Zdravím,
já bych teda řekla že pokud tě to stále táhne k piánu ale chtěla bys něco skladnějšího tak si pořid digitální piano. Byla by škoda už na to nehrát!!
Já se ted učim na housle, no případ jako ty, hrála jsem v dětství z donucení rodičů, v patnácti jsem s tím sekla, a pak osum let nic. Ale čim dál tím častěji mi to začalo chybět a nedávno jsem dostala takovej impuls že sem se rozhodla konečně si housle koupit a začít na ně zase hrát (no hlavní štěstí bylo že jsem objevila jedny fakt levný v bazaru ).
Učitelku jsem si sehnala na www.hudebka.cz, tam si napíšeš požadavky a on se ti někdo ozve.  Nebo si můžeš dát inzerát.
Nejhorší je na tom když je už člověk starší (teda já nejsem stará, je mi 23 ) ale víš co myslim, když neni v dětskym věku), že na to cvičení neni čas takže ty pokroky jsou hodně pomalý. Ale zase jsou, ne že ne. A hned se člověk cejtí líp když může na něco hrát!
Držim palce, at dostaneš hudbu zpět do svého života, a moc se přimlouvám ze to digitální piáno ))

V dětství jsem hrála na piáno (jenom dva roky), na flétnu (taky dva roky), na kytaru (rok a půl - no to už jsem byla na vejšce)...
Přítel mě přivedl k bubnům. http://bum.jedisoft.cz
Není to klasický hudební nástroj, na který se musíš učit hrát. Jde o to cítit rytmus, naučit se poslouchat ostatní, co s Tebou hrajou... (i když hrát se dá v podstatě na všechno, na dřívka, zvonečky, píšťalky, atd.)

Damila napsal(a):

Mě podobné téma vždycky znovu utvrdí v názoru, jak zbytečné trápení mnohdy rodiče svým dětem  připraví tím, jak je v dětství nutí cvičit a hrát. Děcko to znechutí a při první příležitosti s tím sekne.
A v dospělosti najednou zjistí, že mu muzika chybí, a že by si občas pro radost i zahrál, a oprašuje své v dětství vydřené, prokleté a vyslzené dovednosti a znalosti.

Podle mých zkušeností z pozorování  by k takovému znechucení nedošlo, kdyby rodiče měli trochu rozum a děti násilím nenutili do hraní na hud. nástroj. Protože když si člověk na něco přijde sám, a sám něco chce, jde mu to daleko líp, snáz a radostněji.
No co, tak děcko nebude hrát na klavír už od 6-ti let, no.  Však z něj stejně virtuos nebude, tak kam spěchat. když začne hrát v pubertě, je to myslím to nejlepší, co může pro dítě být. Ušlechtilá zábava, kterou chce dělat, a která ho baví. Ne že musí. Muzika má být zábava, radost, ne řehole a slzy, jak to občas vidívám u dětí.
To co nám vnucují, instinktivně odmítáme a tím si na dlouho uzavíráme cestu. kdyby nás nechali být, našli bychom si ji sami a dříve. protože buď to v člověku je, nebo není.

Holky, přeji vám, ať se nevzdáte, nikdy není pozdě.

Damilo, nesouhlasím, hudba mi dala hodně a i když jsem to v dětství ne vždy dokázala ocenit, dnes jsem moc ráda. Je jasn prokázáno, že hraní na hudební nástroj v dětství pomáhá při učení jazyků, rozvíjí hudební sluch atd. Jsem rodičům vděčná... nikdy mně vysloveně nenutili pod nějakými pohrůžkami, i když mně ke cvičení samo čas od času museli přimět.
Přijde mi opravdu stupidní, když rodiče nutí hrát dítě, které vysloveně nemá talent, nejde mu to a k hudbě má odpor, ale pokud je to tak, že je aspoň trochu talentované a jenom občas líné, tak na tom nevidím nic zlého.
Také nemluvím o nucení typu - cvič x hodin denně.
Navc mně tím rodiče vedli k zodpovědnosti za svá rozhodnutí, že chci hrát na klavír byla moje volba a když jsem se jednou rozhodla, měla jsem to dovést ke zdárnému konci. Vím jistě, že kdyby na mně rodiče občas nepřitlačili, dneska bych neuměla nic...

Fatimah napsal(a):

Ještě k tomu klavíru - najít učitele na klavír asi není takový problém, ale jde o to mít klavír ;o)))
El. klavír ani žádnou náhražku nechci, kdo nehraje na klavír, asi si neumí představit ten rozdíl, ale nic, co není klasické pianino nebo křídlo, není vhodné. Odpor klávesy při hraní je vždy jiný, člověk si na to dlouho zvyká a když si pak zvykne na náhražku, není schopen zase hrát na normální klavír. Takže elektrika neee ;o)
Ale něco musím vymyslet ;o))

Klavír si můžeš koupit :-) Naši ho mají ve 2+1.
V čem je problém? V penězích - ušetříš si na něj. V místě - pokud chceš, i do garsonky narveš to, co pro Tebe má prioritu. My např. máme v garsonce celou počítačovou síť, server, dva počítače a čtyři monitory...
:-)

mě teda rodiče nutili hrát a moje volba to nebyla, dali mi akorát vybrát jestli budu hrát na housle nebo na jinej nástroj kterej už si nepamatuju, tak mi housle přišli snesitelnější. ale na něco jsem hrát musela. jinak jako určitě je to dobrý když dítě na něco hraje ale podle mě se musí k tomu dítěti přistupovat citlivěji a né na něj pořád řvát když něco při tom hraní pokazí. plus taky dost záleží na učiteli, já měla až uplně poslední rok dobrou a sympatickou učitelku a už ani rodiče tolik neprudili, tak mě to skoro i začínalo bavit.

Fatimah napsal(a):

[

Přijde mi opravdu stupidní, když rodiče nutí hrát dítě, které vysloveně nemá talent, nejde mu to a k hudbě má odpor, ale pokud je to tak, že je aspoň trochu talentované a jenom občas líné, tak na tom nevidím nic zlého.
Také nemluvím o nucení typu - cvič x hodin denně.

Tak o těchto případech jsem právě psala. potkala jsem jich nemálo, učila jsem v hudební škole, ale i u kolegů pozoruji mnohdy názory typu:
"Hudební vzdělání patří k základnímu všeobecnému rozhledu..."

tak jak jsi to vyřešila? Někde jsem tu už myslím psala, že mě klavír moooc láká, ale já jsem , na rozdíl od Tebe nikdy na nic nehrála a teď si připadám divně, že bych měla začít, ale slíbila jsem si to jako odměnu za  first certificate a angliny...no ale váhám...

Můj brácha nemá hud. vzdělání, jako samouk hrál jakýsi čas na kytaru ve vesnické kapele a asi ve dvaapadesáti začal chodit do houslí. Jen tak pro radost sobě si. Objevil ve vedlejší vesnici  učitele hudby v penzi.
Takže člověk má jen takové překážky, které si sám postaví.

No opravdu Fati... jak to dopadlo? Ani jsme se tě nezeptala, když jsme byly v divadle. Tak kdy bude ten koncert?

V některých ZUŠ se dá určitě domluvit (za víc než u dětí a studentů) nebo chodit soukromě. Je spousta i postarších, který se pokoušejí oprášit, nebo dokonce začínají.

Vdětství nebyl čas, ani peníze. V téměř 50ti letech jsem najednou měl hodně volného času, začal jsem studovat angličtinu, počítače a hrát na klávesy. Housle a podobný nástroj bych kvůli necvičenému sluchu určitě nezvládl. Učitele jsem si našel u nás v hudebce. Ne oficiálně, ale mimo vyučovací hodiny. Asi po pěti letech jsem kvůli nedostatku času přestal. Nyní opět trochu cvičím s dětmi. To, co já jsem nacvičoval 3 hodiny denně, děti zvládnou za asi hodinu týdně.
Pro Fatimah: Váš příspěvek už je trochu starší a elektronika jde velmi dopředu. Děti mají i po poradě s učitelem elektronický klavír - ne klávesy. Odpor klávesy je stejný, jako u klasického piána. Ve škole mají klasiku a přechod je bez problému.