Ladie napsal(a):

Znám - sebe Jsme s partnerem 7 let, bydlíme spolu 4-tý rok a před pár měsíci jsme koupili vlastní byt...

A jací jste? Povahově? Klidní vyrovnaní? Co vás spojuje? Společné zájmy? Kdo co dělá v domácnosti? Jak se vám daří zvládat hádky?

No já vím, že jsem zvědavá, ale už jiná nebudu :-))))

Povahově? No já jsem cholerik jako blázen, partner je společenský kliďas, tak moje výbuchy v pohodě snáší Většinu zájmů máme společnou - až na sport. Na to já jsem veliký lenoch V domácnosti máme každý "své" povinnosti, ale není nad to se občas na všechno vykašlat a strávit celý den v posteli... Jinak je to dost a vzájemné toleranci a kompromisech...

Na jaře budeme spolu 17 let a víceméně v pohodě. Občas to někde trochu zaskřípá, zavrzá, ale to snad všude. Typově je to u nás podobné jako u L_aury, žena spíše cholerička, já flegmoš....

Napadlo mě, že základem dobrého vztahu není nic jiného než to, že ho oba musí chtít a musí ho chtít stejně... Myslíte, že je to pravda?

Ještě jsem se to nedozvěděla! :-)) jak to, sakra, děláte? :-)))

Já mám takový pocit totiž, že když nějaký vztah v mém okolí funguje, tak prostě funguje za okolností, který já bych prostě nedokázala připustit... ve kterých bych nebyla šťastná

No musíš zapomenout na ideály

Ota napsal(a):

Neoficiálně 28 let, oficiálně - letos byla stříbrná svatba..

tedáááá kdo by to do tebe řekl

L_aura napsal(a):

A jaká jste znamení horoskopu:-))

Já býk, partner vodnář.

Moji rodiče spolu prožili 50 let, až je smrt rozdělila. Z pozice otce to bylo dobré manželství, plné porozumění a vzájemné pomoci a podpory, bez hádek a těžkých neshod.
Z pozice matky bylo dobré, milovala otce , ale vědomě pro klid často ustupovala a podřizovala se.
Z pozice mě , dcery, se otcově vůli podřizovala stále. Vše se dělo tak , aby otec byl v klidu, jakoby sama ani za sebe neuměla žít . Dekórum  slušné rodiny bylo zachováno . Později už se nedalo ze zajetých kolejí vyjet po dobrém a po zlém by to máti neudělala, takže se dost trápila a její choť o tom neměl ani ponětí.
Nevzpomínám si na žádné domácí psychoanalýzy. Jeden plat, 4 děti, pole u prarodičů, jednou týdně praní ve velké prádelně, .......Žilo se těžko a nebyl čas na blbosti.
Byl však bezkonkurenčním dědou. Škoda, že nebyl i takovým otcem.
Manželství splnilo poslání- vychovali děti a  do konce svých dní se milovali,
Takže bylo asi šťastné

..byli jsme s manželem neoficiálně 28,oficiálně 24,než před deseti lety zemřel,já beran,on váhy,ze začátku manželství lítali i talíře,to si piš,ale také jsme věděli,že chceme být spolu a nerozcházeli jsme se při prvním konfliktu,určitě jsme se hádali,další věc byla ta,že manžel dělal na směny,převážně v noci a o víkendech,takže jsme se občas jen potkávali ve dveřích,když šel jeden domů a druhý do práce,tím pádem  jsme si byli vzácní,ale zase pro děti to bylo plus,vždy byl někdo doma. Oběma nám na sobě navzájem záleželo.Povinnosti jsme si dělili.Např.vyvařování a praní plínek byla jeho práce.Navíc ho bavilo trávit čas s dětmi,vymýšlet hry a akce,takže pokud jsme se sešli doma,nenudili jsme se.Počítače nebyly,tak nějaké hry,nebo výlety...
Prostě nám bylo dobře pohromadě.Chce to ale určitě kompromis z obou stran.

Ladie napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

7 let nevidím jako dlouhodobý vztah, nic proti

Ty možná ne, někdo jiný joo.

7 let je jen kousek lidskýho života ... za dlouhodobý vztah pokládám Otův, nebo Mikešův atd.

Martina1980 napsal(a):

Asi pred mesicem jsem padla do vztahu se svym drivejsim kamaradem. Jsem zamilovana a myslim ze i on. Prala bych si, aby to vyslo.. Nemate nejaky rady na spokojeny vztah? Vim sama, ze se mnou to neni nekdy lehky a jsem docela zarlivej typ, zda se me. Bojim se ze to nejaky zpusobem zkazim..

Marti, klídek ... jak tě tak čtu, i když to nevyjde, budeš do měsíce zamilovaná zase někde jinde... neřešila bych to