Mikeši, nestojí mě za to

Mikeš napsal(a):

L_aura napsal(a):

...za okolností, který já bych prostě nedokázala připustit... ve kterých bych nebyla šťastná

To jest?

Třeba skrytá manipulace, neupřímnost... říká se tomu diplomacie... ale já mám pocit, že prostě z toho druhého jen dělají blbečka... Nejsem proto říkat vše "na plnou pusu", ale nebudu a nechci lhát

A nebo třeba zase to, že si ta žena doma všechno zařídí a udělá sama, aby měla klid.. tohle mi zase přijde nespravedlivé

A jeste me napadli dalsi veci:
Treba, ze je jeden z nich strasnej nouma, nesamostatnej, submisivni, kterej se -rad- necha vlacet, rozhodovat za sebe...

Upravil(a) L_aura (5. 11. 2007 19:06)

Se svým mužem žiju 18 let, od svatby uplynulo let 15. Máme spolu tři děti. Zažili jsme toho spolu hodně, dobrého i zlého.

Nemůžu říct, že by celou tu dobu byl náš vztah šťastný, byla období, kdy jsem se ve vztahu dost trápila a zřejmě i můj muž.

Já celou tu dobu svého muže milovala (někdy až moc) a miluju, přesto jsem ho několikrát chtěla opustit.

Podle jeho slov a činů on celou dobu miloval a miluje mně, nikdy mě opustit nechtěl a nechce, přesto mi nebyl vždy věrný, míval paralelní vztahy.

Možná by leckdo na mém místě byl nešťastný, já jsem však opravdu ve vztahu šťastná a za dejme tomu poslední rok a kus považuji za šťastný i náš vztah a to samé cítím i u manžela.

Takže si myslím, že pocit štěstí nosí člověk v hlavě a zas tak moc nezáleží na tom, co mu život přinese do cesty, co objektivně prožije.

Kdybych měla napsat, jak být ve vztahu šťastná - dobře si vybrat, pořádně se zamilovat a milovat, nemít přehnaná očekávání, nestavět vztah na první místo, neřešit co nemá řešení, užívat si každého dne, netýrat se minulostí a nebát se budoucnosti. Jak jednoducé, že?

Návod asi neexistuje, ale určité věci vypozorované jsou. Třeba to, že čím lépe se manželům daří, tím hůře pro vztah. Lidově řečeno, začnou mít roupy. Už to tu někdo psal - tam kde se ti dva musí otáčet, na všechno si našetřit postupně, zasloužit se vlastní společnou dřinou, tam se vytváří dobrý základ.
Za hlavní vlastnost bych považovala toleranci - ve všem!
Když dělal MuDr. Plzák výzkum sta párů, které se dožily zlaté svatby, tak zjistil, že asi jen u deseti nedošlo během manželství k nevěře (a to možná že u těch deseti se to jen neprovalilo :-)). Přesto mu ty babičky a dědečkové vesměs řekli, že měli krásné a šťastné manželství.
A Plzák ve svých knihách došel k popisu tří "S", která když u obou partnerů jsou, tak je to dobrý vztah. Ta "S" znamenají Stesk po partnerovi, když s ním nemohu na čas být, potom Soucit s ním, když mu něco je a Strach o něj.
Hlavně si nedělej iluze, že šťastné manželství je to, kde se lidi nikdy nepohádají, kde mají shodné názory a zájmy a jsou si věrni.

Je krásné, a v dnešní době spíše vyjímečné, když mají dva lidé spolu tak dlouho trvající manželství (či vztah), jako má Bety nebo Ota. Určitě i oni byli postaveni před různá úskalí a problémy, ale ustáli je. Bylo by asi dobré, kdyby se o oněch úskalích trochu rozpovídali, protože ani já, který má za sebou taky hodně dlouhý vztah (necelých 17 let manželství, 19 let známost), jsem se různým problémům nevyhnul - i tak si ale troufám tvrdit, že se svoji ženou vydržíme až do konce. A to říkám na rovinu i přesto, že letos jsem "ujel" s jinou...

Mikeši, tady to o nás plno holek ví. Tak jen ve zkratce, ať neunavuju. Já jsem po úrazu na vozejku, poznali jsme až, když už jsem na vozejku byl. Ona byla vdaná, já ženatý. Přeskočila jiskra a bylo to. Oba jsme se rozvedli, aby jsme nežili v nějakém čtyřúhelníku.
Celkem máme 3 děti, žena z prvního vztahu 2 kluky a spolu máme dceru, dva vnuky a další dvě mimča na obzoru. Jsme docela italský manželství, já jsem cholerik, jako kráva, ale rychle vychladnu, takovej papiňák.
Horoskopy nemusím, žena jo. Tak na závěr, ona je Býk a já Panna.
P.S. Recept na manželství nemám, snad jen silný cit a hooooodně tolerance.

Ota napsal(a):

Jsme docela italský manželství...

Tak to znám, jsem sice flegmoš, jak jsem napsal, ale když už vyjedu, tak to lítá Bohužel pro mě nedokážu v těchto chvílích udržet svůj slovník v rámci slušnosti, díky čemuž je nakonec úplně jedno, kdo hádku zavinil, protože na vině jsem vždycky já, jelikož jsem "byl na ní sprostej"

S manželem jsme 18let,..nevím někdy bych čekala ,že manžel vybouchne a on je klidný a nebo zas právě naopak.Já sem,ale asi to samý...ani se nehádáme..spíš taková výměna názorů ,když se nám něco nelíbí řekneme svůj názor,,... Já sem střelec a manžel vodnář,,.Hlavně vím,že jsme oba tolerantní......Nikdo prostě není dokonalý..jsme takový jací jsme!!!!!..Záleží na lidech jaký si utvoří vztah mezi sebou,protože to co může vadit mě,nemusí vadit tobě..,,,

Jsem s manželem 25 let , jsem toho názoru, že universální návod neexistuje. Dobře si uvědomuji, že to, co nás spojuje by jiný pár nesnesl a neakceptoval. Problémům v minulosti jsme se také nevyhnuli, ale pokud komunikace nezamrzne na bodu NULA a rozumně se zachází i s upřímností,tak lze vyřešit i velmi zásadní krizovky.
Plně souhlasím s Plzákovo "3 eS", zastávám přístup "Žij a nech žít", plně respektuji partnerovo právo na "13.komnatu", nemusí mi nutně při každé příležitosti skládat účty kde a s kým právě je, respektuji osobní svobodu, ale zároveň  požaduji, aby nebyl narušen můj pocit, že jsem ta nejdůležitější osoba v partnerově životě, nejbližší přítel. Protože mi tento pocit (a´t už je pravdivý či ne, po tom nepátrám) bohatě dopřává, zůstávám ve vztahu spokojená. Jsme maximálně otevření v otázkách společného hospodaření, nezapomínáme na drobné projevy v oblasti ocenění práce druhého, ať už se jedná o dobrou večeři nebo nebo daleko významnější počin. Máme stále spoustu společných plánů, cítím se ve vztahu bezpečně.

Upravil(a) Somaia (6. 11. 2007 10:05)

Kukačko, oba máme právo v průběhu manželství názor změnit. Já jsem popisovala to, co nás dopusud spojuje a jak se cítím právě teď. Není vyloučeno, že za rok se já nebo partner budeme cítit jinak a chtít něco jiného. Akceptuji, že život je změna a stát se může cokoliv, dopsala jsem, že se cítím bezpečně... ano skutečně se tak cítím v tuto chvíli a ten pocit si plně užívám i s vědomím, že nic netrvá navěky.

Vanilka69 napsal(a):

Se svým mužem žiju 18 let, od svatby uplynulo let 15. Máme spolu tři děti. Zažili jsme toho spolu hodně, dobrého i zlého.

Nemůžu říct, že by celou tu dobu byl náš vztah šťastný, byla období, kdy jsem se ve vztahu dost trápila a zřejmě i můj muž.

Já celou tu dobu svého muže milovala (někdy až moc) a miluju, přesto jsem ho několikrát chtěla opustit.

Podle jeho slov a činů on celou dobu miloval a miluje mně, nikdy mě opustit nechtěl a nechce, přesto mi nebyl vždy věrný, míval paralelní vztahy.

Možná by leckdo na mém místě byl nešťastný, já jsem však opravdu ve vztahu šťastná a za dejme tomu poslední rok a kus považuji za šťastný i náš vztah a to samé cítím i u manžela.

Takže si myslím, že pocit štěstí nosí člověk v hlavě a zas tak moc nezáleží na tom, co mu život přinese do cesty, co objektivně prožije.

Kdybych měla napsat, jak být ve vztahu šťastná - dobře si vybrat, pořádně se zamilovat a milovat, nemít přehnaná očekávání, nestavět vztah na první místo, neřešit co nemá řešení, užívat si každého dne, netýrat se minulostí a nebát se budoucnosti. Jak jednoducé, že?

Mně to přijde jako esence všech moudrých knih, o kterých píše Martina01, Lvice a další.
Opravdu se mi to líbí!

Asi s tebou udělám rozhovor. Abychom se dostali pod povrch toho, jak z těch všech věcí, které se nám (tedy mně osobně velmi často) zdají těžké (dobře si vybrat, nemít přehnaná očekávání atd..) staly jednoduché...