Marti, proč "bojovat"? Jsem pacifista, už to slovo mi ježí chlupy na těle. Nemyslím si, že zrovna "bojovat". Přemýšlet, změnit to v sobě.
Mně to došlo do hlavy nějak "samo", po mnoha letech, najednou jsem v hlavě měla, že je přece úplně jedno, jestli žárlím, nebo ne, že u partnera tím stejně nic nezměním v jeho chování. Jen tím ubližuju sama sobě. A i partnerovi a celému našemu vztahu. Nejsem masochista, nebudu si ubližovat. A bylo to.
Představ si to, ty jsi třeba ve svém bytě a partner někde pryč. Buď si tady a teď  žárlíš a týráš se, nebo nežárlíš. Jak se chová partner tam někde, kde momentálně je, tím vůbec nezměníš.

Upravil(a) majkafa (21. 1. 2008 11:41)

majkafa napsal(a):

Představ si to, ty jsi třeba ve svém bytě a partner někde pryč. Buď si tady a teď  žárlíš a týráš se, nebo nežárlíš. Jak se chová partner tam někde, kde momentálně je, tím vůbec nezměníš.

V tom mas pravdu. Nejhorsi na tom je, ze clovek zna uz tolik lidi, kde treba pritel je neverny nebo zase pro zmenu zenska je neverna, a ten druhej se pak trapi a ja bych tohle nechtela zazit, i kdyz to asi neovlivnim nijak. Mozna jen tim, ze zustanu sama.

Martina1980 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Můžeme tedy obecně říci, že žárlivost je zlo??? Zlo, které plodí další zlo - obírá žárlivce o klid, sebedůvěru, důstojnost...??? Dělá z něho závisláka???
Je tak?

Jo jo tak to bude. Ale jak proti tomu bojovat??

No... já myslím, že rada je jednoduchá, ale její naplnění neskonale těžké. Protože jde o práci na sobě.
My máme totiž tendenci pořád svalovat vinu za to, co se nám děje na okolí... Nějak zapomínáme, že to, co se nám děje, děje se nám na základě našeho způsobu myšlení - svými myšlenkami tvoříme svoji přítomnost a tak vlastně i minulost a budoucnost. Okolnosti jsou jen rámec.... za každých okolností přece záleží jen na tom, jak se k tomu postavím.

Nedávno jsem četla tenhle vzorec štěstí:
1. PŘÍJMOUT to, co se mi děje, zlo které ke mně přichází, jako prostý fakt. Prostě to tak je. Nedávat svoji energii tomu zlu, tedy se nevytáčet, nezlobit, nevzpírat, nebojovat, ale DOSTAT SE DO KLIDU. Například jsme-li u toho žárlení, přijmout to, že i partner má právo se svobodně rozhodovat a pokud se rozhodl pro někoho jiného, je to jeho věc.

2. s chladnou hlavou se ROZHODNOUT, zda tomu zlu řknu ano a podvolím se - třeba zůstanu v manželství, které mi nevyhovuje, protože máme přece děti, já nemám peníze, kam jít a konec konců co by tomu řekli lidi...
A nebo tomu řeknu ne.

3. pokud jsem se rozhodla, tak budu KONAT, tedy hledat východisko ze situace, kam jsem se stejně dostala především zásluhou svého vlastního myšlení (častý vzorec - jsem ošklivá, tlustá, stejně mne nikdo nechce, tak beru prvního, který přišel... bla bla) No a tak, jako jsem se sama dostala do průšvihu, jsem to zase jen a jen já, kdo musí své myšlení změnit, abych se z té situace vyhrabala. Pokud nezačnu KONAT, setrvávám na místě, stagnuji, trápím se a zlo, které ke mně přišlo má hody. Má z čeho žít a tak si to užívá.

Tohle je jediný způsob, jak to může fungovat, neznám jiný.

pan krásně napsáno....pravdivé...ach jo proč tu babinet nebyl tak před 20 roky,já se za svůj život táááák natrápila....fuj

lakina napsal(a):

pan krásně napsáno....pravdivé...ach jo proč tu babinet nebyl tak před 20 roky,já se za svůj život táááák natrápila....fuj

Hmmmm...a kdo tě nutí, abys se trápila dál??? Snad za to "utrpení" nečekáš metál??? Sama moc dobře víš, co ti to přináši, tak proč sakra nepostoupíš už konečně k bodu 2????

Pandorraa napsal(a):

lakina napsal(a):

pan krásně napsáno....pravdivé...ach jo proč tu babinet nebyl tak před 20 roky,já se za svůj život táááák natrápila....fuj

Hmmmm...a kdo tě nutí, abys se trápila dál??? Snad za to "utrpení" nečekáš metál??? Sama moc dobře víš, co ti to přináši, tak proč sakra nepostoupíš už konečně k bodu 2????

už jsem postoupila... už na sobě pracuji...glorie,neštvi mě,jsi hezká baba,mladá,ty musíš mít sebevědomí,a chtěl tě takový krásný chlap .... budem na tom pracovat  do jara z nás budou ty nejspokojenější baby pod sluncem...!!!!!

Pan, poraď jak se mám dostat do klidu, když manžela kterého i přez všechno co mi udělal,mam ráda a nedokážu pochopit, že po 20letech mi řekl, že udělal chybu když si mě vzal, protože se k sobě nehodíme. Bydlí pořád s náma, výletuje s jinejma a sem přesvědčená že s nima i spí. a se mnou chce být jen kamarád. Jemu se to říká když ke mě už nic necejtí, ale já jo a nevím jak se toho citu zbavit. Dostala bych se do klidu hrozně ráda.

A proč se lásky k němu chceš zbavit? K čemu ti to bude? Vždyť láska je kladná energie, proč bys ji k němu nemohla dál cítit??
Ty máš problém s bodem 1 - neumíš přijmout, že tvůj muž hodnotí váš vztah jinak, než ty.... Tvé Ego, pýcha se vzpíra...ty ho přece tolik miluješ a on takhle, no fuj....

Je docela možné, že on se mýlí a jen chytá poslední vlak či druhou mízu a za čas ho to přejde, ale pokud na něm budeš takhle viset a trápit se, tak ho to spíš nepřejde. A ty sama sebe připravuješ o další šanci..

Příjmi prostě jeho rozhodnutí, že udělal chybu a nehodíte se k sobě  jako momentálně neměnný fakt a i ty sama se rozhodni, co chceš. Chceš s ním i přesto dál žít v kamarádském manželství a nebo je to něco, co nechceš, protože konec konců nikde není psáno, že pokud se odpoutáš, nepotká tě místo samoty něco mnohem lepšího.

Je to jen na tobě, Ty si to musíš srovnat v bhlavě a pomoc od nikoho nečekej, protože v tomhle ti nikdo nepomůže Rozhodnout se musíš sama, pomocná ruka se jistě najde, až pak podle svého rozhodnutí začneš konat.

jak PROPUSTÍM,? já mu řekla,že už ho nechci vidět ani slyšet už mu ani nevolám,nepíšu,ale někdy spolu musíme komunikovat...já si musím někoho najít,zamilovat se...do mě mi to nějak nestačí...

lakina napsal(a):

jak PROPUSTÍM,? já mu řekla,že už ho nechci vidět ani slyšet už mu ani nevolám,nepíšu,ale někdy spolu musíme komunikovat...já si musím někoho najít,zamilovat se...do mě mi to nějak nestačí...

Laki, není důležité, co jsi mu řekla. Ale co v sobě cítíš. Uvnitř jsi ho nepropustila.
MUSÍŠ si někoho najít? MUSÍŠ se zamilovat? Přečti si to po sobě.

Upravil(a) majkafa (21. 1. 2008 12:41)

majko,já vím,já vím já vím,že to nejde uspěchat,že musím naučít žít sama se sebou,teorii,tu od vás zvládám,ale ta praxe.... tlapičko další muž co mu ujíždí vlak,další puberta a druhá míza...další přeskopírák....čti a vracej se do příspěvků

Laki, Tlapi, sú proste fázy v živote, ktoré nie sú príjemné, ale nejdú preskočiť(tak ako napr. rizikové tehotenstvo... bez toho by sa dieťa ťažko narodilo). Berte to ako prechodnú fázu, ako to pomyselné dno, ktoré sa už blíži, a keď naň dopadnete, už sa odrazíte a pôjde to len nahor. Aspoň moja skúsenosť(a nielen rozchodová) je taká. Pre mňa tiež bol najhorší polrok, kým sa veci vyjasnili. Žili sme v torjuholníku, kde sa milášek striedavo správal hulvátsky ku mne a ku nej. Keď sa odsťahoval, zdalo sa mi, že zomriem, reps. že už nemusím zomierať, že už som mŕtva... Ale ujali sa ma kamaráti, kamoška mi ukázala ezoteriku, začala som sa učiť taliansky... tancovať latino... skrátka žiť. Spočiatku som sa do toho nútila, neskôr som sa už etšila. A keď sa milášek po čase chcel vracať, povedala som mu, že veci sa už nevratne zmenili(to už som bývala u rodičov a nechcelo sa mi zasa kočovať nazad k nemu, resp. niekam inam) a navyše mu neverím ani dátum. Treba fakt len VYDRŽAŤ!

Pisateľ, TO BOLA IRÓNIA... To, že niečo MUSÍ, napísala sama Laki, a Majka to spochybnila. Sorry, ale to je moja profesionálna deformácia, tlmočiť iných.