Založ si svůj účet a peníze si nech posílat tam,utrácí -li tvůj muž nějaké měřitelné množství (třeba jednu osminu) peněz výhradně pro sebe,utrácej i ty stejný díl svých peněz pro sebe,zbytek jde do rodinného rozpočtu.Má-li taťka novou bundu,je jistě mnohem dražší než dětská nová bunda.A taťka jistě od loni nevyrostl.Vysavač k narozeninám?Dar je možná to ,že bude celoročně vysávat.Jsi-li recesista dej mu k narozkám vařečku ,jako že budeš celý rok vařit.
Nechci tvou situaci zlehčovat,jseš finančně závislá a nesvobodná.Tvůj příjem je ale tvůj a tvé dárečky by měly být taky tvoje.Asi by zíral kdybys vysavač vrátila nebo prodala a koupila by sis ty náušnice,co?

Andělíno, proč jsi to nechala dojít tak daleko? Přečti si něco o SJM - patří tam všechny peníze, které oba manželé vydělají, nemá právo o nich rozhodovat sám. Bude to těžké, ale musíš si s ním o tom promluvit. Nejsi jeho služka, pokud ano, tak moc špatně placená. Budu Ti držet palce, abys našla odvahu a vše si s ním vyříkala, jinak se budeš trápit pořád. Je to přece hrozně ponižující, neustále mu vysvětlovat, na co potřebuješ peníze.  Nedej se, bylo by to čím dál horší, děti porostou a budou mít větší nároky (Ty bys je měla mít také).

Já se nedávno po 12 letech rozvedla. Můj bývalý muž se choval podobně jako tvůj a nikdy se mi nijak nepodařilo ho přesvědčit, aby mi např. pravidelně nějakou dohodnutou částkou přispíval na domácnost.... (Vysvětlovala jsem rozumně, nekřičela jsem...nic...pokýval hlavou, řekl, že on si to nemyslí a bylo hotovo. Takže jsem třeba na mateřské měla 3 dny do další výplaty, v peněžence 50 a Sunar nebyl.... zatímco on si koupil novou anténu do auta za 300. Že se mě neptal, to ti asi říkat nemusím.... Jj, každý jde tak daleko, jak ho pustíš.

Zaveď si svůj účet, jak radí holky, a snaž se co nejdřív být finančně nezávislá. Umožní ti to lepší rozhodování, co s takovým vztahem dál.

A vážně - každý jde jen tak daleko, jak Ty mu dovolíš. Měl by ti dávat pravidelně nějakou částku na domácnost, Tvoji mateřskou by Ti neměl "přidělovat", patří to Tobě. Já bych se dnes, s mými zkušenostmi, nerozpakovala dát manžela k soudu, kde bych o tu pravidelnou částku na domácnost a na děti, kterou by posílal na můj účet, požádala. Je to možná hrozný, soudit se s vlastním mužem, ale když je tak tvrdohlavý, jiná cesta asi není. Dneska bych to udělala, škoda, že jsem se tehdy nikomu nesvěřila a táhla tu káru dál. Kdykoli jsem víc vydělala, on mi přidal míň, v závěru, kdy už jsem měla pěkný plat, dokonce sem tam vybral z účtu něco z mojí výplaty (on tam nedával nikdy nic, ovšem - moje blbost, že jsem neměla vlastní účet, kam by neměl přístup).

Zařiď si vlastní účet a nech si mateřskou posílat tam, pak bych dala s manželem řeč, jak si to představuje dál, že tobě tenhle systém velmi nesedí, že si připadáš ponižovaná.

Blbý je, že si to nechala dojít takhle daleko, tyhle věci se majít řešit hned na začátku.

To mám taky doma -zatím...Pár příkladů-škoda, že před 10.lety nebyl  Babinet.
Když mi nedával peníze, poradila mi kamarádka, že se dá zajít na  sociální odbor a požádat o pomoc, i když jde o manžela.
Stačilo  se mu o tom zmínit a šlo to-na chvíli. Zřídila jsem si účet svůj, protože an společný dával jen to, co platil, ostatní si nechával vyplatit na ruku a já nikdy neměla přehled, kolik vlastně bere. Vadily mu "lepší "jogurty pro děti, banány-když máme jabka !, k vánocům jsemdostala zlevněnou pánvičku, další rok halenku, ze které vypadl lístek, že byla zakoupena 23.12. v 16,50h. O ceně nemluvím. K únorovým narozkám slíbil napařovací žehličku, kterou jsem si v srpnu koupila za své...Přivydělávala jsem a po 20 letech provozu domácnosti se dvěma dětmi, které už byly mimo domov na školách/velké děti, velké výdaje/ jsem pořizovala nové spořebiče-pračku, lednici, televizi, sporák .On přiznal jen do výše mého platu a nikdy nedal a nepřivydělal korunu navíc.Ještě  si chodil za mnou do práce před kolegyněmi půjčovat...ale nikdo nevěděl,že žiju od výplaty k výplatě a on mi peníze nevrací. Zaplatil inkaso, na které jsem mu do výplaty půjčovala a  pak neměla dětem na obědy.On na sobě ale taky šetřil, dárky nikomu nekupoval-to jsem zachraňovala já pro celé jeho příbuzenstvo. Když jsem už pak neměla, bylo zle, že jsem to řekla. A čím je starší , tím je horší. Vím , proč a na co si šetří, ale to sem teď nepatří.

Andělíno: osamostatni se finančně-svůj účet  to bude chtět určitě, ať máš peníze pro sebe a své děti. Asi -nebo určitě ho nepředěláš, tak se zamysli , jak na něj a pomalu se z toho vyvazuj -krok za krokem. Nechávej si i něco stranou pro radost-ať časem nelituješ. A až budeš vydělávat, hned po mateřské se podle toho zařiď.
Držím palečky!

Upravil(a) Mikulenka (13. 11. 2007 13:47)

Před těmi 12 lety, byla situace úplně jiná, mateřská mi chodila poštou, takže jsem peníze měla pod kontrolou a jeho peníze byli taky doma ve společným hrníčku,..a měli jsme se rádi.Po nastoupení do práce mi výplata byla taktéž vyplacena na ruku a vše bylo tak nějak v poho.To všechno graduje až ted , co jsem doma s malým,. skoro 2 roky.O tomhle problému jsme se spolu už snad milionkrát bavili a vzápětí i zhádali(on je i cholerik a já si  taky rozhodně nechci nechat kálet na hlavu),chvilku to vždy vypadá slibně , ale jen do doby , kdy ho zas k něčemu potřebuju.Pak je zas na koni a děsně ho to baví.Hlavně nemám řidičák a moji rodiče bydlí daleko a občas je chci samozřejmě vídat.To mi to pak nechá sežrat.Jemu se to mluví , on má rodiče tady u nás na vesnici.(mimochodem u nich doma je to nachlup stejné), proto mu připadá divný , že se mi tenhle model hospodaření a zacházení se mnou nelíbí.O výši jeho výplaty moc nevím , tak zhruba.Vše co máme , jsme si pořídili na splátky a barák ve kterým bydlíme je můj , ale pomalu chátrá..., poněvadž prý na to nemáme.Za to máme na jeho hospodu...je tam tak 20krát v měsíci a k tomu vykouří krabičku a půl cigaret(na to musí být i kdyby na chleba nebylo)...Já mu tohle už snad ani nevyčítám, zvykla jsem si na to , že jsem pořád sama doma .Na druhou stranu ani mi nechybí, když je doma nedá se dýchat.Cítím šílený napětí a úlevu, když odchází.Kdyby to nebyl barák mých rodičů, už dávno bych od něj odešla.Sám odejít a ani rozvod nechce, že prý mě má rád, ale spíš jde o to , že by mu scházela služka a pohodlí.A taky ,že do baráku nacpal spousty peněz a ty by už neviděl.Vím , že musím být rozhodnější a trvat na svým, ale spíš mám strach se mu postavit, a on to moc dobře ví, že ho mám ještě trochu ráda a zase mu ustoupím.Ale s tím novým účtem to hned zítra zařídím, ..at se třeba pose...Ahoj všem a těm co jsou v podobný situaci ,taky držím palce:)

To jsi na tom ještě hůř, než jsem myslela. Moje dcera zažila totéž, pití se stupňovalo, přišlo i na násilí. Od tří malých dětí musela do práce, peníze byly nejdůležitější. Myslela, že to musí vydržet kvůli dětem, nakonec utekla i s nimi. To přece není žádný život.

Eva 36.: Děkuji Ti Evo moc, hodně jsi mi tím pomohla.Asi něco tuší , protože se už tři dny spolu nebavíme, ani nezdravíme .... , od tý doby co mi ani nepopřál k narozeninám, ..já vím dal mi přece ten vysavač , ale ten mi dal už před týdnem(měli ho v akci), ale já bych si úplně vystačila s tím , kdyby mi dal třeba něljaký pometlo , hlavně aby se ke mě ten den choval hezky.Prostě jsme ženy a toužíme po nějaké té romantice, nebo ne? A tohle vůbec nechápe a ještě je uraženej, asi že mu nepadám k nohám...Je mi 33.let a myslím si ,že jsem moc mladá na to žít bez obyčejný slušnosti a bez víry v lásku.Představa , že tohle bych měla snášet ještě třeba dalších dvacet , třicet let ,tak to mi vstávaj vlasy na hlavě

Upravil(a) andělína (15. 11. 2007 13:50)

Andělíno, když jsem si dnes přečetla Tvůj příběh, bylo a je mi z toho hrozně smutno na duši. Zároveň mám vztek na všechny chlapy typu Tvého manžela. Musíš s tím něco dělat, je Ti TEPRVE 33 let, moje máma žila s despotou celý život, neměla kam jít a měla s otcem 5 dětí. Když začala po mateřských chodit do práce, dávala mu celou svou výplatu uklízečky, pracovala i v důchodě a dávala mu stála celou SVOU výplatu a celý SVUJ důchod. Každý den dostala příděl na nákup a posléze příděl nadávek že ho CELY utratila.  Na sebe si nekoupila nic, chodila ve starých hadrech, co jsme jí nekoupili my dospělé děti, tak neměla. Oba byli kuřáci, otec kouřil Sparty, mamka si občas mohla koupit Marsky. I to jí vyčítal.  Bylo by toho moc co bych tu mohla napsat, dnes rodiče nežijí, máma umřela v 64 letech na rakovinu, takový život se podepíše nejen na psychice ale i následně na zdraví. Já se celý život těmto typům snažím vyhýbat a stejně je pořád potkávám. Mám dvě děti a žijí s nimi vlastně od počátku sama. Bývalý manžel měl také vzor ve své rodině, jeho otec dával matce na domácnost vždy jen to co uznal za vhodné, nikdy nevěděla kolik vlastně vydělává a vždycky si nechával pro svou osobní spotřebu víc než dával jí pro pětičlennou rodinu. Aby z toho co si nechává pro sebe ušetřil například na dovolenou, dárek pro ženu atd., to nepřicházelo do úvahy. Takový život by čekal i mě, kdybychom se nerozvedli. Moje známost, muž, se kterým jsem se rok scházela a pak začala i s dětmi žít skončila mým odchodem od něj opět ze stejných důvodů. Už po pár dnech společného soužití jsem věděla o čem to opět bude. Věděla jsem, že ikdyž ho mám ráda, respektive jsem zamilovaná, nemůžu v takovém vztahu zůstat. Zničilo by to mě a postupně celou rodinu, děti by trpěly také. Lakota je krom jiných negativních vlastností snad jednou z nejhorších a hlavně ve vztahu, v rodině. Protiví se mi z duše, sama jsem poměrně velkorysý člověk, pro ty které mám ráda udělám první poslední, ale nedělám blbce. Naštěstí jsem vždycky měla práci,to je pravda, ale uskromnit jsme se s dětmi museli vždycky. Mně to ale za ten klid stálo a myslím, že i mým dětem. Starší syn už žije sám, respektive s přítelkyní, právě skromnost se kterou byl vychován mu dopomohla k tomu, že  teď ve svýách 25 letech stojí na vlastních nohách.    Neříkám Ti aby ses rozvedla, ale radu po pravdě nemám. Všechny se Ti tu snažíme pomoct, ale vím že většinou u těchto typů nic nezabírá, alespoň ne trvale. Sobeckost, lakotu - tu má člověk v sobě, to nezměníš i kdyby sis založila sto svých účtů /samozřejmě že pro Tebe je to alespoň pro začátek řešení, protože mateřská je opravdu jen TVOJE, pro děti/. Jak píšeš, dům je Tvůj, takže v podstatě máš obrovskou výhodu , protože máš své zázemí a využij toho. Jsi opravdu ještě hodně mladá, tento vztah, pokud se Tvůj muž nezmění Ti do budoucna spokojenost a klid na duši nepřinese. Spíš naopak, nedej Bože aby Ti ještě přestalo sloužit i zdraví. Toho Tvého upírka,  kterej z Tebe jen saje, a to nejen peníze, ale i energii kterou potřebuješ pro výchovu dětí, upozorni na to, že si i bez něj vystačíš sama, což vystačíš a navíc si budeš moci rozhodovat o financích a o tom co koupíš dětem jen Ty a nikdo jiný. Pokud se změnit nehodlá, vyčísli mu kolik peněz investoval do Tvého domu, řekni mu, že mu to jakmile nastoupíš do práce, tak začneš splácet - což můžete kompenzovat i výživným na děti /moje známá tak vyplácí bývalého manžela z bytu/ . Držím Ti palce, všechny čtyři které mám abys to vyřešila správně - hlavně kvůli sobě. Pokud budeš mít klid v duši Ty, budou spokojené i Tvé děti. Hodně štěstí

Můj nevl. otec také mojí matku omezoval: nelíbili se mu její kamarádky, to že si občas koupila něco na sebe-také si na to vydělala (on pobíral invalidní důchod-a byl celý den doma na gauči), nelíbilo se mu, co s bratrem děláme za povolání, přitom neměl ani maturitu, ale druhým kázal, jak jsou nemožní..., měli jsme oba už své bydlení a jezdili jsme na návštěvu jen kvůli mamce, tak nám naložil práce a pak všechno zkritizoval a řval do nepříčetnosti u každé maličkosti, no hrůza.
U nás dělal chytrého, hlavně co se týkalo naší výchovy (mě bylo 10 a bratrovi 14) a k vlastnímu synovi se nehlásil a platil výživné-asi 400,-.

U takových sobců, tyranů a hulvátů se to stupňuje pomalu, v této fázi oni zkouší, co oběť snese, když si vše nachá líbit (pro klid), tak to bude dělat pořád, takový člověk se NIKDY nezmění, bohužel.

andělína napsal(a):

A ještě dodatek..., na dovolený jsme byli vždy jen v tuzemsku , pod stanem(vlastní vaření atd.)Ale co si bohatě dopřává je ta nejnovější elektronika(nový mobil, počítač , kamera, a programy do pc., hry )a co se sexu týká, typický sobec...., jen když jemu se chce a pokud to nestihnu dřív , než on MÁM HOLT SMŮLU:/

Ahoj, Andělíno...
Nežiješ s tím mým -naklonovaným ?
Mně už bude 46 let, byla jsem jedináček a od 6 let bez táty. Rozdala bych se, dokud jsem po letech manželství neotevřela pořádně  oči:Tenkrát se šetřilo, měli jsme půjčky, malé děti, malé platy, k rodičům se nechodilo pro peníze...tak jsem šila, pletla,spravovala, zavářela, zahrádka mně bavila  a manžela to na zahradě chytlo taky. Děti brzo do školky-na vesnici od 2 let/dnes bych od takovýho mrňouska nešla za žádný peníze !!!/Na starosti mou babičku a dědu na chaloupce/oba 80 let/Normální život-tenkrát...
Pak M.začal s bývylým kolegou podnikat, já dál šetřila a protože  jeho firma pořád "začínala", tak se šetřilo dál.Ale pak mi došlo, že po letech jedu v zajetých kolejích, že on je dávno jinde/a to i fyzicky/, že nás s dětmi  večer u televize usměrňuje, že buráky se jedí po jednom a ne po hrstech/koupil je občas on/. Na sobě šetřil-na obutí a oblečení-vždy jsem nějak nakoupila, aby to tu peněženku nebolelo a   on dobře vypadal.Když jsem potřebovala něco já, slyšela jsem: Dyť máš !Kámoška mi říkala: všem pořád kupuješ-a COS KOUPILA SOBÉ? Zeleninu a ovoce  jsme dopěstovali na zahradě/ne, že bych neměla do hrnce/.Manžel si dopřát uměl. Ve městě po vinárnách s kolegy  a kamarádkami.A my s dětmi na něj čekali  a čekali...Hlavně, kydž měl narozky,doma jsem vše připravila já a za své pro jeho pozvané příbuzné a on v restauraci hostil lidi z práce za tisíce/lístek byl v kapse kalhot, které jsem dávala do pračky-nešmejdím/.Rovnátka dětem, tábory, dovolené od mého podniku a tím i za mé peníze, stále na stejnou podnikovou chalupu, kde jsem vařila, vánoce a dárky pro všechny , to v mé režii. Auto se po 10 letech prodalo a jelo se za to slavnostně k moři.
Až jednou : dostala jsem kopanec : To , když  se mi to už nějak nelíbilo a vykřikl na mně: VŠECHNO JE MOJE !
Auto, firma, byt,dům po rodičích/ na kterém mám také podíl-díky jeho babičce./ A v hlavičce se konečně rozsvítilo a začala myslet a konat jinak.On to měl doma totéž: rodina úplná , ale otec  z bývalého statku a TEN velel a dával jen na něco .Pořád se jezdilo k jeho rodičům, k mojí mace na chvilu a už doma jsem musela vědět, kyd pojedem zpátky-měl ješt "něco "nutného. K tetě a sestřenici to už nevycházelo, tak jsem nakonec byla odříznutá od svých známých a příbuzných. Te´d vše těžce napravuji.
Lekla jsem se, že M.mně vyhazuje, ale rozum mi pak říkal, byt je náš  a já nemám milence, od kterého se vracím až večer k dětem do bytu, který je vpořádku, tak co bych já někam chodila ? A zachránila mně část jeho domu po babičce, takže si ty díly vyměníme a měl by být klid.Jenže: Děnně je u milenky, vrací se k nám vyspat, od pátku do neděle nevíme, kde je...,konečně jsem sebrala před půl rokem sílu mu přestat prát a vařit, ať se nají tam, odkud chodí.Slíbil rozvod  , ale nechce se odstěhovat ! Maminka ani milenka ho nechtějí napořád...
Jak jsem  už  Ti psala, zavedla jsem kdysi svůj účet a další kroky, které se mu nelíbily. Nepředělala jsem ho od té doby, ale mám své a jisté...Přestal mně mít rád-tihle panovační manipulátoři, kteří se obklopují jen lidmi , které právě potřebují, mají rádi sebe a dobré pochlebovače, kteří jim mažou med kolem pusy. Dobrá žena  muže chválí, ale když je za co. Oni nemají rádi rebely  a lidi se svým rozumem. Přilepšoval si  i mimomanželsky, hledal stále stejné typy-rozvedené s dětmi -ty zabíraly nejrychleji -naše děti to těžce nesly-hlavně dcera-a teď konečně jedna zabrala....Domů ho nechce, dělá si co  a kdy  chce a jeho má na práci a zábavu, dovolené u moře ap.
Nechci  Tě tímto příběhem strašit a nechci se tu nechat litovat.Jen pro ty, které čtou,aby se poučily z mých chyb.Tenkrát jsem to cítila tak , že to dělám dobře, dnes to vidím jinak. Přestala  jsem teď zachraňovat manželství, děti jsou dospělé-ještě ale nemají rodiny a na svých nohou nestojí.Je mi to moc líto, stálo mě to všechno taky kus zdraví,ale nic s tím nenadělám.Kompaktní rodina dětem  chybí a chybět bude,komunikace vázne všemi směry, ale on má co chtěl-vychovala jsem s ním děti/ já, coby povinné příslušenství k nim/ a teď prý můžu jít..Nic  ho nezajímá, nechce nic slyšet, nemůžu se mu dávno svěřit, poradit se sním,nemám u něj podporu, oporu, pochopení-nejde jen o peníze , a v tomto je  taky sobecký.Ty peníze si  střádá dávno na život s někým jiným v chalupě po babičce /kde žije dalších 7 příbuzných/Bude potřeba celé předělat podle přání nové paní domu. Nám tady  vždy stačilo vše použité-vysavač, lednička po někom, z chylupy vymontované vypínače........A se mnou tam dávno nepočítá-makat jsem tam mohla, ale nic rozhodnout a změnit .Budu tu  v bytě najednou sama , tak se učím podle toho žít-zaplňovat volný čas něčím, co mi udělá radost./a taky tu občas bulím-ale to přejde/
Doufám, že to , Andělíno u  Vás nezajde tak daleko.
Všem se omlouvám za slohovou práci, ale nějak to zs po čase muselo ven..
papa a držím všem ženám sobců palce, aby se nenechaly vydírat.

Upravil(a) Mikulenka (16. 11. 2007 18:22)

Mikulenka, to je hrozne smutné, ale! Život sa ešte nekončí a ešte máš šancu nájsť svoje šťastie, svoje vyžitie  a uplatnenie... Držím ti palce, aby sa ti to podarilo.