14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Ahojky! Jaký máte názor a zkuenosti s bydlením s rodiči ve stejném domě. Kadý svůj vchod, koupelnu, kuchyň, jen dvorek a zahrada společná. Finančně by to bylo mnohem levnějí, při dnení ceně bytů a domů. I hlídání dětí by bylo zajitěno. Děkuji za odpovědi!
Není tady
To záleí na vzájemných vztazích. Pokud jsou rodiče fajn a do ničeho se nepletou, neradí, nechodí na návtěvu kdykoliv, tak by to lo. Pokud si jetě nezvykli, e jejich děti u jsou dospělí a mají svůj ivot, svůj vkus, tak raději daleko od nich.
Není tady
Je to přesně, jak píe ita.
Ale ze své vlastní zkuenosti: i pokud jsou vzájemné vztahy v pořádku, respektujete navzájem své soukromí, i tak je to někdy velmi náročně a vyaduje to hodně tolerance od vech "spolubydlících". A i tak to mezi námi občas pěkně zajiskří.
Ale zatím (4 roky) to funguje, a já doufám, e to vydrí!
taky se na to chystáme s přítelem..u jeho rodičů..tak uvidíme....ale jde hlavně o tu fin.stránku jak říká no....jinak bychom tam nebyli...
Není tady
Souhlasím plně se Surikatou.
Ze začátku je nutné nastavit pevné hranice. Z vlastní zkuenosti mohu říct, e je to opravdu někdy docela dost náročné. Hlídání dětí tedy není vechno.
Ačkoliv je nae společné bydlení vcelku klidné, velké potíe mi dělá výchova syna. Prostě máme jiný názor a chlapec bohuel vyuívá velmi rád situace a kdy se mu zdá, e mu s manelem křivdíme, jde si stěovat k babičce.
Kdybych se dnes měla rozhodnout znovu, raději bych bydlela sama. Cítila bych se mnohem svobodnějí.
Není tady
Já bych volila raději draí bydlení, ale sama . Myslím si, e bydlení dvou generací nedělá dobrotu .
Není tady
Moje dcera si dnes u s BM postavili barák ve stejné vesnici, kde ijí jeho rodiče. Dlouho se tloukla do hlavy, e nestavěli aspoň ve vedlejí. Babička rozhodovala, co budou dělat, na dovolenou nepojedou, je moc práce, na co kupuje tolik věcí, atů, kam půjdou děti po základce, prostě, skončilo to rozvodem. Pokud nemáte jistotu, e se Vám nebudou plést do ivota a organizovat Vás, nelitujte peněz a jděte dost daleko.
Není tady
Já jsem samostatná povaha, záleí mi na soukromí a pocitu svobody (POZOR, nepíu "na svobodě", ale "na POCITU svobody"), tale i kdy mám maminku úasnou a vím, e bychom mantinely respektovaly obě, tak bych při společném bydlení ve 2-gen. doku měla neustálý vtíravý pocit, e na někoho musím brát ohledy. Take je tato varianta pro mne naprosto nepřijatelná.
Asi záleí na tom, jak vnímá člověk rodinu. My máme velkou, ale hodně roztrouenou rodinu, spíe hodně základních buněk (rodiče a děti), které se jen čas od času sejdou. Vem nám to vyhovuje. Čili i moje maminka to tak chápe a já a budu babička, tak taky budu chápat, e mé děti mají "své rodiny".
Není tady
Mám ráda mamku,tchýni,dceru,ale kadý by si měl bydlet sám..Po hromadě více generací nedělá dobrotu a je to opravdu o velké toleranci..
Mě úplně stačí,kdy jsme vichni na chalupě...
Není tady
Jsou okamiky kdy si to nemůu vynachválit a jsou okamiky kdy bych raději utekla.
JE to levnějí, kdy má dítě, jsi rád e je to blízko a rodiče pohlídají, kdy jsou rodiče nemohoucí, jsi rád e je to blízko a nemusí si "dvojit" domácnost aby jsi je obstaral, ale to mezi tím je kompromis na třetí, jedna obě za druhou a přesto to vypadá e ten kdo se obětuje je ta druhá strana .....................
Není tady
Májajája napsal(a):
Jsou okamiky kdy si to nemůu vynachválit a jsou okamiky kdy bych raději utekla.
JE to levnějí, kdy má dítě, jsi rád e je to blízko a rodiče pohlídají, kdy jsou rodiče nemohoucí, jsi rád e je to blízko a nemusí si "dvojit" domácnost aby jsi je obstaral, ale to mezi tím je kompromis na třetí, jedna obě za druhou a přesto to vypadá e ten kdo se obětuje je ta druhá strana .....................
Májo, to je přesně napsané, úplně stejně to tak cítím. Připadá mi, e pořád budu ta malá holčička, které musí rodiče říkat, co má dělat, jako by se zastavil čas. e u mám dávno svou rodinu, čtyřicítku na krku, to u není důleité.
Není tady
My jsme v domě čtyři generace - moje babička, nai, já+přítel a nae dcery. Babička a nai bydlí dole, my "mladí" nahoře. Byty máme úplně samostatné (dole 5+1, nahoře 3+1), společná je tedy jen chodba v přízemí, zahrada a dvůr. Nikdo nikomu nikam neleze, nikdo nikomu do ničeho nekecá. (A na to, e občas mi babča sebere prádlo ze ňůry na zahradě a nebo mi obarvila oblečení, kdy mi "musela" vyprat v tehdejí společné pračce, protoe chce být potřebná. Ale to jsou blbiny a vlasy na hlavě si kvůli tomu nervu.) Jestli to je levnějí, to nevím, platím na inkaso tolik, kolik jsem zhruba platila v paneláku ve 3+1, z toho uetříme i na drobné opravy. Výhodu to má tu, e kdy potřebuju třeba zůstat dýl v práci, vím, e holky si dojdou k babičkám, kdy jim bude dlouhá chvíle. (Jsou u velký, 13 roků obě, o jídlo se umějí postarat, ale ten pocit, e mají někoho za zadkem, ten chtějí jetě mít.)
Jetě jsem neměla pocit, e bych nejraději utekla. Bydlím takhle 2,5 roku. Ovem je pravda, e jsme vichni hodně tolerantní a necháváme se vzájemně dýchat. Vechny generace si uvědomují dobře, e mladí mají jiné, nové názory a starí zase mají své zkuenosti. Vzájemně se toho dá docela dobře vyuít, kdy je oboustranná vůle.
(Ale nemyslete si - tuhle mohla moje maminka babču přetrhnout - ta toti zásadně začíná vařit oběd u kolem 9. ranní. A máma nevařila, take jí babča - v dobré víře, jak jinak - nacpala maso na gulá do trouby a začala péct. To mamina vypěnila, babička se stáhla, omluvila, protoe pochopila, e to u bylo příli a byl klid. Na druhou stranu zase maminka respektuje to, e babička chce obědvat ve 12 hodin - a to téměř na minutu přesně. je u stará, je to její máma, vdycky měly hezký, kamarádský vztah, tak proč pro ni ten oběd na tu 12 neudělat, e? Tyhle vztahy jsou i věcí výchovy. Co člověk do dětí dá, to se - snad - vrátí.)
Není tady
Já osobně a v reálu jsem pro oddělené bydlení, ale byl jsem před x lety v Itálii na jabkách a tam ve velikém domě bydlely 3 generace a podle mne jsem měl poměrně dost monost nakouknout do jejich soukromí a FUNGOVALO to. Ale byl to takový ten selský styl ivota, kdy byl starý hospodář, který předal hospodaření jednomu synovi a jejich druhá dcera byla učitelkou. Staří se starali o chod domácnosti a mladí se starali o chod firmy?gruntu ? či jak to nazvat. Byl tam jednoznačně dán hospodář, který rozhodoval o zásadních věcech a ostatní jej respektovali. A na druhé straně on si jemně nechal poradit od otce / staří cca 60, mladí cca 35/ nebo se jej i zeptal na radu, ale rozhodnout a nést zodpovědnost musel ji mladý hospodář. Konflikty nevznikaly a podle mne je toto staletími prověřený způsob souití. Jene taky musí být i ta strana, která přijme svou - svým způsobem podřízenou roli/ starý hospodář ji předal ezlo synovi- ale on ho iví, protoe takto to dělal i jeho otec a otec jeho otce. A např nikde jsem necítil zá vůči starým...
Není tady
Ahojky, ja momentálně bydlím na baráku u svého přítele, dolní patro obývá přítelova babička a nahoře bydlí přítelovy rodiče a zde máme jeden pokoj. V létě se chystáme rekonstruovat spodní patro, tak jsem zvědavá, jaké to bude. Já takto nikdy nebydlela, ale nemám ádný problém, s přítelovou mamkou vycházím skvěle a nevidím problém v souití více generací.
Jaké to bude časem sice nevím, ale důleitá je tolerance a zachování soukromí.
Není tady
Ne syn dostavěl dům, bydlel s rodinou u nás, máme velký byt. Zpočátku jsme vichni měli troku obavy, jak to zvládneme, ale vůbec to nebyl problém. Syn měl s rodinou k dispozici dva pokoje, kam jsme s manelem vůbec nechodili. Dospělá dcera měla také svůj pokoj, kam nikdo nechodil a do naeho pokoje zase nechodili oni, dokonce ani vnučka. Kdy si někdo "zalezl do svého", věděl, e nebude ruen.Obývák, atnu, kuchyň a přísluenství jsme měli společné. V obýváku jsme se scházeli vichni, kdo jak chtěl, v koupelně jsme se bez problémů vystřídali , v kuchyni si mladí dělali co chtěli - i kdy jsem větinou po předchozí domluvě vařila já, ne přili z práce. To se jim móóc líbilo. O vnučku se rodiče starali sami, některý den jsem o nich téměř ani nevěděla. Těsné souití trvalo 3 roky. Za tu dobu jsme neměli ádný konflikt, ani ádné dusno.
Určitě k tomu přispělo i to, e kadý měl ve svém pokoji počítač, satelit a svoji "černou" techniku, tak jsme se vzájemně nepletli. Kadý po sobě uklidil a kadý se staral o své věci, například o prádlo. Snacha je ikovná a pracovitá, dcera také, tak to lapalo.
Nákupy jsme dělaly s manelem, natěstí i snacha preferuje zdravé vaření, nevybírá si a sní vechno, co se uvaří. Za kadého člena domácnosti jsme dávali do společné kasy stejnou částku - kdo co snědl nebo si vzal z lednice, to jsme neřeili.
Kdy chtěli mladí někam jít, vdycky se předem zeptali, jestli budeme hlídat.
No, zvládli jsme to, myslím, bez ztráty kytičky. Naopak bych řekla, e se nae vztahy se snachou upevnily. Před tím se chovala dost oficiálně, ale teď je u nás doma.
Take - v jednom bytě mohou být i tři generace.
Není tady
surikata napsal(a):
Je to přesně, jak píe ita.
Ale ze své vlastní zkuenosti: i pokud jsou vzájemné vztahy v pořádku, respektujete navzájem své soukromí, i tak je to někdy velmi náročně a vyaduje to hodně tolerance od vech "spolubydlících". A i tak to mezi námi občas pěkně zajiskří.
Ale zatím (4 roky) to funguje, a já doufám, e to vydrí!
Také souhlasím.
Není tady
Osobně si taky myslím, e "snesitelné ití" závisí na skladbě osob v domě, jejich vzájemných vztazích a hlavně toleranci. Já jsem to bohuel nezvládla a dnes musím konstatovat, e v mé situaci byl včasný odchod jediné řeení. Bydleli jsme v domě s prarodiči a babička generálka měla svoji představu o fungování domácnosti i celého domu (opravy, úpravy, údrba...). O vem musela vědět, vechny návtěvy měla zmapované, četla nám nezabezpečenou potu. Pod tlakem toho, aby se jí jako její vnučka zavděčila jsem přestala myslet na to co chci já. Snaila jsem se jí vyhovět, co znamenalo, e jsem své chování přizpůsobila tomu, co jí nevadilo a vyhovovalo. Kdy přili děti a manel, začaly jsme se stále častěji dostávat do konfliktu. Sud s prachem bouchl v majetkových otázkách, do kterých zasahovala i dalí část rodiny, co u pro mě s manelem nebylo únosné. Tak jsme odeli. Babičku s dědou mám ráda, jsem jim vděčná, e mi pomohli ve spoustě věcí (s dětmi, ve stavu nouze dočasně finančně...). Doufám, e i my jsme to "spláceli" zařizováním některých věcí, nákupy... Ráda se k nim vracím. Ale pouze jako návtěva. Dodnes ve mě zůstává to, e jsem v nejuím rodinném kruhu nebyla schopná nastolit od počátku fungování takové, které by bylo pro vechny strany únosné. Kdy jsem nad tím přemýlela, dola jsem k názoru, e jsem z počátku převzala model chování mojí maminky, která babičce vdycky ve vem ustoupila a nechala ji sebou do velké míry manipulovat a málokdy se ohradila tak, aby bylo jasné kde je hranice neúnosnosti. Takové vztahy mají dodnes. Já v tom ale nehodlám pokračovat, protoe bych chtěla ovlivňovat běh věcí i podle vlastního pocitu spokjenosti. Situace neustálého podřizování nebo pocitu, e to co děláte bude vdycky patně je podle mě cesta do pekla, co se musí odrazit i na té nejuí rodině (manel, děti).
Není tady
U jsem zde psala, jak dceru souití v jedné vesnici s tchány dovedlo k rozvodu. Já se přivdala do rodinného domu, kde bydlela tchýně. Přestoe jsme měli kadý svůj byt, zpočátku nás neustále organizovala, radila, jednou, kdy jsem si koupili novou sedačku, nám i přestavěla obyvák. Jezdila s námi i na chalupu (má kromě mého mue jetě dcery). Prostě, jednoho dne moje trpělivost přetekla, vysvětlila jsem manelovi, e takhle dál ít nechci. Dlouho se na mě zlobila, ale pomohlo to. Přestala nás organizovat, radit, prostě nastavili jsme si hranice. Dnes bydlí v přízemí, my v patře a syn v podkroví, navtěvujeme se po dohodě a funguje to. U je stará, je astná, kdy jí donesu nějakou dobrotu, popovídám si s ní, není tak sama.
Není tady
Chtěla jsem předejít různým konfliktům, proto jsem na společné bydlení nepřistoupila. Jak píete - jak bude bydlení více generací fungovat závisí hlavně na toleranci. Vím, jací jsou tcháni, vím jací jsme my - "mladí". A vím, e by to nedělalo dobrotu.
Bohuel u pět let poslouchám pořád dokola, kdy konečně půjdeme bydlet k nim, kdy u dostaneme rozum. Vak bysme si pěkně ili... Nakonec mám na triku, e jsem nevděčná snacha, která odvlekla syna z domu a brání rodině ve těstí. Ty vydírací scény nemůu ani vystát...
Není tady
Jak byste si pěkně ili? To jsou velkolepé plány.
Kdy mi někdo říká něco takového tak si vzpomenu jak mi babička tvrdila, e se nehodím na ádnou práci. To kdy jsme obě stály nad 50 kg pytlem cementu, který chtěla dostat z bodu A do děsně vzdáleného bodu B ne přijede strýc s pytlem obilí, aby to měla pěkně uklizené a mohlo se to tam dát. Trochu to nadzvedla a lup vekerá tíha na mě. Protoe nejsem Rambo , tak to dopadlo tak, e do plánovaného bodu B jsem to prostě nedotlačila. Take jsme se pro jistotu nehodila radi vůbec na nic. Nakonec měla jediné těstí, e neměla ádného syna, protoe jako tchýni by ji nikdo nepřeil
Není tady
Levandule - pochybuju, e Tvoje babi a moje tchýně je tatá osoba, ale mají hodně společného.
Já 5 dní po laparce jsem se pro klid v rodině uvolila jít na zabíjačku - e budu pomíchávat, hlídat, umývat nádobí atd. Tchýně chytla bednu plnou masa za jednu stranu a řekla mi, a to chytnu na druhém konci. Vztahy nevztahy - prostě jsem to nechytla - nenechám si přece prdnout stehy kvůli jednomu ukřivděnému pohledu.
Nakonec měla jediné těstí, e neměla ádného syna, protoe jako tchýni by ji nikdo nepřeil .
Není tady
No jo asi by si padly do oka. Ale nakonec to pořád byla moje "babi", u tchýně je to fakt horí. Mám i víc perliček, ale to by vás dámy asi trefil lak. Divné na tom je, e zatímco byla fakt drsná na dcery a vnučky, o to víc si hýčkala mue v rodině. A to třeba i mého manela. Pokud se teda tajně neplíil kolem jejich dveří kdy el ven, a to proto, aby ho neodchytila a neposlala pro něco do obchodu, protoe věděl, e má odpoledne stejně objednánu "donákovou slubu" od někoho jiného. To bylo ale fakt vyjímečně. U jenom proto, e bábi se téměř nedalo uniknout. Za mlada by ji vzali moná i do nějaké tajné sluby. Pokud je tvoje tchýně z podobného těsta, buď na ni preventivně OBROVSKY hodná a milá. Je toti pravděpodobné, e má taky jetě jednu vlastnost jako moje babča a to je to e NIKDY nezapomíná na sebemení pitomosti. To je sebevraedná kombinace.
Upravil(a) Levandule (27. 4. 2008 20:38)
Není tady
A jetě mě teda napadla jedna taková věc, pro kadého kdo zvauje jestli do toho jít. Bydlení ve společném domě vdycky posunuje hranice soukromí někam dál a otázka je jestli jsme ochotni to akceptovat. Myslím tím třeba to, e kdy zrovna "slunko nesvítí" a dojde k hádce, která sice pročístí vzduch a vy o ní za pár dní s manelem u ani nevíte, prote dávno vyhlásíte příměří , tchýně typu mojí babči mají maximální přehled o tom, co jste si řekli a neřekli, ale hlavně co jste na sebe nedejboe tak řvali, e to nemusela ani odposlouchávat. Má pak do budoucna zbraně v ruce, kterých se nebojí pouít (ona ti přece udělala to a to....). Je to řečeno sice trochu v nadsázce, ale zase záleí na tom, jak trvanlivé jsou vzájemné vztahy a jak tolerantní lidé dokáou být (neslyím a nevidím co není pro moje oči a ui, nikde se o tom hromadně neířím), protoe pokud to drhne dá se tak docela dobře interně naleptávat vztah. To jako z titulu dostatku informací.
Upravil(a) Levandule (27. 4. 2008 21:27)
Není tady
Před 20 lety jsme taky jako mladá rodina začínali v RD celkem 4 generace společně.Postupem času to teda nebylo nic moc,babka pak umřela a pokračovali jsme vsouití nae rodina s mým otcem.ve bylo fajn,ale můj mu a můj otec tak tam to začalo po letech jiskřit.Otec začal senilnět a můj manel,coby technik V měl opravdu vdy pravdu co a jak udělat,ale můj otec o tom měl vdy jen takové ty sedlácké velmi zjednoduené představy,jak co udělat,ale toto pak vdy vydrelo fungovat jen chvíli.nakonec jsme se v hodině 12.rozhodli pro stavbu vlastního domu a dnes jsem za toto rozhodnutí velmi vděčná osudu a je to moc prima,dělat si co chcete,kdy chcete a nemá vám nikdo do toho co mluvit.O víkendu jsem taky vařívala i pro otce oběd a byl zvyklý,jak u tu někdo psal,obědvat ve 12,jene on chodil taky spát se slepicemi,zatímco my ne.A i tady byl dost velký kámen úrazu-on stával ve 4 nebo v 5 ráno,my klidně třeba po 9.hodině a oběd na 12 byl pro mě teda nad vechny síly a navíc jsme ani v tu dobu jetě neměli hlad,protoe jsme vlastně nedávno snídali.To tak.ádné peníze nenahradí ten pocit svobody!A jak to dělají nafarmě v itálii - to u je fakt úplně téma z jiného soudku neaplikovatelné na nae podmínky,naturel apod.
Jo a ta společná zahrada - to je hodně důleitá oblast - já si nemohla bez otcových poznámek ani sama utrhnout paitku,vdy jsem to podle něj dělala patně.Dnes máme u domečku krásně udrovaný trávník a mení ozdobný záhonek,který se celé naí rodině moc líbí a co víc potřebujem?
Není tady
No tak prispejem aj ja .Byvame so synomm a nevestou v jednom dvore piaty rok.Vychadzame dobre,ale hlavne si hovorime pravdu do oci.Nestarame sa do konfliktov ani jednej rodiny.Berieme to,ze je to vec tych dvoch,ktorych sa to tyka.Pomahame si :ja ako svokra zavarujem deti a nevesta mi zase nakrmi macky a psov,ked nie sme doma.Je to vlastne vyhodne,lebo vzdy je niekto doma.
Není tady