hrosanku, nemám pro tebe radu... ale jen jsem ti chtěla vyjádřit podporu, že to zvládneš....
dnes je mi trochu smutno, a tvůj příběh na mě působí stejně...smutně.

Hrošíku ahoj (ahoj též Selimo, onehdá jsem se přistihl, že čtu jen tvé příspěvky, zdáš se mi čím dál vyrovnanější a vlastně se na tvé příspěvky těším),

tvůj příběh původní jsem četl a vím, že to bylo silný. Ted už ale přesně nevím, jak to bylo a kdo s kým proti komu...
Ted zrovna poslouchám píseň od Kryštofa - píseň Jízda v protisměru. Krajčo ji napsal v čase rozvodu. O té bolesti. O míjení. O tajemství marných rozhovorů a výstřelech přímo na komoru...
Což nemusí být váš případ!!

Jak píše Selima, dá-li takové situaci pár nějaký čas, rozleží se vám to oboum v hlavě. Jako balič kufrů můžu též zároven říct, že taková hluboká krize může přinést i nečekanou katarzi a upozornit na problémy, které jsou řešitelné anebo na silné vazby, které se mohou ještě posílit.

PS: vůbec neměj pocit, že jsi jako rodič selhala. Jsi jedna z poloviny lidí... Děti to přežijí. Jako synek z neúplné rodiny v diskusích z dalšími synky z úplných rodin, kde rodiče byli spolu pouze za účelem "aby neublížili dětem" a v podstatě se nenáviděli, nevidím příliš velký rozdíl.

PS2: Jinak mi to je líto. Mám rád happy-endy. A mám výrazný pocit, že v tvém případě to bude happy-end vždy. Protože dokážeš být sama se sebou (i když se s tebou nedá udajně žít :-) ). Takže držím palce!

Nepřipadá mi tak úplně bez zájmu o Tebe, když si přečetl všechny příspěvky z Babinetu...
Ať to dopadne, jak chce vždycky na tom něco vytěžíš. U mě šlo o rozvod před 4 lety, kterému jsem se nejdřív sama bránila zuby nehty, a teď jsem MOC a MOC spokojená.
Tam, kde jsem teď bych se za doby manželství nedostala (v tomhle vztahu tedy ne).
Přeji hodně štěstíčka a dost sil.Roza

Ahoj, nečetla jsem tvoje původní vlákno jen tohle. Mám k tomu teda jen jediné, to, že se rozcházíte (jestli jsem to správně pochopila kvůli tvé nevěře), přece neznamená, že jsi zklamala jako rodič! To vůbec ne!! I když spolu s manželem nebudete žít, tak můžeš být super máma. A podle toho jak píšeš, že jste se dohodli, že do konce roku budete bydlet společně, pak střídavá péče - to se jen tak nikdo nedohodne. A jak psala Rozmarýna, třeba časem zjistíš, že je ti vlastně líp bez manžela - ať už samotné nebo s někým jiným..

Upravil(a) pecule (1. 11. 2007 14:26)

Hrošánku Tohle je situace, které říkám "je to posraným navrch" a vidím v ní slušný potenciál. Buď to ustojíte a váš vztah to posílí, nebo půjdete od sebe a budete oba volní pro něco dalšího... Jinak to nejlépe vystihuje Nicolasovo PS2.

Dík,

jste milí. Já vlastně nečekala žádnou reakci. Já se potřebovala vypsat, byť jsem se tak trochu i bála, protože to ztratilo punc soukromí (když už tu nejsem bez vědomí mého muže). 

Miluju názory Nicolase, už tehdy mi pomáhal vidět to mužskýma očima bez patosu romantické pipky

Nežádám radu, protože žádné není. Čas ukáže. Můj muž zůstane mým přítelem, i když se rozejdeme. Všechno, co se stalo (udělali jsme) mělo nějaký smysl. Jen ještě nevím jaký.

Ježíšmarjá Judit, čtu to po sobě a marně hledám tu perlu, která v tom byla? A nebo jsem tak tupá, že nerozumím, co myslíš.

Nemyslím nějaké konkrétní vyjádření, ale tvůj přístup k tomu celému Stojíš čelem a stojíš rovně, a to není málo.

Nechtělo se mi zpátky napsat na Babinet právě z toho důvodu, že by si to mohl přečíst. Ztratila jsem místo, kde jsem anonymní a můžu se vyspat ze svých pocitů, problémů. Mohla jsem se přejmenovat, mohla jsem vyšumět z Babinetu úplně. Jenže vlastně proč? Vždyť už všechno špatné, co bylo střípky našeho rozkladu ví. Jsem ve svých pocitech doma zcela upřímná, nic netajím, takže proč by se měl vracet... Takže nic podobného nečekám

hrosanek napsal(a):

Nechtělo se mi zpátky napsat na Babinet právě z toho důvodu, že by si to mohl přečíst. Ztratila jsem místo, kde jsem anonymní a můžu se vyspat ze svých pocitů, problémů. Mohla jsem se přejmenovat, mohla jsem vyšumět z Babinetu úplně. Jenže vlastně proč? Vždyť už všechno špatné, co bylo střípky našeho rozkladu ví. Jsem ve svých pocitech doma zcela upřímná, nic netajím, takže proč by se měl vracet... Takže nic podobného nečekám

OK, tak aspon muzu psat, teda spat hodne stesti

Ahoj Moni,

já sem jednou hodím další kousek svého příběhu. Teď nějak nemůžu. Nejde mi psát. Nejsem smutná, ba ani nešťastná, ale smysl nebo cestu teprve hledám. :-)

ahoj hrošánku, vím jak ti asi musí být. Právě procházíme s přítelem dost velkou krizí, včera jsme se málem rozešli, ale zkoušíme to ještě jednou dát do kupy. dokonce jsme odložili svatbu, kterou jsme měli mít v červenci. Jsem z toho dost smutná. hodně se v našem vztahu změnilo, nejde o nevěru, jde o to, že já jsem za rok přibrala víc než by se mi a hlavně mu líbilo a on pořád jen sedí u notebooku. vím,že jediná cesta jak z toho ven je ta, že já se pokusím zhubnout a on by měl omezit notebook. jenže problém je v tom,že já se snažím,ale on ten notebook asi nikdy neomezí. já to beru,že ho to živí a je to jeho velký koníček,jenže pak je náš vztah tam kde je. no snad to nějak ustojíme.