jak píšeš Kukačko, v tomhle směru chce být v partnerství pro muže ta nejdůležitější asi většina žen...včetně mě...
Já myslím, že sobeckostí se dá nazvat jen to, když chce žena, aby muž "skákal", jak ona píská, a když ne, tak začne se svým "ty mě nemáš rád, neděláš pro nás dost, teď mi nenasloucháš, teď mě nelíbáš"....prostě když mu ubírá jeho vlastní svobodu, na kterou nemá nárok atd....(snad jsem to napsala pochopitelně...)
Ale v tvém podání, být nejdůležitější pro partnera, vidím úplně stejně.....

Somaia napsal(a):

Jsem s manželem 25 let , jsem toho názoru, že universální návod neexistuje. Dobře si uvědomuji, že to, co nás spojuje by jiný pár nesnesl a neakceptoval. Problémům v minulosti jsme se také nevyhnuli, ale pokud komunikace nezamrzne na bodu NULA a rozumně se zachází i s upřímností,tak lze vyřešit i velmi zásadní krizovky.
Plně souhlasím s Plzákovo "3 eS", zastávám přístup "Žij a nech žít", plně respektuji partnerovo právo na "13.komnatu", nemusí mi nutně při každé příležitosti skládat účty kde a s kým právě je, respektuji osobní svobodu, ale zároveň  požaduji, aby nebyl narušen můj pocit, že jsem ta nejdůležitější osoba v partnerově životě, nejbližší přítel. Protože mi tento pocit (a´t už je pravdivý či ne, po tom nepátrám) bohatě dopřává, zůstávám ve vztahu spokojená. Jsme maximálně otevření v otázkách společného hospodaření, nezapomínáme na drobné projevy v oblasti ocenění práce druhého, ať už se jedná o dobrou večeři nebo nebo daleko významnější počin. Máme stále spoustu společných plánů, cítím se ve vztahu bezpečně.

Krásně napsané a pravdivé. A vyjádřila jsi můj pocit,který jsem já nedokázala nazvat. a sice to,že já táké HODNÉ ! potřebuju cítit a vědět,že jsem přítel a důležitá a pak také zůstávám klidná,spokojená  a vyrovnaná a také se cítím bezpečně.Je to fakt pravdivé,na mě přesné.

Mikeš napsal(a):

Na jaře budeme spolu 17 let a víceméně v pohodě. Občas to někde trochu zaskřípá, zavrzá, ale to snad všude. Typově je to u nás podobné jako u L_aury, žena spíše cholerička, já flegmoš....

Mám dotaz na Mikeše. To to vlákno se jmenuje ŠŤASTNÝ dlouhodobý vztah. Považuješ svůj vztah (manželství) za šťastné nebo jen dlohodobé?? V souvislosti s tím co jsem od Tebe četla v jiných diskuzích.
Myslím, že se zde trochu zaměňuje kvalita vztahu s délkou vztahu.

Mikešovi:
Tak to je v pořádku, když Ty sám to tak cítíš. Já nikoho nesoudím, já to jen beru podle sebe. Kdybych měla k manželovi milence, tak bych asi to manželství nepovažovala za šťastné.
P.S. Už jsi se byl podívat v Hrusicích ?

L_aura napsal(a):
Napadlo mě, že základem dobrého vztahu není nic jiného než to, že ho oba musí chtít a musí ho chtít stejně... Myslíte, že je to pravda?

Nemyslím si. Když se srazí dvě dobré vůle, může to být peklo.

A jinak, programově odmítám výraz šťastné manželství. S úctou se skláním před těmi, kdo jsou v manželství po desetiletí spokojení.

To, proč spolu lidé zůstávají třeba po destiletí nemusí a většinou nemá nic spolešného se štěstím a spokojeností. Drží je pohromadě spoustu jiných věcí : děti, peníze, majetek, pohodlnost... Kdyby tito lidé dostali možnost ze vztahu odejít (někdo jim dal byt, peníze a nebránil jim stýkat se s dětmi) tak by to většina udělala. Proto si myslím, že základem je jen to, že Ti dva CHTÉJÍ BÝT SPOLU....

7*inka napsal(a):

To, proč spolu lidé zůstávají třeba po destiletí nemusí a většinou nemá nic spolešného se štěstím a spokojeností. Drží je pohromadě spoustu jiných věcí : děti, peníze, majetek, pohodlnost... Kdyby tito lidé dostali možnost ze vztahu odejít (někdo jim dal byt, peníze a nebránil jim stýkat se s dětmi) tak by to většina udělala. Proto si myslím, že základem je jen to, že Ti dva CHTÉJÍ BÝT SPOLU....

Pod tohle se zcela bez výhrad podepíšu i já.
...základem je jen to, že Ti dva CHTÉJÍ BÝT SPOLU....
Proto ale jejich manželství nemusí být zákonitě "nešťastné", nebo snad ano? Jen slova jako "miluji Tě" a "jsem šťastný" jsou postupem času nahrazována slovy "mám Tě rád" a "jsem spokojený".

Ano 7*inko, vyjádřila jsi to velmi trefně , jednoduše a prostě: Partneři prostě chtějí být spolu.... a důvodů  může existovat tisíc různých, každý bude mít ten svůj jiný...důležitý..

Upravil(a) Somaia (6. 11. 2007 11:23)

OTZI napsal(a):

Somaia napsal(a):

Jsem s manželem 25 let , jsem toho názoru, že universální návod neexistuje. Dobře si uvědomuji, že to, co nás spojuje by jiný pár nesnesl a neakceptoval. Problémům v minulosti jsme se také nevyhnuli, ale pokud komunikace nezamrzne na bodu NULA a rozumně se zachází i s upřímností,tak lze vyřešit i velmi zásadní krizovky.
Plně souhlasím s Plzákovo "3 eS", zastávám přístup "Žij a nech žít", plně respektuji partnerovo právo na "13.komnatu", nemusí mi nutně při každé příležitosti skládat účty kde a s kým právě je, respektuji osobní svobodu, ale zároveň  požaduji, aby nebyl narušen můj pocit, že jsem ta nejdůležitější osoba v partnerově životě, nejbližší přítel. Protože mi tento pocit (a´t už je pravdivý či ne, po tom nepátrám) bohatě dopřává, zůstávám ve vztahu spokojená. Jsme maximálně otevření v otázkách společného hospodaření, nezapomínáme na drobné projevy v oblasti ocenění práce druhého, ať už se jedná o dobrou večeři nebo nebo daleko významnější počin. Máme stále spoustu společných plánů, cítím se ve vztahu bezpečně.

Krásně napsané a pravdivé. A vyjádřila jsi můj pocit,který jsem já nedokázala nazvat. a sice to,že já táké HODNÉ ! potřebuju cítit a vědět,že jsem přítel a důležitá a pak také zůstávám klidná,spokojená  a vyrovnaná a také se cítím bezpečně.Je to fakt pravdivé,na mě přesné.

Opravdu jste obě výstižně popsaly ty pocity. My jsme s manželem 31 let a ty tři S máme oba. A ten pocit, že mě ten druhý pořád miluje a cítím se bezpečně, se nedá ničím nahradit. A já mu to stejnou měrou vracím.

Vite, zase jsme se dostali do sfery jinotajnych filozoficko-psychologickych debat. Teorii mam taky hafo... jenze o tohle mi, kdyz jsem tohle vlakno zakladala, fakt neslo... Nechtela jsem jasny presny konkretni plan, ktery je mozny okopirovat, ale zajimaly me konkretni veci, ktere tu skoro nikdo nerekl. Proc Vy, co jste stastni a spokojeni, narovinu nereknete treba:

1) Kdo Vase manzelstvi financne vice zabezpecuje?
2) Kdo se stara o domacnost?
3) Mate deti? Jakou peci jim jeden a druhy venujete?
4) Mate spolecne zajmy? Jake? Kolik casu jim venujete?
5) Mate rozdilne zajmy? Mate moznost je realizovat a nevadi to nikomu z Vas?
6) Kolik casu obecne spolu travite?
7) V cem jste podobni, v cem jste rozdilni?
8) Funguje Vam sex?
9) Jste oba tolerantni?
10) Zarlite na sebe?
11) Jste si verni?
12) Jak travite vecery, vikendy, dovolene ... atd. atd. atd.

Somaia napsal(a):

No Mikeši, nejsem žádný moralista, moje životní zkušenosti jsou bohaté a košaté, sama sebe řadím k těm tolerantnějším, ale pokud má někdo jakýkoliv mimopartnerský intimní  vztah, tak něco není v tom manželském vztahu funkční. Pokud jsem to spávně pochopila, tak jsme si tu chtěli povídat o šťastných vztazích, to znamená těch, kde jsou spokojení OBA partneři, nejen jeden, který si umí vlastní osobní spokojenost pojistit jinak a jinde.

A proč by jako nemohli být spokojení oba ? Paní mikešová, protože už starej Mikeš neremcá a Mikeš, protože si svou spokojenost pojistil jinak.....ale svou paní Mikešovou má rád a je s ní spokojený... osobně tohle manželsví klidně považuji za šťastné !

Mikeši, VŽDYCKY, když jsem dospěla do stádia, že jsem hledala své "občasné potěšení " jinde, vždycky mi paraleně něco scházelo v tom trvalém partnerském vztahu, ať už jsem si to vědomě připouštěla nebo ne. Když je  člověk v partnerství  opravdově spokojený sám se sebou i s partnerem, pak teprve pochopí, že nemá smysl tu pravou INTIMITU rozmnělňovat někde jinde s jinými partnery. Vždycky tím trvalý vztah utrpí a opět nezáleží na tom, jestli si to uvědomujeme nebo ne, už jen z toho důvodu, že dochází k prolínání energií několika lidí a ty energie se na určité úrovni bez našeho chtění nebo přispění ovlivňují. Myslet si o tom můžeš cokoliv, třeba že jsem střelená a ujetá, ale je to moje životní zkušenost, za kterou si 100% stojím. Pokud si myslíš, že to tak není, ještě jsi tu samou zkušenost neudělal, ale čeká tě.