporučeno, e jestli chce přijít, a přijde, ale SÁM, jsme se neviděli 6 týdnů. Vidím, e m. to trápí, mě z toho taky nijak dobře není.
Vztahy v jejich rodině jsou napjaté na vechny strany - je nějaká pomoc?
Není tady
Myslím e není. A ví co se osvědčilo mně? Nedohadovat se a dělat si vechno podle sebe, na "rady" a "poučení" odpovídat: ne, nechci, nebudu. BEZ VYSVĚTLOVÁNÍ PROČ!!!
A proč nechce? Protoe nechci. A proč? proto.....
Kam jde? Pryč!
Kdy přide? A budu chtít.
Nechce náhododu... Ne.
Není tady
Anni zkrátka jsi jim nesedla a a udělá cokoliv, vechno bude patně a to se nezmění - ani terapie bodrých venkovanů. Nejlepí terapií bude, kdy k nim nějaký čas nebudete jezdit, sice to taky bude patně, ale klidně bych tam po čase nechala jet manela samotného a nevím jestli máte děti, ale na dobu kdy tatínek pojede za babičkou a dědou bych s nimi naplánovala nějakou super akci. Já to měla s tchyní taky ze začátku trochu na levačku, nejezdila jsem tam moc ráda. Kdy u byla holka větí, tak jsem je tam nechávala s tátou jezdit samotné a já jsem si uívala ten nádherný víkend o samotě a v neděli jsem se u zase na ně těila. Pak se babička dcery zeptala, proč s nima taky nepřijedu já a to prostořeké dítko prohlásilo - protoe máma má ráda ke kafi cigáro a ty povauje enský co kouřej za ku**** a to moje máma není. No a vechno se změnilo.
Take bych to nelámala přes koleno, zkrátka bych se tam necpala, určitě si víkend dokáe uspořádat sama líp.
Není tady
annie,
myslím, e sis odpověděla sama.
Můe absolvovat "povinná setkání", která můe omezit na nezbytně nutnou dobu.
Jediná ance je:
NEPŘIPOUTĚT SI JE, kdy má člověk dostatečné sebevědomí, nemůe ho něco takového ranit. Dobře se to říká, ale sama to neumím...
Opravdu to není zdravé, pořád se hlídat, klopit ui.
Co a přijdou děti? To teprve přijdou problémy. Je třeba si včas vymezit teritoria. Je hranice, za kterou by neměli mít přístup. jasně jim to říct, nepřistoupit na jejich hru, ani na oko se nepodvolit.
Musí být na to velmi silná. Já bych volila nestýkání, jednoznačně. Mně by to nestálo za to.
Je u nepřevychová, můe změnit pouze své chování k nim.
Přeji hodně sil...
Není tady
Tvoji situaci ti opravdu nezávidím, je vidět, e se s jeho rodiči nedá moc dobře vyjít(ijí v 18.-19. století) a nechat si vechno líbit taky není dobré. To, e říkají manelovi, a přijede, ale bez tebe, je smutné. A e říkají, e tvá maminka je líná, kdy jezdí na dialýzu je opravdu primitivní pohled na člověka. Asi ani nevědí, co to je dialýza a co obnáí?
Tak tam nějaký čas nejezdi a utěuj se tím, e nemusí s nimi sdílet jeden dům, to by bylo horí, takhle je vidí, jen kdy tam přijede.
Rodiče partnera taky moc nemusím, né e by se ke mě chovali oklivě, ale protoe jsou negativně naladěni a pořád se hádají, spíe jeho maminka. Po ránu vdy patná nálada, vadí ji maličkosti, neustále uráí svého manela. Tak to tam jednou za měsíc na víkend vydrím, ničeho si nevímám a mám pokoj. Neumějí se radovat ze ivota, ale s tím já nic neudělám, jsou to rodiče mého přítele. Kdyby ale se ke mě chovali hrubě, tak bych tam nejezdila.
Není tady
Annie, a proč trvá na tom, e se s rodiči manela MUSÍ stýkat? Nebude lepí, kdy manel ke svým rodičům bude jezdit sám - po tu dobu, kdy Ty s nimi nebude moct vyjít? I kdyby to mělo trvat dlouho...
6 týdnů - to já se se svými VLASTNÍMI rodiči nevidím klidně i dýl... nato s rodiči partnera... Několik měsíců není v tomhle podle mě ádná doba.
Pokud jste vichni samostatní (předpokládám, e jeho rodiče nejsou závislí na Vaí péči atd.), není důvod se s kýmkoliv vidět, pokud to Tobě i jim nedělá dobře.
Mně nedělá problém poslat přítele za rodiči samotného... Já k naim taky větinou jezdím sama.
Není tady
Bety - tak trochu jsi vystihla jeden z kamenů úrazu.
Jim nestačí říct ne, je to rozhovor o ničem na hodinu.
Vdycky slyíme - zabijte si králíka - nechceme - proč nechcete - protoe jetě máme jednoho v mrazáku - to nevadí, zabijte si králíka - ne, jetě máme - jak máte, vak naposledy jste si brali před...., tak co jíte?
Je to do zblbnutí - hodinový rozhovor o tom proč nechceme a jak nechceme.
Nemám ve zvyku být sprostá, take neumím na ně "houknout" - sama to nemám ráda, tak to nedělám druhým.
lady ZP - děti nemáme - nějak se nám delí dobu nedaří. Byla jsem u kartářky a ta mi řekla, e v takové atmosféře počít dítě je nadlidský výkon. Má pravdu...
Bydlíme natěstí sami, ale v dosahu tch. Pořád ili v domnění, e bydlíme v nájmu jenom tak, z plezíru a za čas se přistěhujeme k nim. Protoe oni jsou pořád sami, a staří /51 let/, nestíhají, sil ubývá...
Tak jsem na podobné nářky tchýně řekla, a se nezlobí, ale e vidí sama, e společné bydlení by nedělalo dobrotu. A od té doby mám opět útrum...
Vím, e jsem jim nesedla, vím, e s tím toho moc nenadělám.
Ptala jsem se manela, jestli si myslí, e s jinou enskou by to bylo lepí /pro rodiče/.
Odpověděl, e pokud by ho "odtáhla" z baráku, tak by ji nebrali, stejně jako mě...
Není tady
Damilo - vím, jak to myslí, a e to myslí dobře. Sebevědomí na rozdávání rozhodně nemám.
Moná se vám budu zdát jako naivka, ale před rokem zemřela mamka. Tchýně se ke mně začala chovat líp. Rozhodně jsem si nemyslela, e mi nahradí mámu, ale doufala jsem, e rodina bude "fungovat".
Martinko - jsem měkká. Vím, e kdy manel přijede několikrát sám, tak se tcháni začnou ptát, proč nepřijedu s ním /dělají se jakoe se nic neděje/, manel je taky měkký, tak nahodí nějakou výmluvu. A pak začnou tlaky - manel mě upozorní, e se zase na mě ptali, e volali, jestli se stavíme.
Kdy jsem tam chtěla jít a vechno si vyříkat, tak mě m. od toho zrazoval, e to bude jetě horí...
Evi - od té doby, co jsem jim "vytrhla syna" z domu se potácejí v depkách - také se neumějí jaksi radovat ze ivota.
Asi jsem měkká, slabá, ale neumím být zavrzelá, neumím udělat tlustou čáru a skoncovat s nima. Nejvíc mě vadí, e tím trpí manel, se kterým měli hodně silné pouto.
Není tady
annie napsal(a):
Damilo - vím, jak to myslí, a e to myslí dobře. Sebevědomí na rozdávání rozhodně nemám.
Moná se vám budu zdát jako naivka, ale před rokem zemřela mamka. Tchýně se ke mně začala chovat líp. Rozhodně jsem si nemyslela, e mi nahradí mámu, ale doufala jsem, e rodina bude "fungovat".
Martinko - jsem měkká. Vím, e kdy manel přijede několikrát sám, tak se tcháni začnou ptát, proč nepřijedu s ním /dělají se jakoe se nic neděje/, manel je taky měkký, tak nahodí nějakou výmluvu. A pak začnou tlaky - manel mě upozorní, e se zase na mě ptali, e volali, jestli se stavíme.
Kdy jsem tam chtěla jít a vechno si vyříkat, tak mě m. od toho zrazoval, e to bude jetě horí...
Evi - od té doby, co jsem jim "vytrhla syna" z domu se potácejí v depkách - také se neumějí jaksi radovat ze ivota.
Asi jsem měkká, slabá, ale neumím být zavrzelá, neumím udělat tlustou čáru a skoncovat s nima. Nejvíc mě vadí, e tím trpí manel, se kterým měli hodně silné pouto.
Annie, je na manelovi, aby přetrhl pouto k rodičům... Já jsem např. minulý rok měla nějaké neshody s mými rodiči, a kdy se ptali, proč jsem tam u (asi dva nebo tři) měsíce nebyla, tak jsem jim napsala mail ve smyslu - e se tam s nimi necítím dobře, protoe mi dělají to a to. Teď u mám vztahy se svými rodiči mnohem lepí. Taky jsem si říkala - ale to se přece MUSÍ jezdit za rodiči... ale pak mi jeden člověk řekl - proč bys tam jezdila, kdy Ti to ubliuje? Take jezdím tak často, jak JÁ chci, a ne tak často, jak chtějí rodiče.
Ohledně rodičů partnera - taky jsem jim vzala jedináčka... Jeho tatínek je absolutně v pohodě, maminka to asi nese hůř - ale moc si nestěuje. To ví, e kdy k nim přijedeme, e má hned spoustu řečí - spousta věcí se jí nelíbí (na mně), ale za prvé - partner stojí PŘI MNĚ - a za druhé, zas tak často tam nejezdíme a já se snaím odpovídat podle svého (tj. ano, vím e nemám práci, ale nějaká se najde, ano, vím e jsem tlustá, no a co? :-) Na spoustu věcí lze říct jenom: HM... Ale nemám potřebu nějak často jezdit k jeho rodičům... Vím, e s jeho mámou společnou řeč jen tak nenajdeme. Na druhou stranu kdy přijedem uvaří, upeče nám něco s sebou, dá nám zavařenou zeleninu... Není to jenom černobílý... Prostě máme akorát jiný názory na svět (není divu, je to jiná generace), a tak jde o to, nechat jim jejich názor na svět a pro sebe si stát na tom svém názoru na svět...
Myslím, e je to hodně na partnerovi, můj přítel se za mě postaví a klidně řekne mámě, a se do mě nenaváí, protoe jsem dospělá a za svůj ivot zodpovědná. I kdy se jí spousta věcí nelíbí. Moná i ve Tvém případě je to hodně o Tvém manelovi, který by si měl uvědomit, na kterou stranu se postaví (myslím, e by měl na Tvou)... nebo jestli je tak svázaný s maminkou, e se postaví na její stranu (potom bych se ale bála o Vae manelství)...
Ví, moná to není tak problém vztahu Tebe a Tvých tchánů, ale o vztahu Tebe a Tvého manela... Pokud bys věděla, e manel je na Tvé straně (není od věci se dopředu domluvit - s manelem, jak na některé návrhy jeho rodičů budete reagovat - určitě se to stále opakuje to samé) - bylo by to lepí?
Není tady
Martinko - píe to v podstatě správně.
Manel byl a asi jetě je velmi úzce spjatý s rodiči. Proto vím, kolik úsilí ho stálo odstěhování z domu /ty scény byly strané, vyhroování, vydírání atd.../, pak hodně dlouho byl takový na obě strany, na spoustu věcí čekal na názor svého otce /u nich doma je to takový Bůh - co řekne to platí, bez zbytečných ofuků/, nakonec začal přemýlet sám za sebe - to je taky velký pokrok a nakonec teď, kdy nemám jezdit já, tak nejel ani on - před tím bych si nebyla tak docela jistá.
Myslím, e mu pobyt mimo rodný dům prospěl. Spoustu věcí vidí jinak, dřív spí rodiče obhajoval - ač přiznal, e mi ubliují.
Manel je teď opravdu na mé straně, mluvíme o tom, co se děje a jak to řeit, ale řeení není k nalezení.
U vím, e kdy se říká:" dobrá tchýně, napůl astné manelství", e to není jenom otřepaná fráze, ale kus pravdy.
S m. máme opravdu hezký vztah, a na nějaké mouchy nás obou není dohromady co vytknout.
A jak jsi na konci psala - tak na reakce na dotazy rodičů jsme připraveni, ale oni nae NE neakceptují.
A i kdy je tam manel sám a řekne opak toho, co oni chtějí, tak za to můu zase já. Proč? On byl tak hodný, posluný, a ona ho změnila, ona ho tve proti nám, ona mu přikazuje... důvod se dá vdycky najít.
Není tady
Annie nejezdila bych tam. Proč bys měla trávit čas s někým, kdo tě evidentně nemá rád ( navíc z velmi pochybného důvodu, to e nezvládli osamostatnění jejich syna je jejich problém ) a koho nemá ráda ty ? Manela bych tam nechala jezdit samotného, ale mě by u neviděli.
Není tady
annie, myslím, e kdybyste bydleli u nich, zas bys poslouchala, e jsi ta, co se "nacpala zadarmo do JEJICH baráku", i kdybys byla jediná, kdo tam bude něco dělat. To si nevybere. Tady nejde o to, e jsou vai rozvedení, e je maminka "líná", ani o to, e bydlíte jinde. Takhle by to měla kadá, která by si jejich synka vzala, protoe ho "vzala" jim. Oni toti přili o jakousi ivotní náplň, zbyla jim asi jen ta práce a pocit "tohle vechno jsme dělali pro kluka a on si odejde za nějakou..." Kdybys byla celá z hořký čokolády a posázená diamantama, vdycky bude ta, která je připravila o syna.
Není tady
Heleno - asi ses přesně trefila. Kdysi jsme v nějaké euforii přemýleli, e si u nich spravíme bydlení v patře. Euforie se velice rychle ztratila - my chtěli v koupelně sprchový kout - tchán řekl: spr. kout je na ho..., tady bude rohová vana. V kuchyni něco podobného - oni měli představu jakou kuchyň - barvu, tvar... To samé schody Tchán chtěl dřevěné - já ne, protoe klouou. Brácha je od fochu, tak by mi je byl ochotný udělat. A na tom to ztroskotalo.
Tchán řekl onu památnou větu: "v mém baráku mi cizí enská poroučet nebude... A bylo vymalováno. Nikdo jim nechtěl remcat do jejich věcí, a toté jsem očekávala od nich. Navíc - pokud si zařízení platíme s manelem za své, tak to snad bude podle nás...I kdybych chtěla vymalovat nazeleno s fialovýma puntíkama.
Tiina - asi nic jiného nezbyde, ač jsem se snaila takovému kroku vyhnout. Nemám ráda takové gesta. U nich je to těké - jeden den mi "zakáou" k nim chodit a zanedlouho se ptají, proč můj přijel sám...jakoby se nechumelilo.
Jetě e se tu můu vám vykecat. Moc vem díky, je mi o něco líp.
Není tady
Já mám taky tchyni na zabití. Tchán býval dobrý, ale protoe je pod pantoflem dělá a říká to co se od něho očekává. Mamka je taky v invalidním důchodu, taky tchýně měla takové naráky, e se jí nechce dělat atd. A je toho více, co bych tady mohla vypsat, taky jsme s manelem vedly kvůli jeho rodičům hádky, teď to řeím takhle. K rodičům jezdíme kadou neděli, já ke svým, třeba i autobusem a manel taky ke svým, večer se sejdeme doma. Jezdíme někdy i k rodičům společně ale tak jednou za měsíc. Mě to takhle vyhovuje a mám klid, taky si od tchýně nic neberu, jako např. vajíčka, maso a podobně, nemůe říct, e nám něco dala. Kdy jsme u jeho rodičů moc o ničem nepovídám , kdy se mě zeptají třeba na to co je nového tak řeknu nic, kdy se zeptají co v práci tak řeknu dobrý prostě mluvím co nejméně a funguje to.
Není tady
Bety napsal(a):
Myslím e není. A ví co se osvědčilo mně? Nedohadovat se a dělat si vechno podle sebe, na "rady" a "poučení" odpovídat: ne, nechci, nebudu. BEZ VYSVĚTLOVÁNÍ PROČ!!!
A proč nechce? Protoe nechci. A proč? proto.....
Kam jde? Pryč!
Kdy přide? A budu chtít.
Nechce náhododu... Ne.
Krasne se tu zasnoubila znasobujici se schopnost diskusnich for. Terapeuticky ucinek vypovidani se a jeste k tomu navdavkem skvela a neskutecne ucinna rada.
ja bych chtel byt u toho a natocit to. A pak by si Annie mohla doma poustet tu scenku na DVD a byt na sebe hrda.
Není tady
Annie, jsi v situaci, kdy ty prostě ustoupit nesmí. Jinak bude ustupovat pořád. Nechtějí tě tam? Tak tam nejezdi, uvidí, e kdy tam nebude jezdit ty, omezí i manel návtěvy k nim a oni brzy zjistí, e narazili. Uvidí, e a budete mít děti, najednou vám budou volat, a přijedete, a se ukáete - a potom bude ty na koni, kdo můe říct - vy jste mě tu nechtěli, proč bych jezdila? Řekněte proč jste mě nechtěli, co vám na mě vadilo? Dej najevo, e tě takové jednání uráí, dej jim najevo, e je nechápe a nebuď ta, kdo má za povinnost dávat vechno dohromady.
To, e by nechtěli na rodinnou terapii, je docela moné. Vdy oni jsou přesvědčeni, e chyba je v tobě, tak proč by měli někam chodit oni? Svedli by vechno na tebe a jetě bys byla ta nejhorí, e se z nich snaí udělat blázny (i kdy kadý rozumný člověk ví, es to myslela dobře).
Dej tomu čas, nejezdi tam, udělej si plán takový, kdy ti nebude líto, e nejsi s manelem, a uvidí - donekonečna toto nepotrvá, ale ty nejsi ta, která by to měla dávat dohromady. Pamatuj na to.
Není tady
Annie:
Holky mají pravdu - rodiče mají pocit, e jsi jim vzala jejich milovaného syna a často si myslí, e pro něho jeho ena není dost dobrá, e mohl mít lepí, hezčí, bohatí, ikovnějí, chytřejí, atd.
Zpočátku mého manelství jsem také ke tchánům s manelem nechodila, protoe mi otevřeně dávali najevo, e jsem tam neádoucí. Občas k nim el manel sám, protoe měl rodiče rád, tak jsem mu nebránila a udělala si vlasní program, jak ti radí holky. Ale pozor - vdycky kdy se vrátil, byl zamlklejí a někdy rozmrzelý, i kdy to skrýval a tvářil se jakoby nic. Samozřejmě jsem to poznala a hned mě napadlo, e ho tam proti mně navádějí. Od té chvíle jsem se překonala a na návtěvu tchánů jsem vdycky la s ním. Brala jsem to jako hru. Vdy perfektně upravená, samý úsměv a vlídnost. Bavila jsem se s nimi nanejvý o počasí nebo o kníkách , jinak ano, ne, nevím, hm atd. Oba jsme se vraceli spokojení, manel byl astný, e jsem tam byla s ním. A já byla doopravdy spokojená, protoe jsem svou přítomností nedala tchýni ádný prostor k tomu, aby ho proti mně tvala, pomlouvala mě a jeho citově vydírala. Později jsem zjistila, e to tak při jeho samostatných návtěvách opravdu bylo a e nás chtěla rozetvat. Manel viděl, e se k jeho rodičům chovám hezky a oni nemají ádný důvod mě pomlouvat. Přesto se o to tchýně jednou alespoň na dálku pokusila. Manel skočil do auta, jel k rodičům a tam tak stralivě řval, a se třásla skla v oknech - říkali sousedi. A do této události jsem mu nikdy proti jeho rodičům nic patného neřekla - ne e by mě nesvrběl jazyk- ale on je měl rád, důvěřoval jim a myslel si, e pro něho chtějí jen to nejlepí. Od chvíle "velkého řevu"si sám uvědomil, e jeho rodina jsem já a nae právě narozené dítě. Sám si uvědomil, e nám chce být oporou a chránit nás a e nesmí nikomu dovolit, aby nám ublioval, ani svým rodičům, ke kterým úplně ztratil důvěru.
Proto si myslím, e je pro manelství úplně nejhorí, kdy manel navtěvuje své rodiče sám. Tchýně tak má neomezený prostor nasazovat mu brouky do hlavy a hrozí nebezpečí, e se jí tvůj manel v dobré víře i s něčím svěří nebo se s ní radí, co se zákonitě obrátí proti tobě. Proto moje rada zní: Vdy být přítomná a s vlídným úsměvem si manela a tchány hlídat.
Není tady
Taky souhlasím s názorem, e by bylo nejlepí návtěvy u manelových omezit z tvé strany na minimum.
Jeho rodiče nikdy nepochopili a bohuel asi nepochopí, e manel má právo na svůj vlastní ivot a pořád ho povaují za malé dítě, kterému budou ten jeho ivot organizovat. Celý ivot asi ili jen pro něj, ádné jiné zájmy a koníčky neměli a teď nemají co dělat. Ale to je jen JEJICH problém, NE TVŮJ !!!
Pokud bych tam jela, chovala bych se sice sluně a zdvořile, ale s odstupem a nepoutěla se do ádných větích debat. Takové to : děkuji za optání, máme se dobře, ve funguje, jak má, nic nepotřebujeme... děkuji za kafe a někdy přítě neshle. A na neodbytnou tchýni je asi nejlepí v komunikaci pouít styl zaseknuté deskyté černé, gramofonové ) Dokolečka, dokola opakovat pořád to samé. Souvisí to s asertivitou a moná by ti pomohlo něco si o tom najít na netu. Asertivita je výborná věc a člověk ji potřebuje v ivotě velmi často.
Ve je o hranicích, jaké si nastaví. Nikdo tě nemůe nutit, aby jsi dělala něco, co je ti nějakým způsobem nepříjemné.
Pokud manel stojí na tvé straně, tak to jistě pochopí a nebude tě k návtěvám nutit.
Přeji ti hodně těstí a hlavně si uvědom, e pokud se neozve teď, můe být ve jetě horí a se narodí děti.
Není tady
Annie, tohle tak trochu znám. Přítel sice není jedináček, ale odstěhoval se za mnou asi 180km (podle tchýně na druhý konec republiky ), a jeho matinka to taky nemohla překousnout. Přesněji řečeno, jsme spolu skoro 6 let, máme 4-letého syna, a stále jetě překusuje. Je teda pravda, e je to u mnohem, mnohem lepí ne na začátku (stěhování provázely hysterické záchvaty a pláč), ale stejně to občas zaskřípe. A ke vemu já nejsem zrovna beránčí povaha, i kdy jsem beran , take je to někdy o nervy.
Přítel stojí, díky bohu, při mě. To je podstatný.
Někdo přede mnou tady psal, e se to třeba zlepí, a přijdou děti. No, je to docela moný, ale taky se můe stát pravý opak.
Asi nejlepí obrana je to, co tady psala Bety. Ne, nechci a hotovo. Nepřipoutět debaty. A návtěvy omezit na minimum. A doufat, e se to časem zklidní.
Musím přiznat, e moje tchýně je oproti té tvé zlatá! Je teda fakt, e se teď poslední dobou u obě snaíme nelapat si navzájem na kuří oka, a taky tchánovci oba bezmezně milují svoje vnouče. A to je pro mě nejpodstatnějí. Díky tomu nad lecčíms mávnu rukou a leccos poutím jedním uchem dovnitř druhým ven.
Omezit navstevy, at si tam jezdi sam manzel. Oni tvoje rodina nejsou, tak proc se nutit do neceho, co ti neni prijemne. Podobnou situaci resim asi tri rokyv ramci vlastni rodiny, porad tisic kecu, ze se neukazu, ale za mnou taky nikdo neprijede, a kdyz tam jedu, tak je to zazitek, odjizdim jak naproste pako a vzpamatovavam se z toho tyden.
Není tady
Amba: Ak manel SÁM nevidí, e ho jeho rodičia tvú proti manelke (prípadne aj PREČO), nevidím vežký zmysel v nejakom "boji" proti jeho rodičom... By neutrálna a nenadáva na nich - rodičov si predsa nikto nevyberá a nemôe za nich - ale stá si za svojím... To je podža mňa cesta.
Není tady
Annie, Ty bys opravdu byla ochotná se mořit na nějaké terapii, abys zkvalitnila svůj vztah s lidmi, kteří Tě nejen neberou, ale i odmítají? Ty bys byla ochotná věnovat hodiny času dokazováním, e opravdu má tu nejlepí snahu vycházet s rodiči, kterým jsi "vzala syna"? Nebylo by lepí pustit to z hlavy a věnovat se něčemu, co Tě baví?
Jak jsem vyrozuměla, rodiče jsou zcela soběstační, nepotřebují s ničím pomoci, ale jsou velice citově vázáni a přesvědčeni, e je třeba vás vychovávat. Za partnera sis vybrala jejich syna, ne je. Oni si neuvědomují, e jednou přijde doba, kdy se situace obrátí. Oni budou staří a čekat na vás jako na smilování, protoe u nebudou mít tu sílu zvládat vechno a nato vyvolávat nějaké spory. Být snachou je fakt někdy tvrdej úděl. Jak by se tihle a jim podobní asi zachovali, kdyby jim vechny ty nenáviděné snachy řekly:
MLUVÍTE NÁM DO VEHO A JÁ U TAK NEMŮU. NECHCI OD VÁS NIC, NE ABYSTE NÁM DALI PROSTOR ÍT A DĚLAT SI SVOJE VĚCI PO SVÉM.PROTO JSEM SE ROZHODLA, E VÁM SYNA VRÁTÍM, KDY BEZ NĚJ NEMŮETE BÝT, PŘESTOE HO TOLIK MILUJU A CHCI S NÍM BÝT NAPOŘÁD. NAJDĚTE MU ENU PODLE SVÝCH PŘEDSTAV, PROTOE ON NEVÍ, ČÍ JE A NECHCE ZTRATIT ANI MĚ, ANI VÁS. uSMADNÍM MU TO ROZHODOVÁNÍ A USTOUPÍM. VY BUDETE MÍT POKOJ A JÁ KLID. BUDEME TAK ZA ČAS VICHNI SPOKOJENI. DOUFÁM, E MĚ TO JEDNOU PŘEBOLÍ A BUDU SCHOPNÁ MILOVAT NĚKOHO JINÉHO. JE LEPÍ SKONČIT TO TEĎ, NE ZA PÁR LET. POKUD JSEM VÁM KŘIVDILA A NEPOCHOPILA VÁS SPRÁVNĚ, PAK SE ZA TO OMLOUVÁM. CHTĚLA JSEM S VÁMI VYCHÁZET A PROSTĚ MI TO NEJDE. ČEKALA JSEM OD VÁS NĚCO JINÉHO A VY ODE MĚ ASI TAKY. MĚJTE SE TADY DOBŘE A ZAPOMEŇTE NA MĚ.
Jsem taky tchýně. Protoe mám v paměti vechno, čím jsem prola, řekla jsem mladým, kdy spolu začínali bydlet něco v tom smyslu, e pokud budou potřebovat, pomůu jim, kdy to zvládnu a budu mít čas a chu. e zřejmě taky budu potřebovat někdy pomoct i já a e to je taky na jejich dobré vůli. Pomohla jsem jim do začátků, ale nečekám ádnou vděčnost. Taky jsem jim řekla, e kdyby měli pocit, e do něčeho mluvím, a se nebojí mi to říct. e se neurazím. Mám svoje koníčky a mám na ně nárok. Děti jsou dospělé a ijí si svůj ivot. Proto u párkrát slyeli, e prostě nemám čas nebo energii. Je mi jedno, jak často doma uklízejí, co vaří a jak mají srovnané uplíky. Není to nezájmem a oni to vědí. Abych je nutila k návtěvám, mě nikdy ani nenapadlo a myslím, e jsem nikdy neřekla...přijďte, kdy zase přijdete, vy sem chodíte málo...! Bydlíme blízko, ale jeden druhého respektujeme.
Měla jsem známou, která se přivdala k rodičům svého manela s malou dcerkou. Stávalo se i týden, e se s rodiči neviděla. Kdy měli doma oslavu, nikdy se nestalo, e by staří zdola bouchali kotětem. Byla plnoprávnou členkou v domě, i kdy je tomu u pětadvacet let. Doslova mi tenkrát řekla...na tchány si nemůu stěovat. Absolutně v ničem mi nepřekáejí. O nějakých antipatiích, přestoe byla svobodná matka, nemohlo být ani řeči. Myslím, e tak úasný lidi by si snad pomník zaslouili...Proto prostě nechápu, jak někdo můe do zetě či snachy vrtat. Kdy to není feák, alkoholik, permanentně nezaměstnaný flákač, ale normální člověk, proč prostě nenechají ty mladé být? Oni sami byli v jejich kůi před dvaceti lety a proto je to pro mě nepochopitelné. Je to stejné, jako kdy kolegyně před důchodem řekne mladí spolupracovnici: "Tobě zase marodí dítě?" Jako by u zapomněla, jak měla nemocné děti ona...Asi to je tím, e si starí generace myslí, e má nějaké ty zkuenosti a vidí líp do budoucna. Jenome...on si kadý musí tu svou cestičku vylapat sám. Přijít na to, ne e mu to někdo naservíruje a pod nos. Patent na rozum nemá toti nikdo...Asi nejhorí je, kdy ti rodiče nemají jiný zájem, ne jsou "jejich "mladí. To je bezpečná cesta k rozchodu těch dvou, co by spolu byli mnohdy schopní docela dobře ít. Někdo to toti neustojí a vzdá. A mnohdy se fakt není čemu divit...!
Není tady
Kalupinko, chtěla bych jednou být tak rozumnou tchýní, jako jsi Ty.
Ano, rozhodně návtěvy u tchánů omezit a být asertivní , i kdy je jetě lepí, kdy nepříjemné situace s tchány řeí manel sám. Od něho to rodiče bez mrknutí oka přijmou, od tebe to budou muset přijmout, ale v kadém případě to bude jiné..
Selima:
Asi jsem můj příběh napsala nesrozumitelně. Rozhodně jsem nevedla proti tchánům ádný boj, ani jsem na ně nenadávala. On je měl můj manel rád, důvěřoval jim a jeho matka ho stále ubezpečovala, jak ho miluje a záleí jí na jeho těstí.. Ano, zpočátku manel opravdu nerozpoznal, e mu jeho milovaná maminka nasazuje mistrně brouky do hlavy. Nezaútočila otevřeně, jen ho při kadé příleitosti litovala, jaký je chudák, kdy pracuje v domácnosti, nebo měla obavy, e ho vyuívám - to jiná enská by si ho jinak váila. Kdy jí například manel řekl, e jsme měli kuřecí řízky s bramborovou kaí, tak mu řekla, e jsem neschopná, protoe se řízky dělají jen z vepřového bůčku a bramborová kae se nedělá, protoe je koda mléka, stačí brambory. Měla velké starosti, e rozfrcám jeho peníze, protoe si myslí, e neumím hospodařit atd. PROTO jsem k tchánům začala chodit s ním, bylo to tak jednou za měsíc. V mé přítomnosti u tchýně neměla ádný prostor pro svoje intriky a kdy si přece jen "típla", hned jsem se jí zeptala, proč to říká nebo proč to chce vědět a trvala jsem na odpovědi. Do toho vdy vstupoval manel a matku usadil sám, tak si v mé přítomnosti moc netroufala. Doma jsme pak o tom s manelem mluvili, řekla jsem co se mě dotklo a proč a TEPRVE potom si jasně uvědomil, e ho jeho matka proti mě mistrně tve. Jak el čas, tchýně viděla, e jsme neprůstřelná dvojka, tak nevydrela a otevřeně zaútočila. Tím okamikem můj manel definitivně a sám prozřel, bez mého přičinění.
Ano, Selimo, má pravdu, e to manel musí vidět sám. Jenome, kdy má syn rodiče rád a ví, e to s ním vdycky mysleli dobře, těko ZE DNE NA DEN k nim změní svůj postoj. I kdy se své manelky proti matce momentálně zastane, stejně se mu do podvědomí ukládají její názory a rady. Nejhorí je, kdy nastane situace, kdy si řekne - maminka měla pravdu. Ano, sám by měl dojít k poznání, e by to tcháni měli myslet dobře nejen s ním, ale současně i s jeho manelkou. Ve chvíli, kdy si to uvědomí, udělá si mezi svým manelstvím a rodiči pořádek sám. Je to ale cesta vývoje , nestane se tak ze dne na den.
Pokud manelka s manelem tchány nenavtěvuje, neví, co se mluví za jejími zády, proto si ani nemůe s manelem promluvit o tom, co a proč jí vadí nebo ubliuje.
Není tady
Kalupinka:
Napsala jsi to super, ale v mém případě by to bylo přesně to, co chtěla tchýně dosáhnout, to bych jí udělala obrovskou radost, kdybych jí vrátila syna!
Není tady