Sonia napsal(a):

My jsme  2 dospělí + 2 dospívající kluci. Snažím se týdně vyjít se 2 tisíci, ale ne vždycky se to podaří, no a při stoupajících cenách v poslední době to bude stále horší. Většinou 1x týdně dělám větší nákup v supermarketech nebo diskontech - a snažím si do koše nedávat opravdu nic, co nepotřebujeme, nepodléhat "výhodným" balením x kusů, apod. Nakupuji tam hlavně těžší věci - cukr, mouku, vody, mléko, drogerii atd.  a potraviny, kde je opravdu výhodná cena. Každý den pak dělám menší nákup v obchodě ve městě - hlavně pečivo, chléb, uzeninu, sýry .... - ale ani na "menší nákup" 100 Kč nestačí :-(

Naprostý souhlas. Jako kdybys psala o nás. 2 dospělí, kluci 11 a 16 a malý pes. Rozhodně mi 2 tis. na týden nestačí. Poslední dva měsíce jsem si udělala tabulku, kam píšu zaokrouhleně za co se ten ten utratilo. Nestačím se divit, kam ty peníze jdou. Na potraviny počítám tak 5-6 tis. měsíčně.

My jsme 4 dospělí, jedno dítě 5 let a jedno dítě rok staré.
Teď, když máme své brambory, zeleninu, jablka, kompoty atd. zhruba kolem 10-13 tisíc. Ale je v tom i Nutrilon pro dceru a granule pro psa,vitamíny pro děti a drogerie, lékárna. Navíc, kluk má mít často hovězí - což je docela pálka.

u nás jsme dva dospělí a pes. Za jídlo utratíme měsíčně 2 500 až 3500 Kč. Každý pátek jezdíme na nákupy do marketu a pokaždý tam necháme min 600 Kč - salám, sýry, pití, těstoviny, drogerie. Když kupujeme i maso, tak utratíme až 800 Kč. Plus psovi granule za 1200 Kč/15 kg- ty kupuji tak jednou za 6 týdnů.
Zjistila jsem, že nemá cenu nakupovat když máme zrovna hlad, protože to pak člověk do toho vozíku nahází co buď

Mám dva syny ve žracím období a manžel si potrpí na teplou kuchyni denně (naštěstí i vaří on), takže utratím tak 2500,-.Kč týdně, ale jsou v tom hodně mléčné výrobky, zelenina a pečivo. A my si kupujeme  rádi vínko, nešetřím na sobě.

tak jsem si holky psala za leden útratu - nákupy, drogerku, plus vedlejší výdaje - dárky, atd... A jen za jídlo a drogerii(pravda kupovala jsem pleny ve velkem baleni atd), tak me to vyšlo na 10 tisici pro dva.... až jsem se zděsila... pravda, já jsem doma a musím si tedy kupovat jídlo i sobě na oběd, a přítel rád sušenčičky a sýry a dobrutky a colu má rád... já si kupovala džusy... a také pravda - leden byl dlouhy:)
Zkusim to znovu v unoru a uvidime:) ale jak si to člověk píše, tak jen zíííírááááá.....

Někdo se ptal, jak ušetřit.  Určitě hodně tím, když člověk vaří. Třeaba pitomé knedlíky. Z kila mouky jich lze nadělat několik šišek. A kolik stojí hotový (a to nemluvím o bramborových)
Maso je sice poměrně drahé, ale když se k němu udělá kotel omáčky, není ho potřeba tuna a člověk si stejně pochutná.
Všimla jsem si také, že hodně lidí jí na ulici. Párky v rohlíku, apod. Stejně je potom hladový a dělá ještě večeři. Takže projí víc a ještě zbytečně tloustne. A to nemluvím o rodinných výletech do Meka, které jsou snad dnes brané jako standardní nedělní odpolední zábava. Tam člověk s rodinou nechá 500, ani nemrkne a za 2 hodiny mají všichni hlad.
Mám vyzkoušeno, že když pořádně uvařím, všichni se dobře zasytí a potom padne daleko méně mňamek, které představují celkem velkou položku (různé pudinky, sušenky, čokoládky,....)

Já taky spíš peču sama ted - beztak jsem doma... vařím taky, ale mám zmlsaného přítele, dneska jsem ho málem zabila, delala jsem veprove, knedlik(bramb.) a zeli, maso nechal, ze nevypada hezky. Nejradsi by jedl porad jen kure a kure...:(Pro nej je hrozne tezky varit:(

Někdo napsal: "Mám vyzkoušeno, že když pořádně uvařím......,"

Hmmm, záleží na tom, jak je kdo zaměstnaný. Pokud budu pracovat denně 6 hodin, proč bych pak doma nevařila, že jo... Ale pokud jsem v práci 11 - 13 hodin skoro denně a o víkendech si do práce chystám materiály a trávím čas v knihovně a pobíhám po rodinné firmě, tak se mi moc večer lítat po kuchyni nechce.
Ale zas je pravda, že jsem raději v zajímavé a zaplacené! práci než u plotny. A radši budu vydělávat dost peněz, než bych plichtila knedlíky a buchty (výsledek nejistý) a přesvědčovala děti, že tahle dražší čokoláda fakt není dobrá....
Jsme 3, žádný alkohol se u nás nekupuje a bohužel přiznávám, že na nějaké domácí buchty dostanu chuť tak maximálně 1-2x do roka. Nemyslím si, že by hotová jídla (párky v rohlíku, knedlíky atd.) byly drahé, protože zákazníci tento fakt zapomínají brát tak, že je to pro ně vlastně SLUŽBA. Makají na tom jiní lidé, kteří nám je chystají k hotovému snědku (a obvykle pracují za minimum) - tedy kolem "výroby" těchto jídel nemusíme běhat my a můžeme se věnovat užitečnější práci.
Důležité asi je, aby hlavně partneři měli na tohle stejný náhled.
My dáváme za jídlo týdně asi 2500 Kč kromě občasných večeří v restauracích.

Upravil(a) Tercila (9. 2. 2008 14:34)

Tercila napsal(a):

Někdo napsal: "Mám vyzkoušeno, že když pořádně uvařím......,"

to mám taky vyzkoušeno, sež**** všechno a k tomu ještě paštiku, sýr, salám, ... zeleninový nebo ovocný salát.... tatranku.... atd atd....

Bety napsal(a):

Tercila napsal(a):

Někdo napsal: "Mám vyzkoušeno, že když pořádně uvařím......,"

to mám taky vyzkoušeno, sež**** všechno a k tomu ještě paštiku, sýr, salám, ... zeleninový nebo ovocný salát.... tatranku.... atd atd....

Bety,odkud znáš naši rodinu??????

PetraP: " Nedávno jsem totiž právě na tohle téma měla diskusi s přítelem a on tvrdí, že neumím nakupovat a už půl roku tvrdí, že bude nakupovat sám a ukáže mi , že není nutné utratit tolik. Jenže zatím skutek utek."

Petři,
ale velmi rychle ve vlastním zájmu svému příteli ty nákupy umožni, co nejdřív!! To je pro partnerství to nejhorší, když páníček sedící doma u telky či novin chce poučovat partnerku, kolik neměla utratit. Ale napadá mě, Ty snad taháš víkendové nákupy sama? My jsme jaksi časem zautomatizovali víkendové nákupy, protože přes týden jezdíme domů často až v noci, a manžel hezky vidí, kolik co stojí. Ovšem musím přiznat, že mi nikdy v životě nevyčetl ani kačku, tohle od něj neznám. Sám mi koupí mňamky a většinou hned  ve dvojím balení. Nákupy mu nevadí, někdy i rád brouzdá po obchodech, takže má o cenách přehled.
Naopak můj tatínek sedával doma, případně se vrtal v zahrádce a po letech byl na infarkt, když mu došlo, že máslo už dávno není za pětikačku a mlíko za dvě - měl pocit, že všecek nákup se musí vejít do stovky a kde asi ta mamina má ty ulitý prachy . Však to taky bylo zdrojem dohadů mezi rodiči... Jeho nová partnerka je líná chodit nakupovat, je schopná sedět a donekonečna hledět na kvízy v TV a doma nemít lautr nic, tudíž otec musí sám jídlo nakoupit a dokonce i uvařit a - už uvažuje jinak. Někoho "teorie" nepřesvědčí, musíš ho strčit do "praxe".

A jinak, Bety, máš svatou pravdu, že když se víc nakoupí (byť levněji), víc se taky sní... tento spotřební zákon asi funguje všude .
Akorát teda se mnou nic nedělá věta "domácí buchta je domácí buchta" - to mě teda fakt nebere. Co to už bylo trapasů na různých návštěvách , nemůžu za to, že mi to "těsto" prostě nechutná . Takže mám "přirozenou" šanci vlastně ušetřit jedině na tomhle, jinak sním (bohužel) všecko .

Bety napsal(a):

Mia: čím víc toho nakoupíme, tím víc toho sež**** .....

...a podle toho pak vypadáme...
...a do toho to jaro na krku...dyť uz i ty krokusy na zahrádce mi vykvetly...nejvyšší čas snížit příjem a zvýšit výdej....jenomže když on je pak ten život takový nějaký jalový....

"Ale s sebou ho v marketu nesnesu. "

Čau Petři, ale já jsem nepsala, že tam musíš být pokaždé s ním . Jo, jsou to zážitky. Ale já teda fakt dlouhodobě šetřit nedokážu, nějakou tu mňamku si prostě koupit musím. Vždycky si to zdůvodním: však přece nekouřím a nepiju Vždycky jsem se spíš snažila peníze vydělávat.
Vzorem by mi v šetření mohla být manželova příbuzná, která dotáhla spoření k dokonalosti. Mezi regály v obchodě jede pouze podle lístku, nepodívá se vlevo, vpravo. Děckám vaří do školy do kelímku od jogurtu puding, aby si nic nekupovaly, a protože se doma přece vaří, tak děcka nechodí v jídelně na obědy.... nedostanou ani desetikačku navíc, přece mají do autobusu průkazky. Výsledek? Jedno dítě začalo vykrádat kapsy ostatním příbuzným při návštěvách....
Hlavně se teda nic nekoupí děckám, ona zlatý prsteny má.... A to já takhle nemůžu. Špatný na tom je, že její děti se na naše dítě začaly dívat přes prsty, odsuzovat za to, že byla u meka a že nový druh čokolády už dávno zná a tak. Přitom pro naše mládě je tohle všecko normální, nijak se tím nechlubí, je to pro ni samozřejmost, že když makáme (všichni včetně dospívající dcery) do večera a jedeme z firmy, zastavíme se pro jídlo u meka. No, připomněla se mi stará věta, že  zloba a závist pochází z chudoby. Asi už je jedno, jestli z finanční nebo duševní...
Tož veselé nakupování