14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Dobrý den, ráda bych poprosila o radu. Bydlíme s manelem v domečku na venkově, máme roční dítě a dva "venkovní" hafíky. Rádi bychom si pořídili kočičku. Domácí, "gaučovou". Problém je, e netuíme, jaké plemeno by bylo nejvhodnějí. Máme představu přátelského a hravého tvorečka, který se přijde pomazlit a pohrát si, pokud bude mít náladu, ale uváili jsme i kam jí dát koík, kam se uchýlí, pokud tu náladu mít nebude. Poradí mi prosím někdo?
Není tady
Já mám doma obyčejnou micinu z útulku. Nechtěli jsme kočku, která by vypadala jako chlupatý poltář a navíc jsme dali domov oputěnému nechtěnému koátku. Za "papírovou" bych ji nevyměnila ani za nic. Je hrozně nanáročná - sní, co jí dáme, co se týká srsti, tak ji jednou za čas vykoupu a pokud má náladu, tak se i přijde pomazlit
http://www.chytrazena.cz/fotoalbum/doma … -3643.html
Není tady
Jéé, micinka je nádherná. Nad kočkou z útulku jsme taky uvaovali, ale nevim jestli by netrpěla tím, e by nechodila ven :-/ . O plemenu jsem mluvila spí proto, e u klasický "miciny" mi přijde jako sázka do loterie jestli bude mít ráda děti nebo ne, kdeto lechtěný číčy maji k určitým věcem víceméně vrozený dispozice. Nebo ne?
Není tady
Ta nae byla za celý ivot venku asi 5x a teď u tam nechce vůbec-bojí se, je tam zima a vlhko... no prostě doma v posteli je nejlépe No a co teprve vyhřívat si zadek na topení a koukat z okna!! Co se týká plemen a jejich vlastností, tak osobně nemám zkuenosti - vichni v mém okolí mají v bytech klasické miciny...
Není tady
A myslí, e by se ta číča dala - jak to říct - na nae dítko navyknout? Nemám strach, e by jí nějak týrala, odmalilinka je zvyklá na nae hafany a ví moc dobře, co si můe dovolit a co ne, mimoto pokud nespí, tak je pod permanentním dohledem a jak jsem psala, číča bude mít pelíek, kde nebude ruená, ale ví známá má kocoura, odmala je s dětma, ale jak ten je ostrej... o hraní nemůe být ani řeč :-/
Není tady
wocinko a proč nechce, kdy bydlí v domku na venkově, aby kočka chodila ven? To je jedna z největích kočičích radostí... Mám tři britské, kastrované, kocoury, dva modré a jednoho bílého... Mají přesný, noční "courací" reim, (daly by se, podle nich řídit hodinky... ) Ven chodí "sklápěčkou" v okně (to aby se cítili pořád doma v domě), pravidelně dostávají pipetku za krk, práky na odčervení a jezdí na prohlídky a na "vitamínovou včeličku". Mazlí se tak, e je to někdy i na obtí, u veho asistují a "doma", jsou společně s lidmi, v jedné rodině. Můe mít doma kočku a nepoutět ji ven, pak je to, kdy ta monost je, ochuzená chuděrka...Kdy si pořídí kočku, tak, jako píe o psech, "venkovní", není to "člen rodiny"... ...a ty přijde o vechno, co vztah, mezi člověkem a kočkou nabízí... Prostě, kdy chce milou a mazlivou kočku, "zdravotně nezávadnou", nemá s tím chození ven, nic společného... jen se o ní, prostě, musí starat a neváhat investovat do vet. péče a do ostatních věcí, které kočka musí "doma" mít... Koík, je věc, pro kočku zbytečná... Buď je doma a lehne si, kam chce, nebo se urazí... Investice do "koíku", který by byl na určitém místě, je vyhození peněz z okna...Stejně tak kočičí WC. Pokud bude moci kočka ven, nepotřebuje WC...na tu funkci, v mimořádných případech, třeba kotěcího věku, či později nemoci kočky, postačí plastová nádoba (lavor, krabice atp.) Pokud ti bude kočka chodit ven, dala bych určitě přednost krátkosrstému plemenu... Ale a tak, nebo tak, nejdůleitějí je, z jaké "rodiny" kotě pochází... Co kočka, to jiná povaha a plemenem se dá jen částečně hádat, na povahové vlastnosti... Výběr kotěte je rodinná záleitost a je líp, bude-li moci v "mateřské rodině" posedět a udělat si obrázek. Kočka "máma" by neměla být bázlivá, zanedbaná a "lekavá"... Nejlepí je, kdy si vezme kotě, které k tobě samo přijde... Říká se, e kotě a kočka té... pozná, e právě ten určitý člověk, jej bude mít rád. Nevím, jak to ví, ale funguje to! Kočka se pak smíří i s takovou "pohromou", jako je přírůstek v rodině, asi právě proto, e to vechno "dopředu" ví... A vůbec, jestli bude chtít něco vědět, "majlni"...
Není tady
My máme dvě kočičky britky a moje mamka dalí dvě obyč kočičky, jednu nalezenkyni a jednu si vzala z útulku. Vechny tyhle čtyři kočičky jsou trvale zavřené v bytech a myslím si, e to chudáci nejsou. Zvyknou si na to a naopak ven se bojí. Moná je to i tím, e jsou u nás i u mámy kočky po dvou, tak maj společnost a nenudí se. My ty nae dvě občas vozíme na víkendy k rodičům, kde je poutíme na zahradu. Kocourek se vdycky nadeně proběhne tak na dvě hoďky, tomu se to líbí, ale kočičce se ven nijak zvlá nechce, drí se blízko u baráku a mimo zahradu nejde. Take si fakt myslím, e pokud jsou kočky zvyklé být zavřené a mají dost podnětů, aby netrpěly nudným ivotem, tak e jim to nevadí.. Jo a taky si myslím, e je úplně jedno jestli je to kočka papírová nebo nepapírová, z těch naech čtyřech má kadá úplně jinou povahu, ale vechny jsou jak tak mazlivé.. byla bych za to, vzít si nějakou z útulku, tam maj spoustu krásných kočiček a přitom málokterá najde nový domov
Není tady
Taky mám doma obyč kotě - kocoura.
Jít ven rovná se pro něj naprostá pohroma. Kdy se mi podaří snést ho z druhého poschodí před dům a neutrpět fatální krábance, je to výhra. Stejně hned, jakmile mi "uteče" a skočí na zem, peláí zpět ke dveřím, o které se předními packami opře a jakmile jde někdo ven, proklouzne zpět. Rychlostí světla dorazí k mým dvěřím, které začně "podhrabávat". Chová se tak teď, choval se tak i v teplých podzimních dnech, kdy jsem to u zkouela ho dostat ven. Asi to vzdám... Jediné, co miluje, jsou noční procházky po střee. Na delí dobu, jak 30 minut ale jetě nezmizel a větinou stejně chodí zkontrolovat, zda jsme mu nezavřeli okno...
Je to nalezenec a tak si někdy myslím, e ho asi tvrdě vykopli z domu a on si to pamatuje.
Jinak souhlasím s Helgou, investice do pelíku byly vyhozený peníze, v podstatě v něm přebývá jen kdy je dlouho doma sám a tedy trucuje.
Jo a mazlí se straně rád. A mi z toho jeho studenýho vlhkýho čumáčku, který mi s oblibou strká do obličeje nebo do jamky na krku, běhá někdy mráz po zádech. Nicméně kadé ráno čeká a se probudím a pak to vypukne, stejně tak večer ne usnu. K tomu jetě kdykoliv má přileitost i přes den, take jsme oba tak vymazlení, e není důvod k reklamacím ))
Není tady
Srdce mě táhne k britským modrým nebo mít takového Garfielda! Nějak matně tuím, proč se mi líbí,jsou jako já, pěkně kulaté, lenoivé a k pomilování
Není tady
Regi, mě zase nadchla turecká angora, ale kdy vidím ty peníze, co to kotě stojí, vypravím se asi raději do nějakého útulku.
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Taky mám doma obyč kotě - kocoura.
Jít ven rovná se pro něj naprostá pohroma. Kdy se mi podaří snést ho z druhého poschodí před dům a neutrpět fatální krábance, je to výhra. Stejně hned, jakmile mi "uteče" a skočí na zem, peláí zpět ke dveřím, o které se předními packami opře a jakmile jde někdo ven, proklouzne zpět. Rychlostí světla dorazí k mým dvěřím, které začně "podhrabávat". Chová se tak teď, choval se tak i v teplých podzimních dnech, kdy jsem to u zkouela ho dostat ven. Asi to vzdám... Jediné, co miluje, jsou noční procházky po střee. Na delí dobu, jak 30 minut ale jetě nezmizel a větinou stejně chodí zkontrolovat, zda jsme mu nezavřeli okno...
Je to nalezenec a tak si někdy myslím, e ho asi tvrdě vykopli z domu a on si to pamatuje.
Jinak souhlasím s Helgou, investice do pelíku byly vyhozený peníze, v podstatě v něm přebývá jen kdy je dlouho doma sám a tedy trucuje.
Jo a mazlí se straně rád. A mi z toho jeho studenýho vlhkýho čumáčku, který mi s oblibou strká do obličeje nebo do jamky na krku, běhá někdy mráz po zádech. Nicméně kadé ráno čeká a se probudím a pak to vypukne, stejně tak večer ne usnu. K tomu jetě kdykoliv má přileitost i přes den, take jsme oba tak vymazlení, e není důvod k reklamacím ))
Naprosto stejného "přeplaeného" nalezence mám já. Bojí se hlasitých zvuků, nesnáí ustění igelitových taek, je to závisláček. Obdobné pokusy jako ty tvoje, dostat ho ven taky selhaly. Jednou omylem vyskočil z okna a nedokázal se dostat zpátky, bylo to nad ránem. Nehnul se z místa kam dopadl.... i kdy právě v tom místě byly zbytky pinavé kalue, řval jako raněné zvíře ,ne jsme ho zaslechli. Jakmile jsem otevřela dveře, do bytu mi vrazila ílenou rychlostí blesku černá, pinavá a zděená koule. Taky si říkám...bůhví, co ten můj miláček musel zaít ne se k nám dostal( jako 3 měsíční), taky si myslím, e s ním asi někdo nezacházel v rukavičkách. Bohuel z toho nikdy nevyrostl.
Kdy ho Pan někdy bude brát ven, třeba na veterinu, je dobré přes něj rychle přehodit ručník... utemovat packy a pak hodit na rameno a pevně přidrovat v ručníku, věř zkuené, tohle přeije bez ujmy. Ovem musí si počínat dostatečně rychle . Tak se vyhne krábancům a myslím, e to je etrnějí jak k tobě tak k němu.
Som,
k vet jezdíme v přepravce, protoe ruce halt musím mít na volantu.
Ze začátku dost vyváděl, teď u jen pofňukává. Je mu doufám u jasné, e ho z té protivné klece vdycky vyndám
Není tady
Tak ta nae u nás naučila, e kdy je v přepravce a jedeme autem, přepravka NESMÍ být na sedadle spolujezdce. Pokud řidič na tuto podmínku zapomene, tak se mu na ruce při kadém řazení objeví dalí zásek Micina toti číhá s packou mezi mříema a mstí se
No a dostat jí do přepravky je skoro nadlidský úkol...
Upravil(a) Ladie (28. 11. 2007 12:53)
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Som,
k vet jezdíme v přepravce, protoe ruce halt musím mít na volantu.
Ze začátku dost vyváděl, teď u jen pofňukává. Je mu doufám u jasné, e ho z té protivné klece vdycky vyndám
No, tak to jste jetě OK, protoe já toho svého osmikiláče u do přepravky ani nenarvu, otvor u vykazuje mení rozměr ne kocour Naposledy v ní byl při kastraci a od té doby u nemám to srdce.... zůstaly tam po něm dva utrené drápky a vůbec to byl tak srdcervoucí pohled, kdy tam s sebou mlátil, e mě to občas jetě straí ve snu.
Zase, jak jsem to pročetla, mě vae zkuenosti utvrdili v tom, e a s PP, či nikoliv... kočka je kočka!!! Je fakt, e plemeno jen dává "jakýstakýs" nástin povahy, ale co kočičanda to osobnost! Jak jsem psala, máme tři britský "kluky" a kadý má jinou "náturu" a právě ta povaha kočky mě přijde, e stírá ten "plemenný" rozdíl a kdy si padne číča, s dvounocem do oka, je úplně jedno, jestli PP má a nebo jste se s ní "seznámili" u popelnic. Měla jsem kocoura 18 let, jako kotě "řval" naproti domu na stromě, sousedka jej sundala a dala ke mě, "...jen na pár dní, ne mu něco najdem!" ...a byla to osobnost s velkým "O"... Ono asi hlavně záleí na tom, jak se kočičanda zařadí do běhu domácnosti, jakou pozici si vybuduje a pak se stává rasa, vedlejí... Jiná věc je, kdy chce někdo mít ve své společnosti jedince určité vizáe, to pak zas sází "vabank", e jim to nebude klapat tak, jak by mělo... i to se stává... Pro spokojené "souití" se (a nejen mě), osvědčilo, nechat kotě, aby si vybralo. Nevím jak to dělaj, ale kočka pozná dvounoce, co je "vhodný" k souití...
Není tady
Somaia napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
Som,
k vet jezdíme v přepravce, protoe ruce halt musím mít na volantu.
Ze začátku dost vyváděl, teď u jen pofňukává. Je mu doufám u jasné, e ho z té protivné klece vdycky vyndámNo, tak to jste jetě OK, protoe já toho svého osmikiláče u do přepravky ani nenarvu, otvor u vykazuje mení rozměr ne kocour Naposledy v ní byl při kastraci a od té doby u nemám to srdce.... zůstaly tam po něm dva utrené drápky a vůbec to byl tak srdcervoucí pohled, kdy tam s sebou mlátil, e mě to občas jetě straí ve snu.
Obávám se, e mne to taky čeká..... Minule jsem musela přepravku "postavit" a "spoutět" ho do ní jako potapěče do hlubin
Teda vědět, co mne čeká, tak jsem se asi uesemeskovat nenechala Ale teď u jsem chycená
Není tady
Hellgo, to je přesný a tvoje slova potvrzuji. V případě kočiček to platí dvojnásobně, pro astné souití si musí oni vybrat nás a ne my je.
Tak se to stalo i u nás, ten ná báječný kocour si nás nael, sám doputoval na místo určení a je to historka, kterou zná celá nae irí rodina do nejmeních podrobností... Nikdy nezapomenu, jak ho při prvním setkání moje dcera zvedla ze země, on se jí klidně a dlouze zadíval do očí a pak se čumáčkem dotkl jejího nosu. V ten okamik bylo vechno jasné, dané a rozhodnuté.
Mám doma spoustu knih s "kočičími příběhy"o souití s lidmi a vude je to stejné. Ten, kdo nikdy s kočičkami do styku nepřiel nebo jen povrchně, tak nikdy nemůe pochopit, e kadý tvoreček má svůj úasný "charakter" a odliují se od sebe stejně jako my lidi.
Na základě toho prvního políbení jsem si uvědomila, e si domu odnáíme typického kocouřího "dentlmena" a inteligenta a měla jsem 100% pravdu, je to klidný a rozváný a čistotný "pan kocour", který se umí hluboce, soustředěně a telepaticky dívat do očí, ale mazlí se jen kdy ON sám uzná za vhodné. On určitě od začátku věděl, e my ho nebudeme obtěovat opičí láskou, nikdo ho nebude tahat a vláčet..... a naopak budeme VDY v pohotovosti, kdy se příjde "poducat" hlavou do hlavy To jsou vzácné okamiky....
wocinka: Kámoka má ragdollku. Zbarvením je jako siamská, chlupy má ale delí. Překlad plemene by zněl "hadrová panenka" a to jí přesně odpovídá. Nechá se tahat, je hravá, nezákeřná, klidná, mazlivá. Kamarádka ji má v domě, kočka ven chodí minimálně. Je ráda doma, jen kdy je panička na zahradě, jde třeba s ní. Jinak je spokojená doma, má tam pelíek, krábadlo s prolejzačkou, hračky, záchod... Já měla jako dítě angorskou kočku, černou. Byla moc hodná, brácha ji věčně trápil, kdy jsem ho nehlídala, ale ona ho ani jednou nekousla, nekrábla...chodila i ven, po zahradách a kdy jsi jí zavolala jménem z balkonu, najednou jsi viděla, jak plhá přes zahradní ploty a beí domů. Jako pejsek (Ale i ona někdy přinesla teda v hubě třeba chycenýho ptáka, to zas jo...) Pak jsme taky měli dva kocoury a jednu kočku. Obyčejný, nelechtěný. Tak ty byli divočejí a při hře s nimi jsme dost často jako děti utrpěly různé krábance a tak. Obzvlát jeden kocour měl na bráchu pifku, take ho sekl do obličeje, a mu tekla krev z očního víčka....a to byl na něj brácha v porovnání s tou angorkou fakt moc milej (na tu si jednou asi jako pětiletej dal takovou tu dětskou tabuli, pak poltář a pak si na ni sedl...no kočka řvala...a já ho parádně zmydlila, kdy jsem vlítla do pokoje...ale to zvíře se mu pak snailo maximálně uniknout a kdy se jí to nepovedlo, tak jen tie trpěla, kdy se jí snail hladit...fakt, nikdy nekousla, nesekla...angorka no...).
Upravil(a) Eva36 (29. 11. 2007 14:39)
Není tady
A já tady teď musím pochválit naí kočičku. Miláček je troku nevrlá na jakékoliv ivé bytosti. Ty malé - pavouky, mouchy, můry sní a na ty velký vrčí!, prská a občas jí ujede hysterický hejk a kouesajerdousí. Nicméně ji před rokem a půl přibyl kámo pes zhruba o 30 kilo těí a začlo rodeo. Prskání, honění, hystérie z obou stran. Tohle vechno trvalo a doteď, kdy ! kdy má kočička náladu ! nechá si olíznout ouko, bříko, zadek od svého kámoe a ba co víc, ona se o něj dokonce i otírá - normálka hubu vo hubu. Nechápu....myslela jsem e starýho psa (kočku) novým kouskům nenaučí, ale NAUČÍ!!
Můou mi zde přítomné kočičí mámy vysvětlit, jak kočka pozná přes dvoje zavřené dveře, e krájím maso na řízky? e je schopná vyvrátit dveře, kdy ty řízky klepu nebo kdy začnu brousit nů, to bych celkem chápala, ale jak pozná, e jsem na prkýnko poloila maso, to mi hlava nějak nebere.
(Mimochodem, kdy jsem nekrájela a nepodávala přiměřeně velké kousky dostatečně rychle, ta bestie se elegantně postavila na zadní, vytasila drápy a zaala je tam, kde to bylo hodně nepříjemný.... )
surikata: To je přesný ))) u nás je to to samý, stačí vyndat kuřecí maso z ledničky a koucour, kterej do té chvíle tvrdě spal vedle v pokoji se záhadně rychle objeví v kuchyni ) taky nechápem, jak to můe vědět )
Somaia: jaký má hezký kníky s kočičíma příběhama? Doporuč mi něco...
Není tady
zuzík22 napsal(a):
surikata: To je přesný ))) u nás je to to samý, stačí vyndat kuřecí maso z ledničky a koucour, kterej do té chvíle tvrdě spal vedle v pokoji se záhadně rychle objeví v kuchyni )
U nás stačí otevřít ledničku a micina hned sedí na barové stoličce (bar je hned vedle pracovní plochy linky, take jí nic neunikne)
Není tady
Dcera si vynutila psa a po letech přinesla mladou černou Micinu. Odjela za prací a zvířata zůstala.Je mi blií kočka, asi proto, e ji nemusím venčit, buď se k nám připojí nebo ne. Poutím ji ven, kdy ona chce. Problém je o prázdninách, to jezdím na pár týdnů pryč, za dcerami. Nad psem se obvykle nějaká blízká due smiluje a vezme ho k sobě. Micina je odkázaná na svůj polodivoký způsob ivota, ale jasně, e má pravidelný přísun ivin, kontrola schoditě je taky domluvená. Jinak to nejde zařídit.
Ten radar na maso u nás taky funguje spolehlivě. Mockrát jsem měla drápky zaaté ve stehně.Je drzá, klidně si sáhne pro sousto a k puse, kdy má monost.
Chytá myi, počká ( ne vdy) i půl dne na pochvalu a pak jsou u dveří jen zbytky- k nelibosti sousedů
Není tady
U jsem si začínala myslet, e je ta nae nádhera nadaná nadpřirozenými schopnostmi, ale nebude to tak horký.
Čas od času mívá tu svou bláznivou čtvrthodinku, a to pak lítá bytem, jak urvanej vagón po peróně, bere to komplet i s koupelnou, kde hupsne do vany, smykem se otočí, vyletí a pokračuje v krasojízdě.
Dneska se spletla.
Ve vaně bylo asi třicet čísel vody.
Jetě e v té vodě bylo taky namočené prádlo, take nela a ke dnu. Ale stejně si to nepřejte vidět. Ten její ok.
A ten výraz se kterým se hrabala ven (se zadnicí nasáklou vodou to jde asi fakt blbě!) byl nezapomenutelnej.
Ne jsem doběhla, e ji chytím a vysuím, sadisticky proběhla skoro celým barákem. Vzhledem k tomu, e je to peranka, to stálo za to.
Kdy pak sledovala, jak kmitám s hadrem a likviduju následky, vysloveně se ta potvora klebila stylem: " Já ti dám, ty hnusná megero, napoutět mi do vany vodu, já ti ty vtípky osladím.."
Příjemné zpestření toho předvánočního blázince...