Petro72 dík, to přesně potřebuji, číslo ti nepošlu, ale dík za tvoje slova

Upravil(a) vera (4. 2. 2012 17:34)

vera napsal(a):

Petro72 dík, to přesně potřebuji, číslo ti nepošlu, ale dík za tvoje slova, moc mi to v tomto okamžiku pomohlo, sice jsem to četla x krát tady na tom skvělém Babinetu, ale dnes, když je páteček, dobře jsem se vyspala, byl romatický sexík, to bylo přesně to, co mi teď v 7,30 nakoplo, jeětě jednou dík
dík, že jste

Vero, tak to jsem ráda.... Vážně. A to číslo jsem myslela z legrace. Právě proto, abych tě trochu poškádlila.

Užívej si současných krásných chvil - a jdi dál..... Vracením se k tomu, co se "tenkrát" stalo, nic nevyřešíš.
Vanilka to tu mockrát krásně popsala.

A ten mobil - no, čím víc ho bude projíždět, tím víc budeš nervóznější, že nic nenacházíš. Proto jsem psala o to číslo      A když něco najdeš, budeš vědět, jak se rozhodnout dál? Budeš mít připravenou variantu, jak se tvůj život bude vyvíjet po to zjištění?

.... Jestli variantu nemáš, tak nelustruj!  Protože si sama svou vinou připravíš křižovatku, ze které zatím nebudeš vědět jak dál.  A zase budeš žít v nejistotě a budeš rozpolcená osobnost, protože nebudeš vidět cestu jak dál.

Vykašli se na to, žij, užívej romantický sexík, jsi víla, kterou si ten tvůj princ vybral..... Držím palce, zvládnou to jde, jen MUSÍŠ SAMA CHTÍT.

Upravil(a) petra72 (2. 11. 2007 9:08)

fotoška napsal(a):

Tak se mi zdá, že nejvíc stejně záleží hlavně na mě jak to všechno příjmu, jak se k celé záležitosti postavím, tak se tedy budu snažit myslet na to, abych hlavně já byla spokojená, bojím se ale , že to půjde ztěžka. První jsem pořád řešila jeho nevěru a když jsem se sní vyrovnala zas řeším důvěru a co budu řešit pak? My v křeči moc nejsme , teda já možná trochu, ale manžel se chová opravdu hezky a proto by mne bolelo asi o to víc kdyby to byla jeho kamufláš. Neříká se náhodou důvěřuj ale prověřuj?HanB doufám , že křeč odpadne a budete se chovat normálně mě to sice taky moc nejde ale doufám že to příjde/nic jiného mi stejně asi nezbude , než naděje a čas/.

Fotoško, důvěřuj, ale prověřuj se sice říká, ale nic se nesmí přehánět. Pokud se manžel chová hezky a tvoje intuice ti neposílá varovné signály, tak bych to prověřování raději odložila. Určitě manžela znáš natolik, abys poznala, že se něco děje. Mě to podezírání přešlo, když se začal chovat normálně a on se začal chovat normálně, až když jsem se uklidnila já. Je to prostě provázané a zkus se na minutu vžít do jeho kůže, jak by ti bylo, kdybys "uletěla", styděla se za to, chtěla to napravit a manžel tě pořád prověřoval a podezíral.

Vero, Fotosko, presne! Jak uz psaly holky predemnou, musime s tim proverovanim a neduverou proste prestat, protoze se tim trapime akorat my samy.... ty nase neustale predstavy a fantazie..... vzdyt to jsou jenom nase vymysly!!!!!!!! Musime myslet pozitivne a ne v kazde situaci videt hned zenskou a podvadeni.... a navic, kdyz bude mit manzel milujici zenusku, bude mit chut podvadet? Vzdyt by preci nemel duvod!!!!!! Ale pokud se vraci z prace k hysterce, ktera dela z komara velblouda a pokud ke vsemu obvinuje manzela nepravem, tak co zbyva???? Chlap v tomhle pripade proste zacne hledat jinde........ musime zmenit hlavne nase chovani a mysleni!!!!!!!! Dovolte mi dalsi predstavu: proc nutne vsechny kolegyne v praci musi byt modelky a krasne dlouhonohe holky??? Proste konkurence???? Priznejte, ze tyhle predstavy mate...

jojo, kazdopadne souhlasim, je dulezite mit svuj vlastni stit cisty a vedet, ze se nechovam jako furie a nedelam nic co by druheho odradilo, jak jsi trefne napsala... naivni rozhodne nejsem, jen ma proste chlap mensi duvod podvadet, kdyz mu to doma klape, nejsou zbytecne dohady a obvinovani. Jen jsem poukazovala na to, ze to nekdy proste prehanime a obvinujeme nepravem a proste to je nutne zmenit.

Jinak preji krasny patek a vikend...... huraaaaaaaaaaa

Vero
no zdá se , že to zvládám čím dál lépe , vzpomenu tak 2x za den , ale asi to bude taky tím , že jsem doma na mateřské. Mobilu se manžel zatím vzdal leží doma bez kreditu. A asi to mám také jednoduchší  než ty, jelikož M. nebyl zamilován/prý/ šlo mu pouze o sex v tom jsme měli dlouho problémy .Tak držím palce ať se vše v dobrém vyřeší.

proč nám to ti chlapi dělají proč co hledají,když má doma,ženu a děti.Jenže pak je jich dost si uvědomí,že doma se svou ženou a dětmi bylo lépe.Milenka také časem omrzí a muž začne srovnávat co bylo lepší doma a u milenky jenže my jako manželky přece nemůžeme čekat jestli dostanou rozum proto ani já nevím jak dál

prosím vás , jak je to s tou důvěrou?
to jako že pokud mne ještě nepodvedl (nebo jsem se to nedozvěděla), tak mu automaticky dopředu důvěřuju?
ale když mu automaticky dopředu nedůvěřuju, tak jsem "chorobný žárvlivec" - který nemá důkazy (ale to neznamená, že nejsou...)
a když důkazy získám, tak už nejsem chorobný, ale logický žárlivec?
a když mu důvěřuju pořád (i po důkazech), tak jsem blbeček ?

já tomu nějak nerozumím

a když mu důvěřuju pořád (i po důkazech), tak jsem blbeček ?


....ne pak je blbeček on

janeta napsal(a):

proč nám to ti chlapi dělají proč co hledají,když má doma,ženu a děti.Jenže pak je jich dost si uvědomí,že doma se svou ženou a dětmi bylo lépe.Milenka také časem omrzí a muž začne srovnávat co bylo lepší doma a u milenky jenže my jako manželky přece nemůžeme čekat jestli dostanou rozum proto ani já nevím jak dál

Janeto, pročpak nám to dělají??? Oni to nedělají nám! Oni to dělají sobě. Jsou to svobodné bytosti, které se svobodně rozhodují. To, jestli špatně nebo dobře, ukáže čas nebo zkušenosti nebo bůhví co. Někteří si to uvědomí, že jim bylo předtím lépe, někteří ne a některým je prostě v novém životě příjemněji. 

Nemůžu za sebe říct, že jsem byla vždy úžasná partnerka, to ani náhodou. A můj manžel taky nebyl vždycky miláček. A to, že si JÁ myslím, že i přes všechny rozdíly, rozpory apod. k sobě patříme, je jen můj a můj pocit. On to už má jinak - možná jen na chvíli, možná napořád. Ale co s tím můžu nadělat. Nic, žít sama pro sebe (resp. pro sebe a našeho syna), být šťasná, nezávisle na tom, zda mě nějaký chlap miluje nebo ne. Jinak to prostě nejde. Jen je důležité si to uvědomit a začít pracovat na tom, aby to tak bylo. Dá to práci, to rozhodně. Myslím si, že jsem tak v první třetině cesty. Ale sakra - to nejhorší už mám snad po partnerské stránce za sebou (ťuk, ťuk, ťuk), takže už se z toho příště na p.r.d.e.l neposadím. A basta.

Třeba jednou příjde a řekne, že to bylo se mnou fajn a že ho mrzí, že jsme to tak podělali nebo taky ne. Kdo ví, co život ukáže. A já ho buď do svého života pustím nebo ne. Byl by to krásný pocit zadostiučinění, to rozhodně, pohladilo by to egouška. Ale chtěla bych ho ještě vůbec? Mohla bych si ho ještě vážit tak jako dřív? Mohla bych ho milovat tak bez podmínek? Dokázala bych nemyslet na to, co se mezi námi stalo? Dokázala bych mu to nepřipomenou při každé roztržce? Jo, tak na tyhle otázky zatím můžu odpovědět, že nikoliv ....

ANO ANI NEVÍTE JAK BYCH TOUŽILA,ABY PŘIŠEL A ŘEKL STEBOU MI BYLO DOBŘE JSEM JÁ,ALE VŮL MŮŽEME ZAČÍT ZNOVU VŽDYT JÁ TĚ MILUJU,ALE TO SE ASI STEJNAK NESTANE A MÁŠ A MÁTE PRAVDU JÍT SE BAVIT,KOSMETIKA,NEHTY A CVIČENÍ.MÍT ČAS PRO SEBE A SVOJE KONÍČKY JENŽE TO MĚ MŮJ MILOVANEJ NEDOVOLÍ A O TO SE VÍCE DUSÍM I,KDYŽ HO MILUJU A TO TAK,ŽE NEMŮŽU ANI SPÁT TD SI POUŠTÍM PÍSNIČKY,PÍŠU A BREČÍM JSEM TAKOVÁ BLBKA SNAD NEJSEM ANI VYZRÁLÁ ŽENSKÁ,ALE PUBERTÁK,KTERÝ PŘICHÁZÍ O SVOU PRVNÍ LÁSKU,ALE JÁ TO TAK CÍTÍM