Holko,
vypadá to, že jménu přikládáš velký význam. Něco na tom bude. Jméno, to je jako datum narození, tak nějak to k nám patří, a i numerologové Ti řeknou, že změnou jména se změní trochu Tvůj osobní profil, Tvé vyzařování.
Docela bych se zamyslela nad tím, proč už teď se bráníš jeho jménu, bude v tom něco víc. Nepřijímáš ho celého, tedy i s jeho rodinou. Nechceš se mu poddat celá, chceš si uchovat "kousek svého svobodna".
A je nutné se vůbec vdávat?

Ahoj. Tak s tím problém nemám. Od chvíle, co se nám narodil syn, tak mě stejně u doktorů i všude jinde, kde se jedná o dítěti oslovují příjmením mých chlapů - takže to od léta bude jen oficiálně i v občance.

Ladie: Já bych zase chtěla jeho jméno, ne jméno jeho mámy. Přítel nemá typicky české příjmení, končí na -ko. No ale české zákony mi nedovolí vzít si stejné příjmení jako on. Musela bych být -ková a to se mi nechce. Takže taky uvažuji, že si nechám své příjmení-pomlčka-jeho (jeho mámy, že...


Čauky, a zjistila sis to pořádně? Pokud vím, nesklonná příjmení tady existují. Zkus zajít na matriku a tam se dohodnout.

Holko, taky jsem při svatbě nechtěla příjmení mého muže. Jeho příjmení mi nijak neučarovalo . Je to pro mladé děvče nezvyk a asi i proto, že pro mého tatínka nebyla moje svatba příjemnou záležitostí. Ale zase tchýně se tehdy koukala tak nešťastně a navíc jsem coby mlaďoška ani nevěděla, kde bych si sehnala narychlo info atd., (ano, rozhodovala jsem se, ještě když jsem měla kytku v ruce)... Nakonec jsem příjmení změnila. A dnes jsem docela ráda, protože zatímco moje rodné bylo dlouhé a "zamotané", manželovo příjmení je v ČR velmi rozšířené, takže už na úřadech nemám problém .
Ale moje sestra si ponechala po svatbě svoje příjmení a - Damilo, svého manžela hodně miluje, není to asi jen tím, že by mohlo ve vztahu něco být v nepřádku. Záleží na tom, jak co kdo bere a jak rychle nebo pomalu si zvyká a tak....

Ahoj, mám dvě příjmění, i v OP, prakticky při představování nebo do telefonu používám to první, ale zvykla jsem si na používání obou a nemám s tím problém.
Před svatbou při vyplňování žádosti o uzavření sňatku už se v ní na tuto eventualitu myslí, je tam možnost původní příjmení, příjmení po manželovi a třetí varianta: na prvním místě je manželovo příjmení a na druhém příjmení předchozí. U mě to vypadá tak, že mám první příjmení po současném a druhé po bývalém muži.... mám s ním dobré vztahy, takže žádná křeč.

Ja jsem si cely zivot nedovedla predstavit, ze bych si zmenila prijmeni! Oduvodnovala jsem si to tim, ze jsem pomerne verejne cinna osoba (novinarka) a ze uz mam neco za tim jmenem "napracovano".
A normalne, pak jsem se rozhodla si ho zmenit a jsem velice spokojena. Jednak se mi nove prijmeni hodne libi (predtim bylo madarske, ted je nemecke) a jednak je to zvlastni pocit, zacinat neco jakoby od zacatku. Bavi mne tvarit se na svete incognito Jako kdyz ztratis telefon a vsechny kontakty a pak po case zjistis, ze vlastne potrebujes jen takovou ctvrtinu, kterou si stejne hned sezenes a citis se ocisten od vseho co bylo. Jinak japonsti basnici pry schvalne meni jmeno nekolikrat za zivot. O dvou jmenech jsem neuvazovala. Zbytocne dlouhe a vetsinou spolu ani nezni hezky. Prijeti manzelova jmena mne s nim mozna jeste vic sblizilo, i kdyz neprijeti by mne urcite neoddalilo...

My se chceme v létě vzít a také jsem nad příjmeními uvažovala. Také mám trochu pocit, jako bych se tím "vzdálila" rodině, své minulosti, dětství.. I když vím, že je to kravina. Ale přece jen, člověk to jméno užívá od doby, kdy se ho jako malý capart naučil. Ale nadruhou stranu mě to láká mít jméno po svém budoucím muži. Neboť je trošku "veřejně činný" a jelikož je mu přes třicet  let a já vypadám tak na sedmnáct (i když je mi 25), tak se těším až těm všem třicítkám, co si myslí, že jsem jenom nějaká brigádnice ukážu, zač je toho loket! Radši nad tím zas až tak moc zatím neuvažuju. Zřejmě si jeho příjmení vezmu, ale nebude to pro mě jednoduché (a nejen kvůli tomu, že to budu nějakou dobu plést ). Také jeho jméno dost často ostatní lidé komolí (strkají tam "e", kam nepatří), takže budu muset uvádět na správnou míru zřejmě potom i to své, ale tak jaou i horší věci, ne?

Přijetí manželova jména je přijetí jeho celého, s jeho rodinou. Chápu, že s tím můžete mít problémy.
já jsem se vdávala natolik mladá, že jsem nad tím v té době ještě neuvažovala, naštěstí. Neznala jsem numerologii, astrologii. Tak jsem se nevyhla jedné velké zkoušce, kterou manželství je. A to je dobře.

Jméno vás jistě ovlivňuje, a to nejen společensky, ale i "zevnitř". Ale na druhou nstranu bychom neměli vybírat rozumem...v tom jsem měla výhodu. Ještě jsem nezačala o tom tenkrát přemýšlet.

"Příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. Při zápisu uzavření manželství lze na základě žádosti ženy, jíž se uzavření manželství týká, uvést příjmení, které bude po uzavření manželství užívat, v mužském tvaru, jde-li o cizinku, státní občanku České republiky, která má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině, státní občanku České republiky, jejíž manžel je cizinec nebo občanku České republiky, která je jiné než české národnosti."


Takže pokud můj budoucí manžel není cizinec nebo nehodlám žít v zahraničí, tak si nemůžu vzít jeho=mužské příjmení

holka napsal(a):

Tak nevím, bydlíme s přítelem v novém bytě a sousedi, řemeslníci ignorují moje jméno na zvonku a schránce a i když se jim několikrát ozvu do telefonu mým jménem, tak mi stejně příště řeknou přítelovým příjmením, jako bysme už byli manželé. Vím, je to blbý, ale mě to v ten moment skoro urazí. Pouštím to radši až do svatby z hlavy....
Ale díky za příspěvky, určitě si ráda další přečtu!!

Naprosto ti rozumím, já se taky nechtěla vzdát svého příjmení a chtěla jsem si nechat svoje, pak jsem uvažovala o tom nechat si obě příjmení, ale nakonec mě matrikářka přesvědčila, že všude se podepisovat 2 příjmením je zdlouhavé a ani na to nestačí kolonka a měla bych s tím neustále nějaké komplikace.

Mimochodem, přítele jsem si vzala až po 6 leté známosti a více než 5 let mě všichni automaticky říkali jeho příjmením, přestože jsem nebyla jeho manželkou, a mě to vždy pořádně   Až budu mít děti, dám jim svoje původní příjmení jako prostřední jméno

kijjo napsal(a):

Budu se vdávat v červenci a chci se vzdát svého rodného příjmení, protože jsem pyšná, že budu moci přijmout příjmení svého nastávajícího. Miluji svou rodinu, oni to ví. Ale chci patřit manželovi se vším všudy. Chci aby všichni kolem mne věděli, že patříme k sobě. Takhle to vidím já.

nevíš, proč mi tvůj příspěvek zní tak podřazeně? myslíš, že by tvůj partner řekl, že by byl pyšný, kdyby mohl přijmout tvé příjmení, protože chce patřit své manželce se vším všudy? aby všichni věděli, že patříte k sobě...
zamysli se nad svou identitou a sebevědomí...
kdyby uvažovaly ženy jako ty, tak dodnes nesmí ženy vkročit na univerzity, mít volební právo atd. atd.

Dallea napsal(a):

My se chceme v létě vzít a také jsem nad příjmeními uvažovala. Také mám trochu pocit, jako bych se tím "vzdálila" rodině, své minulosti, dětství.. I když vím, že je to kravina. Ale přece jen, člověk to jméno užívá od doby, kdy se ho jako malý capart naučil. Ale nadruhou stranu mě to láká mít jméno po svém budoucím muži. Neboť je trošku "veřejně činný" a jelikož je mu přes třicet  let a já vypadám tak na sedmnáct (i když je mi 25), tak se těším až těm všem třicítkám, co si myslí, že jsem jenom nějaká brigádnice ukážu, zač je toho loket! Radši nad tím zas až tak moc zatím neuvažuju. Zřejmě si jeho příjmení vezmu, ale nebude to pro mě jednoduché (a nejen kvůli tomu, že to budu nějakou dobu plést ). Také jeho jméno dost často ostatní lidé komolí (strkají tam "e", kam nepatří), takže budu muset uvádět na správnou míru zřejmě potom i to své, ale tak jaou i horší věci, ne?

připomínáš mi 19.století - paní doktorová, lékárníková, paní radová... žena žije z identity svého muže? připadá mi to absurdní

Josephine napsal(a):

kijjo napsal(a):

Budu se vdávat v červenci a chci se vzdát svého rodného příjmení, protože jsem pyšná, že budu moci přijmout příjmení svého nastávajícího. Miluji svou rodinu, oni to ví. Ale chci patřit manželovi se vším všudy. Chci aby všichni kolem mne věděli, že patříme k sobě. Takhle to vidím já.

nevíš, proč mi tvůj příspěvek zní tak podřazeně? myslíš, že by tvůj partner řekl, že by byl pyšný, kdyby mohl přijmout tvé příjmení, protože chce patřit své manželce se vším všudy? aby všichni věděli, že patříte k sobě...
zamysli se nad svou identitou a sebevědomí...
kdyby uvažovaly ženy jako ty, tak dodnes nesmí ženy vkročit na univerzity, mít volební právo atd. atd.

Nemusíš všechny urážet, sebevědomí mám zdravý, to mi věř. Feministky jako ty nesnášim.