javena napsal(a):

Kuty jde asi spíš o to, že když je někde sleva nebo věrnostní program, většinou to dopadne tak, že lidi tam koupí i to, co by normálně nekupovali. A s tím souhlasím.

No samozřejmě, to je základ, koupit jen to, co člověk potřebuje a co by případně koupil i za plnou cenu.

Mně osobně tedy nakupování věcí "pro radost" a nebo "jen tak" absolutně nic neříká. Největší radost mám z peněz v peněžence (nebo na účtu) A jestli to má někdo naopak, tak to je jeho volba

"Jediná dm drogerie má věrnostní program"

Jéje, jak já nemusím věrnostní program....... , obvykle totiž všelijaké ty kupony nebo jakési nalepovačky někam zašantročím, případně při pobíhání po městě zjistím, že je mám doma.... Nemám to ráda . Jestli někde jsou schopni zlevnit, tak ať zlevní a nezatěžují zaměstnané lidi úschovou papírků....
A nákupy plánovat - no to může někdo, kdo na to má čas. Když jsem v práci až 12 hodin denně a ještě makám i o víkendu, není jaksi kdy vypisovat si itinerář poklusu po levných prodejnách .
Už jsem to někde psala: jsou (berte velmi obecně a s humorem) dva typy lidí: jedni sedí doma a přemýšlejí, jak co nejvíc ušetřit, druhé baví jejich zaměstnání a pak už na nějakou tu kačku nehledí .

yellow108 napsal(a):

Mně osobně tedy nakupování věcí "pro radost" a nebo "jen tak" absolutně nic neříká. Největší radost mám z peněz v peněžence (nebo na účtu) A jestli to má někdo naopak, tak to je jeho volba

Musíš mít hodně smutný život, já si hodně nerada kupuju něco jen protože musím .
Peníze na účtu ti jsou  prd platné, protože do hrobu si nic nevezmeš a nikdy nevíš ani dne ani hodiny .

Elena: "Zacina me to docela bavit a casu mi to zas tolik nezabere."

Ano, ano, to je přesně to, o čem píšu . Že některé lidi prostě baví šetřit.
Abych po 12tihodinové práci, kterou si opravdu užívám a z níž mám radost, do které se (zatím ještě pořád) těším a která je dobře ohodnocená, objížděla obchody, kde je co o dvě kačky levnější, to tedy opravdu ne.
Asi se shodneme na tom, že průměrně smýšlející pracující občan samozřejmě nevyhazuje prachy vyloženě oknem, že jo... Jde možná o to, že co jeden považuje za "vyhazování", druhý považuje za nezbytnost.

Tercila napsal(a):

Elena: "Zacina me to docela bavit a casu mi to zas tolik nezabere."

Ano, ano, to je přesně to, o čem píšu . Že některé lidi prostě baví šetřit.
Abych po 12tihodinové práci, kterou si opravdu užívám a z níž mám radost, do které se (zatím ještě pořád) těším a která je dobře ohodnocená, objížděla obchody, kde je co o dvě kačky levnější, to tedy opravdu ne.
Asi se shodneme na tom, že průměrně smýšlející pracující občan samozřejmě nevyhazuje prachy vyloženě oknem, že jo... Jde možná o to, že co jeden považuje za "vyhazování", druhý považuje za nezbytnost.

To se prave neshodneme. Lide maji neskutecne (a zbytecne) uniky ve financich. Z me profesni zkusenosti prave ti, co se vraci domu po dvanctihodinove slusne placene praci nejvic. Ti totiz obvykle nabydou pocitu, ze setrne nakladani s penezi je cosi fuj. U skutecne movitych, se ten pocit zas spis vytraci.

Setreni pro mne neznamena, ze se budu uskromnovat a utrhavat si od huby. Znamena to chovat se racionalne a za svuj tezce vydreny dolar dostat co nejvyssi protihodnotu. Treba: kolegyne mi dohodila "sveho" reznika, ktery dodava velice kvalitni maso do nejlepsich restauraci ve meste. Tudiz samozrejme rozvazi. No a kdyz u je v tom, tak doveze i mne. Co si reknu a upraveno a naporcovano jak si reknu. Samozrejme ne tri steaky, ale nekolik svickovych a nejakou tu rostenku.... a tak Kdyz si sezvu lidi na grilovacku, staci taky jenom zavolat. A ceny mnohem laskavejsi nez v nasem supermarketu.
Mame radi vino. Stacily dva velice prijemne prodlouzene vikendy kolem sklipku spojene s ochutnavkami a o vino na kazdy den je postarano i s dopravou. Stejne jsme ho kupovali po par lahvich v samosce, protoze je dobre a radi podporime mistni vinare. Ryby a morske plody kupuji od mistnich rybaru, zeleninu, vejce, mleko... od mistnich farmaru. Bydlim temer na vesnici, jezdim kolem do prace, nezdrzuje me to. Kdyz vyrazim z auta zavolam a nez tam dojedu, uz to mam pripravene. Samozrejme i do samosky obcas musim, protoze vsechno nemaji.
Kdyz si chci koupit spotrebic do domacnosti, za dobu, co bych dojela z domova do nejblizsi prodejny, od sveho pocitace mam cenovou nabidku nekolika obchodu (vcetne tech internetovych) a ta se u jednotlivych prodejcu lisi nekdy i o tricet procent a taky vim, jestli je zbozi na sklade. Rozhodne nic neobjizdim.
Veci, na ktere jsme si zvykli, jako praci prasky, cistici prostredky, toaletak, mouku, cukr, olej a podobne si nechavam vozit tak jednou za tri mesice. O novinky nejprijdu, prikladaji vzorky a do obchodu obcas taky vlezu.
Na prvni pohled blbustky, ale nam se na konte zretelne odrazily. Cas mi to setri taky. Ten pak utracim tim, co mi je mile. Nakupovani v supermarketu, krom jednoho, kam jezdim nakupovat exoticke zalezitosti a delikatesy, to neni.

Teď jsem se musela zasmát, když jsem četla sekci "právní". Napadlo mě, že se uvedená věta hodí i do vlákna o výdajích peněz na potraviny :

"Jeho částečná nesvéprávnost může pramenit z neschopnosti řádně hospodařit s penězi, případně nemá schopnost rozpoznávat jejich hodnotu a pod. "

Tohle zažívám, když mám chuť na moje oblíbené olivy

Tercilo,

ano, pisu o tech zprumerovanych, teda pokud si pod tim predstavujeme to same. Nepisu o tom, za co utraceji, ale jak, chapes? Tady nejde o junior versus parmska sunka.

Samozrejme, ze nektere veci taky musim videt, ale jedu rovnou tam, kde to maji a kouknu se za nejmin, pripadne jedu tam, kde mi k tomu nabidnou nejakou lakavou sluzbu, kdyz uz na to ten cas obetuji. Samozrejme nepojedu sto mil, to da rozum.

Ty dobre ceny asi jenom neumis vyhmatnout. A taky zijes v Cechach a to je porad jeste rozdil.
Jedna petistovka samozrejme neni nic, ale vsechny petistovky, co takto zbytecne vyhodis, uz by neco byt mohly. Ale jsou to tvoje petistovky. a nakonec ty treba muzes vyhazovani petistovek povazovat za jednu z radosti zivota, ze?

Nase "PPLKa" prijede, kdy se to hodi mne.Obvykle v dny, kdy vim, ze budu stejne doma pracovat nebo studovat. Navic mi nakup prijemny pplkar ulozi az na misto, primo tam, kde to v domacim skladisti chci mit. Takze netaham po pracovni dvanactce jeste baliky cehosi treba z TESCA do auta a z auta domu, na to zas neuzije me . Cela akce zabere pul hodiny, osobni navsteva obchodu s dopravou tam a domu + plus nakladka a vykladka materialu urcite dele, no a deje se to parkrat v roce. Ano, pohledy se ruzni.

taurus napsal(a):

Sama za týden utratím na svou osobu asi tak 50 eur. Nejsou v tom žádné sladkosti ani mlsky, aby mě to zbytečně nelákalo. Ale budu se to snažit srazit, protože jsem zjistila, že dost věcí vyhazuju a to se mi vůbec nelíbí.

Jinak, co se týče těch věcí pro radost, jak tu někde padlo, tak s tím jsem skončila. Dříve jsem dost nakupovala právě věci nepotřebné, spíš pro radost a pak při přesunech ze země do země, jsem se jich pokaždé zbavovala. Peníze v hají a nic z toho. Teď se snažím držet svůj objem věcí tak, aby se vešel do kufru maximálně do dvou. A je mi tak nějak líp, zjišťuju, že se bez dost věcí obejdu a nějak se cítím volnějí (spakuju kufr a jsem zase v háji). Na knížkách sice ulítávám pořád ale ty zase můžu kdykoliv prodat.

Jezis, jak to delas, to asi varis prevazne doma? Ja kdyz utratim stovku (EUR), tak si myslim buhvijak se nekrotim ... a to je tady relativne levne (myslim, ze vetsina veci stoji podobne jako v Cechach).
Je fakt, ze neco utratim za kocici zradlo (mam 2 vybirave micky), a taky mam rada dobre vino. Vetsinou utratim mezi 100-150 tydne. Rada bych to srazila na tu stovku.

S tim druhym odstavcem maximalne souhlasim, ale zatim se mi jaksi nedari to realizovat. Furt porizuju nove obleceni a boty, DVD a knihy.

Upravil(a) anais.de (8. 5. 2009 20:56)

Elena: " Takze netaham po pracovni dvanactce jeste baliky cehosi treba z TESCA do auta a z auta domu, "

Ale já taky ne . Nedávno mi s mikrovlnkou ochotně pomáhal táááák hezký prodavač , hodil mi ji až do kufru, jen jsem otevřela a zaklapla víko
A samozřejmě něco též nakoupím přes dodávkovou službu, záleží na nabídce. Jo, to je fakt, že rozdíl je v tom, jak se peníze utrácejí, to máš pravdu.
Myslím, že uvažujeme obě stejně nebo podobně:
"kouknu se za nejmin, pripadne jedu tam, kde mi k tomu nabidnou nejakou lakavou sluzbu, kdyz uz na to ten cas obetuji."

Upravil(a) Tercila (8. 5. 2009 21:10)

Tercila napsal(a):

Yellow, jestli se můžu zeptat, Ty si nikdy nekoupíš pro radost (ze života) hezké náušnice? Ručně vyrobený šátek jako doplněk ke kostýmku? Nádhernou orchidej? Obrázek na zeď?
Peníze jsou přece OBĚŽIVO

Tercilo, ani jednu z těch věcí, které zmiňuješ, jsem si nikdy nekoupila. Natožpak pro radost Nic mi to neříká, k čemu mi to je? Nepotrpím si na "krámy" a hromadění věcí..  Nemám pocit, že bych žila z ruky do huby a snažila se ušetřit za každou cenu pár korun. Věř mi, že neobjíždím obchody a neslídím, co mají kde o dvě kačky levnější. Prostě mám pocit, že ty věci NEPOTŘEBUJU A ANI NECHCI. To myslím, že ty nikdy nemůžeš pochopit. Jsme neprosto odlišné Jinak věrnostní program DM drogerie jsem ignorovala do doby, než jsem začala ve velkém nakupovat dětské plínky, ubrousky, kaše, a spoustu dalších dětských věcí.

Klidně si mysli (společně s Aprill), že mám smutný život. To je vaše věc.

Pro radost jsem si třeba v minulosti nechala zasklít balkon, koupila jsem si druhý dres na kolo (jinak by mi myslím stačil jeden). Kdysi jsem si udělala radost předplatným do fitka za 6000 nebo měřičem tepový frekvence. Takže občas by se samozřejmě něco našlo, ale fakt vyjímečně. A určitě to nejsou věci, který se kupujou tak často jako kytky, bižuterie, oblečení a nebo co já vím jaký nesmysly. Největší radost jsem vždycky měla z toho, že mi (v určité době) bezpracně zbývala třetina výplaty

Momentálně mám radost třeba z toho, že jsem dceři koupila krásný náušnice z bílýho zlata, že jí kupuju kosmetiku, která je kvalitní, chodíme na předražený plavání a já nevím co ještě.... Jsou to maličkosti, ale mně to z těch hmotných věcí naprosto stačí.

Přijde mi fakt vtipný, že mi někdo, kdo má zjevně nadbytek a neví roupama co by (promiň), říká, že peníze jsou oběživo. Jsem sama a z rodičáku a alimentů platím hypotéku, poplatky za byt a náš kompletní provoz. Jsem fakt ráda, že uvažuju právě takhle, protože jinak bych byla opravdu v háji... Takže mi věř, že největší radost mám momentálně opravdu při pohledu na výpis z účtu, protože mi to narozdíl od obrázku na zeď nebo ručně vyšitého šátku dává jakous-takous jistotu, že nejenže v nejbližší době neumřeme hlady, ale můžeme - třeba - dál chodit i na to předražené plavání a ještě si můžu dovolit třeba permici na spining, kdybych chtěla.

Upravil(a) yellow108 (8. 5. 2009 22:18)

A ještě pro vyjasnění - jak jsi se tu teď rozepsala o svých nikoli nicotných vydáních , tak tento poslední Tvůj příspěvek poněkud popírá Tvoji předchozí strohou poznámku o tom, že se ráda díváš na konto na výpisu, rozuměj, to pak samozřejmě mohlo námi ostatními být pochopeno tak, že jenom hromadíš a nic nevydáváš.
Takže se rozčiluješ zbytečně; šlo v další debatě vlastně jen o to, že jsi svůj vztah k výpisu víc nerozvedla v tom předchozím příspěvku

No, já jsem teda fakt děsná, ráda si kupuju věci "jen tak", pro radost, i když je nepotřebuju. Koupím si třeba obrázek, vázu, hezkou deku, cokoliv, co mi udělá radost a vylepší trochu byt. Jse, marnivá a na radosti pro sebe nešetřím, žiju jen jednou, co si neužiju za života, po smrti nedoženu. Nejsem škudlil a nikdy nebudu. Nemám pocit uspokojení jen z toho, že se mi hromadí prachy na kontě, raději míň na kontě, ale radostnější život. Ale znám dost lidí, co mají největší radost z toho, jak nic neutratí a nekoupí. Mám kolegyni, plat okolo 30 tisíc, sama, bezdětná, závidí jiné kolegyni dovolenou v Egyptě, když o tom rozjímala, řekly jsme jí, proč nehjede taky, že na to přece peníze má. Prý je to škoda peněz. No jo, ona jednou umře s tím, že přežila život doma, sama, bez zážitků, bez radosti. Pořád skuhrá, že nemá v životě žádnou radost. A za potraviny utratí 800 měsíčně, to je její limit, víc nedá, bude o suchých rohlíkách, tohle já neumím.

Tercila napsal(a):

A na dobrou noc troška "Yellowina" sympatického rozporu :

Yellow: "Mně osobně tedy nakupování věcí "pro radost" a nebo "jen tak" absolutně nic neříká. Největší radost mám z peněz v peněžence (nebo na účtu)"

Yellow: "Pro radost jsem si třeba v minulosti nechala zasklít balkon, koupila jsem si druhý dres na kolo (jinak by mi myslím stačil jeden). Kdysi jsem si udělala radost předplatným do fitka za 6000 nebo měřičem tepový frekvence.."

Po tomto čtení nemám strach, že bychom si my, (všichni) lidi, nedokázali udělat radost, byť to chvíli popíráme

Máš pravdu. Ale já osobně vidím dost zásadní rozdíl mezi věcmi, které jsi jmenovala ty a které jsem jmenovala já. Navíc jsem napsala asi podstatnou část těch "radostí" za 3-4 roky

Asi si ty radosti děláme opravdu obě. Jen já to tak asi neberu, protože radost si podle mě dělá moje kámoška, která si nějaký nesmysl koupí 4x týdně. Pokaždé, když se u ní stavím, tak přinese náruč věcí "hele, co jsem si koupila". No ale ta frekvence není ve finále asi důležitá Ona má stejný plat, jako jsem měla před mateřskou já a má i plus mínus na tisícovku stejné výdaje jako jsem měla já tenkrát, ale rozdíl je mezi námi ten, že zatímco já jsem bezpracně ušetřila třetinu výplaty, ona si kupuje týden před výplatou jídlo z kontokorentu (a než si ho zřídila, tak si u mě asi dvakrát půjčila) A že by byla díky těm věcem šťastná? To není.

Upravil(a) yellow108 (9. 5. 2009 8:33)