kijjo, naprosto s tebou souhlasím... Přesto, že jsem ve vztahu spíš ten "generál" a vůbec si nemyslím, že bych byla nějaká podřazená, tak chci do budoucna příjmout příjmení mého přítele...a budu pyšná na to, že všichni hned ví, že patříme k sobě...a vůbec mi nevadí, že i teď když nejsme manželé, tak pro nás kamarádi používají společný oslovení, který je vlastně jen trochu "zkomolenina" přítelovo příjmení...
myslím, že i kvůli dětem, by se rodiče měli jmenovat stejně...sama z vlastní zkušenosti vím, jak to dokáže zamotat hlavu, když to tak není...

Nikdy som sa nad tymto tak nezamyslala, nikdy mi nepripadalo divne, ze si zeny po svadbe zoberu meno po mazelovi. Pripadalo mi to prirodzene, ono je to tym, ze sme tak vychovavane, rodinou, spolocnostou. Pravda je, ze ak si zena odmietne po svadbe zmenit meno, tak to v okoli vzbudi pozornost-ona ho nema rada, nevazi si ho? A pod. Jedno je jasne, niektore veci sa nemenia, ani niektore nazory. S priezviskami je to jednoducho tradicia, nieto ju zachova, niekto ma nutkanie ju porusit, dolezite je, ako to clovek citi.

kijjo napsal(a):

janísek napsal(a):

kijjo, naprosto s tebou souhlasím... Přesto, že jsem ve vztahu spíš ten "generál" a vůbec si nemyslím, že bych byla nějaká podřazená, tak chci do budoucna příjmout příjmení mého přítele...a budu pyšná na to, že všichni hned ví, že patříme k sobě...a vůbec mi nevadí, že i teď když nejsme manželé, tak pro nás kamarádi používají společný oslovení, který je vlastně jen trochu "zkomolenina" přítelovo příjmení...
myslím, že i kvůli dětem, by se rodiče měli jmenovat stejně...sama z vlastní zkušenosti vím, jak to dokáže zamotat hlavu, když to tak není...

Díky za podporu. U nás ve vztahu jsem taky já ten generál, přítel mi říká "moje velitelko" .

holky taky s váma souhlasím....jestli teda s přítelem někdy svatba bude:)!?Zatím neplánujem..tak budu taky moc ráda že budu nostit jeho příjmení..!!

Misho, můžu se zeptat, jaký k tomu měla důvod? ptám se tedy jen ze zvědavosti... :-) díky..

Ahoj Miško,
já jsem byla taky kdysi rozhodnutá, že to budu já, kdo ponese dále jméno našeho rodu, ale... čím více se to (snad) blíží, tím více se těším na to, že si ho prostě vezmu se vším všudy, že on bude ten "můj pán"

A my vymřeme po přeslici....

u nsá je to stejný - teda nejmladší sestra je pořád svobodná, ale my dvě starší už nosíme příjmení jiné - a že to původní bylo dost vzácné, no - já si vzala chlapa s příjmením více než obvyklým, sestra přešla k jinému vzácnému

Asi to dopadne jak má. Už i moji rodiče mi říkaj z legrace příjmením mého přítele a to před nimi ještě o svatbě nepadlo ani slovo, ani náznak. Tak asi začnu trénovat nový podpis 

Ne

Moje příjmení by si nevzal, protože "přece je normální že se ženská jmenuje po chlapovi", párkrát jsme se o tom bavili. Navíc říká, že mám přece bráchu tak naše jméno nezanikne. Ani ho do toho nechci tlačit. Nejen že v rodině z jeho strany by to nechápali, ale ani mi o to nejde. Já si to jméno chci nechat jen tak pro sebe, jako že jsem to pořád JÁ. Teď jsem měla snad 10 případů, kdy jsem moje jméno musela hláskovat, až mě to otravovalo, že jsem si říkala že by bylo lepší to jeho český, zkoušela jsem si ho pro sebe říkat, no a jaksi nic moc. Ale zas když budeme mít děti, asi by mi bylo líto že se jmenuju jinak, že k nim jako nepatřim. Budu si to jméno říkat častějc, zkusím si třeba podpis a pak se s tím ztotožním. Úplně blbnu, a třeba čtu titulky u filmů a říkám si že je to přeci úplně normální jmenovat se česky. Možná to u mě pramení i z toho, že pracovně jsem denně v kontaktu s lidmi ze zahraničí a moje jméno jim problémy nedělá, za to když si představim jak budou komolit to české....

Holky, vezměte to i z druhé strany - on ke své rodině cotovou povinnost asi taky cítí, ne?

To Mirka F: Tak to tě vůbec chápu, navíc když jste 2 sestry....A přítel není proti tomu abys měla 2 jména? Přemýšlela jsem o tom, možná taky nechci přijít  o jméno proto že nás je v republice jen pár, že aspoň něčím jsem "zvláštní", když jinak jsem úplně normální holka :-)  Nevím, hlavně nechci aby se zapomělo že jsem patřila ke svýmu tátovi. Ještě se zeptám na matrice, co by to obnášelo nechat si oficiálně jméno za svobodna v mužském rodě - nové s koncovkou ová. S tím, že jinak bych používala příjmení po přítelovi. Sakra, svatba za 3 měsíce a já furt nevím. Už už se mi zdálo že se těšim jak budu mít jeho příjmení a teď zas ne

Já mám jasno. Až bude svatba, tak si nechám i své příjmení (docela vzácné a chci pořád tak nějak patřit k naší rodině - i když je to blbost, patřila bych tam i s jiným jménem ). Takže budu: partnerovo příjmení - moje příjmení (obě nezvyklé. Až se někomu představím, tak se bude divit ). A děti budou mít jen partnerovo příjmení.

Tak ja si beru pritelovo prijmeni, dlouho jsem nad tim premyslela...a do ted nad tim dumam

Puvodne jsem si chtela nechat obe, ale je to takove zdlouhave.. Jo a samozrejme zadost o uzacreni jsme davali na matriku uz nekdy v lednu ale zmenit se to urcite da vzdy,ne? Maximalne nas zkasirujou