Jitko, a nebylo by lepší řešení se odstěhovat? Já vím, že je to finančně náročné (bydlím v Praze, tak vím o čem mluvím), ale člověka nepředěláš - a manželku bratra Tvého přítele tuplem ne. Buď budeš schopná s ní vyjít tak, aby Ti to neubližovalo, nebo bych uvažovala o vlastním bydlení. Když si pořídíte vlastní bydlení, bude vás to stát peníze - když tam zůstaneš, možná Tě to bude stát Tvoje psychické zdraví. Jak se k tomu staví přítel? Byl by pro vlastní bydlení nebo se z domu nechce hnout? A jak jste na tom finančně, vyděláváte oba?

Stela napsal(a):

Ahoj Jitko, věř mi že tenhle problém nebude mít konce, dokud budete v domě bydlet všichni společně. Pokud ti bude někdo radit, abys nevyklízela pozice a neustupovala, nevěř mu, hezky se to povídá, když v tom nebydlí, ale nervovým zhroucením to odskáčeš ty. Takže má rada zní: naprosto vážně si s přítelem promluv a snažte se najít nějaké rozumné řešení (nejlépe vlastní bydlení), začni s tím co nejdřív.

Poslala jsem ti zprávu,ale omylem asi soukromou

Věř,že dokud s ní budeš pod jednou střechou,tak se situace nejspíš nevylepší a pravděpodobně stejně dosáhne svého,že ji nakonec tak jako tak vyklidíš pole.Mám podobnou švagrovou...naštěstí s ní ale nemusím bydlet.Nejlepší by bylo kdyby jste z toho domu odešli a našli si třeba prozatím nějaký podnájem,ale na druhou stranu by ji tvůj přítel měl taky trochu uzemnit..vždyť má nárok na svou půlku domu a měla by to akceptovat...a ten tvůj přítel se k celé situaci  staví jak?

Ve svém domě by to ale měl řešit přítel s rodinou bratra. Vymezit hranice soužití dohodou. Doteď si bratrova žena v domě dělala co chtěla a bude se muset taky trochu přizpůsobit. A pokud nebude chtět, nešla bych tam bydlet ani za nic!
Bude to i prubířský kámen vztahu-jestli nechá  přítel volnost bratrově ženě nebo prosadí tu svou...

A jak se chovat ? nenech se vytočit, Jitko.
Držím  palečky !

Décima napsal(a):

Zkusím se vžít do mysli té ženy, potencionální švagrové. Ona má s mužem půlku baráku, větší půlku vlatní rodiče těch bratrů. Tudíž po jejich smrti by i ta druhá půlka po rodičích  se musela mezi bratry rovnoměrně rozdělit. Takže ona si asi  myslí, že vy dva, nejste ještě manželé, vlastně potencionálně "okupujete" výhledově i tu jejich část. Ted se tam "roztahuješ" i ty, vlatně cizí holka ... Toho Tvýho přítele - ještě asi snesla,ostatně ji nic jiného nezbývalo a najednou si on někoho  přivede, možná se ožení, možná přijdou děti... Ona se zřejmě v baráku cítí jako Matka rodu, ačkoliv se tam sama přivdala a nemá co kecat... Cítí se najednou ohrožená a tak kope kolem sebe. Nevím, kolik má dům bytovek, jestli dvě, znáš to záchody apod...
Ty Jitko nic neřeš, to si musí chlapi vyřešit sami mezi sebou, buď slušná a v klidu, ostatní to jistě ocení a trapná bude naopak v rodině ona.

Ahoj,je to přesně tak,ty snad bydlíš s námi.
Dům má dvě bytovky,takže wc atd.v pohodě.
Já slušná jsem,ale to na ni neplatí.Dočetla jsem se,že pokud se člověk chová slušně a druhý kolem sebe kope dál,tak se má člověk začat chovat k tomu druhému podle toho,jak on se chová ke mně.
Víš,štve mě to.Ten člověk je pro mě nic neznamená,nevšímám si jí,neprovokuji.
Jsme na světě jen chvíli a kvůli majetku si to znepříjemňujeme.Asi jsem naivní.
Měj se hezky.Jitka

Rustynka napsal(a):

Jitko, tohle je hodně těžký. Normálně bych neradila stěhovat se pryč, ale dokážeš to žít do konce života vedle člověka, kterému se snažíš vyhýbat a se kterým se bojíš kontaktu?

Vím, že mě s tímhle asi vyhodíš, ale kdybys počkala, až bude skoromanžel v práci, pozvala tu švagrovou k sobě a zkusila to s ní probrat jako ženská s ženskou, myslíš, že by to nepomohlo? Vždycky zkouším tohle a když nevyjde ani toto, tak teprve potom přemýšlím, co dál. Třeba to ona taky vidí jinak, řekni jí, co ti vadí a třeba se dozvíš, že z její strany se toho dá změnit hodně. Neříkám, že se stanete kamarádkami, ale za zkoušku nic nedáš. Pokud by to nevyšlo, tak bych ale vážně přemýšlela nad tím odstěhováním se.

S tvým názorem tě nevyhodím.Víš,zkoušela jsem to jiným způsobem:schovala jsem jim prádlo nebo kočár,když se chystala bouřka,x-krát jsem pomohla jejímu synovi,když byl sám,nevěděl si rady atd.Nedělala jsem to zištně,ale slušnost je poděkovat,ale ona nic.Tak si jich prostě nevšímáme.Co se týče domu se to asi brzy vyřeší,ale nechci nic zakřiknout.

Jitko z toho mála, co jsi o budoucí švagrové a jejím manželovi napsala vychází, že jsou to trochu chamtiví a primitivní lidé, no do téhle rodinky bych se moc nedrala.

Ahoj Jitko,
ani nevíš, jak ti rozumím, mám totiž podobný problém: sestra mého manžela se ke mně chová stejně. A taky nevím, co s tím mám dělat. Snažím se jí ignorovat, ale ty máš horší situaci v tom, že všichni bydlíte v jednom domě. To fakt musí být nesnesitelné. Mě stačí jenom občasné návštěvy u nich doma a mám z toho vždycky osipky. Rad je tu spousta: zkusit se odstěhovat, anebo nalézt ve svém příteli tak silnou oporu, že dotyčná už si nedovolí tolik útočit, jsou asi nejlepší rady.....

Stela napsal(a):

Ahoj Jitko, věř mi že tenhle problém nebude mít konce, dokud budete v domě bydlet všichni společně. Pokud ti bude někdo radit, abys nevyklízela pozice a neustupovala, nevěř mu, hezky se to povídá, když v tom nebydlí, ale nervovým zhroucením to odskáčeš ty. Takže má rada zní: naprosto vážně si s přítelem promluv a snažte se najít nějaké rozumné řešení (nejlépe vlastní bydlení), začni s tím co nejdřív.

ja mam podobny problem akorat z druhe stranky. u nas to dopadlo tak ze jsem se nervove zhroutila ja, a nakonec jsem se odstehovala ja, protoze na to vecne dusno nemam nervy. od vlastni rodiny z vlastniho domova, (rikam si ze nakonec je to tak lepsi) ale stve me to porad. ze si bracha se svagrovou ziji u nasich, ja se o sebe musim postarat sama, a dokonce se tam i bojim chodit (kvuli brachovi a svagrove) protoze oni si to proste nepreji, nasi me maji radi a trapi se ale ja kdyz si predstavim ty ksichty (brachy a svagrove) tak se radsi vzdam toho abych chodila domu a s nasima se stykam nekde jinde (v kavarne, v restauraci atd..) je mi z toho fakt smutno. taky z toho jak se svagrova porad tvari jako svata, ale svata tedy opravdu neni, a nez by si zaridila vlastni bydleni, budou se tam proste oba donekonecna usmivat a delat ze je vse v poradku. co si myslim ja asi neni dulezite. ja se snazim na to nemyslet, ale nejde mi to. poridila jsem si vlastni byt a nejak to snad zvladnu ale predstava ze nemuzu chodit domu a citit se v pohode, je strasna. jitko jestli ti svagrova dava najevo ze ji ublizujes, muze na tom byt neco pravdy. mozna mas ciste svedomi, ale presto muzes nekomu ublizit, akorat si to treba neuvedomujes. zkus si s ni promluvit, o tom co ji opravdu vadi. ja nerikam ze vase situace je stejna jako u nas, mozna jen v necem podobna, ale stejne se nad tim zamysli i z tvoji stranky, pravdepodobne to neni jen ona, ta spatna a za vsechno zodpovedna..

Oprava: měly by se k sobě chovat slušně.

Konstance:

To víš, že svoje bydlení řešit nehodlají, proč také, když se jim tam žije pohodlně a hlavně levně. Nemusejí platit hypotéku ani žádný fond oprav. Možná rodičům přispívají něco na údržbu domu a platí si svoji spotřebu energií, ale pořád je to levnší, než kdyby platili všechny poplatky v samostatném bytě. A hlavně je to bezstarostné.
Nemyslím, že by je rodiče vyhodili na ulici, to určitě ne, ale měli by se rozhodnout, jak s domem naloží do budoucna a také zohlednit to, že ty tam nemůžeš (nechceš) kvůli nim bydlet.
Máš asi hodně mírné rodiče. Já bych nebyla nešťastná, jako majitel bych určila pravidla soužití a netolerovala bych ani dusno, natož naschvály. No, a komu by se to nelíbilo, tak by se odstěhoval, tak bych byla tvrdá. Ne na ulici, to ne, ale třeba do podnájmu i v jiné lokalitě.

tak jsem si dnes hezky popovidala s mamou, a ta rekla mimo jine ze tata rikal ze mozna by bylo byvalo lepsi, kdyby nepristavovali, ale misto toho koupili 3 byty.. malej posun ale vyznamnej.. aspon uz si zacinaj uvedomovat realitu..