14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
U jsem tu přečetla pár příspěvků o tchýních a rozhodla se taky napsat svůj "malinkej" problém. Bydlíme v podnájmu v 1+1, platíme 7000 nájem a protoe jsem těhotná, chci nechat jakékoli stěhování a bude malý na světě. Byli jsme pořád přesvědčeni, e si koupíme byt na hypotéku, jene na ty byty prostě "nemáme". Mohli bychom se zadluit max. na 1.200.000Kč a za to si pořídíme leda tak 2+1 ke kompletní rekonstrukci. No a buch - najednou přila tchýně s nápadem, e půjdeme bydlet k nim na barák. Po vech těch příbězích, co tady čtu, jsem rázně řekla ne a víc jsem o tom nechtěla slyet. S manelem jsme se doma hádali asi týden, ale manel nakonec ustoupil a řekl tchýni, e tam prostě bydlet nepůjdem. Jene kdy jsme si o tom potom vykládali s manelem bez emocí, zjistili jsme, e přestěhováním do rodinného baráku by se vyřeilo hodně věcí, se kterými bojujeme doteď - tchýně bydlí toti na baráku s tchánem, který nemůe chodit a manel má jen sestru, která se věčně toulá v zahraničí. Take vekerá chlapská práce zůstává na mém manelovi. No a to jsou takové ty zabité víkendy, kdy tam manel musí zajet a s něčím pomoct. Dříve jsem jezdila s ním, teď tam maximálně přijdu jenom na návtěvu, protoe pomáhat jako těhotná nemůu a i kdy jsem pomoct chtěla, tak mě manel i tchýně od práce odháněli a raději mi připravili posezení, abych odpočívala, e miminko musí být v klidu. No a tím, e bychom se přestěhovali tam, tak by odpadla ta věčná nespokojenost s tím jezdit věčně k tchýni pomáhat na barák. Dělali bychom vlastně na svém a měli bychom to před barákem, take práce by byla za chvilku hotová. Navíc jsme dostali takovou nabídku, e tcháni by nám nechali celý vrch (tři velké pokoje, kuchyň, velká koupelna) a oni by li dolů (kdysi se tomu říkali vejměnek tuím - prostě jsou tam dva malé pokojíky a kuchyň by se udělala, plus koupelna a záchod tam je). My bychom museli vyplatit manelovu sestru jedním milionem, aby si potom mohla koupit malý 1+1, a se vrátí.
No a tady nastává ten problém, se kterým si nevím rady - s tchýní si rozumím, tykáme si a nemám jí ani za zlé, e po nás chce pomoct (v její situaci bych se chovala určitě stejně, jedna enská barák zvládnout nemůe a ten barák je u dlouho v rodině, prodat ho nechtějí). Pamatuju si, e ze začátku se nám chtěla hodně plést do ivota, zajímalo ji, kolik za měsíc utratíme za jídlo a tak, ale včas jsme to zatrhli a co se manel přidal na mou stranu a co jsem si vechno obhájila a řekla jí, e tak prostě ijem a e nám to tak vyhovuje, tak se úplně změnila a je teď jiná. V pohodě s ní vycházím, ale bojím se, e to je jenom proto, e bydlíme jinde. Navíc v té době budeme mít miminko a manel jí u důrazně řekl, aby se nám do ničeho nepletla. Duovala se, e nemá důvod a e jenom nechce, aby byla v dvougeneračním domku sama. Rozumím jí, musí to být těké a vím, e manel má ten barák hodně rád, v létě jsme tam jezdili kadou chvilku, manel se na něm hodně nadřel, navíc před třemi lety tam udělal bazén zaputěný do země a pergolu, tak tam je fakt krásně.
A vás zkuenějích se potřebuju zeptat - máme anci ít s tchýní normální ivot bez vech těch příběhů, co se vude dokola píou? Bojím se, e se tam přestěhujeme a vechno se změní. U jsem si dala podmínku, e jestli se budeme stěhovat, tak ne dřív, ne malému bude půl roku, e si chci vechno udělat podle svého a kdyby byl Patrik moc malinkej, tak bych si třeba nevěděla rady a já si to chci vyřeit sama. Věřím tomu, e za půl roku bych u dokázala říct, e malej brečí jenom tak, e u bych se dokázala postarat bez problémů o miminko, ani by mi v tom musel někdo radit. Tchýně je pro, i kdy se těila na malého od začátku. Vím ze zkuenosti, e si dokáu dupnout a říct, e to prostě chci tak a tak a mám i to těstí, e manel stojí na mé straně ve vem. To mi dokázal i tím, e se tam nechtěl stěhovat kvůli mě, i přesto, e jeho to tam táhne a e se mi nejedenkrát svěřil, e by tam chtěl ít a vychovávat rodinu. Vím, e to místo tam má moc rád a chci ho udělat jetě astnějím ne je teď. A taky vím, e doteď jsem se s tchýní dokázala vdycky nějak domluvit, i kdy to někdy bylo těký a nechápala mě, ale kdy u jsme nevěděli, jak dál, tak vdycky řekla "udělejte si to, jak chcete" a natvanou jsem ji jetě nikdy neviděla. A já bych chtěla, aby taková prostě zůstala, protoe pak bych se nebála se stěhovat. Ale co kdy se změní???
Není tady
Přečti si tady u několik vláken o tchýních. Jsou tchýně zatracované i milované, záleí na povaze vech zúčastněných. Ale pokud se budou obě strany snait o maximální pochopení a toleranci, tak musíte vycházet určitě dobře. A hlavně nedomýlet si plno věcí takzvaně mezi řádky - co tím asi tchýně naznačovala?
Zkus hodně rad brát jako od své matky, u ní se taky určitě hned nerozladí, kdy ti bude radit nebo s tebou nebude ve vem souhlasit - řekne ji svoje a dál ji bude brát jako dobrou matku. Tak to musí brát i od tchýně, hodně snach se rozlaďuje nad různými zanedbatelnými větičkami ze strany tchýně, mají pocit, e je pořád kritizuje, ale od své matky by to tak vůbec nevnímaly. Tchýně si určitě přeje, aby rodina jejího syna byla spokojená a aby jste spolu dobře vycházely, hodně rodin ije ve dvougenerační domku a vycházejí spolu pěkně. Chce to tu vstřícnost a toleranci, nenimrat se v banalitách a nedělat z komára velblouda.
Není tady
Mně se zdá, e tchyně je nakonec docela rozumná. Kdy vidí, e máte svůj názor, tak se nenatve, ale respektuje ho. Znám několik (asi 3) rodiny, kde snachy ijí s tchyní v jednom domě, v podobném uspořádání, jako se nabízí vám, a je to v pohodě. Přístup Astry, tedy brát ji jako vlastní mámu, je docela dobrý, mně vdycky taky pomohlo, kdy jsem si uvědomila, e ona to určitě myslí dobře. Ví, kdy jsem se na věc koukla jejím pohledem. Neříkám, e mě nikdy nenatvala - a jak! - ale kdy jsem to viděla z její strany, dalo se to i chápat.
Jestli do toho půjdete, to je na vás. Já iju podobně s mými rodiči a nemůu si to vynachválit. Jene - nai do ničeho neremcají, neudílejí rady, ani bych se ptala, paklie se ptám, sdělí, co by činili oni, ale rozhodnutí nechávají na mně, nechodí k nám bez pozvání, stejně se chovám já k nim, dítě mi nikdy nevychovávali (pohlídali, to jo, to dokonce rádi a bez toho, abych se jim za to musela klanět), oni se rádi nimrají v zahradě, to já nemusím, já zas radi vytřu společné schody a chodbu a máma se místo toho můe rejpat v těch záhonkách, jednou uvařím já, jednou ona, máme jetě starou babičku, tak ta aspoň není úplně sama (i kdy svoje dva pokojíky má) a funguje to! ... Taková kooperace je velmi výhodná
Není tady
Holky, ani nevíte, jak jste mě tu uklidnily. Já se fakt bála, e to souití v dnení době prostě není moné.
Je fakt, e tchýně je jetě docela mladá. Pamatuju si, e kdy jsme se brali, tak tři měsíce před svatbou jsem se jí svěřila, e bych chtěla miminko. Tehdy mi říkala, e mám jetě počkat, e si mám uít troku ivota a nechtít hned vechno najednou. Kdy jsme jí týden před svatbou oznámili, e čekáme druhým měsícem miminko, byla naopak hrozně nadená a moc nám to přála od začátku. Je moc ráda, kdy přijedem a fakt je ten vztah pěknej. Samozřejmě to tak nebylo vdycky, vím, e ze začátku mě tvala tím, jak pořád manelovi volala, e potřebuje pomoct s tím a s tím a e potřebuje nakoupit maso pro psa, protoe ona se bojí sednout za volant... Půl roku mě to tvalo, ale nedala jsem nic najevo (jenom manelovi). No a pak mě ale napadlo se na to podívat z její stránky a musela jsem uznat, e já bych se v její situaci nechovala jinak. Samozřejmě kdy manel párkrát řekl, e zítra nebo e se domluví se mnou a pak zavolá, tak se to zklidnilo a i tím, jak ije déle sama (no déle, rok), tak u dělá hodně věcí sama, i kdy ten chlap tam prostě potřeba je.
A musím se přiznat, e byly chvíle, kdy jsem se snaila číst "takzvaně mezi řádky", jak píe Astra. A brzy jsem zjistila, e to není dobrý, e ona to fakt nemyslí zle a e to spí podvědomě vyhledávám já. No jetě e jsem na to přila, e tchýně není patná a vy jste mě dokázaly uklidnit, e to tak můe zůstat a e můeme ít spolu a nemusí to znamenat konec těstí!!!!
Není tady
Jj, jako dost dobrý vidím přístup tvého manela. Myslím, e je to zralý chlap a přeju ti ho Na druhou stranu - kdo ho takhle vychoval, viď? Asi jeho máma, e. Take opravdu to nemůe být snad patná enská, jen asi opravdu spí potřebuje tu jeho pomoc a moná je i osamělá atd. atd. Myslím, e i ty má dostatečně dospělý přístup a snaí se jí pochopit. O toté, zdá se mi, se snaí ona. Pak to jde skloubit
Není tady
Nevím...vypadá to, e je vechno v pohodě. Zřejmě díky tchýni, která Tě respektuje, ale zejména díky Tobě, která sis od začátku uměla dupnout a dát najevo, e jsou hranice, za které ji nepustí. Ví, je pravda, e a budete bydlet tam a natrvalo,tvůj mu uetří čas, který by strávil na cestě za rodiči a zpět, ale v tom bytě bude sama s dítětem. Bude potom vlastně jedno, kde ten vá táta bude, s vámi ne. Má na něj koukat z okna na zahradu či dvůr, nebo vědět, e je deset dvacet kilometrů pryč...?
Trvej od začátku na zamykatelném bytě. Na oddělené bytové jednotce. Na vyrovnaném placení veho, od otopu po inkaso. Ví, holka, vichni tu říkáte, e tchýně je rozumná...Já si to nemyslím. Kdyby toti byla rozumná...tak jde bydlet do pohodlného bytu, kde by si zajistila třeba pečovatelskou pomoc pro manela. A netrvala by na tom, bydlet v baráku, který nejsou schopni obstarat. Automaticky se budete starat vy. O vechno. Sestra ne. Nepočítej s tím. Ta bude vysmátá. Dostane od vás těce naetřené peníze a přijde lehko k bytu. Vy si ten svůj podíl tvrdě odpracujete a jetě budete mít u sebe rodiče. Pod vidinou vlastního baráku vás čekají léta dřiny a můe být tchýně sebelepí, není nad to, bydlet sami. . Má-li milion na vyplacení sestry...proč ho neinvestuje do koupě bytu? Ono pomaloučku, polehoučku, se to můe vyvrbit tak, e skřípaje zubama bude muset vylapovat, nic jiného Ti nezbyde. Mít kam jít nebude a řekne-li já se chci rozvést a vyplate mě, vysmějou se Ti. Bude se asi muset přizpůsobovat. Nevím, mně by asi něco takového nenapadlo. Být na místě Tvé tchýně, řeila bych to jinak, ne nabídkou přistěhování se mladým. Tedy...nela bych do toho. Svůj byt, svůj klid.
Není tady
Kalupinko, to, co jsi psala, byly přesně důvody, proč jsem poprvé řekla "ne". Milion si budeme muset půjčit od banky a zastavit ten barák, který má hodnotu asi čtyř milionů, take problém by být neměl. Bohuel kdybychom si půjčili milion a snaili se najít byt, tak seenem max. 1+1 a to s dítětem bohuel nemůeme.
Jak jsi psala zamykatelný byt - řeím to pořád - e by se tam dal zvonek a dodrovat, aby tam tcháni nechodili bez naeho souhlasu. Vchod by byl pro nás i pro tchány jiný, protoe se jedná o dvě úplně oddělené bytové jednotky. Ono já se tchýni nedivím, e viděla toto řeení, protoe ona byla před třiceti lety ve stejné situaci jako teď já - přistěhovala se s manelem do bytu nahoru a dolů se stěhovali tehdy její tcháni. Ptala jsem se manela, jak si to souití pamatuje, a on říkal, e to tam lo v klidu a e jeho babička s dědou nahoru moc nechodili. Tak si zase říkám, jestli ona byla zvyklá na tohle a lo to, tak předpokládá, e to půjde i teď s náma.
Naskytla se taky monost, e by do baráku la jeho sestra a vyplatila nás, jenome díky tomu, e ona pořád utíká do zahraničí a má samé práce typu "au pair", tak se bojím, e bychom se toho vyplacení nedočkali. Teď u tam je dva roky a vracet se pořád nechce. A pro nás je teď ten čas hrozně důleitý, protoe tady v jednom pokoji to vidím s dítětem, dokud nezačne lézt, pak u to nepůjde a budeme se muset odstěhovat. Do jiného pronájmu nechci, je to tu fakt hrozně drahý a nájem za větí byty stojí kolem 10tis. (na hypotéce bychom platili asi 6000).
Jediný, v čem je problém se s manelem shodnout a co jsme u naukli, je vybavení toho horního bytu. Manel by byl nejraději, kdyby to tam zůstalo tak, jak byl zvyklý (tcháni by nám tam větinu nechali), kdeto já chci pro ten pocit, e jsme se stěhovali do svého, vechno od základu změnit. Kompletně vybavení od koberců a po lustry. Manelovi se to zdá zbytečný, včetně toho, e nechápe, proč já chci mít pračku nahoře v bytě a ne dole, kde ji má jeho máti. Jene já to chci mít podle svého a kdyby tam zůstala třeba jediná větí věc po jeho rodičích, měla bych pocit, e jsem u nich na návtěvě. Jemu se to nelíbí, protoe to by znamenalo nakoupit kompletně vekerý nábytek a zvýit zadluení. Na jednu stranu si taky říkám, jestli toho nechci moc, ale váně si nedovedu představit mít kolem sebe nábytek, který jsem pouívala na návtěvách (navíc ve stejných prostorách).
Není tady
Ne, to teda moc nechce. A má hned první problém. Holka, to jsou názory. prát u maminky, nechat starej nábytek. Já bych zůstala s děckem v 1 + 1. Fakt.
Není tady
Já mám tchýni hodnou, úplně zlatou. Je to taková ta hodná, obětavá babička. Ale i přes to občas příjde nějaké to malé nedorozumění. Záleí jen na tobě jak daleko, jsi ochotna praktikovat jistý kompromis a občas i určitý nadhled. Jo a určitě počítej s tím, e od teď budou vichni v baráku mít dokonalý přehled o kadém tvém kroku, o tom kdy od vás odcházela návtěva a kdy jste třeba na sebe s manelem křikli. Zpodí se o hodinku na nákupech a u budou netrpělivě přelapovat u okna, samozřejmě e z obavy o tebe, ale přes to.......
Není tady
Tohle je dost těký,protoe ta vidina,e budete mít svoje.,je úasná,,Jene je tam to ALE...
Myslím pokud si bude od začátku trvat na svém..jak co bude..tak by to mohlo vyjít,,nikde,ale nemá záruku,e se ty nebo někdo nezméní...Ví,to je taková ta sázka do loterie..
Mám bezva tchýni,a máme společnou chalupu, víkend mě úplně stačí...
Opavdu udělat od začátku vlastní vchod, a nastavit mantinely,,,,a pak jen doufat,e to vyjde..
Není tady
Jé, tak to já bych s děckem v 1+1 teda nezůstávala. Je pravda ale, e mám dobrou zkuenost se souitím, máme tam opravdu vichni svoje soukromí a je pohoda, klid. Rustynko, nedivím se, e nechce věci po rodičích a pračku dole To je snad normální. Třeba by se dal tvůj mu po jednotlivých krůčcích přesvědčit. On má taky svou pravdu, e byste se zadluili. Co udělat kompromis? S tou pračkou by mě teda nedostal, tu bych natuty chtěla svoji a nahoře (vím, co to bylo, kdy jsem zatím svoji neměla a rok a půl prala dole s mojí babičkou nic tragickýho, ale kdy jsem si nepřála, aby mi prala, tak ona to z dobrý vůle udělala, pak to obarvila atd. atd.....chtělo to se povznést, co se snad i dařilo) .... nezadluovala bych se moc, ale na takový ty věci, abych mohla fungovat samostatně, to zas jo (pračka, lednička atd.). Ty starí věci po rodičích bych zatím asi pouívala, ne bych uetřila na nový. Taky jsem skoro dva roky pouívala věci po mých rodičích, ne jsem naetřila třeba na nový gauč, taky se mi to moc nelíbilo, ale na druhou stranu - jsou to jen věci, neznamená to, e je tak člověk na návtěvě. Jedinou "velkou" změnou po mém nastěhování bylo, e jsem vymalovala a dala si nový záclony Myslím, e tvůj manel by byl třeba postupné obměně domácnosti víc nakloněný, ne tomu udělat si vechno hned nový.
To, jak píe kalupinka, s tím uzamykatelným vchodem....to si třeba u nás neumím představit. To by bylo u nás takový znamení nedůvěry....hm... no, jak říkám, u nás není zvykem, e já vpadnu do obýváku k naim a oni mi to taky nedělají. Nikdo z nás nemíruje v pokojích druhého, take není důvod k zamykání....ale jsou prý tchyně, které tohle povaují za normál (nebo vlastně jsou i takové matky...teď jsem si vzpomněla na jednu kamarádku - tak ta jednou vyhodila zbytek sekané od matky do popelnice a matka jí druhý den sprdla, proč sekanou vyhodila, e byla v popelnici...ehm...no a to ta maminka k nim jen docházela, v její nepřítomnosti prohlídla i popelnici....tak to by mě kleplo....a zůstávala bych s děckem v tom 1+1, ale my máme vztahy doma fakt dobrý, take to zamykání by bylo úplně uhozený v mým případě).
Není tady
S tou pračkou jsem to tu patně napsala, máme svoji pračku, ale já chci mít tak nějak vechno u sebe, ne zabudovat pračku vedle pračky tchánů (mají tam malou místnůstku jako prádelnu) a prát tam. Chci mít vechno u sebe, pinavé prádlo, pračku, suák... Ne pinavé prádlo v koupelně, pračku v prádelně a věet prádlo zase nahoře (dole je velký pes a to bych se bála, e to prádlo by strhal). Navíc se bojím, e kdy budeme prát v jedné místnosti, tak to brzy začne - a my vyperem jim, e oni pak vyperou nám... a ty věci vůbec nechci míchat dohromady. Pak bych nevěděla, co je čí a pomalu bychom ty dvě domácnosti prolínali. A to já právě nechci. Začlo by to pračkou a skončilo by to bůhví čím. Mně jde právě o to zachovat si maximum soukromí, co to jde, protoe jak píete, část soukromí se určitě odbourá a nic s tím nenadělám. Ale úplně ho odbourat nechci.
Včera jsme se o tom s manelem bavili a jiné řeení nás váně nenapadá. Manel je natěstí takovej, e fakt co chci já, tak to půjde. Chápe mě, e to chci změnit, a já jsem natěstí taková, e kdy mě tchýně něco řekne, tak jí dovedu říct svůj názor. Jen se bojím, aby to nebylo častěji ne cokoli jiného.
S tím nábytkem jsem asi blázen, ale já si zase říkám, e kdy tam vechno změníme podle svého, budu si tam fakt připadat jako doma a navíc kdy tam přijdou tcháni, tak jim tam nic nebude připomínat, e tam byli 30 let doma oni.
Ale stejně bojím bojím bojím... Ale v té 1+1 to váně nejde, navíc manel dělá na směny, take ten půlrok pro něj bude utrpení. Nemá se toti kam schovat a kde se vyspat, kdy miminko bude plakat... Navíc čím víc bude starí, tím víc bude hlasitějí a manel nevrlejí. To by bylo na zbláznění.
Upravil(a) Rustynka (14. 11. 2007 10:56)
Není tady
S tím zamykáním jsem to zaila. Bydleli jsme s BM u jeho rodičů ve 2 pokojovém bytě. Tcháni byli v důchodu a tak, zatímco jsme byli v práci, nám ve promejdili. Schovávala jsem si dopisy od kamarádek, i ty četli. Můj BM se moc rozčílil a začali jsme svůj pokoj zamykat. Hrozně nesnáím, kdy mi kdokoliv leze do věcí, ani s manelem si vzájemně do věcí nelezeme. Bydlíme v RD s tchýní a synem, kadý v jednom podlaí a byty zamykáme, přestoe máme náhradní klíče od ostatních, nepouíváme je.
Není tady
Rustynka: jj, chápu i to, e chce mít pračku u sebe. Vdy za prvé to vysvětlovat nemusí a kdyby to tak nějak bylo potřeba, tak i tchyně pochopí, e nechce s miminem lítat nahoru dolů do prádelny a zpátky a tak... To s tím nábytkem sice chápu, ale jestli manel se bojí zadluení, tak bych na něj tak netlačila. Má taky svoji logiku. A ono po kouskách povolí víc, ne najednou, myslím si. (Jednorázově deset tisíc tak nebolí jako sto tisíc a na hypotéku. A za čas bys to vlastně nový měla.) A neboj se - kdo se bojí, s.ere v síni, říkával můj děda
ita: Tak to je ílený.... .... to nechňápu... jo, je fakt, e holce jsem deník přečetla, kdy se mi otevřel pod nohou (stydím se a bylo to naposled) .... a jinak někdy zírám, co některé kamarádky - maminky dětem dělají. Otvírají jim taky, listují seity, hrabou ve skříňích...tak tohle nevedeme....ani moje máma ke mně to tak nevedla....ani její máma s ní.... take teď nezamykáme a v pohodě. Oboustranně. Kdy si obě strany uvědomují ty hranice, tak je to opravdu k nezaplacení. Rodiče mi pomohou, kdy poádám, já to neberu jako jejich povinnost a naopak - já jim pomůu, ale oni to taky neberou jako moji povinnost.... Jo, někdy to zajiskří. Třeba nedávno mi táta pořád s něčím radil, jako bych byla úplnej blbeček, tak kdy jsem mu pětkrát řekla, e ok, e chápu a e u mi to říkal, tak jsem po estý nevydrela, vyletěla jak čertík z krabičky a vystřelila z garáe, kde jsem pracovala....on se odporoučel, já si to la dodělat...no a druhej den ráno jsem se mu byla omluvit (já to fakt přepískla a on to myslel dobře)... no a táta, e dobrý, e v pohodě (máma se mi pak svěřila, e za ní přiel se slovy "To jsem asi něco pos.ral.... tak takhle to taky někdy můe fungovat, ty vztahy. A je to prima.
Není tady
ita : tak to si vůbec nedovedu představit. Já jsem byla vychovávaná k uznávání soukromí, mojí rodiče se mi nikdy ve věcech nehrabali, dopisy neotevírali. Kdy přiel dopis od příbuzných s titulem rodina- tak jsme to mohly děti otevřít, ale kdy to bylo adresováno pouze na tátu, tak by si to nikdo nedovolil, přesto e to bylo vevniř určeno celé rodině.Já jsem tak s manelem taky vedla syny, nečetla bych ani nikomu SMS, a kdy jsou u nás na návtěvě mladí v "dětském pokojíku", tak bych tam bez zaklepání nikdy nevela. Moje tchýně taky ctila soukromí, take já si ani nedovedu představit, e to můe někde chodit jinak. V tomhle jsme s manelem za jedno. A e je manelka na prvním místě beru jako samozřejmost u sebe i u svých synů.
Není tady
Rustynko já ti nevím, nicméně základní konstelace se mi jeví jako docela dobrá - tchýně ádná semetrika, ty si umí stanovit hranice, manel se tě zastane, take potud dobrý...ale nevím no, osobně má za to, e a jsou vztahy jakkoli dobrý, tohle mezigenerační bydlení není nic dobrýho, můou vznikat třenice kvůli kravinám.
Nicméně, kdyby u k tomu dolo, trvala bych na naprosto jasných, od začátku stanovených pravidlech - jak se budete podílet na společných nákladech, kdo bude co platit, na koho bude co napsaný. Ideální by bylo nechat ty dvě jednotky úředně oddělit prohláením vlastníka, zapsat na katastr a pro kadou zřídit vlastní měřidla...sice by to sebou neslo určité náklady a taky nevím jestli je to technicky moný, ale eliminovalo by to dost potenciálních konfliktních situací. Pak dalí věc - na dveře zvenku kouli a mít to nahoře pojatý jako kompletní samostatný byt - tj. včetně vlastní pračky, kuchyně atd.
Není tady
Na dveřích kouli?... no tak to fakt nepochopím ... moji rodiče by to např. brali jako výraz mojí nedůvěry k nim. Oni mi opravdu v ivotě nemírovali po bytě, kdy nejsem doma, nejdou nahoru. Kdy jsem, přijdou jen, kdy opravdu něco potřebují (tak 1 x za dva měsíce, moná za tři).... A jestli jsou rodiče manela Rustynky podobní, taky by se jich to mohlo dotknout, zamrzelo by je to.
Není tady
Já si vzpomínám, e kdy jsem se seznámila s manelem, měla jsem tehdy byt jinde ne práci a často jsem bývala u něj (take vlastně v tom baráku). Manel měl pokoj dole a rodiče bydleli navrchu. A i kdy jsem tam byla celý víkend, tak jsem rodiče poznala asi po dvou měsících od doby, co jsem tam jezdila. Tak ta koule by asi fakt nedělala dobrotu, protoe by to asi váně podtrhlo nedůvěru. Vím, e jediný, kdy tam bydlel jetě manel, tak e mu tam mamka chodila uklízet prach, ale kdy jsem tam byla já, tak tam nikdy nechodila, spí počkala, a my přijdem za ní.
Já se jenom bojím toho, e doteď v tom vlastně nebylo miminko a e to mimi ji bude lákat. Ale zase na druhou stranu nechci myslet na to nejhorí, jako je úplná ztráta soukromí, neustále mít tchýni za zády a tak. Toho se bojím, aby se to krásný nezměnilo a aby to nedopadlo tak, e si budeme lízt na nervy. Ale snad ne...
Není tady
taky mě toto souití čeká,a a jsou vztahy sebelepí..pokud 2oddělené byt.jednotky tak ta koule na dveřích je pro mě 100%ní!!A nic ve zlém,ádnou důvěru tím zpřetrhávat nechci..ale prostě tam bude a přítel to navrhl dokonce sám.
Není tady
Teda s tou koulí mi to ne a ne jít do hlavy ale kadá máme asi jiný zkuenosti. Rustynko, kdy tam máti nelezla dřív, nepoleze ani teď. Moje tchyně se taky nějak snaila vdycky respektovat, co dělám (i kdy někdy jsem mívala pocit, e jí to nesedí, nikdy ale nerozdávala rozumy, nenadávala, nevnucovala se atd.). Jestli je z těch, kteří dopřejí mladým klid, tak taková zůstane, myslím si. A kdyby to přeháněla, tak mám dojem, e ji s jejím synem zvládnete umravnit a e ona to pochopí
Teď mě tak vlastně napadá, e na tu kouli na dveřích by vlastně asi nai ani nepřili...chichi...
Není tady
No myslím si, e ze začátku tchýně zkouela co si můe dovolit a co ne a jak se zachová jeji syn. Pokud jste ji to zatrhli tak poznala, e si moc dovolit nemůe a toho přestěhování bych se nebála pokud ji dokáete říct NE.
Já nevím, nela bych ani k vlastním rodičům. Ne proto, e bychom se nesnáeli. Právě, e své rodiče mám moc ráda a oni mě. Ale chtějí mít svůj klid a já také. Měla jsem monost ít s babičkou, skvělá, ale... říkala, e kvůli mně a příteli moc utratí, přitom jsme oba vydělávali, peníze od nás nechtěla, tak jsem kupovala i potraviny pro nás, abych jí to ulehčila, jene si pak zase stěovala, e si nebereme jídlo od ní. Je to těké, ale určitě se nějaký problém vyskytne u sebelepí tchýně nebo dokonce vlastních rodičů. My jsem to měli o fous, jinak jsme také málem skončili u přítelovo maminky, dodnes nám to vyčítá, e jsme v nájmu na 15 let pak to bude nae a u ní bychom to měli zadarmo. To je sice hezké, ale museli bychom vyplatit jeho dvě sestry a na to bychom neměli, ten barák se musí od základu opravit. Nela bych do toho, ale vám asi nic jiného nezbyde. I kdy, třeba vám to zrovna bude klapat. pa,pa
Není tady
Já bydlím s rodiči manela a jsou okamiky kdy bych to za 1+1 nevyměnila a pak jsou chvíle kdy bulím e jsme si nekoupili byt. A to je tchýně hodná, jene ona je a moc hodná, take zamklé dveře i na měsíc u taky byly Evo a není to manýra, je to prostě u fáze zoufalství. Taky mám mue který je na mé straně a největím problémem u nás jsou manelovi sourozenci. Kdyby byl jedináček asi by to bylo vcelku v klidu, a na běné spory, ale takhle je to o nervy a někdy si tu fakt ani po patnácti letech nepřipadám doma- sourozenci jsou tu furt a často nemají vůbec kde bydlet a jdou do "asylu" k rodičům.. Konkrétně - připadám si tu doma ve svých dvou místnostech odkud nevidím a neslyím nikoho z návtěvníků u rodičů.
Protipölem je jako u vás nemocný otec, je to podstatně jednoduí se o nemocné rodiče postarat, ale........
ale.
Já bych to řeila přesně tak jak někdo navrhoval, investovat, samostatný vstup z boku ( zadu ) domu, absolutně se nepotkávat, samostatné měřiče, samostatná kuchyň, koupelna a v době krize mi vadí i společné ňůry na prádlo. I tam se můe dostat v zásadě bezproblémové souití s rodiči.
Take babo raď, hlavně ale a neradí babička!
Není tady
Májajája napsal(a):
Já bydlím s rodiči manela a jsou okamiky kdy bych to za 1+1 nevyměnila a pak jsou chvíle kdy bulím e jsme si nekoupili byt. A to je tchýně hodná, jene ona je a moc hodná, take zamklé dveře i na měsíc u taky byly Evo a není to manýra, je to prostě u fáze zoufalství. Taky mám mue který je na mé straně a největím problémem u nás jsou manelovi sourozenci. Kdyby byl jedináček asi by to bylo vcelku v klidu, a na běné spory, ale takhle je to o nervy a někdy si tu fakt ani po patnácti letech nepřipadám doma- sourozenci jsou tu furt a často nemají vůbec kde bydlet a jdou do "asylu" k rodičům.. Konkrétně - připadám si tu doma ve svých dvou místnostech odkud nevidím a neslyím nikoho z návtěvníků u rodičů.
Protipölem je jako u vás nemocný otec, je to podstatně jednoduí se o nemocné rodiče postarat, ale........
ale.
Já bych to řeila přesně tak jak někdo navrhoval, investovat, samostatný vstup z boku ( zadu ) domu, absolutně se nepotkávat, samostatné měřiče, samostatná kuchyň, koupelna a v době krize mi vadí i společné ňůry na prádlo. I tam se můe dostat v zásadě bezproblémové souití s rodiči.
Take babo raď, hlavně ale a neradí babička!
Také souhlasím, e je potřeba mít ve své. A oddělené. Kdy byl přítel jetě u maminky a neměl odhláen trvalý pobyt, vadily jeho mamince i poplatky za popelnici. Take, stát na svém a trvat na tom, e budete samostatná bytová jednotka. pa, pa
Není tady